Nemohu zapomenout na mazlíčka

Od: Datum: 29.12.14 19:35 odpovědí: 8 změna: 30.12.14 00:01

ahojky, před měsícem mi zemřel potka(ona) jmenovala se Šarlota... Byl to opravdu miláček a hodně jsme si rozuměli... Byli jsme nerozluční kamarádi. Bohužel se jí udělal nádor a zemřela. Nemůžu na ní zapomenout a vždy když se rozesměju vzpomenu si na ní a smích mě přejde. Pořád se mi honí hlavou věta Kdyby tu teď byla... a taky věta Už nikdy si jí nepohladím a ani jí neuvidím. Nechci na ní zapomenout ale pořád na ní myslím. Vždy se kouknu na místo kde měla klec a vyhrknou mi slzy. Nevím kde je, jak se má :( Má to tu někdo taky tak? Jak se přes to dostáváte?


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 29.12.14 19:37
avatar

Přemýšlím, jaký byl zesnulý super, ať zvíře nebo člověk. Co jsem si s ním užila, jak zazářil, kdy pobavil, překvapil a většinou mne tohle truchlení pak přejde.

Od: mate59
Datum: 29.12.14 19:40

dostaneš se pres to tak, že si porídíš nového potkánka a budeš se tešit s ním.

Datum: 29.12.14 19:53
avatar

Jojo, většinou pomůže si pořídit nového mazlíčka. Znám to. Nedávno jsem přišla o psa...

Od: lenkaku
Datum: 29.12.14 22:39

Zemřela mi před půl rokem králíčice a vlastně doteď na ni myslím a pociťuju to samé co vy,úplně se v tom vidím.. Je mi po ní strašně smutno,vzpomínám na ní,pamatuji si že jsem jí naposeldy večer dala jablíčko a odpoledne už byla ztuhlá.. I teď ji furt oplakávám. Zvířata jsou silná pouta a když zemře,je to největší rána.Nejlépe z vlastní zkušenosti říkám,že je dobré si koupit nového mazlíčka,třeba zase potkánka.Nebudete na ni tak často myslet,budete prožívat hezké chvíle zase s vaším novým potkánkem. U mě je problém,že už mi další zvíře asi nepovolí,takže nevím,co pomůže mě.Ale pokud máte možnost koupit si nového,jděte určitě do toho! Co já bych za to dala :(

Datum: 29.12.14 22:41

Má se určitě tak dobře, jak u vás. Každý se se ztrátou vyrovnává po svém. My jsme si po úmrtí psa už žádného nepořídili. Jezevčík umřel v noci z 27. na 28. října. Jeli jsme ho pohřbít na zahradu, byl slunečný mrazivý den. Vždycky jsme ho pouštěli z auta, tak 400 m před a on metelil. Měl to tam strašně moc rád, sedával mně vždycky na klíně a div nevypad z okýnka, uši a jazyk mu vlály. A teď, v kufru auta v povlaku na polštář. Řvala jsem jak kráva a dodnes vzpomínám, kolik nám přines radosti, zlosti a smíchu. Byl to prostě Pan pes a už nikdo nebude jako on. Ale každý to má jinak.

Od: pb®
Datum: 29.12.14 23:10
Čím starší, tím líp odchod zvířat snáším. Když jsem byla dítě, bylo úmrtí zvířátka v rodině něco příšerného. I když mi pak v dospělosti umřela první kočka, bylo mi moc ouzko. Na úmrtí druhé a třetí jsem se už mohla připravit, byly nemocné dlouho dopředu. Nejvíc se přístup změnil s narozením syna, to jsem pochopila, že zvíře je na rozdíl od člověka snadno nahraditelné. Je mi to líto, pobrečím si, ale tragédie to není.
Datum: 29.12.14 23:19
avatar

- já to mám zase naopak - čím jsem starší, tím je to pro mne větší tragedie ! Asi je to i proto, že nemám děti. Ale je fakt, že smutněním ničemu nepomůžete - "za dveřma" čekají další zvířata, která potřebují pomoct - třeba i nějaký potkánek se v útulku najde.

doplněno 30.12.14 00:12:

- no, já jsem skončila u psychiatra, když mi brzy po sobě umřely dvě milované kočky, nejvíce mne odrovnalo, když mi jednu z nich zabil svou blbostí veterinář, když jí ordinoval lék, kontraindikovaný kočkám. Taky mi umřela v náruči.

- ale doktorka mi napsala něco na uklidnění a brzo potřebovala pomoct další kočka, kterou jsem našla promrzlou u popelnice, tak co se dá dělat? Blbý je, že umřít prostě musí každej.

Datum: 30.12.14 00:01
avatar
Nevím jestli ti pomůže pořídit si nové zvíře,protože mě to nepomohlo jak moc jsem milovala svého psa.Zemřel mi v náručí když mu dr.dál injekci.Koukal mi do oči a ty oči na mě mluvily.Neukapla jsem ani slzu,nechtěla jsem,aby viděl mě vyděšení a zoufalství,ale srdce mi krvacelo..Jak jsem ho pohřbila,tak jsem zoufale brecela 2 dny..Už je to 10 let a strašně mi chybí každý den..Mám další zvířátka jako krecky,morcata,ale mého přítele mi nikdo nenahradí..Máš své zvířátko v srdci a tam s tebou žije dál..To si i sa.a často říkám,ale stejně to pořád bolí i po 10 letech..

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.