Mezinárodní den žen

Tedy usko, budte rada i za ty snezenky.nekteri chlapi (pokud jste je dostala od muze),si nevzpomenou ani na narozeniny, natoz na MDŽ.

Ja bych pokladala za vtipne, kdybych dostala cerveny karafiat s asparagusem.

Bohuzel muj muz patri k tem prvne zminenym, takze necekam nic.

A pokud tu padne, ze je to nejaky komunisticky vymysl, tak co, MY CHCEME KVETINU! !JAKOUKOLIV! !

@honz490 to vas slechti, ja bych ten karafiat prave brala jako bezva for, ale chapu, ze nekdo by mohl byt i urazen.ikdyz kvetinou se snad ani urazit nedá.?.

@usko, mam dlouhe vedeni, pokud si myslim spravne co za darecek byste chtela k MDD, tak at se to vyplni...

jo zene jsem koupil kyticku , ale ruzicku , ta se ji libi karafiat nee moc komunisticky

To už je zase MDŽ? To bych to jako správnej chlap měl jít pořádně zapít!

Neslavím MDŽ, ani Den matek. Nějak se to pomíchalo, spletlo dohromady a když jsou už ty svátky dva, mnozí chlapi si nevzpomenou. Můj si taky nevzpomněl. A sněženky? Těch mám plnou zahrádku.

Ale na MDŽ ráda vzpomínám. Jako děti na základce jsme maminkám kreslily srdíčka, která nám paní učitelka vystříhala ze čtrvrtky.Chtěla jsem mít to nejkrásnější. Volila jsem kočičky, jehnědy, sněženky, prostě ty květiny, které k tomuto období patří. Mamce je 82 let, ale myslím, že kdybych se pohrabala v jejích krabicích s fotkami, určitě by tam někde moje srdíčka byly schované. Asi 50 let!

V sále hostince se pokaždé konala besídka pro ženy. Chodily tam maminky, babičky, tety i ostatní ženské se poveselit. My, děti ze školy jsme zpívaly, tancovaly, recitovaly...

Vzpomínám na jednu takovou besídku. Byla jsem od rána připravená, vymydlená, na ramínku šatečky s bílým límečkem. Do těch 14 hodin ale bylo plno času a tak jsem se ještě sešla s dvěmi kamarádkami. Nevím,co nám čert napískal, vydaly jsme se společně podívat do prasečáku. Dělaly tam hodné ženské a nevadilo jim, když se tam občas děti přišly podívat. Po návratu domů mamka zavětřila. Prostě jsem smrděla, jako když se tchoři žení. A besídka za dveřmi. Mamka nanosila necky plné vody a celou mě drhla. Prasečák byl cítit pořád. Tak mě začala polévat různými voňavkami, které měla doma. Besídku jsem zvládla, stejně tak i obě moje kamarádky, ale "voněly" jsme všelijak. Dodnes si na to občas vzpomenu. Jak jsme nejdřív navštívily prasata a teprve potom mamky na besídce! Jaga.

Jinak, já nezapomenu popřát dědovi nikdy 17. prosince. Dneska tam je sice Daniel, ale dřív měl svátek Lazar. A my, ženské, říkaly, že na Lazara slavní svátek všichni chlapi.

Nepopřál mi nikdo, s přítelem jsem se ani ne před týdnem rozešla, takže dnešní oslavu vidím na pařbu s kámoškama

já jsem dostala u nás v Lídlu jednu růži a v Penny druhou - jako pozornost k MDŽ... jinak bych ho ani neslavila, ale kytička potěší vždycky...

jak píše babajaga - jako děti jsme maminkám malovaly srdíčka, to bylo hezké... ale pak se mi MDŽ znechutilo podnikovými oslavami, kde jsme po hromadě keců v oslavném projevu dostaly karafiát a utěrky + povinný polibek od nějakého dědka z výboru, a chlapi se šli opít na naše zdraví... to fakt nikdy víc

Ke mně se stavila starší dcera a mezi dveřmi mi popřála se třemi růžovými tulipány. Moc jsme k sobě nešly, chytla jsem zánět spojivek, tak aby to nedostala. Ráda na MDŽ vzpomínám. Jako dítě jsme maminkám vyráběli dárečky. Nejvíce vzpomínám, jak jsme obšívali pohlednice a ty pak sešívali a byla z nich krabička. A taky jsme zpívali: Řekni mi, řekni mi, maminko moje, o čem to zpívají v továrnách stroje. Zpívají, zpívají, jako ti ptáci, ať lidé rádi jsou, že mají práci. Pak, ve školce, jsem s dětmi vyráběla srdíčka a ptáčky a kytičky, aby měly pro maminku dáreček A nacvičovala jsem s nimi program. Maminky a babičky na besídce utíraly slzy dojetí. Škoda, že to byl tak profláklý svátek s povadlými karafiáty a připitými mužskými.