Máte nějaké trauma z dětství, řešili jste to?

Od: Datum: 19.06.15 22:42 odpovědí: 21 změna: 22.06.15 09:40

Dobrý večer, opovídala jsem na otázku o králíčkovi a tam jedna paní / slečna psala jak nemůže zapomenout na to, že jí rodiče vždy zabili mazlíčka.

Já mám z dětství trauma, problém, blok, nevím jak to pojmenovat. Jako dítě jsme byli na dovolené v kempu v Bulharsku. Tam byly jen šlapačkové záchody a od té doby, přes 30 let si nemůžu dojít jinak než na normálním záchodě. Je to celkem omezující, protože třeba do lesa na houby můžu jen na chvíli, když jedeme na kole, musím plánovat kde je jaká hospoda, popř. nepít. Asi to je na cvokaře, ale představa, že mám v kartě záznam od psychiatra mě odrazuje.

Zajímá mě, zda i Vy si nesete z dětství nějaké trauma, zda jste se ho zbavili a jak nebo nezbavili.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: wamp®
Datum: 19.06.15 22:49
avatar
Co kdybyste si vzala do toho lesa tzv.pamprsky?
Bez urážky prosím...
Když máte blok a nechcete navštívit lékaře,který by Vám určitě pomohl...
Datum: 19.06.15 23:21

To by nepomohlo, já u toho musím sedět, ale ne na bobku.

Datum: 19.06.15 23:43
avatar

- cibetkava - a myslíte, že je to trauma?

- třeba je to jen nervozita a nějaká přecitlivělost. Co když si svoji neochotu se přizpůsobit nepříjemným podmínkám, jenom nějakým traumatem odůvodňujete. Já mám při tomto úkonu taky velmi nepříjemné pocity, zvláště, když si dnes se svými bolavými koleny už ani dřepnout nemohu.

- je docela divné, že to na Vás jako na dítě tak zapůsobilo - děti se většinou takovým situacím dovedou přizpůsobit a berou to spíše jako "bžundu". Nenačapal Vás při tom někdo nevhodný - nebo něco takového? - to by pak asi pohovor s nějakým psychologem chtělo.

Datum: 20.06.15 00:02

No, dítě, spíše puberták, bylo mi 12. Ale když ještě pár let vydržím, tak mě budou také bolet kolena a bude vyřešeno ;).

Datum: 19.06.15 23:09
avatar

Jako malá jsem se ztratila v cizím městě. Stále cítím velkou nejistotu, když mám jít někam, kde jsem ještě nebyla.Mona

Od: vklus
Datum: 19.06.15 23:15

K tomu záchodu. Ty turecké teda taky nesnáším, ale mám problém jít na záchod jinde než doma. Ne kvůli čistotě i když někteří lidi jsou slušná prasat, ale prostě to nejde.

Datum: 20.06.15 00:17
avatar

vklus -

- no, problém - jednou mne v autobuse do Prahy přistihla pořádná "sra*ka" - a jak jsem mazala ! na veřejný záchod, hygiena, nehygiena - naštěstí to už bylo těsně před Florencí - a podařilo se. Člověk musí počítat se vším a nic si takříkajíc "neodpírat" .

Od: nikc®
Datum: 20.06.15 01:14

Nevím, jestli to sem patří. Ale když jsem byla malá, koukala jsem v TV na Káťu a Škubánka. Vždycky, když vezmu Biolit a chci postříkat nějaký hmyz, třeba pavouka, tak si vzpomenu na scénu, jak Káťa postříkala mouchu a ona se několikrát zvětšila. Byla obrovská. Jsem tou scénkou poznamenaná. A ulevím si, když se ten hmyz nezvětší. Je to už víc jak 25 let, co jsem to viděla. Ty turecké záchody si z Bulharska pamatuju, ale se záchodem problém nemám. Ale chápu, že ho může někdo mít.

Datum: 20.06.15 11:03

Jste mi připomněla s Večerníčkem takovou veselou příhodu. Měla jsem nad postelí obrázek Krtečka jak tam stojí v kalhotkách a se zrcátkem. Jednou na zahrádce tatka chytil krtka a ja byla tak zklamaná jak vypadá, takovej ošklivej byl. Já myslela, že krtek je fešák s kalhotkama a snad, že se bude vzhlížet i v tom zrcátku :).

S tím Biolitem to musí být hrůza. Stejně je divné, že člověk má na mozku takové věci tak dlouho.

Od: nikc®
Datum: 20.06.15 12:31

Osobně si myslím, že tento díl s tou velkou mouchou neměli vymýšlet a pouštět. Akorát s tím straší děti. Byl to horrorový díl na to, že je to pro malé děti. A je těch filmů a kreslených seriálů asi víc. Každému ale utkvěje v hlavě něco jinýho. Samozřejmě vím, že se ten hmyz nezvětší, to jsem napsala z legrace předtím, ale vždy si na tu scénku vzpomenu, když vezmu Biolit.

Datum: 20.06.15 09:06
avatar

my jsme jako děti chodily do sklepa pro uhlí - byla tam spousta temných úzkých uliček z neohozených cihel, po stranách prknové kóje, všude plno pavučin... já byla hodně malá a starší brácha mě strašil pavoukama, že mi skočí za krk a kousne - celá léta mě pak chytal amok, když jsem viděla pavouka, vyskakovala jsem na židli nebo na stůl a vřískala strachy... zbavila jsem se toho postupně až asi po 20 letech, když jsem měla dítě a nechtěla jsem to dávat najevo, aby se nebálo jako já... dneska už v pohodě chytím pavouka do skleničky a odnesu vyhodit ven :)

Datum: 20.06.15 11:10
avatar

Myslím, že každý z nás má nějaké trauma z dětství, ale rozdíl je v míře přípouštění si ho - a tak někdo ho má potřebu řešit, a jiný ne.

Má kamarádka (42 let) se od 14ti nedívá na televizi, protože jí otčím trestal tím, že jí sledování televize zakazoval. Tak se "šprajcla" a na televizi se nedívá, ani ji nikdy v dospělém věku neměla. A nemá potřebu to řešit - prostě to přijala.

Datum: 20.06.15 11:27

Ahoj, když jsem byl malý, tak mě dvakrát kousnul pes, teď mi je 41 a bojím se psů a od malička šílím z pavouků, nemohu se na ně koukat ani ve filmech, maximálně chviličku na fotkách. Stále si vybavuji, jak jsme měli v šesté třídě přinést na přírodopis živého pavouka, já jsem žádného nepřinesl a učitelka pak chodila se sklenicí s tím největším a já jsem se před ním schoval pod lavicí a ta blbka na mě byla hnusná a ještě mi napsala poznámku do žákovské knížky. Naskočila mi husí kůže, jen jsem to psal !

Datum: 20.06.15 12:04
avatar

Jako mala jsem se ztratila,brecela a volala maminku, ktera proste zmizla..Pocity strasny..Detaily uz si nepamatuju a dodnes se mi obcas ve snech deje, ze jsem najednou v neznamem meste, kde bloudim... Presto, ze v tom snu si myslim, ze cestu najdu, tak v tom snu me ten sen stale podporuje, abych kolem sebe nic nepoznavala a ten sen dela vse proto, abych se citila ztracena, opustena.Tento sen se mi deje uz cele roky, ale uz jsem pokrocila,protoze uz jsem opet kolikrat takto ve snu bloudila, citila se ztracene, sedla jsem si kdesi na travu a rikala jsem si, ze to nejak dopadne, ze muze byt hur a zacala jsem vice spolehat sama na sebe..Mozna je to nejaka symbolika, kdovi

doplněno 20.06.15 12:09:

Do dneska jak jsem v neznamem prostredi, tak jsem nejista, nervozni..

Od: ben®
Datum: 20.06.15 19:40
avatar

Dobrý den, já jsem celoživotně "nepřijal" herce, pana Ilju Racka. Herec je to jistě výborný, ale když ho vidím, tak si vždy vzpomenu na starší, černobílou TV inscenaci Hrabě Drakula. Tam hrál titulní roli a byl tak uvěřitelný, že jsem to jako děcko "žral". Je fakt, že jsem to jako děcko neměl vůbec vidět a mohl jsem si ušetřit toto trauma. No, a později ještě pojem "bílé tenisky" - ale, to už jsem byl "bezcitný" jinoch a strach jsem maskoval. Ale, "bílé tenisky" byla noční můra řady lidí. Jen dodám, že jde také o TV film (snad anglický). Zdravím!

doplněno 21.06.15 11:23:

culdabulda1 - no, já Vám to věřím, protože Vám se líbí jako mužský, ale já v něm vidím Drakulu.

Ale, už jsem mu to odpustil.

Datum: 21.06.15 10:47
avatar

ben - není to k věci - ale Ilju Racka jsem si zamilovala po shlédnutí filmu o Fučíkovi.

Od: trauma
Datum: 20.06.15 20:18

Mám. K tomuhle jsem tenkrát nenasel odvahu. O co jsem přišel

http://prask.nova.cz/clanek/n…o-se-skolacka-vymlouvala.html

 

Datum: 21.06.15 10:58
avatar

Cibetko, máte sice uvnitř blok, ale kdyby se Vám opravdu moc chtělo na záchod, tak určitě se nebudete rozmýšlet, dřepnete na bobek a konáte. Snad byste se kvůli traumatu nezašvihla!

Řešila jsem ohromný problém třeba na hlavní třídě v městě. Vnitřnosti tančily rokenrol, nikde záchod. Na čele pot. To potom bylo umění, najít nějaké zákoutí. Našla jsem, nouze mě dotlačila. Za jedno šikovně zaparkované auto. :)

Ale v takovém lese na houbách, kde široko daleko nikdo není, smrčků a boroviček přehršel, určitě najdete zákoutí, kde můžete spustit gatě. Proč by to na bobku nešlo? Když se chce, všechno jde. /a ono se opravdu chce...:-D/

Ale něco na tom traumatu bude. Jednou jsem nechtíc přišla v lese na mladého muže, houbaře, /hned jsem se otočila a vypadla/, který konal potřebu velice zajímavě. Pro mě až nenormálně. Byl zády opřený o strom, nízko, přitom byl v pozici, kdy jakoby opravdu seděl. Jen neměl na čem, zato to jistila ta záda. Připadalo mi, že si asi také neumí nebo nedokáže sednout na bobek. Byla to jen chvilečka, je jasné, že jsem nezevlovala, ale ta zvláštní pozice mi dlouho vrtala hlavou. Jaga.

Datum: 21.06.15 22:25

Ja mam trauma,ze kdyz ses pritelkyni pohadam, mam hodne velkej problem to rozdejchat ale druhej den je to pryc...pointa- moji rodice v mem detstvi se hadali kazdy den a me se to pak pripomene...

Neber na vedomi sve detstvi, pouc se a jdi dal..zivot je kratkej!

Od: buss®
Datum: 21.06.15 23:17

A to mně zase připadají nášlapové hygieničtější, než po někom sedat na desku a třeba něco chytit. Mám to ale jinak, přemýšlel jsem dlouho v čem to je, pak jsem přišel na to, že mi někdo něco jako malému děcku řekl o hadech v hajzlíku a já mám na záchodě podivný pocit, zvlášť na suchém. Jako děcko malé jsem se jednou vykadil na návštěvě na suchém mimo desku. Jo jsou různé fóbie.

Datum: 22.06.15 09:40
avatar

zdravím vás a dovoluji si napsat pár řádků- TRAUMA můj otec alkoholik nám dětem připravil smutné dětství a do dnes jsem alergická na opilé lidi , bojim se jich , pohrdám jimi a at dělám co dělám nemohu se zbavit vzpomínek na ty chvíle.Málem jsem se rozešla se synem , který měl sklony k pití. Díky jeho inteligenci toho zavčas nechal. Nemám nic proti malému množství při milé společnosti, ale jak je pití silnější a člověk se přestane ovládat dostávám se do vzpomínek a musím odejít.Jinak se umím ovládat ale v tomto případě ne...

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.