Nejste přihlášen/a.
Kolegyně lidka mi nasadila brouka do hlavy. Před nějakou dobou při řešení problému napsala "...syn se určitě radil s maminkou" V mé otázce je lhostejné o koho a co šlo.
Jen se chci zeptat: Radíme se se svými rodiči a radí se naše děti s námi? A o čem se radíme? Anebo až někdo něco sám vyřeší, tak položí otázku, na kterou je vyhovující odpověď a víceméně slouží k tomu, aby rodiči oznámil novinku. Nebo otázky jednoduché, typu -Jak se vaří rajská. Pokládáme své rodiče a tedy naše děti nás za moudré, zorientované v dnešním světě?
Anebo se děsíme rad a bereme je jako zasahování do našich životů?
A mohu se zeptat na aspoň přibližný věk?
no to je dost složité téma... ale asi vím kam míříte... když s někým jednáte o nějakém problému a chcete dosáhnout svého cíle, pak použijete pprostředky o kterých si myslíte že by mohli platit na tu kterou konkrétní osobu a když až se vám to začíná dařit, tak najednout spracovávaná osoba uhne o 90° a vám je jasné že to není samo sebou že do toho jednání zasáhl někdo jiný kdo třeba není ani zhruba obeznámen s meritem problematiky která je na pořadu a v ten okamžik je veškerá snaha o konsensus zmařena... problém většinou bývá s jedinci, kteří jsou nesamostatní a nerozhodní a jsou snadno ovlivnitelní. S takovým člověkem vy musíte prostě nějak spolusdílet třeba společné povinnosti nebo úkoly, ale protože toho jedince ovlivnuje někdo jiný, nikdy nemůže dojít ke shodě... To pak je k zlosti. Něco jiného je člověk který se poradí ale má svou hlavu a svá rozhodnutí byt ovlivněná někým jiným
Jsem dříve narozená.Když jsem byla mladá,radila jsem se spíše se svýml vrstevníky, naši nebyli moc otevření,hodně zakazovali a když něco říkali,tak mi to připadalo zastaralé.Po létech jsem pochopila jakou pravdu měli rodiče.Měla jsem určitý odstup a mnohdy nebylo ani vhodné se ptát. Mnoho věcí mezi dospělými a dětmi bylo tabu.
Proto mám ke svým dětěm i vnoučatům jiný,přátelský a otevřený vztah. Oni se mi se vším svěří,poradí se,učím je vařit i péct a dnes už se radím já s nimi a učím se od nich.Důležité je respektovat se navzájem. Zjišťuji,že mladí jsou mnohem dál. A tak je to tak dobře.Hezký den
Hezký večer kolegyně! Velice zajímavá otázka. Když jsem šla okolo PC někdy v 10 hod dopoledne - nedalo mi, abych nejukla na aktuality na poradně. Ale protože máme s mými zlatíčky pravidelné soboty a já si vymyslela celkem náročný jídelníček, navíc se návštěvy dosti protáhly, dostala jsem se na poradnu až k večeru. Ale předem říkám, že bych ráda znala také Vaši odpověď na vlastní otázku - také se nám svěřte. Je to dosti těžká otázka a vůbec jsem o tomto předtím neuvažovala. Můj věk netajím a tak to řeknu hádankou - slavila jsem letos stejné půlkulatiny, jako maminka papene. Takže dcera i zeť jsou krapet za čtyřicítkou, vnoučata okolo a za dvacítkou a s mými pravnoučátky oslavíme tento měsíc čtyři a jeden rok. Paráda. Jinak myslím, že fungujeme dobře jako rodina. V podstatě jsou všichni dospěláci. Takže dneska spíš já se radím s nimi. Protože člověk, i když svéprávný a celkem životem protřelý v dobrém i zlém, ale bez životního partnera, občas si potřebuji s někým probrat svůj úmysl. A k tomu myslím především slouží rodina, protože jsem na sto procent přesvědčená o upřímnosti odpovědi a dobrém úmyslu. A jestliže fungujeme jako rodina, tak by naše zájmy měly být sladěné. Já beru ohled na ně a oni zase na mne. V žádném případě se jim nemontuji do života, ale také bych to nechtěla od nich. Ťukám na plechovou bednu, že nemáme finanční problémy a o vlastní bydlení všech jsme se postarali. A i když by nějaké problémy nastaly, stejně jako v dobách "zlých", řešili bychom je zase v rámci rodiny. Neděsím se rad v žádném případě. A ani nemáme tajnosti ve věcech finančních. Oni své peníze si investují podle svých představ. Já si je zainvestovala do bydlení. A souhlasím s amlin, že se máme co učit i od mladých. A doufám, že co jsem je mohla naučit já, tak jsem to snad stihla předat. Takže se snažím radit zde na poradně těm, kdo o to stojí a nebo se nemají s kým poradit.
Já vám, lidko, taky přeji krásný večer. Všechno, co jste napsala, úplně všechny vaše názory jsou i mým krédem. Nemlich to samé. Jsme asi ve stejném věku a rodiče už nemám, takže přesně jak říkáte, prodiskutovávám s mladýma.
A mladé chválím a chválím. Párkrát jsem si uvědomila, že něco zas až tak nedělají dobře, podle mého, ale hned jsem si řekla, kde je psáno, že mám pravdu já. Takže když se zeptají, odpovím velmi opatrně, ale sama jim do ničeho nekecám. Dceru mám taky po čtyřicítce, druhou před. Vnučka 22, jsem čekatel na titul prababička. A vnoučky 3,5let a 9 měsíců. Velkou věšinu jsem byla sama, však to znáte, bylo se co točit. Jsem divná z toho, jak spousta starých lidí není spokojaných se svými potomky. Zapomněli žít si svůj život a kritizují, jak žijí jejich mladí. A mladí přitom jsou šikovní, pracovití, mohou si ledacos dovolit koupit a místo obdivu rodičů sklízejí kritiku. A takové jsem měla i já rodiče. Stále nebyli se mnou spokojení, stále nespali a prodiskutovávali mé, podle nich, problémy. A přitom o mě věděli jen to, co jsem jim opatrně já řekla, protoře jsem bydlela nějakých 60 km. A dnešní svět je úplně někde jinde a přístup k němu je jiný. Mi se velice líbí, že těch rádců a řešení je hodně a tazatel si může vybrat to, co je pro jeho problém nejlepším řešením. Ale nejdivnější jsem z toho, když žena napíše, co má dělat, že ji muž týrá. To se neznám, protože jsem to sama zažila. Vím, že se k řešení musí sama proplakat, ale nikdy mi to nedá a měním se v tvrďáka
Mějte se moc hezky vy , lidko, i vy všichni okolo. A ať problémy nás všech jsou jen takové, že když se zeptáme, odpověď a řešení nalezneme snadno.
Dobrý večer, zdravím všechny a připojuji se k zajímavé diskuzi. Mně je 28 a s rodiči se moc neradím, přiznám se. Oni to myslí dobře, ale veškeré rady podávají tak, že je nutně musím poslechnout (nebo mám takový dojem?) - hlavně Máma. Ale to je možná také tím, že jsme si typově podobné - hodně samostatné, perfekcionistky...nejraději vše uděláme samy a nenecháváme si moc do ničeho mluvit. Takže to asi není moc objektivní odpověď/názor. Stran vaření třeba se více ptám Babičky - jsem mizerná kuchařka tak jako tak, ale Babi zná spoustu "vychytávek", a ty ráda používám. I máma je výborná kuchařka, ale zase i tady má takový ten styl, že když to náhodou udělám jinak, bude to špatně. A já to zase tak neprožívám, takže mi stačí nějaký zásadní směr a zbytek nějak dopatlám - zatím se vše vždy jíst dalo :D Obecně - žijeme dost jinak a sledujeme jiné trendy a zase musím rodičům nechat, že nám do ničeho moc nemluví, do investic už vůbec ne. Finančně jsem vždy byla relativně samostatná, jen na studiích mě, jak je zvykem, podporovali - ale vždy jsem se snažila, aby mi nemuseli dávat moc, protože mi to bylo blbé , takže jsem celou dobu pracovala a naučila se hodně brzy zacházet s penězi tak, abych si od nich nemusela půjčovat, naopak dnes se snažím (hlavně Mámě) třeba taky něčím přispět. Což říkám spíš pro ilustraci toho, že mi nemusí radit, jak např. vycházet s penězi. Ale zase jsem se naučila znát jejich hodnotu tím, jak mě vychovávali - i to se dá brát jako rada?
Se životními rozhodnutími jsem se neradila nikdy s nikým. Nepřipadá mi fér házet, byť nevědomě a nechtěně, i malou zodpovědnost za svá rozhodnutí na jiné - znám to od sebe; když za mnou přijde kamarádka s tím, "co mám dělat", není mi to v těžkých otázkách příjemné. Ale jen tak si popovídat, i když radu nechci, to je vlastně taková latentní prosba o pomoc, viďte...
No, otevřela jste těžké téma a pěkně jsem se do toho zase zamotala Ale líbí se mi, že se tu objevují názory dříve narozených, že mladí nejsou jen k ničemu. Máme to v mnohém snazší, ale také v mnohém těžší. Větší svoboda je rovna větší zodpovědnosti a to spousta mladých lidí neumí pojmout - zvlášť když se to nemají od koho naučit. Je fajn, že si můžou přečíst třeba Vaše povzbuzující řádky
A jo, no a co se rad naopak týká - ptají se mě hlavně v oboru :D Tedy v oblasti našeho zaměstnání. Tam jsme víc vpředu. Jinak mám dojem, že zastávají spíš ten postoj, že toho o životě ví rozhodně víc oni. Nevymlouvám jim to, je mi to jedno, nevnucuji se. Ani když si myslím, že jistá rozhodnutí nedělají dobře a nakonec se třeba ukáže, že jsem měla pravdu. Ale ani to neventiluji
No zajímavé téma.
Mně je (teda bude,ale brzo) 40 a s rodiči se ne radím,ale chci slyšet jejich názor.Moje mami o mně s oblibou říká :..."naše Lenka nás vyslechne ,ale ne vždy poslechne..."Jsem ve zanmení Panny a ty jak známo si o problému vždy seženou co nejvíce informací a pak se rozhodují.To na mne sedí jao ulité.No a názor rodičů je pro mne jedna z informací.
Například mi můj otec neschvaloval volbu životního partnera.Neposlechla jsem a dobře jsem udělala.Jsme spolu 20 let a i když jsme prodělalii docela slušnou krizi,ustáli jsme to.
Nebo jiný příklad.otec mi rozmlouval,abychom nedávali dlaždice na podlahu v kuchyni,že jsou studené,doporučoval nám lino.Dali jsme dlaždice,oni měli lino a protože se jim neosvědčilo,dávali nakonec letos dlaždice také.Prostě chci říct ,že rodiče to téměř vždycky myslí dobře ,ale nemusí mít vždy pravdu.
Nicméně potřebuji ten jejich názor ,potřebuji ho k životu.I když se jím pak třeba neřídím.Děsím se chvíle ,kdy nebudu mít za kým jít.Doufám ,moc doufám,že to bude až za hoooooooooooooooooooooooodně dlouho.Tolik můj názor.
Takže Lenko, mimo téma - panna je do 23/9 - takže přeji ke Tvým krásným "čtyřicátinám" trochu možná dopředu hodně zdraví, lásky - prostě všechno nej... nej... nej...
Díky moc Liduško.jsem 22,9.Já už se loučím,jdu do hajan,ptž zítra jdu od 5,což pro mne znamená vstávat ve 3,40hod.Tak papa
Moje mamča se radila se svojí mami, já se radím s mojí mami a moje dcera se radí se mnou.
Ne vždy se už nyní řídím radami své mamky (61 let), ale ráda si poslechnu její názor.
Jsem stoprocentně pro hovory v rodině, jsou velmi užitečné.
Tak souhlasím - nejde ani tak o ty rady, ale o komunikaci mezi generacemi. To je strašně důležité - povídat a naslouchat. A nebo předstírat naslouchání. :D Občas si ta má zlatíčka zkontroluji, jestli nešvindlují. Ale i to je normální, určitě jsme nebyli lepší, v žádném případě. Ať si každý zavzpomíná na svá mladá léta - ale poctivě vážení! Nic, co nehodí do krámu, tak nevynechávejte. Je jiná doba, jiné podmínky a v žádném případě nebudu tvrdit, že jsme to měli těžší. A tak se vzájemně chvalme, vždyť je to nejen příjemné, ale i potřebné. Když se chce, vždycky se něco najde, co je možné alespoň slovně pochválit. U malých děcek, mladých a i u nás seniorů. A tak všem přeji dobrou noc a příjemné sny!
S tím také souhlasím - o komunikaci nouzi nemáme, já jen že ty dobře míněné rady trošku vypouštím a odkývu. Takže v Lidčině testu bych asi neprošla :D Prostě volím méně závažná témata. Ale i já přeji dobrou noc všem a ať si rozumíme
Ale milá kolegyně! Vy jste v mém testu prošla už dávno před touto debatou. Už jsem to psala několikrát, že si velice vážím toho, že se najdou mladí, kteří i při svém pracovním nasazení si vyšetří čas na účasti na poradně. Navíc Vaše odpovědi mají co říct nejen vrstevníkům, ale i my starší z nich můžeme čerpat. A takových je zde na poradně hodně a fakt mne to moc těší. To, že existují generační rozdíly v uvažování - to je přeci normální. Jak mne rozčilovalo kázání matky na téma mého životního stylu zakončené nešťastnou frází: "No kdo by Ti to měl jiný říct, než já!" To mne neskutečně vytáčelo. Bydlela jsem 100 km daleko, tak jak mohla něco hodnotit a kritizovat? Táta ne, ten byl skutečně rád, že jsme spolu a nic neřešil. I když měl proti mému výběru partnera veliké výhrady. Bohužel odešel nám moc brzy.
Takže můžeme mít rozdílné názory. Ale musíme umět také posoudit jiný pohled na věc a klidně si i přiznat, že bych se mohla i mýlit. To přeci není žádná ostuda, naopak to je umění komunikace a vytváření slušných mezilidských vztahů. A my senioři jsme už toho zase dost zažili na vlastní kůži, můžeme se podělit o životní prožitky dobré i zlé. A tak doufám, že na tuto poradnu také patříme, když už jsme se naučili s počítačem jakžtakž kamarádit.
Dobrý den, paní Lidko - já měla na mysli ten test, kdy tak trošku zkoumáte, jestli Vás vnoučata a děti poslouchají Kdyby mě tak někdy otestovala Máma nebo Babi, asi bych ani nepostřehla, že mě testují
Přiznávám, že v jistých chvílích myslím raději na počasí... Ale nemůžu jim mít nic za zlé, ani jim nechci křivdit. Myslím, že mít jiný charakter, určitě bych je uměla docenit víc. Myslí to v tom nejlepším a takto se na to taky snažím dívat
Hezký den!
Ale pu, to není v charakteru - ten je určitě v pořádku. Je to jenom takový milý, opakující se - prostě generační problém.
Já si myslím, že se časem vytratí, protože dneska už máme s dětmi a vnoučaty opravdový kamarádský vztah. Co si řekneme s dcerou nebo vnoučaty, to já jsem neměla vůbec šanci s máti probírat. A ani bych si netroufla, resp. jsem ani o to nestála. A i když mi třeba hodně pomohla, na druhou stranu dosti neomaleně zasahovala bez mého vědomí do mého života. A to už jsem byla okolo dvaceti. A proto toho bohužel zůstalo mezi námi hodně nevyřešeného. Ale když mi ji sem dcera přivezla, nebyla už v dobrém zdravotním stavu, takže jsem usoudila, že to nechám být.
To je potom důsledek špatné nebo nedostatečné komunikace. Ale jak tak pozoruji dnešní generaci, věřím, že i tady nastává posun k lepšímu. Děcka v dospělém věku budou pro rodiče spíš partnery. I když se o ně budeme samozřejmě bát celý život.
mám tři děti a jsem ráda když přijdou a na něco se zeptaji nebo si jen tak chtějí popovídat ráda si s nimi sednu a povídám. Nechci aby dopadli jako já když jsem byla malá, že jsem neměla za kym jít s mojí mámou se již xx let nebavím a tak ani pro rady nechodím. Mím nejlepším rádcem je můj skvělý manžel a já jako samouk životem.
Je to báječné, jak jste všichni upřímní a otevření.Je pravda, že všichni čekáme, že nám někdo řekne, že to děláme dobře, pochválí nás. Ale občas se stane, že ten někdo to, co jsme udělali, nepochopí proč a právě tady je důležitá komunikace. Ještě že máme rodinu a že víme, že se můžeme na ni spolehnout.
Děkuji vám za vaše názory
Hezký den všem
Velmi zajímavé téma.
Pamatuji si na to zvláštní zatrnutí, které mi projelo srdcem, když se mě moje maminka poprvé zeptala na radu . Když jsem si uvědomila, že i rodiče jsou jenom lidi, křehcí a zranitelní, kteří potřebují pomoc a radu dokonce i od svých dětí. Nedaří se mi přesně vyjádřit pocit až nepříjemné zodpovědnosti a trochu pýchy, když jsem mamince tenkrát radila, a ostře jsem si uvědomovala, že jsme si vyměnily role a že to už bude čím dál častěji.
Posledních 20 let velice zamávalo se světem, který jsme znávali, ve kterém jsme dospěli a ve kterém naši rodiče žili skoro celý život. Už jenom ty agresivní reklamy, proti kterým je moje maminka takřka bezmocná.
Rady rodičů jsou velmi cenné,stejně jako dětí rodičům...Nejvíce to poznáte,když už rodiče nemáte...Ale někdy si říkám,že by asi z toho co se děje v dnešním světě,šla našim hlava kolem.Taťka nežije 17let,a mamka 8,tenkrát to ještě šlo,ale bordel v našem státě je čím dál větší...Často na ně vzpomínám,a v duchu se jich ptám co by asi zrovna na ten a ten problém řekli...Jo ale už to nejde,a proto komunikujte,dokud máte s kým...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.