Nemám sílu dál žít

Od: Datum: 09.03.15 21:57 odpovědí: 29 změna: 15.03.15 21:05
Dobrý den. Mám asi deprese. Nemám sílu žít. A nemám to komu říct. Nechci nikoho otravovat svýma myšlenkama. Ale ať už jsem v depresi nebo ne, stále jako jediné východisko ze své situace vidím smrt. Teoriticky existují i jiná řešení, ale nedokážu najít v sobě snad ani kousíček síly k jejich uskutečnění. Všechna mi připadají jako ten nejtěžší úkol na světě. Není tu pro mě místo. V téhle společnosti. No jo. Koho to zajímá. Už mlčím. Už jste byli někdy někdo na úplném dně a zvedli jste se z nej? Jak?
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: jmlc®
Datum: 09.03.15 22:00
avatar

Možná okamžiky na vojně - dodal jsem si síly vírou v Boha.

Od: uska®
Datum: 09.03.15 22:01

Těžká fyzická práce dělá zázraky.

Od: middie
Datum: 09.03.15 22:11
Vim. Můj největší problém je vážná nemoc, kvůli níž se mi postupně zhroutil celý svět. Těžká práce nelze. Výjimečně krátké procházky. :(
Datum: 09.03.15 22:36

Tak to zkuste brát naruby. Žádné deprese, ale naopak se radujte! Žít se mi nechce, tak co? A pak si najednou uvědomíte věci, obyčejné, ale krásné. Vyjde slunce, mraky na obloze, let pláků, vůni deště atd. A žít proto, abych to ještě jednou viděl a moh prožít.

Od: middie
Datum: 09.03.15 23:22
Děkuji za radu. Tak to dělám. Je to to jediné, co mě tu ještě drží. Ale už jsem spíše připravena stát se toho součástí. :|
Datum: 10.03.15 00:02

To budem jednou všici, ale proč stahovat kalhoty, když tu není brod? Nejsem zrovna optimista, ale věci které nemůžu změnit, nebo ovlivnit, ignoruju, jako by nebyly. Nevidím důvod, proč se tím užírat a otravovat si tím život. Užít a vychutnat si obyčejný den, to je velký dar, ale i umění. A stojí za to žít!

Od: ben®
Datum: 09.03.15 22:09
avatar

Dobrý den, někdy může pomoci pocit užitečnosti pro někoho jiného - a nemusí to být člověk, může to být např. pes. Když má někdo o koho se starat, tak si musí uvědomit, že je užitečný a bez něho se někdo neobejde (např. ten pes). A pes i zlepší náladu. Zdravím!

Od: jar®
Datum: 09.03.15 22:43

Každý jsme jiný, ale pomohl by psycholog, nebo velmi dobrá kamarádka z které si uděláte vrbu. Situaci nevyřeší, ale pomohou alespoň tím, že vyslechnou. Nikdy jsem nebyla příznivcem léků, ale dnes vím, že někdy prostě jiná cesta není. Není snadné se rozhodnout pro návštěvu psychologa (nejsem přeci cvok), ale určitě to stojí za zkoušku. Cesta dál vede, jen někdy trvá déle než ji najdeme.

Od: ria®
Datum: 09.03.15 23:38
avatar

Dobrý den, tak se nám malinko rozpovídejte, já už měla dvě dna druhé bylo hlubší - ideální život nemá nikdo. Určitě zase bude líp.

doplněno 10.03.15 00:50:

middie omlouvám se, teprve teď se mi aktulizovaly odpovědi.. Nevím jakou nemoc máte, ale určitě máte nějaké přátele či blízké, kterým na Vás záleží, myslete na ně a jak by se cítili.. Mě zemřel nejlepší kamarád a na týden na to se mi utopil pes -do toho jsem přišla o stipendium na kolej, tak jsem přežívala asi tři měsíce pod stolem ve škole a myla si vlasy na záchodcích... Bylo to hrozné období, ale čas to asi opravdu nějak umí spravit..

Od: middie
Datum: 10.03.15 07:35
Nemám blízké. Mám jednoho rodiče a ten se na mě vykašlal už při začátku nemoci. Nemůžu se s tím smířit. Strašně to bolí. Nedokážu se o sebe postarat a to, že to mají dělat jiní - cizí (když vlastní se otočili zády), nedokážu přenést přes srdce. :(
Datum: 10.03.15 08:36
avatar

Nechci být vtíravá, ale zajímalo by mě: kolik je vám let, jakou nemocí trpíte, zda máte sourozence či třeba děti a co ten druhý rodič, který se nevykašlal. Ten by nemohl pomoci? A také kde a jak bydlíte? Zda ve své garsonce, či v nějakém ústavu.

Není to moje zvědavost, ale když člověk ví víc věcí, může snáz něco vymyslet. Je těžké vařit z vody. Jaga.

Datum: 10.03.15 08:28

Neumím se do vás vžít a nemůžu ujít příslovečnou míli ve vašich botách, ale můžu aspoň napsat, co pomohlo mně:

- zjištění, že ještě pořád jsou na tom lidi hůř a nevzdávaj to

- vědomí, že nejtěžší je vždycky ten první krok

- heslo mojí fyzioterapeutky "Když nemůžeš, můžeš ještě 3x"

Od: uska®
Datum: 10.03.15 09:24

Také používám - když řeknu - já už nemůžu, tak to musím přehodit v hlavě a jistím, že to ještě chvilku jde.

Pak často říkám tohle - slovo nejde neexistuje. Používáme jej tam, kde se nám nechce přemýšlet jak by to šlo. Držte se.

Od: middie
Datum: 10.03.15 14:08
To první si říct nemůžu. Záleží, jak se na to člověk dívá. Ale o moc větší bolest už podle mě neexistuje. A jestli ano, tak to už je asi ten bod, kdy to ti lidi vzdali. (můj nynější pocit)
Tím druhý a třetím se řídím dlouhodobě. Ne 3x , ale minimálně 100 pokusů o první krok mám za sebou. A vždy mi něco nebo někdo nohy podrazil. Proto píšu, že už mi chybí ta síla znovu vykročit.
Od: jumba
Datum: 10.03.15 09:23

Nevím, jakou nemocí trpíte. Ale život je premiéra, repríza už nebude. Pokud procházíte zrovna peklem, tak se nezastavujte a pokračujte dál. Vždy se najde nějaké další světlo, které nás povede dál. Najděte si přátelé. Jsou různé kluby, třeba pro zdravotně postižené ( nemyslím mentálně postižené), kde je veškerá věková skupina. Chodte na různé akce.

Když budete sedět doma a litovat se, tak život bude skutečně stát za houby.Myslet na smrt je zbabělost a lenost se životem, at je jakýkoliv něco udělat. Nejste sama, kdo je nemocný a jsou možná na tom hůře. Život nemá žádné dálkové ovládání. Pokud ho chceme změnit, tak musíme vstát a něco pro to udělat. Pro každého je na světě místo. Jen si to místečko musíme najít.

Vím, že se mi to lehko říká, když jsem zdráv. Ale kdybych se dostal do vašich problémů, určitě bych to nezabalil, ale rval se o kousek toho štěstí ve svém životě.

Od: ufo*
Datum: 10.03.15 12:48

*klik* Dobrý den, hmm, teoreticky máte zcela pravdu, protože jediné východisko z otrocví a jediná svobodná volba člověka, kde sám o svém bytí může svobodně rozhodovat, je pokračující existence bytosti. Jenomže,pro další rozbor by bylo vhodné znát váš věk a pohlaví, aby se dalo odhadnout, kam dokazálo vaše Ego s vědomím dokráčet a proč se mu nechce dál.Jistě se jedná o vstávání ze dna,což má na triku většina obyč.populace a několikrát. Důležité pro vstávání je mít někoho : vypustit ze sebe všechen plyn , což právě ukáže opravdové přátelé. Anebo mít silnou důvěru v sebe a dokázat si kvalitu své osobnosti např.tím, že umí bojovat se zlem všude kolem a dokáže vše zvládnout. Deprese jsou v podstatě tlak démonů co se snaží stáhnout dušičku do temnot, takže je potřeba ujasnit si proč a odkud mají démoni k Vám přístup.Psychiatrie označuje deprese zsa předskokany schizofrenie.

Datum: 10.03.15 13:06
avatar

Nemoc, no to ten život stojí vždycky za starou belu ale je to i o tom jak se k tomu postavíte, umět si udělat přednost i z toho, že nemusím chodit na výlety ale odsedím si to na vozíku a manžel je z takového výletu řádně unavený. Aby to neměl až tak lehké, ještě mi na klín vyskočí vnučka. Raduju se každé ráno co vstanu z postele, raduju se, že si dojdu sama na wc... blbosti, že? Ale ne pro mě, pro mě je to dost důležité, být jen odkázaná na pomoc druhých to zdegraduje vaši osobnost totálně. Vždycky je proč žít, vždycky i když si myslíte, že to nejde, najdou se poslední zbytky sil a příště je zase líp. Napište víc o svých problémech, jistě se vám dostane rady a pomoci.

doplněno 10.03.15 15:04:

Middie vždycky příjde nové ráno kdy je líp, vždycky se najde nějaká maličkost pro kterou se vyplatí na tomto světě ještě chvíli zůstat. Znám spoustu hodně nemocných lidí, odkázaných na pomoc druhých, neuslyšíte odemně že takový život je bezvadný a blábláblá, jsem to já kdo zvedá obě ruce pro euthanasii, jelikož když už je to jen utrpení nemá nikdo právo mě na tomto světě zdržovat. Nemyslím si, že je to váš případ, uvažujete reálně, jste schopná sedět u pc a psát...nevím o vaši nemoci nic, netuším co všechno si nedokážete udělat sama a jaké jsou všechny vaše problémy, Myslím, že na umírání je ještě čas, zkuste to, požádejte lékaře o antidepresiva a uvidíte, že bude líp.

Od: middie
Datum: 10.03.15 14:31
"být jen odkázaná na pomoc druhých to zdegraduje vaši osobnost totálně." to je přesně ono. Nejsem už ani stín svého původního já. Přesně vás chápu s tím wc. Horší je, když nemám toho manžela, který by tlačil vozík nebo tu vnučku. Všechny rady, které píšete Vy i ostatní (za které moc děkuju), jsou vlastně rady, kterými se uklidňuji a řídím už minimálně 3 roky. Fungovaly. Vždy se našlo něco pěkného. Ale už je ta nerovnováha obrovská. (1% pěkného, 99% utrpení-tak to teď vnímám). Už nemám sílu sbírat poslední zbytky sil :( stále se snažím, ale už mě to snažení netěší. Spíše unavuje. Mě a všechny kolem.
Datum: 10.03.15 20:34

To pěkné, to špatné a jejich poměr je otázka chemie mozku. I lidem bez jiného problému se stává, že tahle chemie nefunguje, jak má. A při dlouhodobém stresu je to velmi časté.

Dnešní věda to už umí docela dobře srovnat i bez vedlejších účinků. Navštite psychiatra. Přinejmenším si popovídáte s chápavým člověkem. A je velká šance, že Vám pomůže i nějakým lékem.

Je to lékař, který se dal na nesmírně těžký obor, aby lidem pomáhal nést jejich kříž. Když někoho trápí zlomená noha, jde k lékaři, aby mu pomohl. Je to normální. Když někoho trápí zlomená duše, jde k lékaři. Je to NORMÁLNÍ.

Od: ten
Datum: 10.03.15 13:11

Doporučuji navštívit psychoterapeute a to co nejdříve.Zavolejte ještě dnes,někdy mají delší čekací dobu. Prozatím pro Vás: Nebylo by lepší už přestat všechno dělat pořád sama a prostě někoho požádat o pomoc?! Třeba ,aby Vám podal to a to. Skočil vám pro něco do obchodu a nebo udělal pro Vás nějakou laskavost?

Na smrt zapomeňte.Vřele doporučuji.

Od: ria®
Datum: 10.03.15 22:37
avatar

Dobrý den, to je docela dobrá odpověď, taky si myslím, že se v tom zbytečně utápíte sama - jsou i různé pomocnice, pracovnice, mám kamarádku která takto pomáhá - dobrovolnice zadarmo - asi 5-ti paním v pracovních dnech, skočí nakoupit, dají kafčo, popovídají si.. Je skvělá .. Já myslím, že bych po čase skončila jako Vy - že si těžko říkám o pomoc druhých.. :(..

A hned si odpovím - druhá stránka je komu dnes věřit ..:/..

doplněno 10.03.15 23:16:

Jasně že musí být člověk tak nějak v harmonii.. ale když mu pořád život hází klacky pod nohy jde to tak něja z těžka... :/ škoda že tady nejde "online chat" ráda bych si s middie poklábosila..

Od: janm
Datum: 10.03.15 23:01

Podpora, pomoc, rozptýlení..., jistě, je dobré mít třebas kamaráda, nebo třeba tu dobrovolnici, ale, pokud to člověk vezme do hloubky tak ve výsledku je každý "vždycky sám" (nikoho nelze skutečně "vlastnit" "mít" je to iluze) a to i když má partnera, rodinu děti, kohokoliv na tom v podstatě nezáleží protože všechny tyto vazby a vztahy jsou jen ten vnější okraj našeho bytí, uvnitř jsme vždy sami a na konečné úrovni se vyrovnáváme s realitou uvnitř pouze sami...

doplněno 10.03.15 23:22:

pro ria

Tak si zkuste "zažádat" od tazatelky kontakt třeba na skype nebo tak něco , bude-li mít zájem nevidím v tom problém, (taktéž jsem tak jednou učinil bez problému):)

Od: middie
Datum: 12.03.15 19:05
Děkuju za odpověď. VŠEM děkuju. Tak je to s těma klackama. Tisíckrát spadnete. Zase se zvednete, znovu a znovu. Ale přijde chvíle, kdy už se zvedat nechce. Mimochodem, já nechci umřít. Mě se jen nechce žít.
Od: fik
Datum: 10.03.15 23:27

Taky jsem podobný stavy jeden čas měl,možná ne tak vážný že bych reálně uvažoval nad sebevraždou,ale taky jsem byl slušně na dně a přiznám se že i o té možnosti jsem někdy popřemýšlel. Ztratil jsem přítelkyni i práci,k tomu mi ještě umřel jeden velmi blízký člověk. Zkoušel jsem psychology a jen s malým efektem,na psychiatrii jsem nechtěl-být jen monstrum utlumený práškama.

Mě z toho dostala nová přítelkyně,díky ní jsem zase dostal chuť do života.

Ani by to nemusela třeba být ženská,ale myslím že nějaký hodně blízký člověk pro kterého by jsi mohl žít by ti možná pomohl. Nebo si najít nějakou činost do který by jsi se fakt zažral a na všechno okolo zapoměl.

Nevím kolik ti je let ale věř že život není pořád stejný,jednou jsi na dně,jednou zase nahoře. Každopádně je to dar který by bylo škoda kvůli špatnému období ztratit,a že je to jen špatné období je více než pravděpodobné,snad nikdo nemá smůlu permanentě.

Datum: 12.03.15 18:43
avatar

Ať je důvod jakýkoliv, ať je vám/ti kolik chce, tady to nevyřešíš. Psychiatr. To není výsměch ale jedině on pomůže.

 

Od: middie
Datum: 12.03.15 19:13
Hm, věci budou stejné, jen na ne s antidepresivy nebudu mít myšlenky? To můžu třeba pít alkohol. Řekne mi to, co všichni tady. Chtěla jsem se vypovídat. Anonymně, protože v reálném životě nikdo nechce cizí smutky poslouchat.
Datum: 12.03.15 20:23

Máte pravdu, věci budou stejné, ale vaše nazírání na ně se po antidepresivech změní. A nebojte se, že vás antidepresiva utlumí, že po nich budete oblbnutý. To nejsou prášky na spaní, ale na zlepšení nálady.To je moje zkušenost. Ale alhohol do nich nemíchejte.Ale to o tom vypovídání máte pravdu. Pomáhá to, když ještě antidepresiva nezabraly.Najít si vrbu, která to vydrží a vypovídat se jí.

Od: frantiska
Datum: 15.03.15 21:05

Ahoj Middie, nevzdávej se, spousta lidiček Ti rozumí a je s Tebou. plácala jsem se mnoho let v depresích, život už se nedal unést. Několikrát jsem skončila v lese- s úmyslem už se nevrátit. Nohy mě tam samy odnesly- ani nevím jak.. Když jsem pak viděla světýlka baterek, a slyšela hlásky svých dětí jak volají maminku- z posledních sil jsem se vzchopila, a vynadala si. Zůstala jsem žít pro děti. Deprese přicházely samozřejmě znovu a znovu.. Pro prášky jsem si nešla. Než se nechat zavřít do ústavu, ničit si játra a mysl práškama- to raději pár piv. Moc mi tenhle skvělý nápoj pomohl - objevila jsem jeho uklidňující účinek ani nevím jak. Je to zrádné- samozřejmě. Lehce by člověk sklouznul k alkoholismu. Ale já tvrdím, že mi pivečko zachránilo život. Dokonce i manželství. Snažím se radovat z každé maličkosti, z každého nového dne, i z toho, že vůbec po ránu dokážu vstanout z postele. Děti mezitím dávno dospěly, a já děkuju Bohu, že jsou z nich hodní lidé, že vše ustáli, protože se s námi život opravdu nemazlil. A když mám bolesti, že už to nejde dál, připomenu si video, které mi nedávno poslal kamarád : https://www.facebook.com/vide…php?v=747687365282528&fref=nf vydrž prosím, život stojí za to žít- v každé podobě.. františka +

Od: ria®
Datum: 12.03.15 21:05
avatar

Mno já už také ne - nikam neklikám vše hlídám a stejně mi přes net vybíleli účet - celou částku a ještě hluboko pod kontokorent.. :( achjo..

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.