Pro odvážné! Jak sami sebe vnímáte?

Od: Datum: 19.12.14 11:58 odpovědí: 9 změna: 19.12.14 17:14

Vnímáte se spíš jako bílá koule s černým jádrem/jadérkem uvnitř, nebo spíš jako černá koule s bílým jádrem? Nebo jako koule celá bílá nebo celá černá?

Jinými slovy se ptám, jak až moc hrajeme "společenské role". Jak moc se naše masky liší s naším vnitřním světem?

Já se vnímám jako bílá koule s černým jadérkem uvnitř, určitě proto, že jsem měla špatné rodiče. Nepřipravili mě do života a hlavně svým způsobem výchovy mě přesvědčovali o tom, že nejsem bílá koule. Nelaskaví rodiče jsou asi nejčastější příčinou toho, že člověk má pak celý život problémy cítit svou hodnotu.

Myslím si, že kdyby na světě byla převaha lidí, kteří by se nějakým zázrakem mohli vnímat jako naprosto celé bílé koule, tak bychom se vzájemně tak jeden druhého nebáli a nebáli bychom se nechat druhé nahlédnout až do našeho jádra.

Jak to vnímáte vy? Skutečně všichni hrajeme divadlo? Je možné se vnímat jako bílá koule? Na čem toto vnímání založit?


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 19.12.14 12:43
avatar

Znám všechny svoje kladné i záporné vlastnosti a to mi stačí. S některými ale hnout prostě nedokážu. Je to v krvi, v genech a nejde to!

Od: buss®
Datum: 19.12.14 13:22

Kde bych mohl být, kdybych přidal na chtění, loktech..., ale je dobře, že o tom vím. Ale pohodlí je fajn. Ale i tak jsem to dotáhl daleko. Jistě že je tady i vliv rodičů (také mne nepožďuchovali, spíše naopak), ale nejsou jen oni, je jiný úspěšný v rodině (obdivoval jsem strýce), okolí jako vzor. A možnost po ukončení ZŠ vyletět z domu. Proč neúspěšnost svádět na jiné? Je třeba se orientovat na ty, co něco dosáhli.

Datum: 19.12.14 13:45
avatar

Nevnímám se černo-bíle, říkám co si myslím, na nic si nehraju, nestýkám se s lidmi kde bych se musela krčit a přetvařovat. Na to abych hrála divadlo a pochlebovala některým lidem, jsem už moc stará. 30 let soužití s mým mužem mi dalo morálně mnohem víc než pokrytecká výchova v milující rodině. Do mého "jádra" bych nikomu neumožnila nahlížet, lidi jsou "krysy" a každé, byť sebemenší slabosti, okamžitě využijí ve svůj prospěch. Je velmi pravděpodobné, že bych se zachovala stejně.

Datum: 19.12.14 14:00
avatar

Nevím, jaká jsem koule, vim jenom, že sami sebe téměř vždy vnímáme jinak, nežli nás vidí okolí. Jsme pak velice nemile překvapeni, když nám někdo upřímně zkritizuje naše jednání, o kterém jsme si mysleli, že je "výborné, skvělé, rozumné atd.."

A naopak jsme zase potěšeni a mile překvapeni, vnímá-li nás okolí lépe, nežli se vnímáme my sami.

Řekla bych, že každé svoje jednání musíme zhodnotit hlavně z pohledu okolí, abychom nevytvářeli konfliktní situace, mohli s lidmi dobře vycházet a "každý nás měl rád". Není to lehké, já sama jsem na to přicházela (a to ještě nevím jistě, jestli jsem se to naučila) postupně vlastně až do teď. Hodně mi pomohl můj partner, který mi vždy pravdivě řekl svůj názor (i když se mi sakra nelíbil) ale donutil mne o mém jednání sebekriticky přemýšlet.

Asi to není odpověď, kterou jste očekávala, ale třeba si z toho něco vyberete.Zdravím, Marcela.

Datum: 19.12.14 14:56
avatar
Zajímavá veřejné položena otázka. A zajímavé přirovnání...
Nevím k jaké koulí bych se přirovnala. Asi k černě, která měla velmi malé uvnitř utopené bílé jaderko... postupem času jaderko roste a mění černou hmotu na bílou. .. možná ani ne tak na bílou jako na pruzracnou. Jakoby jaderko mělo sluší potenciál měnit koulí na pruzracnou...
Je to dlouhý proces. A myslím že spousty z nás se narodi bile anebo pruzracne ale vlivem vycvýchovy a spol. konvenci cername...
Je potřeba se probudit a začít pracovat na cestě sami k sobě...
Datum: 19.12.14 15:03
avatar

Sama sebe vnímám jako člověka s dobrými i špatnými vlastnostmi. Rozhodně se nvnímám jako koule (přirovnání k předmětu mi "nesedí").

Datum: 19.12.14 15:18
avatar

Já se vnímám jako černá koule...Pro ostatní jsem sice naivní hodná holka, ale nemám se ráda za to, za koho mě považují...přitom od toho zároveň nemůžu upustit, protože se bojím toho, že by mě odvrhli. Vím, že jsem sobecká, namyšlená, závistivá, pomstychtivá...a zuby nehty se snažim, aby to na mě ostatní nepoznali, stydím se za to...takže vlastně nikdy nejsem úplně upřímná. Je to takovej boj dobra a zla...taky si myslím, že kvůli rodičům. V tomhle případě extrémně rozdílným povahám- anděl/ďábel...Nemyslím si, že všichni hrajeme divadlo...Vlastně si nemyslím ani to, že já sama hraju divadlo, protože i k tomu, jak se chovám na venek, mám nějaký důvod...Tzn. s tim mým černým vnitřkem to asi nebude až tak hrozný...Ale přesvědčuju se o něm dnes a denně.

Od: peep
Datum: 19.12.14 16:10

Interesantní reakce! Děkuji! Říkám si, zda vůbec jde vnímat sám sebe od sebe jako naprosto bílou "kouli". Takový jedinec by asi působil samolibě, a v naších očích naivně a namyšleně. V tomhle si říkám, že to mají věřící snazší, když svou "kompletní bělost" přijímají zvnějšku od Někoho jako naprosto nezasloužený dar. Díky tomu nemusí bojovat s namyšleností. Člověk je schopen zbavit se kdejaké špatné vlastnosti či sklonu, ale pýcha, to je pěkně neodbytná příšera.

Protože když se skutečně realisticky na sebe dívám, stále na té mé bílé kouli vidím černé fleky . Nemohu si pomoci, to černé jadérko sobeckosti je nezdolné.

Řekněte mi, proč většina lidí nežije jako bílé koule (protože jimi nejsme, nevnímáme se tak, nemáme proč se tak vnímat?). Důkazem toho je už jen to, že pro své pohodlí a nadbytek naprosto ruinujeme Zemi. Nepamatujeme ani na svá vnoučata, kterým my samotní prarodiče připravujeme nehostinné přírodní podmínky. Když tak uvažuji nahlas, myslím si, že mezi námi se pohybuje uboze málo zcela bílých "koulí." Většina z nás, kdybychom se měli přirovnat k těm koulím, se jistě vnímá v lepším případě jako bílé koule s černými jádry. Mnozí jako černé koule sem tam s bílými flíčky - i já se tak někdy vnímám - tento stav vědomí není však dobrý ani pro mne ani pro mé okolí. Díky za odvahu těm, kteří se odvážili se podělit s něčím tak velmi intimním: se sebevnímáním!

Filozofuji...já totiž nesnáším společenskou masku u sebe. Proto potřebuji mít svůj vnitřní svět v pořádku, jak to tu někdo krásně napsal - přála bych si také být víc průhlednou koulí. Jsem na sebe náročná, pro mě je MNOHEM DŮLEŽITĚJŠÍ barva jadérka než to jak mě vnímá svět. Jsem přesvědčena, že když jadérko získá bílou barvu, celá koule zesvětlá

Od: pt®
Datum: 19.12.14 17:14
avatar

Jeden příběh (přijde mi zajímavý) a vyberte si, zda je člověk bílý nebo černý:

"MILUJI TĚ TATI"

http://novazeme.ning.com/prof…uji-t-tati?xg_source=aktivity

 

 

 

Poslední otázky Poradny volná diskuze
Nejnavštěvovanější otázky v rubrice

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.