A jsou tu Vánoce, jaké dárky pro dcery, syny, manžely a partnery, atp.? :D
1x
Nikdo nic nedostane... všichni zlobili, nic si nezaslouží!
Ježíšek se zastřelil, Vánoce se ruší a basta...
"gotrekzaqary", víte, co jsem četla? " 
...všichni zlobili, nikdo si nezasouloží!"
Už fakt blbě vidím... 
- pt
1x
Jelikož jsem nikde nesehnal držák na noty dle mých představ (kus drátu opravdu tu těžkou knihu neunese...), rozhodl jsem se udělat držák na míru sám.. právě na tom pracuji ... Snad bude mít žena radost.
Dětem klasika - lego Minecraft je hit, asi starší lyže a nějakou skládačku.. máme koupený papírový hrad z jednoho slevového portálu - poskládají, počmárají, vyhodí... za ty prachy se chvilku zabaví...
Sobě - olej, filtry, brzdové destičky - 3000 fuč 
0x
100 litrů stála rekonstrukce koupelny (a nejen to, stálanás i hodně sil a nervů - dělali jsme si celou rekonstrukci s manželkou sami), "kolaudovat" budu těsně před Vánoci, tak to je dárek pro celou rodinu, jinak nějaké drobnosti taky budou, no drobnosti - kluk chce za 12 litrů tablet s klávesnicí, manželka potřebuje nový mobil, no a rozhodujeme se ještě o výměně mrazáku (ten starý 24 let už žere jak celý chladírny, ale ještě funguje - Zanussi), dcera chtěla hlavně doplňky do auta, no a pak taky nějaké to oblečení, kosmetika a podobně, jako vždycky
Tak to máte malou koupelnu my jsme za ni dali 200 litrů a ještě jedeme na silvestra do Londýna a jinak si kupujeme co potřebuje i bez vánoc.
Nezlobte se ,ale jste trochu socka, já mám koupelny TŘI (jsem vdovec jenom se synem a dcerou) a na vánoce jedu do USA a na silvestra na MALEDIVY a samozřejmě pro syna mám jako dar luxusní auto a dcera dostane takový skromější Kanadský srub na Šumavě 
0x
Dárky už mám nakoupené (téměř vše v eschopech), v klidu a pohodě. Vánoce mohou být klidně už dnes.
doplněno 25.11.14 16:05:Lado 1, máte potřebu se pochlubit, že na to máte? Jeďte třeba do pr...e.
doplněno 25.11.14 17:32:No jo, milý sysle, když mě to někdy vytočí a prostě si to neodpustím. Já vím, že vše lze podat slušně a ke všemu si vzít servítek, když já tu některým provokáterům nevěřím ani jak se jmenují a obyčejně to taky hned okomentuji. Mohla bych slibovat, že se polepším ale jistá si tím nejsem.
Mě to tea přišlo dost přehnané, mohlo to vyznít jako chlubení, ale taky jako pouhé sdělení faktu. Někdo to prostě neřeší, a my máme taky malou koupelnu.
Posílat někoho do ... jen na základě domněnky, to mi k Vám moc nesedí, máte na víc. Myslím, že napsat Váš příspěvek někdo "obyčejný", tak je mu smazaný.
0x
Doufám, že to nebudou ostatní rádci brát jako závist, ale opravdu není nutné chlubit se, kolik mám koupelen. I kdybych jich měla třeba 5, stejně si mohu pokaždé zadek namočit jenom do jedné z nich. Vánoce jsou o něčem úplně jiném. Ne o nákladných dárcích, které se porouchají, nebo je jich tolik, že obdarovaný zapomněl, od koho vlastně jsou. Pořád mám před očima své dětské Vánoce, v 60. letech:
Malá vesnička zapadaná sněhem. V ní jediný obchod. Žádné stromečky a vtíravé zvuky koled už od října. První ozdobený stromek viděly děti až na Štědrý den, ne jako dneska, už na podzim a všude. Když prodavačky strčily do výlohy krámu pár otlučených koulí a větev z borovice, při cestě do školy i ze školy jsme nosem pokaždé čistili sklo. Teď už ty Vánoce opravdu budou, když už mají ve výloze prodejny výzdobu.
Přání jsme měli skromná. Ne nějaké mobily, notbooky, tablety /mimochodem, tablet na cukrovku a hypertenzi mám dneska přehršel 
/ Jeden rok jsem si přála křížkové vyšívání, které měli u nás v krámě. Bylo to pár bavlnek a asi 4 ubrousky potištěné křížky. Stálo to 11 korun, to vím dodnes. Dostala jsem ho. A pak 2 plastové kopretiny do culíků, jedna stála 1,50. Možná si na ně některé rádkyně vzpomínají. Ach, to byla tehdy "krása".
Další rok jsem zase moc chtěla soupravu 24 pastelek. To bylo v 60. letech nevídané, každý měl maximálně 12 barev. Mamka mi soupravu těžce sehnala., byla ze Sovětského svazu , tmavé a smutné barvy, tužky se snadno lámaly - ale moje přání bylo splněno.
Jeden rok jsem dostala knihu J. Verna Děti kapitána Granta a strávila jsem tak celé Vánoce na moři a v pralesích a pampách jižní Ameriky. Knihu si schovávám a občas čtu dodnes, ale už ji tak intenzívně neprožívám. Chybí prostě to dětské nadšení a fantazie. To už se nevrátí.
Na Štědrý den nás rodiče vypravili buď sáňkovat, nebo bruslit na šlajfkách. Za tu dobu stihli nastrojit a schovat smrček. Dodnes si vzpomínám na tu krásu večer - svíčky svítily, řetězy se třpytily, ozdoby se leskly... Tím, že jsme nikde předtím ozdobený stromek neviděli, bylo to pro nás cosi nadpozemsky krásného a kouzelného. O to jsou dneska děti ochuzeny, když vidí všude stromečky už od října.
Babička v kuchyni zpívala koledy, aby nás zabavila, my děti se snažily zpívat s ní. Vedle v pokoji mezitím rodiče chystali to kouzlo. Dodnes umím díky ní: Z jedné strany chvojka, Pásli ovce Valaši, Nesem vám noviny, Půjdem spolu do Betléma, Narodil se Kristuspán...
Byla to krása. Všichni byli šťastní, měli se rádi, i když pod stromečkem byly dary třeba za pár korun. Takový šátek pro babičku jsem pořídila za desetikorunu. A jak se jí líbil.
Odpoledne před nadílkou jsme zašli všichni na hřbitov s maličkým nazdobeným smrčkem, vzpomenout na ty, kteří už nebyli mezi námi. Při té příležitosti jsme si prohlédli nasvícený kostel a v něm hlavně jesličky. To byl pro nás, děti, krásný obrázek.
Dneska je to o něčem jiném. Chybí často úcta v rodině, chybí skromnost. Děvče neoslovíte křížkovým vyšíváním, babičku bavlněným šátkem. Je prostě jiná doba. Proto nelze srovnávat.
Jo a koupelnu jsme tehdy neměli. V sobotu se přitáhly do kuchyně pozinkované necky a začala očista celé rodiny. Koupelnu naši přistavěli, když mi bylo 13 let. A přesto na ty časy vzpomínám strašně ráda a dala bych cokoliv, aby se mi jedny takové Vánoce mohly vrátit. Aspoň ty jedny. Znovu bych objala tátu a babičku, kteří už s námi nejsou. A znovu prožila takové Vánoce, jaké se mi z mysli nikdy neztratí. Jaké nevyváží mobily, tablety. Protože tehdy byla láska, soudržnost, dá se říct, že i určitá pokora. Jaga.
doplněno 26.11.14 08:24:Stejně tak prima byl 1. svátek vánoční. Prohlíželi jsme si dárky, porovnávali si je, radovali se. A k snídani jsem pokaždé poprosila o smaženého studeného kapra od předešlého dne. Studená ryba mi chutnala snad víc, než předtím čerstvě usmažená. Asi to bylo i tím, že jsem toho kapra při štědrovečerní večeři při tom napětí dostatečně nevychutnala. A 25. prosince už ano, proto se mi ty studené řízky zdály druhý den daleko, daleko lepší.
Zůstalo mi to, i dneska si dám ráda druhý den ráno studené kapří řízky.
Jaguško 
, zrovna včera jsme se sousedy vzpomínali jak jsme se koupali v neckách jednou za týden, chodili na kadibudku na dvůr, pod stromečkem našli hlavně oblečení a nějakou hračku a přece k sobě lidé měli blíž.
"...soupravu 24 pastelek. To bylo v 60. letech nevídané... ...byla ze Sovětského svazu..."
To mi připomnělo,že jsem v první polovině 60 let dostal taky takovou soupravu, akorád že značky "Technicolor" (pastelky byly ve dvou patrech"). Dodnes nevím, jak jí tehdy Ježíšek dostal přes hranice . Nesměl jsem jí ale tenkrát nosit do školy, mohlo by to způsobit problémy . Ještě jí někde mám (pokud si pamatuju, tak chybí akorát šedivá pastelka č. 23). Budu se po ní muset podívat a případně jí věnovat vnučce
Babijago, skvěle popsané. Krásné bývaly vánoce, taky vždy knížka byla. To nám zůstalo do dnešních dnů. Pamatuji si krásné Pohádky z vánočního zvonku, Děti z Bullerbynu aj. Bývala pohoda při pečení, naše dětské pomáhání a ujídání současně.
Moment čekání a slavnostní atmosféra, sváteční nádobí atd. atd. Dnešní styl je hektický, snobský po stylu amíků.
Média masírují hlavy půjčkami, tzv. výhodami na nákup kdečeho. Prostě byznys za každou cenu. A kouzlo těch tzv. Ladovských vánoc je ve psí. Nedávno mně zarazil článek, že nejraději mají lidé Last Christmas. Nechápu, nemáme svých klasických vánočních koled a písní dostatek? Ano, je to pěkná hudba, ale jsme už totálně degenerovaní, že přejímáme takové manýry . Zvláštní myšlení. Někdy je z toho docela smutno.
Blíží se advent, tak všem lidem přeji pěkné dny.
0x
Proč mám stále silnější dojem, že jste moje sestry, ovšem tady na poradně inkognito?
I já jsem na měkko. To vše si dokáži opět vybavit dost dobře.
Jen těch pamětníků okolo mne nějak ubývá. Čím dále tím méně dostávám otázky typu: A pamatuješ...
A chválabohu to dnešní masírování mozků a stres a blázinec pomáhá utajit ten západní soused na A.
Zdravím Tě, Hejkálku. Já buď stárnu, nebo moudřím. Spíš ale to první.
Před 30 lety by mě nenapadlo vzpomínat na své dětské Vánoce. Bylo mi 30, kolem mě se motaly děti, práce bylo dost a dost a nebyl čas, chuť ani potřeba zavzpomínat.
Jak ale stárnu, nazvěme to raději "dospívám" , tím častěji se uchyluji ke vzpomínkám. Měla jsem totiž krásné dětství, prima rodiče /škoda, že táta zemřel ve svých pouhých 49 letech 
/ , milující babičku, perfektní kuchařku, kam se hrabě nějaký obsprostlý Polreich. Ta její jídla neměla chybu. Často a ráda zavzpomínám na své dětství, na dvoutřídku, kde ve třídě seděly 3 ročníky dětí, na školní výlety, na Vánoce, mikulášskou nadílku, pálení čarodějnic. Snad nejvíc vzpomínám na náš rybník, kde jsem se jako dítě koupávala, kde jsem se naučila plavat. Existuje sice i dneska, ale ty "vlezy" do vody jsou zarostlé ostružiním, voda smrdí, je to chovný rybník a přidávají do něj hrozné věci, jako krmivo pro ryby.
Mé dětství je asi 15 km od mého současného bydliště. Až jednou dosloužím své tchyni, budu tam jezdit, třeba každý den a chci si znovu projít všechno, co jsem znala: místa koupání, pálení čarodějnic, místa her, místa, kam jsme chodili se školou na procházky a cvičit, potok, kde jsme chytali s klukama "čudly" prostě chci oživit svoje vzpomínky. I když jsem už předem smířená s tím, že strašnou spoustů věcí spíš nenajdu. Vždyť jsem odtamtud už 40 let. Ale stejně budu hledat, třeba objevím něco, čím se aspoň na chvíli vrátím zase do dětství. Které bylo voňavé, láskyplné, neuspěchané, které mám v hlavě a nedá se odtamtud za žádnou cenu vystrnadit.
Budu hledat aspoň maličkosti, určitě tam ještě je něco, co mě do dětství zase přivede. Nemohlo mi přece zmizet úplně všechno. Jaga.
0x
Zdravím, dám příklad od nás:
Manžel: pletená čepice z pravé vlny (snad ji seženu), dárková sada (vůně, tuhý deodorant) - stěžoval si, že už docházejí.
Syn (na štědrý den 3 roky): dřevěná hra a hlavolam pro nejmenší v jednom, basketbalový koš připevnitelný na dveře pokoje a míč
Já si přeji pěkný velký podnos, abych mohla manželovi nosit snídani až do postele dále kuchařky od pana Vaňka, abych manželovi vařila jen ty nejlepší pokrmy no a ještě pěkné pero s diářem.
6letá neteř od nás dostane freestylovou koloběžku na skákání do skateparku (protože předtím měla klasickou a jelikož je odvážná a zkouší skákat ve skateparku, tak ji odrovnala).
13letá neteř honí módu, tak ji asi vezmu na nákupy. Vím, že absolutně nerozumím tomu, co holky v tomhle věku nosí Takže jí nemohu nic vybrat sama. Jinak téměř vše, co chce, dostane od rodičů, až na nový dotykový mobil a ten ji kupovat nebudeme.
14letý bratranec manžela po nás chce příspěvek na objektiv k fotoaparátu.
Tchýni, tchána a švagra vezmeme na lyžovačku na hory a mým rodičům koupíme tablet, který si přejí.
0x
Dobrý den,
přesně tak...Vánoce jsou tady. Letos, aniž jsme to původně plánovali, jsme skončili u koupě praktických dárků.
Babička pořebovala nové nádobí, děda nový rybářský prut a rodiče? To byl největší oříšek. Dlouho nás nic nenapadalo, ale nakonec brácha zaperlil, dali jsme se dohromady a koupili rodičům nové matrace . Sami tuto investici odsunovali už několik let, s tím, že je to dobré...
Pokusila jsem se nenápadně vyzjistit, co by si tak představovali...a nakonec snad vybrala potřebnou výšku, materiál.
teď je jen nějak nenápadně propašovat domů a vyměnit za stávající
No řekla bych, že letos nás čeká "divoký" Štědrý den.
Manžel pořád předhazuje, že bychom potřebovali novou popelnici. Představuje si plastovou, na kolečkách, 240 l. Vím, kde je mají. Jenže on už do práce nechodí a celý den dřepí doma. Bylo by mu divné, kam jedu s vozíkem. Schovala bych ji u sousedů, to není problém. Ale jak ji přivézt, aby to nevěděl? Jak ji následně propašovat ke stromečku?
Tak asi zůstaneme jako každoročně u tradičních ponožek. Těmi se nic nepokazí. Jaga.
0x
S hřejivým pocitem u srdce vzpomínám na klučíka z 5. třídy, taková zlobivá třída to je, je tam dost hajzlíků, co nemají doma výchovu a jsou ze sociálně slabých rodin, takže občas mazec... no, ten klučina je z hluboce křesťansky založené rodiny, televizi, tablety a PC a podobně sice mají a používají, ale raději tráví čas v lese, s přáteli na procházkách... ptala jsem se tehdy dětí v hodině, co si přejí k Vánocům. Kluci se předháněli s tabletama, notebookama a mobilama, a když přišlo na něj, řekl, že si přál knížky Jaroslava Foglara. Vždycky si na něj vzpomenu, když rodiče kupují dítěti tablet, aby "zapadlo" a aby "se mu neposmívali". Tenhle prcek to měl na háku. Opravdu byl o třetinu menší než spolužáci, chodil v ošuntělých kalhotách a strakaté košili (ne, že by na to neměli, jen měli prostě jinde hodnoty) a nosil khaki plátěný batoh starší než jeho otec. A nikdo proti němu nikdy nic neřekl, naopak - ve třídě měl hlavní slovo.
Ale ať to nezakecám.
Pro neteř mám skákadlo - pejska a CD (namluveného Boba a Bobka).
Pro babičku malý levandulový parfémek a tričko - nějaké si přála, ale zbytek byl na mě, tak snad se jí bude líbit. A ještě takové ty klipsy na zavírání sáčků - nedávno jsme u ní byli a koukala, co je to prý za vynález
Pro mamku mám tělové pudry různých vůní a kartičky s anglickými frázemi. Pořád mluví o tom, že se po Novém roce začne zase učit... teď bude muset
Pro ségru mám rámečky na zeď - chtějí si doma udělat fotokoutek. Pak ministruhadlo, nedávno jej objevila u mě v šuplíku a ptala se, jestli to je jako hračka...
Pro klučíka, kterého hlídám, mám frajerské teplákové lacláče s vyšívaným vláčkem. Hraček má dost (a bude jich mít ještě o dost víc teď), tak ať mají něco pro něj na hřiště
Pro přítele mám deskovou hru, kterou si přál. Byla drahá, tak to bohužel bude jediný dárek.
Pro druhou neteř máme soupravu Orffových hudebních nástrojů. Ještě jí ani nebyl rok, ale tohle určitě využije - je z muzikantské rodiny
A pro všechny mám barevně zdobené perníčky, ze kterých mě teď bolí ruka, hlava... a vlastně celé tělo. Dělám je už tři dny a ještě nejsou hotové. (Poznámka na příští rok: udělat méně perníčků!). Ale zase je mám netradiční, děcka budou koukat - jsou tam autíčka (s lentilkami místo kol), kočičky, pejsci, kostičky, sněhuláčci... vše barevné
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.