Víte, nevím kde mám začít.. Je toho tolik, co bych potřebovala dostat ven, ale to by bylo dlouhé. Potřebuji se vypsat, protože právě teď mám pocit, že jsem zklamala víc, než kdy jindy. A to už jsem se zklamala tolikrát..
Začnu, jak to všechno začalo. V deváté třídě, mě opustila má první láska s kterou jsem strávila 3 roky. Myslet si můžete cokoliv, ale dala bych za něj ruku do ohně i v 13 letech. Milovala jsem ho víc, než cokoliv jsem, kdy byla schopná milovat. Od té doby šel můj život do háje. V podstatě jsem měla jen jeden vztah a to před rokem, který opět skončil tragicky, jako všechny snahy o nějaký vztah před tím..
Mezi tím vším jsem chodila na učňák, kde byly samé holky. Nenáviděla jsem to tam. Celé 3 roky, pro mě byly peklo. Stranila jsem se a moc se neprojevovala. V podstatě jsem tak nějak zabila svoji osobnost, která byla před tím jednou z nejoblíbenějších. Měla jsem všechno, co by si kdo kdy mohl přát.. Tady to bylo jiné. Začala jsem upadat do depresivních myšlenek. Začala jsem se nenávidět. Začala jsem se úplně vyhýbat, jakýmkoli akcím. Několikrát jsem se oblékla připravená si někam vyjít a při pohledu do zrcdla jsem se zase svlékla a zůstala raději doma.
Když jsem byla smutná, šla jsem si zaběhat, ale když jsem byla smutná druhý den - přejedla jsem se čokoládou. A takhle to chodilo celé 3 roky. Veděla jsem, že se potřebuju změnit. Nenáviděla jsem své tělo, svůj obličej, své vlasy. Nenáviděla jsem každý kousíček na svém těle.
Veděla jsem, že když zůstanu na téhle škole, nic se nezmění. Měla jsem strach, ale zároveň jsem se nemohla dočkat, toho až se začne něco dít. Jsem na škole, kde je 5% holek a ostatní jsou kluci..
Ti kluci se za mnou otáčí, každou přestávku, když někam jdu, je jich tolik, co se na mě usmějí. Je jich tolik, kteří mě požádali o jméno, číslo. Víte a já se ptám stále sama sebe, proč?! Proč, tu tak sedím a jsem nešťastná a tolik se nenávidím. Přijdu si tak sama. Povím Vám proč..
Protože do toho všeho se objevil jeden kluk, který mě samozřejmě z té hromady pomotal hlavu. Já konečně zhubla kila, které jsem se snažila zhubnout roky. Byla jsem šťastná. Ani jedno ráno, jsem neměla problém s tím, jak vypadám. Byla jsem tak spokojená. I s ním - Bláznili jsme spolu. Smáli se spolu. Vášnivě se na sebe dívali. Líbali se. Procházeli se. Pili spolu čaj, kávu. Nádherný školní románek a já v tom všem věřila, že je to člověk, s kterým mám být.
Jenže, já tu zase sedím a z očí mi tečou slzy. Za 14 dní jsem přibrala 3 kg a cítím se strašně. Cítím, že jsem zase na úplném dně. Jsem oteklá a přijdu si jako balvan. Nenávidím se. A ptám se? To to takhle skončí vždycky? Bude mi 20 a jsem jako malá holka. Přitom, kdybych jen trošičku chtěla, mohla bych mít cokoliv..
Víte ptám se.. kam se poděla ta duše, tý mladý bezstarostný holky, která byla plná života? Živel, kterého nikdy nezajímalo, co si druzí myslí? Která lámala srdce, tolika klukům. Nestíhala uspokojovat všechny své kamarádky. Byla vtipná a milovala život. Jo - bylo mi 15. Ale to přece nemohlo zhasnout.. a tak se ptám, jak mám tu skořápku rozbít a konečně dostat ven tu holku, kterou skutečně jsem a dokázat si, že může být líp a mohu být lepší...
1x
Přestaňte se litovat, co bylo včera už bylo a dnes je dnes. Přestaňte si na něco hrát, stýkejte se jen s lidmi se kterými je vám dobře, nepusťte si do života nikoho negativního, od takových lidí rychle pryč. Jedna láska skončila a druhá jistě začne, stačí když ji k sobě pustíte. Tloustnete žalem? Něco s tím dělejte, sedět doma bez přátel a pitvat se ve vlasní depresi je k ničemu.
1x
Nelitujte se, to je nanic. Jsou horší situace v životě, než že jste přibrala 3 kila. Přestavte si takovou situaci - dneska vám oznámí, že vám zbývají 3 měsíce života... jak se budete cítít. Najednou ožijete a budete toho chtít tolik stihnout, pokud se tedy úplně psychicky nezhroutíte. A lámat mužská srdce taky nebudete věčně. Nyní je vám sice 20 let, ale uběhne pár roků, a mužští o vás zavadí maximálně tak pohledem, proč překážíte, ale jinak budou koukat po mladších. Tak si neničte krásné roky nějakým smutněním.
1x
Máš zdravé nohy? Ruce? Oči? Uši? Máš zdravé celé tělo? Máš,že?...Tak se zvedni z té židle a běž ven,svítí sluníčko,blíží se pomalinku jaro...Běž něco dělat - třeba na zahradu,tam je práce vždycky dost,pokud jí nemáte tak si začni pěstovat bylinky,pořid si domácího mazlíčka,který tě donutí k tomu,abys s ním chodila ven,chod i fotit krajinu,stromy,přírodu jako takovou...Taky krásné hobby a ještě všude potkáš spoustu zajímavých lidiček,samozřejmě i chlapců,přihlaš se na kurzy cizích jazyků,nebo hry na hudební nástroje,nebo na keramiku,na zpěv,na tanec,chod cvičit,třeba jogu,ta je super,cvičím ji celé roky...Zkrátka a dobře,začni žít a neutápět se v minulosti,ta je pryč...Probud se,život teče mezi prsty a jak si kdo ustele,tak si lehne ! ! !doplněno 16.02.15 15:41: Píšeš o duši a nic pro ní neděláš !
Nejen stravou živ je člověk...
0x
Tomu bezstarostnému období se říkává dětství - ne mnoho lidí má takové... Tomu aktuálnímu stavu se říká dospívání. Pak už záleží jen na vás (vlastně i na různých dalších okolnostech), jakým směrem se budete vydávat... Váš stav potřebuje někoho spřízněného - ne jen radu...
Máte-li rodiče, sourozence, příbuzné - lze se s nimi spojit a trochu svůj stav probrat.. Můžete využít služeb psychologa na škole, učitele (pokud nějakému věříte), faráře či představeného nějaké církve...(záleží na vyznání)...
Situaci nevyřešíte jen tak jednou radou - je to boj se životem - někdy trvá desetiletí, než najdete tu správnou cestu... Někdo ji nenajde vůbec (pokud třeba nechce hledat).
doplněno 16.02.15 16:35:Lidi - pokud by to napsal kluk, nakopal bych ho komentářem jako vy... ale je to slečna, tak se snažím být trochu korektní. Máte pravdu, že se zbytečně utápí v sebelítosti. I v tom, že musí hlavně ona se sebou něco udělat - hledat důvod života, zaměřit se třeba na studium a přečkat to nejhorší období...
Byl tu jednou dotaz na největší bolest - zvítězila odpověď, že nejvíc bolí ta "aktuální bolest". Touto asi tazatelka právě prochází. Můžeme ji nakopnout, aby se chytla toho "každému bylo špatně, něco se sebou dělej" - ... ufňukaného chlapa bych tak nakopl (jak píšu nahoře), ale u děvčete se bojím, jestli to není špatně - jestli ji to nedorazí...
Její aktuální stav ji může ovlivnit do dalších let. Pokud nemá zkušenosti a teprve je sbírá, bude asi potřebovat někoho fyzicky na blízku.
0x
0x
docela dobrej "sloh" - takovej poetickej - píšete to, jakobyste se sama před sebou vžívala do nějaké role, kterou se Vám zrovna líbí hrát ! Taky to znám - musíte si to ale uvědomit a zkusit se "přehrát" do jiné role, která by byla trochu reálnější. Všichni Vám tady radí lepší scénář a budete ho muset přijmout, protože co chcete jinak dělat? Pokud nejste psychicky nemocná, tak pořád fňukat stejně nevydržíte !
Když se koukám do zrcadla, tak se taky ptám, kam se poděla ta mladá holka, která se kdysi líbila klukům a teď už o ni žádnej kluk ani očkem nezavadí ! Jak tady někdo píše - život děsně rychle utíká a když se nepřestanete utápět v sebelítosti - tak za chvíli na Vás ze zrcadla bude taky zírat stará ženská, která se bude divit, jaktože si nic neužila ! přestože kdysi "tak milovala život" ! Pokud je Vám přes 20 - tak jste na takové "blbnutí" už docela stará a máte nejvyšší čas přestat tesknit po nenaplněných láskách. K čemu to je?
0x
Hledáte se, nevíte kým opravdu jste
Bohužel to neví většina lidí a proto vnímají život jako boj plný problémů a překážek...
Vaše trápení je pro Vás to jediné co vnímáte a berete to jako svůj současný smysl života, což si spoustu lidí také neuvědomuje a chovají se dost neohleduplně k ostaním. Př.: malé dítě ztratilo hračku, chce si hrát, je mrzuté, co je v jeho světě nejdůležitější? Ona mrzutost že nemá hračku! A je to naprosto pořirozené a soudunevhodné.
Jako každý z nás, pokud po něčem, někom touží, chce něco dělat atd. musí začít sám u sebe. Poznávat kým je nebo kým chce být. Důležité je být k sobě naprosto upřímný jinak to nemá smysl. To jak se jmenujete, kolik je vám let, jak jste dobří v tomto, co si o vás ostatní myslí atd. jsou jenom nálepky, nepodstatné a umělé věci. Naše pravá podstata je v nitru nás, nemusíte ji popisovat, tím samu sebe pouze zkreslíte. Nejste ani dokonce ve své hlavě! Tam je mysl, která vytváři neuvěřitelné konstrukty a koncepty kterým my věříme, že jsme.
Ego se nás snaží mermomocí udržet v mysli a uvěřit různým popisům a doměnkám. Jako že žijeme "svůj život". Vytváři iluze vlastnictví atd.
Pokud si uvědomíte (začnete vnímat) sebe, pocity a myšlenky které Vámi běhají, ale už se můžete rozhodnout zda se jimi budete řídit či ne. Naučte se přijmout jaká jste. A uvěřte (svobodně) že můžete měnit a tvořit sebe i okolí podle vašich představ či tužeb.
Za nesouladem hledjete ego (neklidnou mysl plnou disharmonických myšlenek, které nám něco namlouvají, můžete si všimnout, že i lidé ventilují svá ega na ostatních), využijte tohoto poznání a nechte jej být, ztratí na vás vliv. pozornost věnujte tomu čemu chcete, dobré je pozorovat samu sebe z 3.osoby, pozorovat tělo, okolí, a pak objevít své srdce, které umí dávat lásku, které je vždy dostatek
Ve vztahu si pak uvědomujte rozdíly mezi láskou a závislostí na druhém člověku. Láska je nepodmíněná, závistlost je něco za něco, (laskavost za laskavost atd.).
A vaše přání formulujte, aby se mohlo co nejlépe zhmotnit, ptejte se na to co Vás bude nejvíce zajímat, odpovědi nemusejí být ve formě textu, a dělejte to co vás baví, pro co by jste byla ochotna vstávat třeba brzo ráno. Poznáte to až budete mít radši činnostradši než volno 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.