Falešní přátelé

Ono to není ani vámi ani dobou.

Např. můj otec, dnes v důchodu, byl 40-50 let všem k ruce. Když někdo potřeboval nabrousit pilu, zorat pole, odvést obilí, dřevo, svařit nějakou konstrukci nebo opravit antény, byl první, za kým celá vesnice šla.

V práci každý "Miro, potřebuju vyměnit směnu, pomoct, odvést,..." - opět ochotný...

Ale když se stala nehoda a on byl přes rok doma - nikdo ho nenavštívil (mimo kontrolu podniku). Nikdo mu nezavolal. Když jsme prodali traktor a za pár let potřebovali přivést dřevo - nikdo neměl čas. Když někdo z okolí jel pro nějaké zboží a mohl vzít i pro otce - "Víš, Miro, já pak jedu asi jinam, možná bych to nestihl... řekni jinému"

Já osobně v práci vidím na kolezích, že jsem úplně stejný, jako můj otec. Směny vyměnit - nemám problém, ale když potřebuji já, protože třeba musím s dítětem k lékaři, musím si vzít dovolenou nebo §, protože vyměnit to nikdo nechce... O víkendech nemluvě

Za svůj na lidi celkem bohatý život mám snad 5-6 kamarádů, kteří mi v nouzi pomůžou. A to jsem opravdu rád a spokojen.

Mám 3 kamarádky už od MŠ, znají se naše rodiny, jednou pomůžeme my a jindy oni, sobota od 8h nástup v pracovním a všichni ví, že pak je grilovačka a něco se vypije.

Ono se ne zbytecne rika, ze najit opravdoveho pritele je jako najit jehlu v kupce sena...

nevěšte hlavu.Nevím kolik vám je ani nic víc o vás.Ale je dobré si udělat skupinky lidí a podle nich se zařídit. hlavně se nenechat zneužívat jo !

Až v nouzi poznáš přítele. Do té doby se můžete jen domnívat nebo si něco případně namlouvat.

Mám to úplně stejně ! a je mi z toho vždy smutno, čím víc se člověk snaží chovat se hezky, tím tě budou jen víc a víc využívat ...

Nejlepší způsob pro vás bude na nikoho se nespoléhat. Jakmile si zvyknete, ani vám to nepřijde. Lidi jsou takto nastavení a nečekejte na zázrak.

No jo no. Dobrého přítele nemám žádného. Asi to bude ale i moje chyba, jelikož vlastně ani už žádného nehledám. Jsem taková vlčice samotářka a už jsem si zvykla, že jedinou pomocnou ruku najdu jen na konci svého ramene. Mám to tak celý život. Přílišná otevřenost a důvěřivost v lidi se mi málokdy vyplatila. Bohužel.

Já mám jen 3 opravdové kamarády, kteří by se pro mě rozkrájeli, a já pro ně také, a bohatě mi to stačí, než mít 3000 přátel na FB...