Nejste přihlášen/a.
Zaujala mě otázka hangara "sebevražda oběšením". Chci se přidat další otázkou. Jaký je váš názor na eutanázii? Jsem zvědavý na vaše odpovědi - jesti více bude pro nebo proti. Můj názor je, že každý člověk je strůjcem svého štěstí. Každý člověk má mít právo svobodně se rozhodnout jak naložit se svým životem. Jak ale vyhodnotit situaci, kdy někdo hrozně trpí, je pod narkotiky a v takovém stavu požaduje eutanázii? Nebo je v klinické smrti udržován při životě přístroji a nemůže říci svůj názor. Bible zase říká, že nikdo nemá právo sahat na svůj nebo cizí život - myslím ve smyslu lékaře, který dává pacientovi "smrtící injekci". Otázka je sice trochu morbidní, přesto všem přeji hezké a slunečné dny.
Já jsem pro, ale pouze za plného vědomí člověka, který eutanazii požaduje, tj. nikoliv pod sedativy či jinými tišícími léky. Neumím si představit, že člověk strašně trpí, ví, že trpět nepřestane, ale nemůže požádat "bližního svého", aby utrpení ukončil. Pak volí třeba sebevraždu, klidně i oběšením, že...fuj, cynický vtípek... pardon. To předpokládá mou druhou podmínku - a sice že člověk by neměl žádat o eutanazii "jen tak" ("už mě to tu nebaví") a stejně tak myslím, že by neměli o eutanazii mít právo žádat duševně choří (ve smyslu např. deprese, tedy nezbaveni svéprávnosti, samozřejmě; tím neznevažuji psychická onemocnění, to vůbec ne, jen se domnívám, že je rozdíl, chci-li eutanazii, protože se mi za 3 týdny "prožerou játra" (hrozně se omlouvám, to se fakt špatně dává do písemné podoby), anebo proto, že jsem "na dně"). Takže podmínky: duševně naprosto zdravý jedinec s prokazatelně neléčitelnou smrtelnou chorobou. Nevím, zda bych povolila žádat o eutanázii partnerovi takového člověka, s nímž strávil třeba celý život... - ale spíš ne.
Částečně dávám za pravdu těm, kteří se ohrazují, že hrozí nebezpečí zneužití, zmanipulování rozhodnutí dotyčného apod. Jenže myslím, že by se dal při dobré vůli zařídit mechanismus, který by možnost podvodu, nátlaku apod. redukoval na minimum (neb vyloučit stoprocentně nelze nikdy nic).
Těžké téma jste vybral, ty dva odstavečky jsem tvořila celých těch 15 minut a ani to na to nevypadá...
Můj názor je, že se lidi hádají o eutanazii, místo aby se bavili o pomoci od bolesti. Člověk, který trpí velkými bolestmi zcela logicky myslí na smrt, a přitom by se mu třeba dalo pomoci od bolesti vhodnými léky. Nevěřte tomu, že se trpícím lidem od bolesti dostatečně pomáhá. Nepomáhá - a to je ten pravý problém.
To je tedy toni opravdu těžká a záludná otázka. A vůbec pro nás starší. Už právě proto jsem o tom několikrát přemýšlela. Nejvíc snad v době, kdy mi zamřela matka a kdy prakticky během tří měsíců se z ní stala lidská troska. A to ještě před necelým rokem jezdila na kole na písečák - cca 3 km - se koupat a užívat si léta ve svých necelých osmdesátinách. No a najednou ji na mrcha, podle lékařů neoperovatelná, připravila o veškerou důstojnost lidského vitálního člověka. A tak jsem seděla u nemocničního lůžka, bulela a modlila se ač nevěřící, jenom abych takto jednou neskončila. Je to děsné a nedůstojné a určitě bych v tomto případě s eutanázií souhlasila. Je pravda, že je možné cokoliv zneužít. Ale myslím si, že tu šanci by člověk měl mít. Nakonec si myslím, že vážně nemocný člověk ještě při jasném uvažování a nezvratné diagnoze může zvážit, zda těm svým nejbližším a třeba určit jednu osobu, která při drastickém nástupu bolestí a nutném utlumení může o tom rozhodnout. A teď jsem vlastně našla dobrý způsob, jak to vyřešit. Potom ta osoba, která bude mít právo takto rozhodnout, nebude tak zoufale přemýšlet, zda trápení blízké osobě ukončit a nebo ne. Ona pouze vykoná to poslední přání a vlastně by to bylo ukončení bolestí, beznaděje a lidské důstojnosti. Takže když to shrnu - jsem pro eutanázii. A pravdu má pu, že se o tom i špatně píše.
Dobrý den paní Lidko, pěkně jste to napsala, ale já si neumím představit, že jsem dal souhlas s ukončením života někoho blízkého. Loni jsem to zažil na našem pejskovi, který měl 14 let a nemohl chodit. Nechali jsme ukončit jeho trápení. Asistoval jsem veterináři a brečel jsem jak malý kluk a pak jestě 14 dní. A to byl pes, neumím si to představit u člověka.
Víte toni, snad bych si to nedovedla představit bez toho, co jsem si prožila s mamkou. To asi ne. Ale po tom si to dovedu opravdu představit - ale netvrdím, že bych to skutečně dokázala. A myslím si, že kdybych třeba v závěti toto uvedla předem (nechci se nijak rouhat), tak bych to té blízké osobě alespoň zčásti ulehčila a sobě v případě nevyléčitelného stavu zajistila důstojný konec. Fakt mě to napadlo při psaní té odpovědi a to vůbec nemám černé myšlenky. Naopak život miluji a to i přes různé bolístky, které s přibývajícími roky se objevují. Už jsem to jednou psala, že jsem si splnila i v poměrně "mladém" věku :D roli matky, babičky i prababičky. To je přeci úžasné, když se v pohodě setkáme 4 generace. A já mohu být těm třem generacím ještě hodně prospěšná. Nevím, to jsou úvahy, ale opravdu si myslím, že udržovat život za každou cenu při bolestech (souhlasím s dusatkou, že zde je určitě velký dluh), ale hlavně mě vadí ta absence důstojného fungování tělesné schránky. To přeci už není život.
A co se týče zvířat - každého pejska jsem obrečela - pro mne je to prostě člen rodiny a vždycky to bylo moc smutné.
Toni a nebo někdo jiný - rychle si vymyslete nějaké úsměvné téma k diskuzi.
Nikdo nezná přesnou hodinu svého skonu. A najednou jí znáte. Víte zítra v 10.00 vám dají injekci. Pro mě jako příbuzného, který k tomu dává souhlas je to něco nepředstavitelného. Připadal bych si jako kat. Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, že milovaná osoba nedůstojně trpí a že dávám souhlas k tomu aby jí uspali a už se neprobudila. Neumím se s touto otázkou vyrovnat a proto jsem chtěl vědět vaše názory.
To je hodně těžká otázka, která mi evokuje otázku další a tou je zavedení trestu smrti... To vše o čem se tu píše je zásah do života člověka. Pokud však přemýšlím o eutanazii určitě by člověk měl možnost mít si vybrat, otázkou však zůstavá, jak zajistit, že se jedná skutečně o svobodnou vůli člověka. Na podobné téma jsem kdysi na škole psala filosofickou esej, která se týkala dobrovolných sebevražd. Tenkrát jsem nad tím hodně uvažovala. Myslím tedy, že povolení eutanazie určitě ano. Nedávno mi zemřela babička. A to, jak prožívala posledních pár měsíců života o tom raději nebudu psát... Smrt pro ní i pro okolí byla vysvobozením... Už to bylo jenom tělo bez duše a s velkými fyzickými bolestmi...
Nikdo nemá právo zbavit jiného člověka života a nikdo nemá právo žádat druhého aby to udělal... vyjímku vidím jen ve válečném stavu...
Na druhou stranu nikdo nemá právo udržovat druhého na živu jen proto, že to žádá zákon nebo profeesní etika.
Moji panimámu jsme viděli během půl roku sejít a trpět. V nemocnici ji nechali na lůžku a pomocí chemie jí prodlužovali utrpení.. Pak nám pomohli lidé z Hospice Sv. Štěpána v Litoměřicích. Tam Vytvořili pro panimámu skvělé důstojné a bezbolestné prostředí... Přes všechno utrpení byla ta nebohá duše v prostředí klidném čistém, důstojném až do konce svých dnů.
Jsem pro. At si kazdy dela co chce. A proc jenom v pripade nejakeho trpeni. Proste kdyz chci, tak ukoncim svoji existenci a basta.
Komu je co do toho? Nic!
Kdo neni schopen sam, klidne muze byt i asistovane. Je to furt stejne.
Akorat by se pred exekuci povine navstevoval nejaky kurz, kde by se clovek mohl zamyslet, vse zvazit, promluvit si se svymi blizkymi a kdyby i po te o ukonceni zivota zadal, tak proc ne.
V pripade, ze se clovek nemuze sam rozhodnout, treba je pochybnost o jeho zdravych smyslech, tak nevim, jak to resit. To uz by bylo na dalsi diskuzi. V ostatnich pripadech ale klidne.
Nikdo mi nema co kecat do meho zivota, tak snad ani ne do me smrti.
A ze se to da zneuzit. To sou jenom kecy. Zneuzit se da na svete vsechno. Tohle je jenom jedna z dalsich polozek.
Když dovolíte - odlehčím téma vtipem, co mi přišel e-mailem:
Včera večer jsem s mojí ženou vedl trochu hlubší rozhovor o různých životních situacích. Přišla řeč na eutanázii. K tomuto citlivému tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem poznamenal :
"Nechci aby jsi mě nechala žít v takovém stavu, kdy bych byl závislý na přístrojích a živený tekutou stravou z nějaké flašky. Kdybys mě někdy takhle viděla, vypni ty mašiny co mě drží naživu. "
-Ona vstala, vypla televizi, počítač i ledničku a vylila mi pivo do záchodu.
.. No není blbá!?
Bylo to fakt těžké téma, na které se asi opravdu nedá říct jednoznačná odpověď. Ano diskutovat o tom můžeme, můžeme být dneska skoro přesvědčeni, jak se zachováme, ale v reálu to může být úplně jinak. A tak mamcozmoravy, ten Váš fór je kouzelnej! Díky za něj, bude se mi líp usínat! Hezký večer!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.