Co když zmizí člověk?

Určitě ano, četla jsem článek - syn pobíral důchod za svou asi 130 let starou matku, až to chytrým úředníkům přišlo trošku divný, vyslali hlídku a v bytě se našla mrtvá matka zastlaná v posteli..

Takže se to určitě děje - ale aby to bylo dokonalý, neměl by o tom nikdo vědět..

Mindo, dnes jste dala hodně depresivní otázku. Ještě ve mně doznívá historka, kterou jsem včera dopoledne vyslechla. Ve vedlejším domě bydlela hodně stará paní, která chodila uklízet snad do 75 let. S ní bydlel vnuk, netroufnu si odhadnout věk, dost přes 40. Byl hodně "jetý", ale díky babičce, čistý. Jeho jsem vídávala, jak přes louku pod mým oknem prochází 3x denně na pivo. Postál za trafikou, byl za chytrého s flaškou piva, mezi podobnými chlapy. Nepracoval a babička ho živila. Včera jsem potkala její pravnučku s miminkem. Vyprávěla, že babička upadla mezi koupelnou a předsíní a ten hajzl ji tam nechal, sténající, ležet celý víkend. Vždycky ji překročil. Vykradl ji peněženku i peníze, které měla na pohřeb, aby mohl pohostit chlapy za trafikou. Tam taky je i herna. Pravnučka jí v pondělí navečer, polomrtvou, prochladlou, našla. Vnuk ani jednou do nemocnice nepřišel a ani na pohřbu nebyl. To je hodně smutný příběh. Do toho bytu se pravnučka nastěhovala s miminkem a přítelem. Začali hodně zaneřáděný byt opravovat. A naběhli 3 exekutoři. Po tom šíleném člověku se slehla zem. Tak mě napadá otázka: Bože, do čeho jsi duši dal?!

ano, je to opravdu smutné, čeho jsou lidi schopní...

Dobrý den, trochu toto chmurné téma odlehčím. Viděla jste film Skřivánci na niti? Tam také pravidelně mizel člověk - ovšem, ten se po čase zase našel (v dolech). Zdravím!

zajda888 - ano, ta zvědavost se v tom filmu (a době) zrovna nevyplácela. Hlavně se neptat a makat.

Nestane se vůbec nic. Zažila jsem kdysi, že kotelnu v Praze na Národní třídě topil na černo pán, který vystupoval pod jménem Josef Mrskoč. Pak najednou zemřel a vyšlo najevo, že na toto jméno nikdy nebyl vystaven OP, takže se nikdy nezjistilo, kdo to vlastně zemřel. Bylo to za totáče, tehdy byla přece jen přes lidi nějaká kontrola, dneska je takových případů určitě mnohem víc

ano, to se právě obávám, že dneska už není kontrola vůbec žádná - je přece svoboda... znám člověka, který snad oficiálně ani neexistuje - nemá OP, nechodí k doktorům, neplatí daně ani pojištění, bydlí porůznu a živí se různými fuškami - už aspoň 20 let... a nic se neděje... přitom žádný mladík - jednou ho najdou někde pod mostem a nikdo nebude tušit, kdo to je...

Všichni říkáme, že se nikdo o nikoho nestará. Říkáme ONI, ale ONI jsme i my. Každý z nás patříme k těm oni. Oni není osoba, ani úřad, ani spolek. Oni jsme my, my všichni. Na to je rodina, která se o své členy stará. Ale rodina, to jsme i my. Každý z nás je členem rodiny. Když tu svou rodinu máme a na její funkčnosti se podílíme. Pak se nemůžeme beze stopy ztratit. Leda, že bychom o rodinu nestáli a přáli bychom si, aby se rodina nestarala o nás. Postavili bychom si stan v jiném městě a pečlivě po sobě zametli stopy. Je to volba. Každý za svůj život zodpovídá sám. Je na každém, koho si do života pustí, koho pozve, komu pomůže a na koho se vykašle. Jakým směrem si svůj život vede, jak se stará o své tělo. Je to zodpovědnost každého.

A co tohle?

Nic, ani bulvár po něm neštěkne když o něm neví. Nemůže být nejstarší žijící..., o těch se přece ví. Pokud nelze smrt prokázat, koná soud. Vizte OZ, OSŘ. Co je smrt říká opět zákon. Co se dělá se můžete poptat na matrice, Ovšem nejčastěji je to u válek, katastrof, domněnka o smrti nezvěstného.
Nebo se najde jednou mrtvola a policie koná. I smrt je právní skutečnost. Někteří se "potopí" sami, dlužníci, pachatelé, podvody ...