Jaký je rozdíl mezi asociálem a introvertem?

Od: Datum: 07.11.15 13:02 odpovědí: 18 změna: 09.11.15 18:36
avatar

Dobrý den, zajímalo by mne, jaké jsou rozdíly mezi asociály, introverty, a samotáři. Případně ještě, jestli se lidé s touto povahovou vlastností narodí, nebo si ji vypěstují díky špatným životním zkušenostem.

Může extrovert chápat povahu introverta?


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 07.11.15 13:05
avatar

Asociál je snad člověk, jehož chování jde mimo společenské zásady, kdež to u introverta se dá jeho chování očekávat, krom toho je to zásadní rys osobnosti. A tedy úplně něco jiného. Introvertem se člověk narodí, asociálem stane.

A samotář je většinou ten introvert.

Datum: 07.11.15 13:11
avatar

Introvert je člověk spíše uzavřený, kdežto asociál má problém se začlenit do společnosti, nějakým způsobem ji odmítá, straní se jí. Podle scs.abz.cz se asociálovo chování vymyká společenským zásadám a dokonce se tak označuje člověk bezohledný, bez sociálního cítění. Což o introvertovi, alespoň většinou, neplatí. Introvert na rozdíl od asociála mívá občas chuť jít do společnosti, ale poznáme ho tak, že se v ní obvykle nijak nápadně neprojevuje, a když ano, tak naopak slušně, aby nebudil příliš pozornosti.

Samotář není žádná diagnóza ani "škatulka", to je pouze člověk, který dává přednost samotě před společností jiných lidí. I extrovert může být v jádru samotář.

Od: an®
Datum: 07.11.15 13:31
avatar

Děkuji.

Datum: 08.11.15 12:07
avatar

Jsou to rysy charakterové a člověk se s nimi narodí. Včetně asociála. Introvert není vůbec nebezpečný svému okolí, ale spíše tím trpí sám. Asociál je velice nebezpečný svému okolí a v cizině už se dávno dělaly a dělají testy na dětech, které už ve velice ranném dětství prokazují evidentní asociální chování. Snaží se tyto jedince podchytit právě od dětských let a pokouší se v nich tuto nebezpečnou vlastnost zmírnit. Výsledky ale nejsou pokaždé stejné. Nebezpečí je, že se z takového jedince může vyvinout sociopat a to už může jít i o život. Většinou jsou asociálové mimořádně inteligentní. Jejich hlavní charakterovou vlastností je naprostá neschopnost soucítění s ostatním okolím. Nezáleží na tom, jestli jsou to zvířata, nebo lidi. Jediný s kým mají, a to pouze někteří velmi silné soucítění, jsou jenom oni sami. Tito pak se nemusí vždy "vypracovat" až do stadia sociopata, kdy se z nich většinou stávají sérioví vrazi. Asociálové žijí mezi námi, chovají se podivně, ale nerozvinou plnohodnotně své vražedné pudy. Většinou jsou to lidé nevyzpytatelní, kteří dokáží mistrně skrývat svou pravou podstatu. Jsou to velice schopní manipulátoři a běda tomu, kdo je prokoukne. Ten se pak pro onoho asociála stává úhlavním nepřítelem, kterého se snaží zničit. Přestane se s oním člověkem stýkat a ničí velice důmyslným způsobem pověst toho člověka u ostatních lidí. Dělá to proto, aby si udržel svou pozici ve společnosti a obává se právem, že by ho mohl ten, co ho prokoukl prozradit. Počíná si systematicky a progresivně a dokáže to. Člověka, kterého asociál považuje za hrozbu, se stoprocentní jistotou "zlikviduje" v té společenské úrovni, na které asociálovi záleží.

Od: an®
Datum: 08.11.15 13:53
avatar

Suzymon děkuji, opravdu moc hezky napsáno a vysvětleno.

Datum: 08.11.15 16:29

čím že trpí introvert? *ee*

Datum: 08.11.15 18:12
avatar

Tím, že je uzavřený do sebe. Neprojevuje se mezi lidma. Nemá moc přátel a cítí se osamocený. Tím pádem vnitřně trpí. Stačí to takto, nebo to mám rozvinout?

A ne každý introvert to přizná.

Datum: 08.11.15 20:13

Vnitřně jsem trpěl, právě když jsem nevěděl a pak ještě nepochopil, že jsem introvert a musel jsem hledat na netu různé články o tom. I když trpěl není o pravé slovo..spíš jsem byl nějak zmatený, proč jsem takový atak. Ale když jsem se konečně našel, mohl jsem na sobě pracovat a už delší dobu jsem zcela spokojený a žiju "naplno". A přátele moc nemám, jsem osamocený a cítím se takhle právě moc dobře. Ve společnosti blekotalů bych se právě moc dobře necítil a to bych se právě trápil. Ono to ale těžko vysvětlovat extrovertovi, který vidí věci jen povrchně..že? Zkuste si přečíst pár článků o introvertech. Ale ono ne každý je stejný. Trápit apod se může jak ex tak in. Každé má svoje. Ono být extrovertem, taky není žádná výhra. Tady jen nějaký úryvek..

Introvert a extrovert: kdo tedy jsem?

Současná doba přeje více extrovertům... Opravdu? Od lidí se vyžaduje, aby byli aktivní, rychlí, komunikativní, otevření a pokud možno neustále plní energie. Pro extroverty je díky jejich temperamentu a vlastnostem jednodušší tento ideál naplnit. Pro introverty je to složitější. V těchto požadavcích nejsou schopni držet s extroverty krok, a když ano, tak je to stojí mnohem větší úsilí. V porovnání s nimi se pak mohou cítit nedostateční a neschopní. Zbytečně. Jejich schopnosti a síla leží někde jinde - a dnešní doba jim v mnohém nahrává. Mimochodem, víte jistě, že patříte do skupiny, ke které se hlásíte?

Před pár lety jsem na Krétě potkala dva bublináře. Na ulici v Matale dělali velké bubliny pro potěchu kolemjdoucích dětí i dospělých.

· Švýcar Dan byl typický extrovert. Když dělal bubliny, bylo vidět, že vnímá, co se děje okolo něj a jak lidé reagují. S lidmi komunikoval, zapojoval děti a znatelně se radoval z pozitivních reakcí. Jeho pohled byl zaměřený ven, byl v živé interakci s okolím.

· Polák Tom byl naopak jasný introvert. Když dělal bubliny on, byl v hlubokém a klidném soustředění. Bylo cítit, že je zaměřen sám do sebe a jeho produkce vypadala jako tanec – takové bublinové tai-či, tanec derviše, meditace v pohybu. Na okolní děti také reagoval, zapojoval je, ale úplně jinak než Dan. Klidněji, ve svém vlastním tanečním rytmu.

Bubliny uměli dělat oba velmi dobře, ale jejich projev se lišil. Bylo příjemné pozorovat oba dva, protože každý z nich nabízel jiný zážitek. Ani horší, ani lepší, prostě jiný.

Tři hlavní rozdíly

Extroverze (navenek obrácený) a introverze (dovnitř obrácený) jsou základní rysy osobnosti a lidského temperamentu. Můžeme si představit škálu, na jejímž jednom konci je extroverze a na druhém introverze. Tato škála vypovídá o tom, odkud čerpáme životní energii. Lidé na introvertním konci se pro získání energie zaměřují dovnitř sebe, lidé na extrovertním konci se k načerpání energie zaměřují ven.

Můžeme být na různých místech této škály, blíže středu nebo jednomu z jejích konců. Americká psycholožka Marti Olsen Laney v knize Jste introvert? popisuje rozdíly mezi introverty a extroverty.

1. Odkud čerpají energii

Introverti získávají energii z vlastního vnitřního světa pocitů, myšlenek, dojmů, tedy ze sebe sama. Vnější svět je může přílišnými podněty zahlcovat. K tomu, aby si dobili baterky, potřebují čas a klidné místo, kde mohou přemýšlet, rozjímat a odpočinout si od vzruchů okolního světa.

Pokud se cítí zahlceni, mohou reagovat podrážděně nebo strnule a mají tendenci stahovat se do sebe. Potřebují přestat vydávat energii ven, zaměřit se do svého vnitřního světa a být v prostředí s menším množstvím podnětů.

Extroverti naopak získávají energii z vnějšího světa – z činností, lidí, věcí, míst. Na rozdíl od introvertů potřebují k dodání energie vnější podněty. Aby si dobili baterky, potřebují vyvíjet nějakou činnost a být v čilém spojení s vnějším světem. Jsou zaměřeni ven, mimo sebe sama, vnitřní rozjímání jim nepřináší dostatek podnětů. Když nejsou v kontaktu s jinými lidmi a s vnějším světem, mohou se cítit vyčerpaní a osamělí.

· Introvertům trvá déle, než obnoví své zásoby energie, a také ji rychleji zase vydají. Je pro ně důležité vyvážit čas, kdy jsou sami, s časem, kdy jsou mezi lidmi.

· Extroverty nabíjí aktivita a naopak mívají problém zpomalit, odpočívat, relaxovat.

2. Jak reagují na vnější stimulaci

Pro introverty může být příliš stimulující, když jsou v davu lidí, ve větších skupinách, v množství aktivit nebo třeba v hlučném prostředí. Jejich energie se v interakci s lidmi a v příliš stimulujícím prostředí vyčerpává. Mohou se rádi bavit s lidmi, ale za chvíli budou mít potřebu si od komunikace odpočinout. Ve větší společnosti nejsou rádi středem pozornosti, ale zaujímají spíše roli pozorovatele. Pokud je pro ně stimulace příliš, mohou působit nespolečensky, odtažitě, "odpojeně".

Extroverty naopak vnější stimulace nabíjí. Mají rádi, když se kolem nich stále něco děje a přichází k nim hodně podnětů. Jsou rádi v živém prostředí, ve společnosti mnoha lidí, a většinou jim nevadí být středem pozornosti. Stejné to mají i se zážitky – čím víc, tím líp. Potřebují něco zažívat, provádět, a tak jdou z akce do akce. Pokud se jim vnější stimulace nedostává, snaží se ji vyhledat, podnítit.

Introverti samozřejmě také rádi něco zažívají a nejde o to, že by je nebavilo chodit mezi lidi a komunikovat s nimi. Nicméně rychleji je to vyčerpá a mají pak potřebu se stáhnout a od přílišné stimulace si odpočinout. Dobít si baterky zevnitř.

Kdo z těch dvou měl lepší večer? Ani jeden. Každý z nich si z párty odnesl jiné zážitky.

Představte si třeba pár, kdy muž je introvert a žena výrazná extrovertka, a ti dva jdou spolu na večerní párty. Žena se moc těší a doma se halasně a radostně připravuje. Před zrcadlem vystřídá několik oblečků, maluje se, tancuje. Po muži, zalezlém v jeho pracovně, chce vědět, co jí nejvíc sluší, čímž ho neustále vytrhává z jeho kontemplace. Červené šaty vyhrály. Začíná být unavený ještě předtím, než někam vyrazil. A navíc se mu tam vůbec nechce.

Na párty žena vstoupí jako královna. Rozhlíží se po známých a neznámých tvářích a v jejích očích můžeme číst: Hurá, lidi, tak jsme tu! A vrhá se do víru. Naopak muže při vstupu téměř bací. Je tam randál, muzika naplno, kupa lidí, všichni hulákají jedem přes druhého. Jen letmo registruje, kdo tam je. Musí se chvíli aklimatizovat, Zahlédne kamaráda a vyráží směrem k němu. U stolku s ním pak vydrží celý večer.

Je rád, že tam má spřízněného člověka, se kterým si rozumí a rozhovory s ním mu pokaždé přinesou něco nového a zajímavého. Pozoruje okolí a občas zahlédne ženu v červeném, jak živě komunikuje. Tu tam, tu onde, chvílemi k němu přisedne, pak zase odběhne. Je nabitá energií a párty si užívá. Popovídala si se spoustou lidí, dozvěděla se, co je nového, zatančila si a taky se hodně nasmála. Prostě perfektní!

A kdo z těch dvou měl lepší večer? Ani jeden. Každý z nich si z párty odnesl jiné zážitky. Ani lepší, ani horší, prostě jiné. Muž si dobře popovídal s kamarádem o tom, co ho zajímá, a žena si doširoka vlála.

3. Pojetí šíře a hloubky

Pro introverty je podstatnější hloubka než šíře. O tématech, kterými se zaobírají, chtějí přemýšlet, ponořit se do nich a získané vstřebat a rozšířit. Mají rádi složitost a raději pracují na méně projektech, ale do hloubky. Když už o něčem hodně ví, mají často pocit, že to ještě nestačí, že toho stále neví dost. A leckdy o tom s druhými lidmi ani nemluví, a tak se připravují o jejich zpětnou vazbu, ve které by mohli zjistit, kolik toho už ví.

Podobně to mají i se zážitky a se vztahy. Ve vztazích hledají hloubku a intimitu, proto mohou mít méně přátel, ale hlubší vztahy. Většinou preferují rozhovor s méně lidmi (ideálně ve dvou), ale aby měl smysl a hloubku.

Extroverti mají naopak rádi šíři, což pro ně znamená mít hodně přátel, hodně zážitků, spoustu informací a vědět tak trochu o všem. Informace často zevšeobecňují. Jsou rádi uprostřed dění a vyhovuje jim rozmanitost. Nevadí jim, když mají rozdělaných více projektů najednou a když jdou z akce do akce.

Své zkušenosti zpracovávají jinak než introverti: nechroupají to tak vevnitř, ale usadí si to venku, v akci, s lidmi, v rozhovorech.

Když se potkáme

Způsob získávání energie, reagování na stimulaci zvenku a pojetí šíře a hloubky jsou podle Marti Olsen Laney základní rozdíly mezi introverty a extroverty. Na to pak navazuje spousta dalších věcí, jako jsou komunikační styly, role v týmu, přínos pro ostatní, kombinace typů v partnerství, ve vztazích apod.

Introverti a extroverti fungují jinak a díky těmto rozdílům na sebe mohou narážet a leckdy se nechápat. Když však vědí o rozdílnosti svých temperamentů a potřeb, mohou se naopak doplňovat a respektovat.

Ráda sleduji rozdíly mezi introverty a extroverty na arteterapeutických kurzech. Vyhraněné typy se poznají hned. Extroverti jsou vidět a slyšet, naopak introverti se téměř neprojevují a vedle extrovertů se ztrácejí. Extroverti o sobě rádi mluví, při zpětných vazbách a povídání nad výtvarnými pracemi se rádi rozpovídají, ať už se to týká jich samotných nebo ostatních lidí. Většinou mají také rádi živější a skupinové techniky, ve kterých jsou propojeni s ostatními. Když skupina vytváří něco společně, často se dostanou do role tahounů, kteří určují směr.

Když se introverti osmělí a přidají své nápady, tak se s extroverty přirozeně propojí a vznikne zajímavá a plodná spolupráce.

Introverti jsou tišší a méně průbojní, nicméně vůbec to neznamená, že nemají co říct. Když si vezmou slovo a mají prostor vyjádřit své myšlenky, často překvapí hloubkou svého vnímání, prožívání a přemýšlení. Do individuální práce se obvykle ponoří a je vidět, jak jsou na činnost koncentrovaní. Při skupinových technikách zůstávají spíše v pozadí, ale když se osmělí a přidají své nápady, tak se s extroverty přirozeně propojí a vznikne zajímavá a plodná spolupráce.

Pravděpodobně o sobě víte, jestli jste spíše extrovert nebo introvert, a kolem sebe máte lidi, kteří stojí na různých místech škály introverze–extroverze. U někoho je to viditelné na první pohled, často se však lidé projevují někdy extrovertně, jindy u nich můžete zavnímat introvertnější polohu. Mnohokrát jsem se setkala s názorem člověka o sobě, že je vlastně introvert, který se naučil být extrovertem.

Introverze a extroverze jsou vrozeným temperamentem. Většina z nás není na konci této škály, ale někde mezi – blíž introverzi nebo extroverzi. Obojí má v sobě velký potenciál a introverti a extroverti se mohu vzájemně doplňovat. Také se můžeme od sebe inspirovat a vědomě tak rozšiřovat své hranice a limity, které nám dává náš vlastní temperament.

Datum: 08.11.15 16:32
avatar

Introvert určitě ničím netrpí.

Datum: 08.11.15 16:44

možná trpí jen do chvíle, než se jako introvert "najde". Pak se to zcela obrátí a "užívá si to". Takhle to alespon bylo v mém případě.

Datum: 08.11.15 14:24
avatar

Hodně zjednodušeně řečeno: Když nakrknete introverta, bude bobtnat vzteky, ale nechá si to pro sebe. Asociál vám dá přes hubu. ;)

Od: wraith9
Datum: 08.11.15 14:52

Vaše domněnka je z prominutím zcela zcestná.

Datum: 08.11.15 15:10
avatar

Asociál je ten, který se sám ze společnosti vyřadí. Například kriminálník, alkoholik, politik a podobný odpad.

Introvert je pravý opak extroverta, do sebe uzavřený člověk. Těžký introvert tě sám od sebe tě neosloví, ve společnosti moc nemluví, známosti navazuje dost špatně a netlačí se tam, kde by ho bylo vidět. Z introverta nejde udělat extroverta.

No a samotář je rád sám.

Datum: 08.11.15 15:31
avatar

Asociál - nemá rád společnost a lidi všeobecně. Introvert - má lidi rád, ale nepotřebuje jich mít okolo sebe veliký počet. Vystačí si s málem a bývá i rád sám. To je podstatný rozdíl. Asociálem může být i extrovert i introvert.


doplněno 08.11.15 18:46:

Suzymon, asociální člověk, jak to chápu já, bude trpět nějakou formou psychické poruchy. Může to být ale zároveň introvertem, nebo extrovertem...tedy míněno tak, že oba druhy osobnosti mohou trpět psychickou poruchou... Být introvertem ale nemusí nutné znamenat, že je to člověk s psychickou poruchou. Introvert je prostě typ osobnosti, který nevyhledává velké množství lidí, spíše ho to unavuje a energií ho nabíjí samota. Extrovert to má opačné.

 

Datum: 08.11.15 18:30
avatar

Eulálie ,nechci Ti odporovat, ale to jsi řekla velmi zjednodušeně. Jsou asociálové, kteří jsou ve společnosti jako ryby ve vodě a potřebují ji k životu. Samotář je samotář a nemusí být zrovna introvert, ba naopak může být extrovert v momentě, když se jemu zachce. Asociálové mohou být obojí, ale není to podmínkou. Otázka není jednoduchá a nedá se vysvětlit v několika větách. Zabývají se tím odborníci dlouhodobě a stále nachází nové a nové poznatky týkající se tohoto oboru.

Od: an®
Datum: 08.11.15 18:44
avatar

Suzymon já jsem introvert, rozhodně tím ale nijak netrpím a necítím se osamocená. Můj život mi vyhovuje tak jak je a určitě bych nechtěla nic měnit. Přátele mám a občas se i ráda pobavím, nejraději jsem ale sama a nestojím o to být hvězdou ve společnosti. Ono to bude možná tím, že ani dva introverti nejsou stejní. Myslím že jsem se tak už narodila, ale můj život byl vždycky fajn. :)

Datum: 08.11.15 20:18
avatar

Ano, to je docela dobře možné. Výjimka potvrzuje pravidlo. Já jsem od přírody extrovert, vždy jsem byla středem pozornosti a dokázala jsem bavit celou společnost lidí. Ale když jsem neměla náladu, tak jsem zalezla a nikoho nechtěla ani vidět. Nyní jsem raději úplně sama, nikoho nevyhledavám a nikdo mi nechybí. Společnost mne už nebaví. Proto říkám, že to je těžká otázka a nedá se na ni odpovědět jednoznačně. Jedná se o lidskou psychiku a to je to nejtěžší co může být. Vždy jsou zaznamenány rozpory v předpokladech. Lidské bytosti nelze nikdy bezpečně a neomylně zaškatulkovat. Co jedinec to originál, který může překvapit...


doplněno 08.11.15 20:23:

Můžeme se pouze přidržovat určitých známých studií o psychologii, které jsou spíše vodítkem k orientaci, ale nejsou rozhodně nezvratným pravidlem. Lidská psychika není matematika.

Od: an®
Datum: 09.11.15 18:36

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.