Kdo z vás měl někdy deskriptivu?

Já měl čtyřku jen z milosti...

Nikdy jsem nepochopil,jak lze sestrojit kouli jen ze čtyř zadaných bodů.

SPŠ elektro - slaboproud, pouze v prváku (1981). Ale toto odvětví matematiky mne nikdy nějak extra nechytlo. Navíc jsem to v praxi (po škole) už nikdy nepotřeboval, takže dnes už jsem zapomněl i to, co jsem se naučil...

Taky jsem musel projít touto záležitostí a v životě jsem jí potřeboval dost často, když jsem konstruoval různá rozvinutá tělěsa, vč. výpočtů...člověk se do toho dostane protože musí...ale pokud to člověk nepotřebuje, tak je to dost nezáživná látka hlavně pro některá děvčata.

architektura 1. ročník..

no pro mě i druhý a třetí stále do kola - vůbec jsem to nechápala :D

Deskriptivu jsem měla postupně na dvou průmyslovkách a byl to jeden z mých nejoblíbenějších předmětů. Ono to tak na první pohled nevypadá, ale v praxi jsem to využila mnohokrát, třeba i při pletení na stroji. Pro člověka, který nemá prostorovou představivost je to ale k naučení hodně těžné, někdy až nemožné. Já ale zas nejsem schopná zvládnou cizí jazyky, maximálně se můžu naučit spoustu slovíček, ale větu dohromady nedám. Nemůžeme být všichni stejní, to by byla nuda...

Taky se hlásím - na SŠ i na VŠ. Byl to hodně obávaný předmět, také kvůli nekompromisnímu vyučujícímu, tak jsem ho tenkrát docela ovládala, když jsem nechtěla "propadnout sítem"

Deskriptivu jsme měli na průmce v letech 82 - 86, prostorovou představivost mám, myslím velmi dobrou, ale tento předmět mě velmi nebavil právě kvůli nesmyslně despotickému a pedantickému profesorovi, který ji vyučoval. Přitom mě kreslení baví, co začaly počítače a CAD systémy, tak v tom jedu, kreslím výrobní výkresy, návrhy interiérů, spousty schemat a pod, dá se říct, že denně něco čmárám. Ale to kreslení na papír, kdy člověk měl zadek stažený že někde přetáhne a vyhodí celý rys - to už néééé . Zlaté počítače !

Na průmce, na ČVUT-FSI v sedmdesátých ledech. Jeden z nejzábavnějších předmětů. A asi jediný, kdy jsem si byl jistý jedničkou na 100 %.

S tím jsem měl velké problémy. Nezachytil jsem začátek a pak už jsem neuměl namalovat, jaký stín vrhá válec propíchnutý kuželem.

Měl jsem ji 2 roky na průmce a 1 semestr ny VŠ. Na průmce jsem chyběl ze zdravotních důvodů na prvních 3.hodinách a už jsem se vezl. Nechápal jsem vůbec nic, připadal jsem si jako úplný trotl. První rok jsem prošel jen tak tak - z milosti. V druhém roce to bylo o chlup lepší. Na VŠ jsem byl opět mimo (tak jako ostatní ) Ze zkoušky jsem dostal "F". Po týdnu jsem si to musel zopakovat a na druhý pokud jsem dostal za "C". Pak jsem si zařídil šikovné potvrzení o absolvování vysokoškolské zkoušky z deskriptivní geometrie, což mi zaručilo to, že už po mě nikdo z tohoto předměty nikdy moc nechtěl. Každý si myslel, že jsem profík a že je zbytečné aby mě cokoli učili :D

Deskriptivu jsme měli na gymnásiu - přírodovědná větev, v letech 1970 -1974. Nic jsme se nenaučili, chtělo to představivost, navíc jsme měli velice hodného starého pana profesora, kterému někdo /předem vybraný/ položil nějakou záludnou, s učivem naprosto nesouvisející otázku, pan profesor se do ní zakousl, vysvětloval a úplně zapomněl, co chtěl probírat za látku. Takhle jsme strávili mnoho spokojených hodin.

Při maturitě patřila deskriptiva mezi volitelné maturitní předměty - spolu s chemií, fyzikou a biologií. Slabší žáci si ji vybrali. To proto, že se už léta tradovalo, že hodný pan profesor si úkol sám narýsuje, pokud žák nebude vědět a pak si ho velice shovívavě oklasifikuje. Já sice z deskriptivy nematurovala, ale prolezli všichni. Díky pane profesore. Jaga.

Taky jsem se sní potkal v prváku na srojní průmyslovce 1979 a bylo to utrpení, my nevěděli co se po más chce a vyučující věděl, že nám chce dát za 5. Prvák byl ze strany vyučujících pojat asi jako přijímač na vojně - slabší odpadnou, ale je to systém, který moc nenaučí.