První opilost

Při mých 16-tinách... .. nějakým višňovým likérem.

až někdy ve 20 :DD

měsíc a fous před 17. narozeninami. Udělal jsem si pak z toho mluvní cvičení na češtinu a třída se válela smíchy...

zdejším pivem, šest dvanáctek... :{D>

Na 17 narozeninách jsem si to chtěla zkusit, a mírně jsem se připila. Druhý den mně bolela hlava a bylo mi na nic, ale vlastní zkušenost je přece jenom k nezaplacení

V 15ti jsem vypil celou flašku vodky. Jel jsem domů přes celou Prahu, pamatuju si jen útržky a to, že jsem pozvracel celé metro na trase "A" a pak to, že jsem pozvracel nějakou paní v autobuse a řidič mě vyhodil a já šel domů prostředkem hlavní silnice po plné nepřerušované čáře asi 4 kilometry. Bylo to tak strašné, že dodnes nepiju tvrdý alkohol a to už je to 8 let... Až zpětně jsem si uvědomil, že jsem také mohl zemřít na otravu alkoholem...

Ahoj. No to je zase otázka? Já jsem byl ohledně téhle věci asi divný dítě. Já jsem byl hodnej. Dokonce jsem si řekl, že se nenapiju dřív, jak v 18. I se mi to podařilo. Měsíc po nich, jsme jeli s kámošem na praxi vlakem do Frýdlantu v Č. Nějak jsme si to rozmysleli a jeli zase Jedničkou zpátky. Že si uděláme Americký volno. Ten darebák vytáhl z kabely 0.7 l Whisky. Nějakou českou ve 6ti boké flašce. Než jsme za těch 40 minut dojeli do Liberce, tak jsme ji vyžahli. Vůbec nechápu, že se to stalo. Asi jsem toho měl i víc než kámoš. Pak si pamatuji jen tu cestu odjezdovým tunelem a odjezdovou halou. Šel jsem docela stále rovně, jen se mi ty hlavní velký vchodový dveře nějak rozjely a musel jsem je zavostřením očí zase zcuknout do jedněch. Aby těma třema šlo nějak projít. Pak jsem přešel nad nádražím po takový velký lávce(co tam už dneska není) na druhou stranu za nádraží. Tam se procházelo takovým lesíkem a tam se mi udělalo moc nedobře a tak jsem sešel z cesty do toho lesíka. Tam jsem si sednul, před sebe potupně vrhnul, zvrátil se dozadu a asi tři hodky si mufnul. Ani naši na mě nic(?)nepoznali. Nebo alespoň nic nikdy neřekli. Pozdravil jsem je, seděli před barákem, řekl jsem, že si jdu lehnout a bylo. Možná se zašli na mě kouknout a mohli cítit tu kořalku. No, nevím. Pak proběhlo později takové chlastací období, ale jak se začalo jezdit s kapelou a autem, tak jsem začal být nechutný nepič.

Říká se, že každé poprvé si člověk pamatuje, ale mě se motá několik akcí dohromady a tak ani nevím která byla první.

--- Na jednich narozeninách (zahradní grilovačka) jsem chtěl z alkoholu konzumovat pouze pivo, ale hostitel trval na tom, že si všichni musí dát panáka s každým nově příchozím hostem. Takže mi to vycházelo cca co pivo to panák whisky. Pamatuji si, že jsem na té oslavě zbyli jen ve třech. Dopili jsme co šlo, ale krok jsem domů nebyl schopen udělat ani jeden. Tak jsem tam musel zůstat přes noc.

--- S jedním známým jsme si dali panáka vodky, pak druhého a třetího až byla flaška prázdná, tak jsme se vrhli na basu s pivama. Na druhý den jsem slíbil pomoc s pokládkou dlažby. To jsem absolvoval lezením po čtyřech a každé dvě minuty jsem si po těch čtyřech odběhl ke stromku to vyklopit. Ježiš, to musel být hrozný pohled na mě - stydím se ještě teď.

--- U nás doma byla nějaká návštěva, dal jsem si s návštěvou a rodiči něco až se to zvrhlo v docela velkou opilost všech (hlavně té návštěvy) Ta nám líčila různé citlivé životní věci s brekem v tváři. Já to nemohl vydržet, tak jsem šel na zahradu, sedl si na židli a díval se na okno svého pokoje. Ač jsem držel hlavu klidně, okno mi skákalo nahoru a dolu o několik mětrů, to jsem si uvědomil, že jsem opilý a tak jsem nad tím stále přemýšlel a furt jsem se snažil soustředit na to aby se okno nehýbalo. A najednou jsem z toho soustředění se na okno měl úplné okno, protože jsem se probudil ve své posteli. Neměl jsem vůbec tušení, jak jsem se do té postele dostal. Bylo mi katastrofálně. Bál jsem se sejít dolů po schodech, protože jsem netušil jestli jsem v noci něco nevyváděl, jestli jsem neudělal nějakou ostudu. Naštěstí nikdo nic neříkal, tak snad to bylo dobré. To bylo poprvé a zatím naposledy co jsem měl z opilosti výpadek paměti.

Jinak moc nepiji, většinou řídím, takže když mám jednou za čas možnost tak to stojí za to.

V 17. ze zelené od té doby jsem ji nevzala do pusy...

neboj, to přijde...

Ahoj. Tohle šílené téma jsem přednesl ve městě v krámě. Kámoš za pultem se mě zeptal, jestli znám ,,Cestu do lesa a z lesa,,? Říkám, neznám. Tak to popsal.

Natočí se pívo do půllitru. Pak se upije. A doleje se Zelená. Zase se upije a zase se dolije ta Zelená do plnejch. Když už je Zelené plný půllitr, je se v lese. Z lesa se ještě nikdo nevrátil. Opačný postup : napít se Zelené a dolejt pívo asi nikdo nedá. Nebo někdo jo?

ve 14 letech přivedli mě domů kamarádi byl sem na plech pivo a vodka nic si nepamatuju pak sem se chlastu 5 let vyhejbal