Myslíte si, že druzí jsou na tom uvnitř lépe?

Zajímavá otázka, tu budu sledovat. Ale když oni se nám někdy tlemí přímo do držky, ti, co se nám zdají lepší. Resp. méně rozházení. Oni se tlemí, jak psi na svou kořist.

- nikdy nevíte, co se v ostatních lidech děje - každý má svoje těžkosti a problémy - a možná ti nejvyrovnaněji, či nejspokojeněji působící lidé prožívají nějaké své soukromé peklíčko !

To je zase nějaký pubertální test?

Jevi se spokojenejsi, protoze znas jen jejich vysledek a ne proces, kterym k nemu dosli. Kdyz se treba u kavicky trufujete, kdo byl dal a na drazsi dovolene (jestli korfu nebo bahamy) a kdo to platil, tak kazda z kolegyn mela podobny rozhodovaci proces. "Kdyz pojedu na Korfu, budu v praci za nymanda, ale kdyz pojedu na Bahamy, budeme pul roku okusovat omitku ze zdi a pit slanou vodu". Taky byly rozharane, ale na celkovem vysledku to nejde poznat.

Jo, ten priklad berte s rezevou.

Dobrý den. Tedy, to máte zvláštní postřeh. Mně to totiž připadá, že akorát každý nadává. Na všechno, na všechny. Asi bych se měla přidat a taky nadávat. A věřte, že bych měla na co. Jenže to spíše všechno v sobě dusím a na první pohled vypadám, jak se vlastně mám dobře. A mám se dobře? No - nakonec proč ne? Mám kde bydlet,mám co jíst, občas se mi podaří splašit i nějakou tu korunu na živobytí. Mohlo by to být všechno ještě horší. Člověk se musí umět radovat i z maličkostí.

Možná, že máte i pravdu. Nevím, nesrovnávám se. A když tak jen tak, že vykouknu, v čem lidi chodí venku, jestli mají svetr nebo deštník. Oni mají svůj život se svými starostmi a radostmi a já mám zase svůj. Říká že, že někomu hoří i voda a někdo si ani trpaslíka netroufne koupit, protože už dopředu ví, že mu vyroste. Není to tak. Je to v tom, že někdo je strašně nespokojený s tím, co má. Pořád má málo lásky, málo uznání, málo respektu, málo úspěchu, jakoby měl pořád hlad. Při reinkarnaci prý je nejhorší, když se člověk vtělí do hladového ducha. A také někdo bude o svých problémech stále vyprávět a vůbec mu nedojde, že mluví o prkotinách, kterých si posluchač ve svém životě ani nevšimne, protože má fakt problémy. Jen o nich nemluví, ale snaží se s nimi srovnat sám. Takže, když to shrnu, pak píšete pouze a jen o svém pohledu. O svém přístupu k životu. Záleží na vás, jak se na sebe budete dívat vy sama. Jestli spokojeně, budete v životě úspěšná. Jestli nespokojeně, budete hladový duch, který nebude mít nikdy a ničeho dost. Zůstane mu jen hlad.

Příjde mi to jako: U sousedu je tráva zelenější.

Fido, máte pravdu, je to přesně tak, jak píšete. Co u vás v noci smrdí? Železárny nebo Celpak? Ve dne slunko, v noci smrad

dobrá otázka. Proč se nám druzí vlastně jeví lepší než jsme my sami?

Možná proto, že vy holky si vaše mindráky vymýšlíte samy.
A za druhé. Nevím jak vy, ale když tady někdy čtu některé dotazy a některé odpovědi, pak mám komplexy vícecennosti.

Ahoj.

Stejně si myslim, že by se některé tu napsané odpovědi a postřehy měly nějak hodnotit. To se pak ani ta otázka nezdá tak divná. Co na ni odpovědělo rádců. A dobře. Že ani já nemusím. Díky kolezi.

No já nevím, ale asi soudíte podle sebe. Nejsme všichni vnitřně rozháraní. Já si například vůbec takovou otázku nekladu. nemám proč. A ani náhodou mi nepřijde, že cokoliv řeknou ostatní, je téměř perfektní. Spíše mám opačný dojem, ale ve většině případech už tomu nevěnuji pozornost. Už mi to totiž nestojí za tu zbytečnou námahu. Asi budete ještě hodně mladá. A proč si říkáte "rejpalka"? A proč píšete "nám"? Jde pouze o Váš dojem, jestli máte problém tohoto druhu, vězte, že ho ostatní mít vůbec nemusí.

to rejpalka

Ačkoliv jsem se opravdu moc snažila pochopit Vaše myšlenkové pochody, nejsem toho schopna. Proč nemluvíte jen za sebe, já pocity, které popisujete rozhodně nemám. Proč by se mi druzí zdáli lepší, atd jak popisujete? Je to jen Váš osobní pocit a je mi líto že to tak citíte, jsou na to i učinné terapie.

"Rozházená" se skutečně necítím ani nemám komplexy, znám svoji cenu a hodnotu jako člověka. A druzí lidé mi přijdou často nevyrovnaní a v nepohodě, takže skutečně nevím co si mám o Vašich slovech myslet...A denně se naposlouchám tolik pitomostí že mi nikdo z nich nepřijde jako perfektní. Ale možná je to tím, že každá žijeme na jíné planetě...