Vzít si život?

Dobrý den. Tak do té hluboké vody vám to nedoporučuji. Smrt utopením, ač se to nezdá, je opravdu velmi bolestivá. A když najedete autem do stromu, tak nemáte jistotu, že se jednak do toho stromu strefíte, a pak, že na místě zemřete. Můžete jen ochrnout a pak vás bude celý ten pošetilý kousek mrzet. Dodatečně bych vám chtěla popřát k narozeninám. Hodně zdraví a štěstí a trošku lepší náladu. Jste tak mladý, dvacet let. Vždyť je to nádhera. Jestli vás vaše rodina nenávidí, tak se s ní nemusíte časem stýkat, jen s babičkou. Svůj život si můžete organizovat, jak se vám bude chtít. Ale to by taky chtělo v životě pokračovat a ne se jít hned zabít. Máte svoje vlastní auto, od kohopak? Od rodiny, do vás tak nenávidí, nebo jste se na něho zmohl nějak sám?

A? Je ti 20, s rodinou se stýkat nemusíš, jsi dospělý a můžeš se postavit na vlastní nohy na druhém konci republiky nebo třeba v jiném státě. Taky poznáš mraky nových lidí, nové možnosti a něco nového se naučíš. Jo, pravda, je to trochu těžší, než se litovat a hodit si to, ale stojí to za to.

Najetí do stromu ti nemusí vyjít a budeš mrzák, nebo zaživa uhoříš jak čtyři mladí lidi minulý víkend u nás v kraji, což je asi nejhorší umírání. Hned za tím je utopení, to taky není o co stát.

Jdi do kláštera.

Třeba tě to nenaplní, ale rázně se utneš od toho, co ti dělá tvé okolí a tak. A dokud nesložíš řeholní slb, vždy se můžeš vrátit.

Ale nehloupněte! Jste zdravý? Pak si toho važte a s životem se snažte poprat...Každého z nás občas nějaký den nebaví, ale důležité je, nevzdávat se a přijímat výzvy, které život nabízí. Sednout si do auta a provést hloupost, není řešení. Představte si, že byste přežil a zmrzačil se..Do konce života byste byl odkázán na pomoc druhých. Ještě jste nic nedokázal, nezkusil a už chcete z boje utíkat? Přemýšlejte a zapracujte na sobě, oporu máte v babičce, někdo nemá ani to..

To by byla velká škoda do stromu či řeky u nás je takové veliké cikánské géto! gps souřadnice pošlu do PM

Běž za psychoušem nebo konej.Co tu čekáš za odpovědi?

Nechcu prudit, ale tady pár rad.

Voda je studená, to ne, oběšení škrtí, pořezání bolí, prášky nejsou 100% (výplach žaludku a nula), u auta taky není jistota jak radí ti přede mnou, jediná jistota je žít - nebylo by ti líto babičky? víš jak by ji to ranilo? nebuď sobec, nikdy není tak zle, aby si s tím chlap neporadil.

Než jsem doklofala, příspěvek nade mnou je jasný.

Já nevím, co ti mladí dneska pořád čekají. Že se budou od rána do večera tlemit a život bude jak den strávený na pouti? Nebude. Dobrých chvil bude mnohem méně, než těch špatných. Kdo jim, sakra, řekl, že život bude jen sranda a zábava?

Pokud to myslis vazne tak si poradis.

Á, vydím že sektáři jsou na lovu, na ně bacha!

Jednou jsem měla blbec den a večer jsem si povzdechla: Nikdo mě nemá rád A uslyšela jsem : A ty se divíš?!

Ahoj,

víš, neboj se...Já vím, že je to někdy fakt děsný! Že Tě rodina nemá ráda a život není sranda - já to chápu. A už je to tak zoufalé, že uvažuješ nad smrtí...Teď na chvíli prosím zapomeň na to, co ti radili ostatní. Život si neber! Je tu ještě někdo, kdo tě má rád. Neskutečně! Je to Ježíš Kristus. Já vím, že tomuhle asi nevěříš, přesto, prosím, čti dál...Když jsem byla malá (byly mi asi 2 roky) dostala jsem zápal plic - vážný...málem jsem umřela. Hnis mi šel až k srdci a už jsem měla namále. Moji rodiče se spolu s církví za mě modlili. Jednou, když se za mě pastor modlil, cítil, že je tam duch smrti - to je démon. Chtěl mě zabít. Taky jiný člověk z církve se za mě modlil a měl mě opravdu na srdci. A jeden den, když se tak za mě modlil, uviděl anděla, který mu řekl, že se uzdravím. Ale se mnou se to stále nelepšilo. Církev to nechápala. Až se jednou pastor zeptal mé mámy, jestli neřekla nějaké prokletí (to je, když řekneš něco, jako třeba: Ať umřeš! - protože naše slova mají obrovskou moc). A máma si vzpomněla, že když mě tak viděla, jak se trápím, řekla: Radši, aby sis ji vzal, než aby se tak trápila. - Jenomže tím dala příležitost satanovi...A tak to zrušila ve jménu Ježíše. Potom, co to řekla, jsem se najednou uzdravila. Zdravotní sestra řekla, že to byl zázrak - Že jsem měla být mrtvá (bylo to velice pravděpodobné) a jsem živá. Řekla: Je zázrak, že unikla hrobařovi z lopaty, nebo přinejmenším chirurgovi od skalpelu.

Potom jsem jednou byla nemocná - měla jsem asi teplotu. Přišel ke mně táta do pokoje a modlil se za mě. Ihned po tom jsem téměř doslova vyskočila z postele úplně zdravá.

A takové zázraky uzdravení (když si nedávám žádné léky, ani to nijak jinak neléčím, pouze se modlím a ono to v tu chvíli odejde) se mi stávají častěji - a nejenom mně.

Taky se v mém životě naplňují různá proroctví.

Hele, Ježíš Tě opravdu miluje! Nevěřil bys jak...On za Tebe zemřel právě proto, abys už Ty nemusel. - Tak to, prosím, nedělej. Mnoho lidí se dostalo do situace, kdy už nevěděli jak dál a nejraději by to vzdali, ale nevím jak ti ostatní, ale ti, kteří přijali Ježíše, jsou s ním šťastní. Protože Bůh změnil jejich život...znám lidi, kteří byli závislí na drogách, ale když uvěřili v Ježíše a přijali ho do svého srdce, změnil jim život (k dobrému) a jejich závislost okamžitě zmizela. Opravdu takové lidi znám osobně. Ježíš má moc změnit i tvůj život. On ti podává ruku, ale už je jen na Tobě, jestli ji přijmeš. Prosím, nevzdávej to. Stojí to za to!

Jestli chceš, skloň hlavu a modli se se mnou (nebo svými slovy - to je jen na tobě - Bůh ti rozumí - VŽDY!): Ježíši, je mi líto toho, co jsem do teď dělal. Chci nový život. Chci změnit svůj život. Prosím, změň ho. Jestli existuješ, tak prosím dej, ať mi má rodina odpustí, jestli jsem jim něco udělal, kvůli čemu by měli důvod mě nenávidět - jestli jsem nic tak neudělal, tak dej ať mě mají rádi, ať ve mě vidí dobrého příbuzného a přítele. Prosím, dej se mi i ty poznat jako přítel. Prosím odpusť mi to, co jsem až do teď dělal. Lituju každé chvíle, kterou jsem pokazil. Zdá se mi, že ten život nikam nevede, ale jestli máš tu možnost a jestli chceš - jestli Ti za to stojím natolik, že jsi šel za mě na kříž, abych nemusel žít takový život a abych nemusel umřít, ale žít s Tebou stále, jestli mě tak opravdu miluješ, tak tě prosím, vejdi do mého srdce. Prosím naplň můj život, ať není prázdný! Prosím dej ať Tě můžu poznávat jako toho přítele, který mě nikdy neopustí. Dej se mi poznat jako můj táta. (On je totiž náš táta - ale hodný, který tě nesmírně miluje) Změň prosím můj život! Amen.

Pokud chceš o tom mluvit, napiš na stránku: slovoprotebe.blog.cz - a já ti napíšu svůj mail.

Koukni se - stojí za to: (pokud je to na tebe moc dlouhé, můžeš přetočit na první půl hodinu.

Ahoj anone. Zadrž a dej svému životu ještě šanci. Během té doby zapracuj a snaž se život dostrkat tam, kde ho chceš mít. Odstěhovat se, najít si práci, nebo lepší práci. Dala Ti holka kopačky? Není přece jediná na světě. Nebo si promluv s babičkou, všechno ji vyklop a požádej ji o radu. Babči dokáží naslouchat i dobře poradit. Nebo hledej pomoc u psychologa. Nechceš svůj problém zde trochu nastínit? Nikdo Tě zde nezná, třeba by se rada našla.

Sebevraždu můžeš spáchat, až vyčerpáš všechny možnosti a to nějakou dobu trvá. Není to tak, že luskneš prsty a život je jiný. Každý má právo jít za svými sny. Jediný, kdo nás na té cestě může zastavit, jsme my sami. Když se zastavíš, zastaví se i naše sny, náš život. Když půjdeš dál, třeba i budeš zakopávat, tak naše sny půjdou také. A jednou dosáhneš cíle.

A s výběrem sebevraždy? Proč to chceš napálit do stromu? Co ti udělal? Roste tam několik desítek let a pak přijede jeden debil a ten strom poničí, přerazí. Do řeky? Studená voda Tě pěkně probere a horko těžko se budeš dostávat ven. Vše budeš vnímat, dokud nepřijde milosrdná tma. Nebud zbabělec a a poper se s tím podělaným životem. Udělej si ho lepší, podle sebe, né podle druhých.

Ještě doplním:

Ta slova: Musíš být jako my, musíš mít dva domy...atd. - Tím se myslí to, co říká svět...

Obě videa (ty klipy) jsou v podstatě částečně svědectvím Kalwiche.

Uvědom si jakej je život zázrak. A taky co všechno museli vydržet Tvoji předci aby se ten Tvůj zázrak mohl vyplnit. Války, hladomory, epidemie, o tom se ani nezdá. Díky nim máme život i současný blahobyt. A Ty to teď chceš ukončit? Přemož se, aby i Tobě jednou mohli potomci poděkovat.

Asi nejsi až taková chudinka, jako byla Popelka, když máš ve 20 své vlastní auto. Můj otec po něm toužil a neměl ho za celý život. A nebyl to žádný lajdák, ale dobrý pracovník.

Pro mě a za mě, udělej to, ale když už, tak pořádně. Abys neskončil na vozíku, bez rukou či nohou, apod. Aby ti pak někdo nemusel vyměňovat pleny, krmit Tě, zbytečně Ti kvůli Tvé blbosti neplatili invalidní důchod.

Ono, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Třeba také nejsi žádný andílek, který má rád rodiče a pomáhá jim, tak se nediv, že se chovají stejně.

Pokud chceš žít dál a ve shodě - sedněte si a vyříkejte si to. Určitě dojdete k dohodě.

Nebo to prostě uděláš. Kdo chce, udělá to a ani se blbě nemusí zviditelňovat na Poradně. Co čekáš? Že Ti to budou lidé rozmlouvat? Že se zviditelníš?

Kdyby to bylo jen trochu možné, těmto lidem, kteří chtějí odejít dobrovolně ze světa bych naordinovala buď týden na vozíku, nebo týden rakoviny ve vysokém stádiu. Ne, nechci Ti ubližovat a být za mrchu, ale myslím si, že teprve pak bys dostal rozum a začal si vážit toho, že jsi zdravý. Protože pokud člověk nezažije, nemůže soudit.

Tyhle dotazy mě rozpalují. Znám několik těžce nemocných, kteří se perou o své místo na slunci, kteří vzdorují. A takový zdravý pitomec to chce skončit. Inu, žádná škoda. Oni někdy ti postižení mají v hlavě víc, než nějaký namachrovaný zdravý. Rozhodnutí je ve Tvých rukou. Jaga.

A když tě nemají rádi, co Ti brání, aby ses osamostatnil? Plnoletý už jsi, to jim pořád musíš být za zadkem? Obzvlášť, když Tě nemají rádi.

Najdi si nějaké bydlení, ubytovna není až to pravé, ale třeba sdílené bydlení s dalšími mladými lidmi. To vychází přijatelně. A postarej se o sebe sám. Práci snad máš, tak nevidím nikde problém. Nemáš rád ty je, nemají rádi oni Tebe, tak proč se jich držíš jako veš košile? Začni si žít vlastní život, domů se můžeš zajet podívat jen na návštěvu a to Tě určitě trápit nebudou.

Všechno se dá řešit, jen kdybys chtěl, místo toho vyhrožování. To chlap nedělá.

ale než vjedeš s tím autem do stromu tak se koukni okolo aby jsi nevzal někoho sebou. Hlavně na rovince a řádně to rozjeď aby jsi to měl jisté a nezůstal jako ležák z mozkem malého dítěte,leží jich v Ikemu spousty. Jo a doporučuji se tam jít podívat než to rozjedeš. Mám radu-ZABERE! Přidat práce,makat do dolů nebo lomu aby jsi přišel na jiné myšlenky. Raději si dej panáka a vzmuž se jako chlap. Se starostmi se musíš poprat,chlapi takto věci neřeší,nikdo ti v životě nic nedá zadarmo. Vítej ve světě dospělých a probuď se

kdo to chce udělat tak o tom nemluví,jen slaboši a zbabělci. Vzpomeň si až se rozjedeš na rodiče a babičku. Jsi SLABOCH -viz příspěvek výše

Myslím si, že se nemáš špatně. A to, že se k tobě třeba rodina v tvém věku chová takhle, bych pochopení měl. Nejeden člověk v tvém věku, kdy už měl pracovat nebo se starat sám o sebe, byl rodičma nějak diskriminován, když nepřispíval na vodu, elektřinu atd., nepomáhal v domácnosti či údržba domu/zahrada, nemáš práci a nechceš/školu atd.. Většina dospělých chce mít ve tvém věku zdopovědné potomky, což ty možná nejsi (nevím neznám tě ani tvou rodinu) - proto se možná chovají k tobě jinak, tak se nad sebou zamysli. Máš mnoho možností s rodiči nebýt.

Život si vem nebo nevem, budeš se mít dobře teď i po smrti, vždycky na tebe něco čeká. Tak tady toho aspoň využij, zkus se o něco zajímat, na světe je spoustu věcí které tě zabaví a zaměstnají i na desetiletí. Pokud se chceš zabít, tak hlavně nikoho neohroz, třeba tím, že skočíš z okna z paneláku na malé děti, to bych ti vrazil kudlu do hlavy ještě třikrát po smrti. Zabij se někde vklidu sám a neotravuj nám to tady, když se ti už nechce žít. Lidí je na světě dost a nikdo tu nemá náladu řešit takové fakany, pokud ovšem fakt nejsou v krizové či psychicky blbé situaci - pak je pomoc na místě.

Nazdar.

Tak než se zabiješ, tak se zajdi podívat do nemocnice do ceter, kde jsou lidé kterým zjistili rakovinu, nebo jiné smrtelné onemocnění a zbývá jim nějaký čas. Nebo si vem foťák a jeď do Sýrie na Ukrajinu a foť a na internetu si založ blog a dávej tam krátké články a fotky...možná pochopíš že život je dar a ne každému bylo dáno aby ho dožil v klidu do stáří.
A jestli tě každý nenávidí, tak se postav na vlastní a odstěhuj se, změn radikálně svůj život. Jdi bydlet do podnájmu najdi si práci...nikdo tě nedrží v poutech aby jsi musel snášet urážky. A babičku navštívit můžeš kdykoli!

Tak co ještě máš choutky se zabít!? Jestli si neuvědomuješ tady toto, tak jsi jen uplakánek, který si přeje aby jej lidé litovali ale život není pohádka, tak se probuď a změn to k lepšímu...odejdi z toho prostředí kde tě ničí.

no, když tě život nebaví, co zkusit udělat něco pro to, aby tě bavil? nemáš co ztratit, stejně se chceš zabít - tak co zkusit zrealizovat nějaký svůj sen nebo nápad - neříkej, že není absolutně nic, co by tě nezaujalo, co bys nechtěl poznat? podle mého se hned zabít je ukvapené - tebe štve okolí, tak by snad stačilo ho změnit, ne? vydat se takzvaně do světa... zamysli se nad tím...

- ono víc lidí život nebaví - nejsi sám - a dnes jsou lidi navíc ještě strašně rozmazlení a zdegenerovaní, takže není divu, že jde všechno do pr.. jak říkáš. Doufám jen, že nejsi něco jako autobusák, nebo pilot...

zdravím,původně jsem to co jsem tu napsal smazal..ale večer jsem před spaním nad celou věcí znova uvažoval...a zeptám se------proč Vás celá rodina nenávidí,jaký má důvod...a ví ta babička všechno,nebo to před ní celou pravdu rodina tají aby jí z toho jak se říká nejeblo-----------proč jsem se tak rozepsal -----nejsou v tom všem tak náhodou drogy?Protože oni ti závislí mají svojí pravdu,všichni jim ubližují a oni jsou chudáčkové i když ničí svoje blízké,to si oni nepřipouštějí...kdo to nezažil neuvěří!

Mě by zajimalo co si těm rodičum udělal? chodis do prace? nebo te do ni nutí?

A jinak jak rapuje EKTOR. zivot je devka , tak ji ho narvi do huby.