Děti - jak a kdy získat opravdové přátelé?

´Cpi´ ji do zájmů - oddílů, kroužků - nejlíp si kamarády najde mezi ´sobě´ podobnými, v osmi letech má nejvyšší čas...

Martinaa: Někdy su rychlík...

Krkovičko, sice děti ještě nemám,ale starám se o ně Máš nějaké kamarádky, co mají také děti? Nevěřím, že v okolí není jediná s podobně starým děckem, ke které můžeš skočit na návštěvu.

A čas na socializaci ve skupinách je právě teď Pokud to situace dovoluje, bylo by dobré přihlášit dceru do nějakého zájmového kroužku či sportu, kde se kamarádi hledají nejlíp. Ve škole to nechej na ní, musí se otrkat a uvést se sama.

Mowla Píšu pomalu, no:D

Opravdoví přátelé - to je běh na dlouhou trať. Přítele nelze pořídit ze dne na den, děti se nejprve seznámí, jen tak spolu kamarádí, ale jak se postupně poznávají, to kamarádství se prohlubuje a upevňuje. Vidí, že mají hodně společného, že si v mnoha věcech rozumí. Já měla spoustu kamarádek, ale jen dvě opravdové přítelkyně, na které jsem se mohla se vším spolehnout. Jednu už ze základky, druhou z pedáku. A mám je dodnes.

Jak už psal rádce přede mnou, hodně přátelství vznikne v kroužcích. Setkají se tam děti, které mají stejnou zálibu /zpěv, kreslení, rytmiku a tanec aj./. Nebo jsou i různé zaměřené na turistiku pěší i cyklo, na sportovní aktivity.

Určitě si i dcera vybere. Jaké má koníčky, co ráda dělá? A podle toho ji přihlásit do nějakého kroužku. Uvidíte, že časem si svou dobrou přítelkyni najde. Jaga.

Tohle je poměrně roztříštěné téma

Přátelé ze školy byl a vždycky bude základ. Ve většině případů to jsou celoživotní přátelství. Ovšem je třeba se s nimi stýkat i mimo školu, navštěvovat třeba společně kroužky, sport, atd..

Sport a kroužky jsou dalším velice dobrým zdrojem získávání přátel.

Samozřejmě že v nízkém věku je i moměrně malý věkový rozdíl vnímaný jinak, než později, takže přátelství 8 leté holky a 13 letých pubertáků nebude a ani nemůže fungovat.

Život už není takový, jako před dvaceti, třiceti lety. Dnes už na ulici nevídáme sedmileté děti s odřenými koleny, ušmudlaným, ale spokojeným obličejem a klíčem na krku. A víme taky proč. Dnes mladí lidé, ale nepochybně i jejich rodiče, žijí zkrátka jinak. Je to věc celé spoečnosti.

Být Vámi krkovočko, tak nemám strach. Holčina je ještě poměrně mladá, příjde čas, víc se ve škole otrká, otrkají se i kamarádky, začnou spolu chodit ven, začnou se navštěvovat, až vás to začne rozčilovat, že máte doma věčně nasáčkovanou bandu děcek

Podle mého názoru je pořád celkem velký rozdíl mezi životem lidí ve městech a na dědinách. Oba životní styly mají své klady i zápory... osobně bych si kvůli dětem spíš přál bydlet mimo město, ale vše je až moc individuální...

Nijak bych to nehrotil, náš kluk si našel kamarády až v páté třídě, když začal hrát florbal. A to i když chodil ven se spolužákama (na vesnici s dvoutřídkou). Sice se s nimi bavil, ale žádné velké kamarádství. Zkus pomalu sondovat, co by ji mohlo bavit, eventuelně zkusit víc věcí. Hodně kroužků a sportů teď dělaj, že si to může 2-3 měsíce vyzkoušet a až pak zaplatit nějaké poplatky. Pokud nejde třeba o keramiku, kde jim plácá hlínu, tam se asi platit musí. Až bude mít nějakého koníčka, určitě si najde i kamarády s podobnými zájmy.

Krkovičko, na to doporučuji skauta. To je nejlepší organizace, kde se můžou děti skamarádit. Jinak jsi z Prahy, tak máš tady spoustu možností. V létě se tu přece pořádají na Letné různé akce, např. Bambiriáda, a na té si můžeš vybrat pro dceru tu nejlepší aktivitu. Chce to vydržet, a zkoušet - můj syn měl na vedoucí ve skautu trochu smůlu, měli dost učení (většinou jsou to vysokoškolácí), tak se tomu nevěnovali, ale třeba ve Strašnicích, kde bydlí kamarádka, je úžasný skaut, starší syn (kterému je teď 22) tam chodil už od 8 a přivedl tam svého mladšího bráchu, a teď jezdí na akce oba. Kamarádka má o víkendu klid pro sebe a zároveň klid, že je o dítě postaráno. Na Zbraslavi je naprosto supr skautský oddíl, jsou tam kluci i holky dohromady, mají velké psy, viděla jsem je odjíždět někam na výpravu, a úplně mi vyhrkly slzy, jak ti velcí se krásně starali o ty malé špunty.

Jinak já bych 8leté dítě rovněž ještě tady v Praze nepustila samotné ven.

Na tábor jsem jela poprvé, když jsem šla do 3. třídy. Byl to tábor pro děti od 2. do 9. třídy. Neznala jsem nikoho! A tábor byl na 21 dní - plné 3 týdny. To víte, že jsem si taky občas zabulila večer pod peřinou /před holkami ne, smály by se/, mé sestře byly tehdy 3 roky a mně se po ní ukrutně stýskalo. Víc než po rodičích. Ale přežila jsem to a od té doby mě posílali na tábor každým rokem. Snášela jsem to rok od roku lépe a našla si plno kamarádek. Tehdy byl tábor na 3 neděle za 250 korun, tak se ani rodičům nedivím, že si ode mě chtěli odpočinout.

Klidně ji pošlete i samotnou, oddíly dnes mají tak 12 - 15 dětí, to by v tom byl , aby se neseznámila s ostatními děvčaty! Jaga.

Krkovičko, sportovní kluby, zájmové kroužky a skaut nebo podobné dětské oddíly jsou dobrá volba.

Moje starší dcery chodily do skautu, nejmladší do Kondora (skupina oddílů se stejným zaměřením jako skaut, ale smíšené oddíly). Oddíl pořádal každý měsíc víkendovou výpravu a v létě vlastní tábor.

Před pár lety si koupili starší chalupu na Moravě, kam teď jezdívají. Tábory bývají v severních Čechách.

Oddílová činnost a vlastní tábor mají tu výhodu, že vedoucí i děti dobře znáte, víte, s kým se dcerka stýká, a tábor pro ni pak bude příjemné zakončení roční oddílové činnosti - bude tam všechny znát, navíc se seznámí s dětmi a vedoucími z dalších oddílů skupiny.

Vedoucí jsou dospělí, všichni skládají zkoušky, s Kondorem spolupracuje i několik profesorů z jednoho gymnázia.

Krkovičko, před chvilkou jsem Vám poslala zprávu, ale někam mi zmizela (chtěla jsem doplnit konkrétní informace).

Tak aspoň odkaz na konkrétní oddíl - TO Vpřed