V jaké nejdelší frontě jste stáli? A na co?

Nejdelší frontu jsem stála začátkem šedesátých let na maso. V té frontě jsme se střídali a nakonec přišla maminka. Koulila nějaké maso a k tomu musela vzít kus naprosto sádelnatého kus bůčku a nějakou flákotu černého hovězího. A časově nejdelší frontu jsem stála v r.1974, od 4 hodin ráno na auto. Škodovku 110. Byla jsem odbavená v poledne. Za tu dobu jsem jim v kanclu brala telefony a vařila kafe, když kancelář otevřeli. Za to mi dal šéf chlapa, který mi auto dovezl ke školce, kde jsem měla odpolední směnu. Určitě bych to bývala opřela o první tramvaj, jak jsem byla unavená a vynervovaná.

Dobrý den, to byla fronta na rozum a vtipnou kaši. Měl jsem štěstí - dostal jsem zbytek.

Ale, na hodně lidí se tam nedostalo vůbec. Zdravím!

agaxy - otázku jste vložila do nesprávné rubriky, protože patří do Volné diskuze. Myslím, že tam také skončí. Má odpověď byla obecná a neměla nikoho urazit - snad by mohla i pobavit lidi, kteří mají smysl pro humor. Ale, za body (minusové) Vám děkuji.

Už si moc nevzpomínám, ale hodně dlouhou frontu jsem stál na náhradní díl na Wartburga (kolem 2 hodin), na devizový přslib před cestou do Jugoslávie (3 hodiny), na převod auta (cca 7 hodin), na barevnou televizi (4 hodiny)... Ovšem nebylo výjimkou stát (spíš sedět či ležet) na zajímavý zájezd s Čedokem i víc než den. Téhle radovánky jsem se ale osobně nezúčastnil.

Tři hodiny s dítětem na imuno a to jsem měla časenku...na řadu jsem došla až tři hodiny po termínu na časence. Ale nevadilo mi to, jenom to bylo moje nejdelší čekání , teda zatím , ve frontě.

Jo a to tam nebyl žádný akutní příjem, tam je to běžné. Nicméně jak říkám , počítám s tím, nevadí to, páč je to kvalitní mudr.

Dobrý den.Tak já si vzpomínám,že jsem stál od asi 7.00 do 15.00 v kině Ponrepo na lístky na Formanúv film Hair.Ale v těch 7.00 jsem střídal kamaráda.A pokladna se otvírala tuším asi ve 13.00.Takže se to vlastně celou dobu nehýbalo.Ve 14.00 mě přišel vystřídat další kamarád,ale to už jsem tam vydržel s ním.Lístky jsme tenkrát sehnali.Byl rok 1986.Film tenkrát byl uváděn jako film na přání,ani nebyl v programu uveden název a v kině byl simultánně dabován.Ono se tam ale hodně zpívá a to samozřejmě překládáno nebylo.Ale škoda za ten negativní bod Benovi,mě to přišlo opravdu vtipné.

Dobrý den. A v jaké soutěži se tu soutěží? Kdo vystál nejdelší frontu, ten dostane nejvíce bodů? Tak to mám tedy smůlu. Fronty nemám ráda, vyhýbám se jim jak čert kříži. Naposledy jsem stála v koloně aut, vypadalo to na dlouhé stání bez konce, navíc v příšerném horku. Tak jsem to otočila a jela domů oklikou. Jak jsem napsala, nemám ráda fronty. Na nic.

Jinak taky nechápu ten záporný bod kolegovi Benovi. Jeho odpověď byla vtipná. Ale pokud někomu chybí smysl pro humor, nebo se bere příliš vážně, nebo to dokonce bere osobně... tak pak mi to dává smysl.

Na přelomu 80.a 90.let na nějaký elektrospotřebič ( pračka či lednička ) pro známého jedné kolegyně z práce.Nebyla nejdelší do počtu lidí ,ale do počtu hodin co jsem čekala.

Dvě a půl hodiny na půl litr piva v kelímku.

Každý rok na preventivní gynekologické vyšetření tak min. 3-4hod.ke konci už i sedím,čekárna je malá.

Možná už jsem stála delší,ale teď se mi vybavila tato,protože mě čaká zítra

...jo a nedávno jsem stála ne sice moc dlouhou frontu,ale zase to byla taková rarita...na ochutnávku hmyzích specialit.

U nás je to bez objednávky,prostě přijdete,zeptáte se kdo je před vámi a čekáte...hrůza Bohužel si nemůžu vybírat v našem městě už žádný gynekolog přestupy nebere,jen nové,mladé pacientky a to si taky nejsem jista...

Od neděle 18 hodin do pondělí do 10 hodin na počítač ZX Spektrum. Pokud myslíte na délke času. Pokud myslíte délku fronty lidí, to bych musel dlouho pátrat v paměti. Páč těch bylo...

Jiří, to nebyl tento, ale Sinclair, nebo jak se to píše..

Na pracovním úřadě. Ale již to je pár let.

Frontám se vyhýbám a raděj nic nechci. Poslední fronta v Tesku u pokladny byla 16 lidí, z devíti pokladen jela jedna, stačilo zvýšit hlas a bylo po frontě. Na poště 8 lidí a opět můj proslov a raz dva otevřená druhá přepážka. Nechápu lidi, co stojí ve frontě i celou noc, třeba na nějaké vstupenky, to tam raděj nejdu.

Dnes v ortopedické ambulanci ve Frýdku-Místku. Ojednán více jak měsíc na půl deváté a dostal jsem se na řadu v půl dvanáté.U zubaře Kosturová čekací doba více jak dva měsíce.

V každé době jsou fronty na něco jiného. Kdysi na auta,maso banány dnes na zdraví.

Ahoj. Tak front, které se musely nějak přečkat bylo dost, ale nejdrsnější bývaly v Jablonci nad Nisou v budově dnešní Policie. V ul.28 října. Bylo to před převratem na DI na přepisy aut. Ty byly fakt drsný. Malý prostor, všichni na stojáka a fronta přez dvě místnosti až k vrátnici.

Tedy osobně jsem v tý frontě nestál, ale asi před čtrnácti dny jsme byli na Sněžce. Na Růžovku lanovkou a zbytek pěšky. V Peci jsme byli v devět ráno a fronta tak na deset minut. Tedy pohoda, na Sněžce to bylo jako na václaváku a když jsme zase z růžovky sjeli lanovkou dolů, nevěřil jsem vlastním očím. Fronta, podle řečí lanovkáře, dobře na čtyři hodiny.

Už si nepamatuji, ale nechtěl jsem stát, sedět na židličce u Mototechny na Trabanta, vedoucí něco blekotal, z čehož mi vyšlo, že je třeba bakšiš. Tak jsem obvolával a na Slovensku v BB mi řekli, že si mám pro kombíka přijet. Pokud by to nebylo životně důůležité, tak bych nestál. Chyba lidí, toho se využívá, kapišto?
A VY na co, když se tak ptáte?

13hodin na lístky na hokej na rozhodující finálový zápas extraligy PSG Zlín x Kometa Brno...utekl jsem z odpolední dřív a hodinu jsem jel do Zlína, dopoledne otevřely pokladny, přijít o pár minut později, tak jsem litoval, ještě asi tak 3 lidi za mnou lístky dostali, pak už bylo vyprodáno. Přijel jsem domů a za chvilku jsem šel znovu do práce, takže žádný spánek, ale nelituju toho, ten zápas byl neskutečně výborný a na tuto frontu i rád vzpomínám. Dokonce jsem se viděl i v novinách a na netu, jak stojím ve frontě, takže to mám i zdokumentované.

Sparta - Arsenal asi v.r. 2000 -2001. Nepohodl jsem se tentkát se svým kamarádem, který mě pravidelně zajišťoval listky na Spartu a její zápasy, ale zase jsem nechtěl ochudit svého (tentkát desetiletého synka) o tento zážitek. Tak to bylo 5 hodin, ještě s polední přestávkou. Dostal jsem asi tak poslední vstupenky. To co se pak dělo, ani nepřipomínat. Raději jsem se s kamarádem zase rychle udobřil.

Já jsem stál cca v roce 88 3h frontu na sůl. Bylo mi 7 let. Tenkrát byla zpráva, že soli bude málo a tedy vlastně nebude. Následně skutečně sůl nebyla, protože byla vykoupena touto poplašnou zprávou.

Já stála frontu v Kauflandu na banány když byli v akci. A čekalo se na novou paletu, až jí přivezou. Tehdy kilo banánů za 11,- kč, to není špatný.

1989, praha, spálená ulice, na počítač Didaktik gama, od 6ranní do 16té odpolední...

Klasická fronta u mě nic moc. Z poslední doby ta jenykova fronta na lanovku na Růžovou (asi 2 hodiny). Za tu dobu by tam člověk byl dávno pěšky (ale ne s malými dětmi). Jinak jednoznačně doktor. Zavřeli mě na internu, půl dne kapačky a pak už jen čekání na vyšetření. Týden a o hladu. V den D pak měli přednost všichni ambulantní pacienti, takže jsem od osmi ráno přešlapoval na chodbě až do půl druhé. Ať žije naše zdravotnictví.

Já jsem ve frontách moc nestála,

pokud se něco nedalo koupit bez fronty,

radši jsem se bez toho obešla.

Ale pár výjimek jsem udělala u knih (tituly už si nepamatuju), u lístků do Semaforu

a 2 x na Burdu, podle jejíž střihů se – na rozdíl od Ženy a módy – dalo šít...

Já za socíku stála jako malá frontu v zelenině na mandarinky...než na mě přišla řada zapoměla jsem že máma chtěla mandarinky a koupila jsem 2kg (víc se nedávalo) citronů . Doma jsem dostala lepáka a šla si tu frontu vystát ještě jednou...na mandarinky .

Z dnešního pohledu a čekání na místní poště, to určitě tak hrozná fronta nebyla ale pro mě nejdelší fronta v životě...

Na odevzdání daňového přiznání 31,3. 2015

Ve frontě na banány, a barené TV Orava.Do dnešních dnů TV funguje.Což se nedá říct o předražených šuntech nyní. Nejdélší fronty jsou na ÚP. To vypovídá za vše. "Jo zlatý Strakonice"

Nikdy v žádné, fronty zásadně nestojím

V roce 1962 na ledničku. Od 18. hodin celou noc do druhého dne do 10. hodin. A když na mě přišla řada, tak mě řekli, že nemám v tom městě trvalé bydliště, pouze přechodné, takže nic nebude. Měla jsem štěstí, že jsem odchytla paní , která ve městě měla trvalý pobyt a ledničku vzala na sebe. Kdeže jsou ty doby.

Já zhruba jako Liduš. Ve frontách nestojím. Radši si přečtu hodnotnou knihu... ne vážně. Pokud je v marketu fronta nadlouho, nechám plný vozík a jdu pryč. Nikdy jsem nestál víc jak 30 minut.

Nejdelší nevím, ale samozřejmě jsou mezi nimi Úřad práce, pošty a jiné úřady a případně doktoři a klasika pokladny v hyperkrámech (nikdy jsem nikde neviděl, že by byly otevřené všechny co tam jsou). Na takové ty jednorázové "akce" ale zdaleka kašlu. Buď něco potřebuju nutně a hned, nebo pokud ne, tak to není důvod kupovat. Nebudu do sebe cpát banány až po uši nebo zbytečně vyhazovat starší ještě fungující přístroj.

Nastála jsem se v životě těch front dost. Už jako malá s maminkou na maso, každý dostal 1 kilo, protože dříve byla fronta na všechno. Naposled jsem stála sama frontu na výtah do posledního patra v Empire state building, v NY od odpoledne do 22 hodin, bez možnosti si někde sednout, bez vody, už jsem myslela už na to, že tam padnu, kam mě odvezou. Výhled na noční New York stál za to, ale už bychto znovu nezvládla.

Na fronty nemám dobrou paměť, nejspíš mně nepřijdou tolik traumatizující. Nejdelší byla zřejmě zhruba v roce 1994 v sobotu brzy ráno před hraničním přechodem Český Těšín / Cieszyn, kam jsem společně s tisíci dalších lidí spěchal na "burzu".

Já si pamatuji na docela dlouhou frontu někdy začátkem 90 let kdy jsem stál v hodně dlouhé frontě asi 8 - 9 hodin na kuponovou knížku pro kuponovou privatizaci. Když jsem už byl skoro na řadě tak se končila pracovní doba a hrozilo, že mne už nevyřídí. Nakonec ale prodloužili o něco málo pracovni dobu a tak se na mne ještě dostalo. Chudáci ale ti co byli u konce fronty a po několikahodinovém čekání se na nich už bohužel nedostalo. Tehdy byl o to dost velký zájem a mnoho lidí to odkládali na poslední chvíli. Těch knížek pochybilo a tak se vydávaly náhradní doklady které se pak později po dotisku knížek měnily za ně.

Dlouhá, móóóc dlouhá fronta na WC na leteckém dni před lety. Strašné, trapné. Pánové si poradili. D.

V životě jsem nestál ve frontě delší,jak 7 lidí.Když byla fronta delší,šel jsem domů.První barevný televizor jsem koupil přes známého,malý počítač také,maqso jsem kupoval v Praze v blízké masně,kde mi ho schovali,pomeranče a banány jsme v prodejně jednoty od vedoucího,který byl v paneláku soused,jsem dostal o vánocích přednostně,a i dnes chodím do Kauflandu či Penny ráno,hned po otevření.Případně ve středu.,Prostě nemusím mít jakékoliv zboží,pokud bych měl stát frontu.

JABRAKA