Tak nám v pondělí tragicky umřel nejmilejší kocourek Kary. Za svůj 1,5 letý život rozdal spoustu radosti a lásky, byl to mazlík který byl zvyklý spávat v nohách mojí postele každý večer. Pacinkami objímal každého koho se zrovna rozhodl poctít svou návštěvou. Už 5 dní tu není a nikdy nebude,pořád mi to nedochází a podvědomě si přeji aby se vrátil. Vidím ho tu skoro všude, na okně u misky, v mojí posteli. Nevíte jak dlouho trvá než to člověku definitivně dojde? Myslíte,že existuje jiná forma bytí u zvířátek a můžou nás navštěvovat? Nebo existuje i kočičí ráj kde bude čekat?
1x
Utěšujte se tím, že i když měl život krátký, že ho měl díky Vám pěkný a plný lásky.
Zažila jsem odchod milované kočičky také, asi měsíc mně velmi bolelo na hrudi a nemohla jsem pořádně dýchat, dokonce jsme pro tu kočičku plakávali v rodině i několik let po tom, co jsme o ni přišli - stačilo, aby ji jeden z nás připomněl.
Ale čas tu bolest zhojil, i když na tu kočičku vzpomínám s láskou i dál, tak už pro ni nepláču.
0x
Každý z nás se se ztrátou vyrovnáváme jinak,je to individuální...Vše přebolí,chce to čas,ten je nejlepší lékař.A pak,doporučila bych Vám pořídit si nové zvířátko...
0x
Karin, ani se mi to nechtělo otevírat. Ale udělala jsem to, protože vím přesně jak trpíš. Mně se stalo také. Najdi si příspěvek "kocourek před deseti minutami zemřel." Stalo se to před dvěma měsíci a v pořádku pořád nejsem. Mám nového kocourka, je černý jako ten Tvůj, ale v žádném případě nemůže nahradit toho mého miláčka. Tedy zatím ještě ne. Myslím na něj každý den doposud. Já úplně přestala jíst a nespala jsem. Hodně jsem zhubla, ale už se z toho pomalu dostávám. Ale já byla asi nějak nepřiměřeně na něj fixovaná, nevím. Dostaneš se z toho, přebolí to, ale je to idividuální. Je mi Tě strašně líto, vím co prožíváš. Teď tady sedím a pro slzy ani nevidím pořádně na klávesnici. Nevím co bych Ti napsala, aby se Ti ulevilo. Je to hodně těžké, tyto příhody.
doplněno 17.01.15 19:46:Já se tím také utěšuji, že se s ním setkám jinde. V duchu si s ním povídám.
0x
Karin, budou to tři měsíce, co jsem taky přišla tragicky o domácího mazlíka - o psa. Každý odchod je těžký, a to i v případě, že se jedná o zvíře. Vyřešila jsem to jednoduše, pořídila jsem si pejska nového. Dala jsem domov opuštěnému štěněti z útulku, které nikdo nechtěl. A na pejska, co už se mnou není, jen v dobrém vzpomínám. Všechno přebolí, ale chce to čas
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.