Sedím teď na jednom nádraží a brečím.. Nemůžu to už vydržet.. Potkal jsem dneska svoji kamarádku která ale pro mě znamená všechno.. Jo i jsem ji to řekl už dříve.. Ale teď misto toho aby jsme si užili akci něco vypili a tak jako vždy , jsem ji potkal až na konci (celou dobu jsem ji čekal že se potkame jako vždy).. A byla s nějakým klukem v obejmutí a líbali se.. Jo tohle už jsem zažil vícekrát ale tohle byl nějaký sportovec a ja jsem pochopil že je to ten kterého ona i miluje a nemají daleko od vztahu.. Ani mě moc nechtěla obejmout když jsem je potkal ale ja chtěl jako vždy ji obejmout.. Prostě to nezvladam strašně to bolí.. Ja jsem ji dal už i růže a udělal bych pro ni všechno.. Ted tu Sedím sám na nádraží a strašně me vše bolí a je mi smutno jako nikdy předtím... Kdybych tak mohl usnout a už se do toho neprobudit... Vůbec nevím co dál jsem sám... Chci být s ni a obejmout ji...
jako je ted ten šťastný kluk a ne tu sedět sám a brečet.. 18 mi už bylo ale i tak nezvládám to...
... a právě proto je tak krásná 
. Seber, jdi dneska ven a uvidíš, co je tam pěkných holek. No a třeba některá zrovna smutní, že jí nikdo nemá rád.
0x
To je křiku pro jedno zklamání co vlastně ani sklamání není. Chce se mi říct, chtete-li zemřít skočte, ale dobře ten nevratný krok zvažte, lásek a sklamání za život bude jistě víc a hlavně nechtějte udělat nešťastných víc lidí, třeba toho strojvůdce co mu hupsnete pod vlak. Bylo vám 18, celý život máte před sebou, doskuhrala bych a šla něco dělat, hezkých holek běhá po světě víc.
0x
Dobrý den. A kdy byste více plakal? Nyní, když JI nemůžete objemout, nebo tehdy, když by vám lékaři zjistili nevyléčitelnou nemoc? Chlapče, když nejde o život, tak jde o h..., však víte o co, ne? V životě jsou fakt horší věci než ta vaše. Toto vás sice asi neuklidní, ale zkuste se na svůj problém podívat z nadhledu. Jen mrkněte okolo sebe, kolik je na světě jiných holek. Proč zrovna chcete jen tu jednu? V čem je asi ta vyjímečná? No je - v tom, že vás moc nechce.
0x
Prosímtě, to už od začátku dubna, co jsi ji naštval, brečíš? Tak už je opravdu načase, aby ses vzpamatovat. Ty růže očividně nezabraly. Ona tě prostě nechce, vnímá tě jinak než ty umanutě a chorobně vnímáš ji. Dej jí pokoj a nech ji žít. Když ono je to nádraží taková krásná kulisa k nostalgii... jak zpívá Žalman: ... k ránu bývaj prázdný nádraží, lásky odjížděj se vdát... Tak to je život. Ve vlastním zájmu se vzpamatuj.
0x
Nebudu ti dávat rady ze svojí hlavy, i když jsem se tak jako mnozí zde plácal v různých životních situacích. Doporučím ti ale jednu knížku, která je ještě k sehnání, protože vyšla už asi ve třetím vydání. Napsal ji F.R.Čech a jmenuje se Češi a jejich samičky, aneb češky a jejich samci. Nejenom že je to sranda, ale je v těch příbězích, které posbíral Ringo spousta hluboké pravdy o vztazích. Nevšední a pravdivý pohled na situaci, ve které jsi, tam stoprocentně najdeš taky.
asdfg, píšete, že už jste plnoletý, tedy muž. To, co tady píšte, to mi příjde jako stěžování dítěte. A špatná výchova, špatná rodina, no nevím. Jen jestli to není tak, že se vymlouváte. Nechcete dospět, postavit se na vlastní nohy, zpracovat sám sebe tak, abyste vypadal podle svých představ. Už je na čase, abyste přestal s výmluvami na minulost. Je čas, abyste se narovnal a sám sebe nakopal do podoby muže, chlapa, který se umí postavit překážkám a všemu, co život přináší. Za pár let sám budete tátou a to své ženě a svému dítěti budete kníkat, jak vám rodina a prostředí ublížilo? Neblázněte! Vzpamatujte se! 
Milý asdfg, každý jsme jiný, ale vy jste pěkný sobec. Hledíte jen co vy a vy a zase jen vy. Všichni máme svá "bebíčka" a extra těžké chvilky, až byste se z toho po...A jsme tu dál. To, jaké máme dětství, nás sice utváří, ale nejsme bezduché loutky, abychom nemohli zatnout zuby a něco se svým životem udělat. To, co se může zdát jako konečná, je jen neochota vidět dál. A co má být tohle?! - ale strojvůdce je na rozdíl ode mne vyrovnaný a psychicky silný člověk, který se s tím vyrovná. Jak můžete rozhodovat o ostatních, když nezvládáte ani sebe? Vy nemůžete vědět, kdo je jaký člověk, jak je silný a už vůbec nemůžete odhadovat, co s ním udělá něco tak zásadního, jako smrt v přímém přenosu... Zkuste se podívat dál za špičku svého nosu a začněte myslet i na ostatní. Protože tak vypadá normální život. Mona
0x
Ahoj asdfg,
normálně se těmto diskusím vyhýbám abych si nepřipomínal minulost a různé vzpomínky, ale pro jednou za dlouhou dobu si mohu dovolit udělat výjimku, protože si myslím, že už jsem dost nad věcí, takže by mě to snad nemělo uvrhnouti do nějakých depresních stavů či podobně.
Na ty různé zde negativní ohlasy, uštěpačné odpovědi, že se chováš a brečíš jako děcko, neber vůbec ohled. I když některé mohou mít jisté učinky na výsledek.
Potkalo mne něco podobného akorát s tím rozdílem, že už jsem nechtěl já ji, ale s tím samým problémem co máš ty, trápil jsem se velmi hodně, ona na tom byla podobně, ale rozhodně jsem na tom byl více hůře já. Prostě zradila a to nešlo bohužel už odpustit.
Také jsem chtěl umřít. Pokusy nějaké se také staly, ale pud sebezáchovy nebo jak to nazvat, zvítězil a nešlo to, akorát se stalo to, že jistými pokusy jsem si poškodil na pár dní srdce a to tím, že začalo vynechávat. Samozřejmě, že jsem pravý důvod věděl, ale doktorům jsem to neřekl, byl bych tím sám proti sobě(ne nadarmo se říká, mlčeti zlato, mluviti stříbro)
S tím co se mi stalo s tou "holkou" jsem se nemohl vyrovnat zhruba rok. Pak mne napadlo, že bych vyzkoušel psychologa a světe div se opravdu to pomohlo. Po cca dvou sezeních kdy jsem se vyzpovídal jsem ji nejen přestal nenávidět, ale zároveň se kvůli ní i trápit. Milovat jsem ji přestal mnohem dřívěji a to cca do 6 měsíců.
Teď občas si vzpomenu na různé zážitky, ať už ty špatné nebo ty dobré a je to v pohodě.
Akorát nejsme kamarádi, přátelé, neviděli jsme se už několik let a ani na internetu se nevídáme, nepíšeme si, nevoláme prostě nic. Jako bychom se nikdy nepotkali. Vřele doporučuji tuto drastickou metodu.
Rada pro tebe: Budeš se s tím muset vyrovnat a případně navštívit psychologa.
A věř, že jsou daleko horší situace než první lásky a rozchody. Např. špatná životní situace, nevyléčitelná nemoc, finanční problémy a podobně. Tam už je to daleko více k pochopení to, když si někdo sáhne na život protože neví jak se z toho vyhrabat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.