Lepší zdrav. péče pro bohaté není nemorální

Mám takový dojem, že jsme se na bohaté a chudé dělit po roce 1989 nikdo nechtěl, ale že jsme tak nějak byli kroky vlády rozděleni. O nás bez nás. Prostě klasika, která už tu jednou, dvakrát nebo kolikrát vůbec byla. Už v prvobytně pospolné společnosti se měli někteří lépe. Toto se nikdy nezmění. Lidstvo je už takové. Ti, co mají hodně, chtějí ještě víc na úkor těch, co mají málo. A přisvojují si lepší práva z pozice těch, co mají hodně, protože vědí, že ti chudí se stejně nemají jak bránit.Tož asi tak, no.

Pečlivě jsem celý rozhovor poslechla. Profesor Pafko má pravdu. Kdo nechcete věnovat čas celému rozhovoru, pozorně vyposlechněte od cca 10 minuty. A zamyslete se nad tím, z čeho se dělá humbuk a co je skutečnost. Jen v jediné věci s ním nesouhlasím a to jsou ty, tolik diskutované, poplatky. S nadsázkou říkávám, že jsem stará špitálnica. Nafasovala jsem tělo, které se čas od času, na podivných místech porouchá a bez doktorů nemůže vůbec fungovat. Ve špitále mám své obchozeno a odleženo ve většině oddělení, ve třech nemocnicích. Takže vím svoje. Před kýčlí jsem si povzdechla: Kdybych měla takovou péči, jako má prezident Klaus, který byl za chvíli na svahu. Moje mladé mě ihned zklidnily, že to není až tak doktorem, jako fyzickou kodicí, ve kterých je svalstvo okolo, aby nový kloub udrželo. Svatá pravda! Nikdy jsem nedala úplatek, nikdy jsem neplatila něco navíc. Vím, mám štěstí, že jsem netrefila na žádného lempla. Profesor Pafko má pravdu v tom, že nadstandartní péče je v tom, že si pacient může zaplatit vybraného lékaře, dobu ošetření a jednolůžkový pokoj. Jinak to výjde nastejno v porovnání s chudým pacientem, jako jsem já. Nedostane zlatý kýčelní kliub, nebo jiný náhradní díl.

Profesor Pafko má pravdu bohatý a chudý a zapomněl dodat, bohatý a zloději, i když Venca ženáč slibotechna před dvaceti pěti léty balamutil, - nebude společenských rozdílů bohatých a chudých.

Dělat rozdíl ve zdravotní péči mezi "bohatým" a "chudým" je minimálně velmi nemorální. Říkejte si co chcete ale pokud např. na tu zmíněnou výměnu kloubu přijde člověk "bohatý" a známý, dostane se mu péče a prostředků o jakých se "chudákovi" nesnilo, rozhodně ho bude operovat sám pan primář, eventuelně ten nejvyhlášenější operatér, "chudáka" bude operovat obyčejný i když snad šikovný operatér a asistovat mu bude 5 ještě nedodělaných doktorů. Rozdíl bude i v tom kde onen bohatý a známý člověk stráví rehabilitaci. Je to správné? Ani náhodou!

Nevím, co říkal Pafko, ale úplně by stačilo, kdyby chudý dostal aspoň nutnou péči. Jenže když je ta péče drahá (dražší, než obvyklý průměr pro chudé), tak ji s nějakou výmluvou zdravotní pojišťovna ve spolupráci s nemocnicí neposkytnou.

Teď už je pozdě, ale kdyby byla možnost před aspoň 10-20 lety a měl bych současné zkušenosti, tak bych se ze zdravotního pojištění odhlásil. Stejně Vám prd poskytnou, když to budete potřebovat. Leda si to zaplatíte sami. A že vás jenou za čas trochu ošetří? Na zdravotním zaplatíte (a stát s vámi) mnohem víc.

To bylo vždycky, komunismus, kapitalismus,monarchie---vždycky.

Za celou dobu vývoje lidstva xxxxxstolet, nebylo jiných možností vládnutí , než monarchie, pak komunisti, nebo kapitalisti, a vždycky,ten kdo měl více , ten měl lepší péči.

O prvotněpospolní nepolemizuji))

Nemorální je, když bohatý člověk, který se účastní solidárního pojistného systému zdravotního pojištění, vyžaduje ve státním zdravotnickém zařízení nadstandardní péči. Je to nemorální i tehdy, kdy je ochoten za tuto péči si připlatit. Ubírá tím totiž kapacitu zdravotnického zařízení, která by mohla sloužit řadovým pojištěncům, kteří se spokojí se standardní zdravotní péčí. Takový člověk by se měl jít léčit do privátního zdravotnického zařízení, kde mu mohou za jeho peníze snést třeba modré z nebe.

nový zákon OBZP,AZYLANTI...2015

Zdravotní péče by měla být stejná pro všechny. Pro pana Klause či Gotta, stejně jako pro normálního dělníka.

Ale i ve zdravotnictví jsou chvíle, kdy bych nejraději zaplatila. Byla jsem na operaci s ledvinou. Dvoulůžkový pěkný pokojík, druhá postel prázdná. Říkala jsem si: koho mi sem asi dají. Lidi mám ráda, dovedu se sžít snad s každým. Do operace jsem tam byla sama, i den po operaci. Následující den přivezli velice silnou paní, 86 let, Silná ledvinová kolika. Paní neustále zvracela a zvracela, takřka pořád. Na postel, na sebe, na zem... Když ne, tak říhala, škytala, plivala do papírových ubrousků.....

Já musela ležet jenom na levém boku obličejem k ní /na pravém rána/, tak jsem to měla pěkně na očích. Dva dny jsem nepolkla sousto. Přivezli mi oběd - paní vedle právě čistila svoje zažívání. Až za 2 dny, když mi odnášeli netknuté talíře, paní převezli na nějaký speciální pokoj se zástěnami. Ke mně dali normální pacientku, po stejné operaci, jako jsem měla já. Poprvé jsem se najedla, přesto jsem se jí podezřívavě ptala: A nezačnete zvracet?

Myslím si, že by neměli pacienty pokládat do postelí jako dříví v lese, ale tak nějak je kapánek rozdělit. Nemám nic proti staré babče, ale to nemohla být v tom pokoji za zástěnou už od začátku, když to z ní pořád lítalo?

V té chvíli bych si byla ráda zaplatila nadstandart, kde by mi nikdo nekrkal a neplival v době jídla, ale oni tam na urologii žádný neměli.

Ale raději se nalaďme na vánoční vlnu, já už na chudáka babču skoro zapomněla. Stejně jsem nemohla nic dělat, jen držet nechtěnou hladovku a zavírat oči. Hezké Vánoce přeje Jaga.