Rady rodičů - radí se naše děti s námi?

zajímavá otázka a rozsáhlá, no já se s mamčou radím o všem, většinou má vždy pravdu, někdy se zeptá ona mě.

no to je dost složité téma... ale asi vím kam míříte... když s někým jednáte o nějakém problému a chcete dosáhnout svého cíle, pak použijete pprostředky o kterých si myslíte že by mohli platit na tu kterou konkrétní osobu a když až se vám to začíná dařit, tak najednout spracovávaná osoba uhne o 90° a vám je jasné že to není samo sebou že do toho jednání zasáhl někdo jiný kdo třeba není ani zhruba obeznámen s meritem problematiky která je na pořadu a v ten okamžik je veškerá snaha o konsensus zmařena... problém většinou bývá s jedinci, kteří jsou nesamostatní a nerozhodní a jsou snadno ovlivnitelní. S takovým člověkem vy musíte prostě nějak spolusdílet třeba společné povinnosti nebo úkoly, ale protože toho jedince ovlivnuje někdo jiný, nikdy nemůže dojít ke shodě... To pak je k zlosti. Něco jiného je člověk který se poradí ale má svou hlavu a svá rozhodnutí byt ovlivněná někým jiným

Jsem dříve narozená.Když jsem byla mladá,radila jsem se spíše se svýml vrstevníky, naši nebyli moc otevření,hodně zakazovali a když něco říkali,tak mi to připadalo zastaralé.Po létech jsem pochopila jakou pravdu měli rodiče.Měla jsem určitý odstup a mnohdy nebylo ani vhodné se ptát. Mnoho věcí mezi dospělými a dětmi bylo tabu.

Proto mám ke svým dětěm i vnoučatům jiný,přátelský a otevřený vztah. Oni se mi se vším svěří,poradí se,učím je vařit i péct a dnes už se radím já s nimi a učím se od nich.Důležité je respektovat se navzájem. Zjišťuji,že mladí jsou mnohem dál. A tak je to tak dobře.Hezký den

Hezký večer kolegyně! Velice zajímavá otázka. Když jsem šla okolo PC někdy v 10 hod dopoledne - nedalo mi, abych nejukla na aktuality na poradně. Ale protože máme s mými zlatíčky pravidelné soboty a já si vymyslela celkem náročný jídelníček, navíc se návštěvy dosti protáhly, dostala jsem se na poradnu až k večeru. Ale předem říkám, že bych ráda znala také Vaši odpověď na vlastní otázku - také se nám svěřte. Je to dosti těžká otázka a vůbec jsem o tomto předtím neuvažovala. Můj věk netajím a tak to řeknu hádankou - slavila jsem letos stejné půlkulatiny, jako maminka papene. Takže dcera i zeť jsou krapet za čtyřicítkou, vnoučata okolo a za dvacítkou a s mými pravnoučátky oslavíme tento měsíc čtyři a jeden rok. Paráda. Jinak myslím, že fungujeme dobře jako rodina. V podstatě jsou všichni dospěláci. Takže dneska spíš já se radím s nimi. Protože člověk, i když svéprávný a celkem životem protřelý v dobrém i zlém, ale bez životního partnera, občas si potřebuji s někým probrat svůj úmysl. A k tomu myslím především slouží rodina, protože jsem na sto procent přesvědčená o upřímnosti odpovědi a dobrém úmyslu. A jestliže fungujeme jako rodina, tak by naše zájmy měly být sladěné. Já beru ohled na ně a oni zase na mne. V žádném případě se jim nemontuji do života, ale také bych to nechtěla od nich. Ťukám na plechovou bednu, že nemáme finanční problémy a o vlastní bydlení všech jsme se postarali. A i když by nějaké problémy nastaly, stejně jako v dobách "zlých", řešili bychom je zase v rámci rodiny. Neděsím se rad v žádném případě. A ani nemáme tajnosti ve věcech finančních. Oni své peníze si investují podle svých představ. Já si je zainvestovala do bydlení. A souhlasím s amlin, že se máme co učit i od mladých. A doufám, že co jsem je mohla naučit já, tak jsem to snad stihla předat. Takže se snažím radit zde na poradně těm, kdo o to stojí a nebo se nemají s kým poradit.

Ne, většinou si řeším své problémy sama, rodičů se neptám vůbec. A když už, pokud se jedná o nějakou prkotinu, třeba ohledně PC, zeptám se manžela, syna a hlavně nejvíc se radím s lidmi na netu. Víc hlav, víc ví

Jo a přibližný věk, něco mezi 30 - 40 lety:D

Dobrý večer, zdravím všechny a připojuji se k zajímavé diskuzi. Mně je 28 a s rodiči se moc neradím, přiznám se. Oni to myslí dobře, ale veškeré rady podávají tak, že je nutně musím poslechnout (nebo mám takový dojem?) - hlavně Máma. Ale to je možná také tím, že jsme si typově podobné - hodně samostatné, perfekcionistky...nejraději vše uděláme samy a nenecháváme si moc do ničeho mluvit. Takže to asi není moc objektivní odpověď/názor. Stran vaření třeba se více ptám Babičky - jsem mizerná kuchařka tak jako tak, ale Babi zná spoustu "vychytávek", a ty ráda používám. I máma je výborná kuchařka, ale zase i tady má takový ten styl, že když to náhodou udělám jinak, bude to špatně. A já to zase tak neprožívám, takže mi stačí nějaký zásadní směr a zbytek nějak dopatlám - zatím se vše vždy jíst dalo :D Obecně - žijeme dost jinak a sledujeme jiné trendy a zase musím rodičům nechat, že nám do ničeho moc nemluví, do investic už vůbec ne. Finančně jsem vždy byla relativně samostatná, jen na studiích mě, jak je zvykem, podporovali - ale vždy jsem se snažila, aby mi nemuseli dávat moc, protože mi to bylo blbé , takže jsem celou dobu pracovala a naučila se hodně brzy zacházet s penězi tak, abych si od nich nemusela půjčovat, naopak dnes se snažím (hlavně Mámě) třeba taky něčím přispět. Což říkám spíš pro ilustraci toho, že mi nemusí radit, jak např. vycházet s penězi. Ale zase jsem se naučila znát jejich hodnotu tím, jak mě vychovávali - i to se dá brát jako rada?

Se životními rozhodnutími jsem se neradila nikdy s nikým. Nepřipadá mi fér házet, byť nevědomě a nechtěně, i malou zodpovědnost za svá rozhodnutí na jiné - znám to od sebe; když za mnou přijde kamarádka s tím, "co mám dělat", není mi to v těžkých otázkách příjemné. Ale jen tak si popovídat, i když radu nechci, to je vlastně taková latentní prosba o pomoc, viďte...

No, otevřela jste těžké téma a pěkně jsem se do toho zase zamotala Ale líbí se mi, že se tu objevují názory dříve narozených, že mladí nejsou jen k ničemu. Máme to v mnohém snazší, ale také v mnohém těžší. Větší svoboda je rovna větší zodpovědnosti a to spousta mladých lidí neumí pojmout - zvlášť když se to nemají od koho naučit. Je fajn, že si můžou přečíst třeba Vaše povzbuzující řádky

A jo, no a co se rad naopak týká - ptají se mě hlavně v oboru :D Tedy v oblasti našeho zaměstnání. Tam jsme víc vpředu. Jinak mám dojem, že zastávají spíš ten postoj, že toho o životě ví rozhodně víc oni. Nevymlouvám jim to, je mi to jedno, nevnucuji se. Ani když si myslím, že jistá rozhodnutí nedělají dobře a nakonec se třeba ukáže, že jsem měla pravdu. Ale ani to neventiluji

Moje mamča se radila se svojí mami, já se radím s mojí mami a moje dcera se radí se mnou.

Ne vždy se už nyní řídím radami své mamky (61 let), ale ráda si poslechnu její názor.

Jsem stoprocentně pro hovory v rodině, jsou velmi užitečné.

mám tři děti a jsem ráda když přijdou a na něco se zeptaji nebo si jen tak chtějí popovídat ráda si s nimi sednu a povídám. Nechci aby dopadli jako já když jsem byla malá, že jsem neměla za kym jít s mojí mámou se již xx let nebavím a tak ani pro rady nechodím. Mím nejlepším rádcem je můj skvělý manžel a já jako samouk životem.

Velmi zajímavé téma.

Pamatuji si na to zvláštní zatrnutí, které mi projelo srdcem, když se mě moje maminka poprvé zeptala na radu . Když jsem si uvědomila, že i rodiče jsou jenom lidi, křehcí a zranitelní, kteří potřebují pomoc a radu dokonce i od svých dětí. Nedaří se mi přesně vyjádřit pocit až nepříjemné zodpovědnosti a trochu pýchy, když jsem mamince tenkrát radila, a ostře jsem si uvědomovala, že jsme si vyměnily role a že to už bude čím dál častěji.

Posledních 20 let velice zamávalo se světem, který jsme znávali, ve kterém jsme dospěli a ve kterém naši rodiče žili skoro celý život. Už jenom ty agresivní reklamy, proti kterým je moje maminka takřka bezmocná.

Rady rodičů jsou velmi cenné,stejně jako dětí rodičům...Nejvíce to poznáte,když už rodiče nemáte...Ale někdy si říkám,že by asi z toho co se děje v dnešním světě,šla našim hlava kolem.Taťka nežije 17let,a mamka 8,tenkrát to ještě šlo,ale bordel v našem státě je čím dál větší...Často na ně vzpomínám,a v duchu se jich ptám co by asi zrovna na ten a ten problém řekli...Jo ale už to nejde,a proto komunikujte,dokud máte s kým...