Nemohu zapomenout na mazlíčka

Přemýšlím, jaký byl zesnulý super, ať zvíře nebo člověk. Co jsem si s ním užila, jak zazářil, kdy pobavil, překvapil a většinou mne tohle truchlení pak přejde.

dostaneš se pres to tak, že si porídíš nového potkánka a budeš se tešit s ním.

Jojo, většinou pomůže si pořídit nového mazlíčka. Znám to. Nedávno jsem přišla o psa...

Zemřela mi před půl rokem králíčice a vlastně doteď na ni myslím a pociťuju to samé co vy,úplně se v tom vidím.. Je mi po ní strašně smutno,vzpomínám na ní,pamatuji si že jsem jí naposeldy večer dala jablíčko a odpoledne už byla ztuhlá.. I teď ji furt oplakávám. Zvířata jsou silná pouta a když zemře,je to největší rána.Nejlépe z vlastní zkušenosti říkám,že je dobré si koupit nového mazlíčka,třeba zase potkánka.Nebudete na ni tak často myslet,budete prožívat hezké chvíle zase s vaším novým potkánkem. U mě je problém,že už mi další zvíře asi nepovolí,takže nevím,co pomůže mě.Ale pokud máte možnost koupit si nového,jděte určitě do toho! Co já bych za to dala

Má se určitě tak dobře, jak u vás. Každý se se ztrátou vyrovnává po svém. My jsme si po úmrtí psa už žádného nepořídili. Jezevčík umřel v noci z 27. na 28. října. Jeli jsme ho pohřbít na zahradu, byl slunečný mrazivý den. Vždycky jsme ho pouštěli z auta, tak 400 m před a on metelil. Měl to tam strašně moc rád, sedával mně vždycky na klíně a div nevypad z okýnka, uši a jazyk mu vlály. A teď, v kufru auta v povlaku na polštář. Řvala jsem jak kráva a dodnes vzpomínám, kolik nám přines radosti, zlosti a smíchu. Byl to prostě Pan pes a už nikdo nebude jako on. Ale každý to má jinak.