Existuje někdo stejný, jako vy?

Ve 22-ti kolegu-kamaráda,prostě přátele navěky bez sexu a potom ve 30-ti svého muže.Nevěřím,že protiklady se přitahují a jsem šťastná,že je mám.Mám i kamarádku,která žije úplně jinak a je úplně jiná a rozumíme si skvěle.Je to o povaze lidí,najít takového co Vám nebudou tlouct do hlavy své pravdy,ale rádi si vyslechnou i Vaše názory a Váš pohled na svět.Jde to,prostě dají se najit a nikdy netušíte odkud a kdy se objeví.

Nepotkala, bohužel. Ale vlivem osudu se ze mě stala vlčice samotářka, anebo že bych se taková narodila? Možná. V každém případě jsem se v životě naučila spoléhat jen na sebe.

Neexistuje. Jsem originál rebel a samotář. Bejt sám vyžaduje duchovní sílu. Jestli chceš zůstat sama, tak musíš duchovně posilovat, jinak jsi v hajzlu.

Je velké štěstí, že jsme každý jiny, každý jsme osobnost. Co znamená dokonale si z někým rozumnět? K tomu přece stačí jen pochopit potřeby toho druhého a být tolerantní. Ano, našla jsem před lety takového člověka, je to můj muž a i když jsme každý svůj a rozdíly jsou poměrně velké, je to člověk na kterého se vždycky mohu spolehnout. Od MŠ víc jak 50 let mám 2 kamarádky, opět jsme každá naprosto jiná, každá má jiné zájmy a přesto si dobře rozumíme a věřím, že to tak i zůstane. Hledáte něco, někoho kdo by byl váš odraz v zrcadle se vším všudy, myslím, že neexistuje, skuste být tolerantní, naslouchat druhým a určitě skloubíte zájmy tak aby jste jednou jeli na kole a podruhé šli plavat, spokojeni pak budete oba.

Ale samozřejmě, že existuje. Jen ho najít. Je to člověk, který je naladěn na stejnou vlnovou délku. Rozumíte si ve většině věcech. Máte stejné názory, Máte si stále o čem povídat. Rádi pro toho druhého uděláte cokoliv, malou i větší službičku. Ale nemusíte mít úplně stejné koníčky, ale spíše názor na věc. Potom si budete mít stále o čem povídat. Pokud budete pracovat ve větším kolektivu, tak zjistíte, že někoho nemusíte, a s někým se Vám dobře povídá. Stačí málo a vycítíte, jestli je snaha kamarádit se i na druhé straně. Já spíše čekám, jestli se mě otevře ta druhá strana a pak se i já svěřím, nikdy jsem se nespletla. Teda ano, jednou ano, ale bohužel je to velmi bolestivé, v rodině, tak to nebudu rozebírat.

hm, já takového člověka nepotkala, i když jsem hodně let hledala... teď už ani nedoufám, že existuje... ale třeba je to jen moje smůla? nechci ti brát iluze, že tvoje ideální druhá půlka existuje.. snad jo... hledej dál - držím palce

Ne.

Nastesti nikdo dalsi jako ja neni.

Dobrý večer.
Potkala jsem před pár lety člověka, se kterým jsem si rozuměla dokonale, ano. Existuje to. Ale chci Vám sdělit něco úplně jiného a velmi důležitého, nevím, zda se mi to podaří. Uvědomila jsem si to právě v tomto krásném vztahu a velice mne to poznání posílilo: Človek je sám, víte? I když miluje, je milován, i když se svěřuje se vším o 106 atd..
Se svými duševními dilematy, se svými zásadními i běžnými denními rozhodnutími, se svou duší je člověk prostě sám. Sám se narodil, sám musí žít tak, aby se sebou dokázal žít, aby mu ze sebe samého nebylo blivno. Sám dochází prozření a někdy i moudrosti. Sám umře. Chápete? I tehdy, když má spoustu přátel a rozdává smích od rána do večera, tak i tehdy, je-li moudrý, tak ví, že i tak je sám. Také tomu říkám "držet pohromadě sám od sebe."Jestli cítíte prázdnotu, jiný člověk vám ji nezaplní. Můžete se snažit tu samotu proklábosit s kamarádkou nebo ji udusit v milostném objetí. Ale pokud ji chcete opravdu zaplnit, napište si na papír věci, které jsou pro vás důležité, a vedle toho, jestli je Vaším žitím naplňujete. Taky si napište cíle, kterých podle vás je možno v životě dosáhnout a které Vás lákají a zkuste se k nim občas nějakým svým krokem přibližovat. Bude Vás to naplňovat.
Klidně se snažte mít láskyplný vztah, to ano, ale nevkládejte do dlaní toho člověka váš život. Ani do pařátů jakékoli církve.

svatá pravda,dlouho jsem žila sama a nejtěžší bylo naučit se žít sama se sebou.Nelitovat se,nebrečet,nehledat viníky...ale žít a šlo to a mám ze sebe radost,ovšem spousta lidí hledá jen příčinu a né řešení.Protože sami se sebou jsme a budeme pořád v tom nám nikdo nepomůže.

Moc hezky napsáno

Moc hezky napsane a souhlasim.Ja treba toho cloveka nasla ve svem chlapovi.Neni nic co mu hemuzu rici,non me a vzajemne pochopeni, laska,pratelstvi,ale...Souhlasim, ze vesmes se clovek sam narodi, sam zemre a musi zit v miru sam se sebouatd..

Ještě nikdy jsem nepotkala člověka, se kterým bych si skvěle rozumněla, který by byl stejný jako já. Mám jednu kamarádku, znám ji už 7 let a je to asi můj nejbližší člověk, se kterým sdílím něco společného, se kterým si docela rozumím. Ale ani jí nejsem schopna o sobě vše vypovědět a svěřovat se ji. Nejhorší na tom však je ten pocit, že se ji nemužu svěřit, protože nevěřím tomu, že by mě pochopila nebo mi pomohla.
Ale myslím si, že je to hodně o povaze člověka, já jsem například extrémní introvert. Nerada poznávám nové lidi, navazuji nové vztahy, přátelství. Každý jsme nějaký, důležité je, naučit se žít se sebou samými.

Ne, nepotkala..a to co popisujete ted citim az se svym manzelem.. Jsme si hodne blizci, mame spolu deti a rekla bych, ze krom manzelstvi, deti, sexu.. jsme i pratele, protoze si opravdu rozumime uz 10 let a jsme jak se rika ty 2 labute, kdy jedna bez druhe neni schopna existovat..Kdysi davno jsem resila neco jako vy, ale ted uz ne..Ono najit pritele je najit jehlu v kupce sena.. Jednou takoveho cloveka potkate, ale tadoba mezi je nekdy hodne dlouha a prazdna, ale najdete a moc vam drzim palce..

- zajímavé - zatím jsem o tom nikdy nepřemýšlela - ale abyste si s někým rozuměla, nemusí být nutně stejný jako Vy. Nejlepší přítel je podle mne ten, který má druhého rád i s jeho "špatnými" vlastnostmi.