Jak jste hrdí na svůj národ?

V 89-tém jsem byla mrně, to mi bylo vše šumák... ale já mám naší českou povahu ráda, osobně jsem se nikdy nesetkala s nějakými projevy rasismu, nebo nenávist, docela se mi líbí, že necvičíme, jak Brusel píská.. Máme nádhernou krajinu.. no já si nestěžuji..

A co je vlastně na češích horšího, než u jiných národů?

Za naše historické časy národa a předky bych bojoval, ale za dnešní sebranku tam nahoře nikoliv

Marcelko to zase bude hádavá diskuze. Hrdá nemám být proč, na co a na koho. Ale hrdě prohlašuji, že jsem z ČR. Mě ale vyřaďte ze své statistiky, nejsem už až tak mladá.

Byla jsem a nejsem. Víc se mi to ani rozepisovat nechce, což je u mne vzácná výjimka...

Ztotožňuju se s názorem Suzymon. Ovšem taky už zrovna nepatřím k mladým.

Ria - Na českou krajinu jsem taky hrdý, ale je jen otázka času, jak dlouho nám vydrží. S tím neposloucháním Bruselu to tak růžově nevidím. Lezeme mu tam, kam jsme před časem pár desítek let lezli Velkému bratru z východu. Na typický český povahový rys - všudypřítomnou závist, rozhodně hrdý být nemůžu.

Bývali tu zlatorucí kutilové a řemeslníci, ted je to vsude samy levoruky manazer a ekolog, pripadne humanista. Nemam duvod byt hrdy na cesky narod.

Mám to trošku rozporuponé...

Národ jako celek - o hrdosti se mluvit nedá, spíš se stydim za to že k nim patřim. - Národ zlodějů, vykuků, podvodníků, závistivců...

Ovšem hrdost na některé čechy (a je jich dost, možná tak 10% národa) to ano, a jsem hrdý že jsem taky čech.

A který národ konkrétně máte na mysli? Čechy, Moravany, Slezany? Jsou tam jisté odlišnosti. Ale jako celek: existují pro i proti, nedá se říci, že bych byl zrovna vlastenec. Ale v krizových dobách se lidé vždy semkli a to je dobře!

Jsem hrdý na Havla a jeho sliby, Klause na neviditelnou ruku trhu, která bezvadně funguje, dále na Pitharta, Tošovského, Zemana, Špidlu, Grosse, Paroubka, Fišera, Topolánka, Nečase, Rusnoka, Sobotku, předsedové vlád od sametu, parlamentní a senátní odborníky na výrobu kvalitních zákonů, jejich lobisty a la Dalíček i na dnešního koblihového vůdce, svatého předsedu, abstinenta Kalouska a další. Rovněž jsem hrdý na vypěstoveného, Bakalu a jeho kompánii která sahá až do Jihoafrické republiky.

A já se stydím za Havla, Grosse, Jančíka, Rittiga, Janouška a jeho kolibříka Béma, Nečase a jeho novou sqwaw z parlamentní kantýny která dokázala neskutečné: úkolovat vojenskou rozvědku, a soudce, kteří to svinstvo přikryli - to tedy opravdu s ironií klobou dolů, to byla dobrá práce. Hrdý jsem na profesora Pirka, profesora Otto Vichterleho, básníka Jaroslava Vrchlického, ze sportu třeba na Jaromíra Jágra, dále třeba Kodeš, Navrátilová, která sice žije v Americe, ale vyšla odsud, na Masaryka, Karla Kryla a je jich mnoho, na které lze být hrdý, ale ta naše zprasená politická reprezentace tomu dává těžce na frak.

Tahne mi na 40, vzhledem k tomu cim se zivim, tak dotaz odkud jsem visi casto ve vzduchu, stydim se a zamlcuji svuj puvod, na primy dotaz rikam ze jsem Brit a ziju v Praze, coz je v podstate pravda, takze tak

Na národ ano, takový hokej, to skáčou všichni

Politika není národ, to je spíš taková špinavá ekonomie hlavně u nás, tolik obviněných je běžně ve funkci dál hnus

Nevím, jestli to přišlo s věkem, znalostí cizích krajin nebo to na mne plíživě sedlo někdy v době, kdy kráčely mou vlastí dějiny, ale cítím, že jsem hrdá na to, že jsem se narodila právě tady, protože je to podle mého soudu ta nejhezčí země. Nikdo ji ještě totálně nezplundroval, nevypásl stády, nevykácel a nevysušil. Je radost se prakticky kdekoliv zde projít a jsem hrdá, že v ní nejsou znesváření lidé, kteří by se neustále napadali a vraždili, jako je tomu leckde jinde. Můžu jít volně kam chci, aniž by na mne každou chvíli někdo řval nebo posílal policii, že je to jeho cesta, jeho les, jeho louka, v tom je obrovská svoboda a málokdo si to uvědomí, dokud to nezkusí někde v zahraničí.

Jsem hrdá, že tu máme tolik nezničených památek a je úžasné procházet Prahou, Českým Krumlovem, Mikulovem, Znojmem, Kutnou Horou nebo prakticky jakýmkoliv nezničeným městem, vesnicí nebo hradem či zámkem.

Jsem ráda za naše zdravotnictví, kde mám jistotu, že mne nenechají zemřít na ulici a pracují tam často opravdoví odborníci, i když někdy unavení a protivní, protože je jich málo. Jsem hrdá i na naše učitele, že se z těch našich dárečků ještě nezbláznili a nevzdali to. Velice oceňuji všechny odborníky, kteří by se za lepší peníze uchytili v zahraničí, přesto tu zůstali. Jsem hrdá na všechny farmáře, že se na to nevykašlali a stále hospodaří a nesmírně oceňuji i ty, kteří odolávají tlaku peněz a neprodali svou půdu k zastavění developerům. Jsem hrdá na všechny šikovné řemeslníky a lidi, kteří opatrují lidové tradice.

Jsem hrdá na naše tradice, jako jsou Vánoce s Ježíškem a Velikonoce a s radostí vnímám, že se ujímají i další a obce pořádají svá posvicení, jablkobraní, vinobraní, masopusty, bály, závody, festivaly, akce pro děti, sousedění ap.

Jsem hrdá na to, že máme svůj krásný jazyk a spoustu krásných knih v něm napsaných. Když se začtu do Čapka, Havlíčka, Vančury, Legátové nebo Šabacha, Pavla či Nepila, je to zážitek.

Jsem hrdá na spoustu nádherných českých filmů. To, co napsal a zahrál Zdeněk Svěrák, mohu vidět skoro vždy, stejně tak filmy od Karla Kachyni, Jana Svěráka, Václava Vorlíčka a Miloše Formana. Je úžasné sledovat herce a herečky jako jsou pan Werich, Hrušínský, Vetchý, paní Cibulková, Hrzánová, Medřická, Stašová a Chramostová.

Je nádhera poslouchat harfistku Janu Bouškovou, stejně tak jako třeba kytaristu Michala Pavlíčka, zpěvačky Ivu Bittovou, Katku Peckovou, bratry Ebeny, Radůzu a mnoho dalších.

Je nádherné vnímat obrazy Antonína Chittussiho, Antonína Slavíčka, Mikoláše Alše, Josefa Mánesa, Jakuba Schikanedera, Alfonse Muchy a mnoha dalších.

Je úžasné si uvědomit, že naše zem dala světu hudební velikány jako Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetanu, Leoše Janáčka a Zdeňka Fibicha.

Jsem hrdá, že naše země dala světu vědce, jako byl Antonín Holý, Otto Wichterle, Jan Evangelista Purkyně, Jaroslav Heyrovský a je krásné vnímat Václava Cílka či Václava Větvičku a jejich pořady, knížky a přednášky.

Jsem hrdá i na většinu zdejších lidí, protože cítím, že si tu povětšinou zachovali zdravý rozum a nejsou křečovití, jsou skromní a mají vztah ke krajině i zvířatům. Vím, že když se na mne usmějí, tak to není společenská maska, ale rádi mne vidí. Jsem hrdá a vděčná, že se jich stále najde tolik, kterým osud vlasti a národa není jedno.

Myslím, že být hrdá na to, kdo jsem a kde žiju, je důležitým klíčem k osobnímu štěstí. Bez toho nemít kde to své doma, bych se cítila vykořeněná a nešťastná. Nedovedla bych žít jinde.

Mrzí mne, že tolik lidí není schopno jmenovat jedinou českou osobnost, kterou by naklonovali, nadávají na svou vlast, neumí pořádně česky a hledají tady jen mouchy.

Přes vše zlé, co tu je a bylo, je to nádherná zem, za kterou stojí za to bojovat. Je mnoho lidí a věcí, na které jsem tu hrdá.

ANO, jsem hrdý na tento národ a tuto zem

Jak v čem. Osobně se nestydím za to, že jsem Čech. Dalo by se o tom psát dlouze. Můj názor ve skratce. Máme věci na které můžeme být hrdi a na druhou stranu věci a kauzy, které nám dělají jen ostudu. Ale to má asi každý národ. Takže bych řekl, že jako národ jsme celkem OK. To je ovšem velmi stručné schrnutí.