Psi vs Silvestr - náruč

Od: Datum: 24.12.13 10:13 odpovědí: 7 změna: 24.12.13 14:52
avatar

Toto není otázka, ale z vlastní zkušenost bych ráda pomohla majitelům štěňat, která před sebou maji první bouřlivé silvestrovské oslavy. Třeba to opravdu někomu pomůže.

Pejskovi nebyl ještě rok a vypuklo to. Vzala jsem ho do náručí a společně jsme se dívali z okna. Mluvila jsem na něj stále klidným hlasem. Asi nerozuměl, že používám slova darebáci, debilové a ještě jiná o moc jadrnější. Ale cítil se v naprostém bezpečí a jen se zvědavě díval. V dalších letech už neměl a nemá s petardami problém, snad jen občas rozzlobeně blafne. Jako kdyby mi přizvukoval, že je to tak, že darebáci se zase ozývají.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 24.12.13 11:03

Asi trávím Silvestr na divným místě, protože petardy a podobné věci neslyším. Fakt nechápu, co všichni s tímto řeší - obtěžuje mě to, vadí mi to (jako ten kravál), tak odjedu tam, kde je klid.

Krásný a jednoduchý řešení. Daleko lepší než čoklovi říkat, jak jsou všichni to nebo ono.

doplněno 24.12.13 12:42:

Já taky bydlím na sídlišti, ale odjíždím na každého Silvestra na horskou chatu, pronajatou, 200,- na noc má každý a pro svého tutunuu to urcite rad udela ;)

doplněno 24.12.13 12:44:

Ale prostě nadávat lidem, protože psovi vadí - začněte u sebe.

Datum: 24.12.13 11:09
avatar
No jo, tak přece nemůžeš předpokládat, že všichni bydlí ve stejném prostředí? Ve stávajícím bydlišti to také není moc slyšet, ale mamka bydlí na sídlišti, kolem dokola paneláky a ze všech se střílí.. to je pak vážně rachot!
Mamky pejsek to má stejně, jako pejsek autorky příspěvku. Může být klidně s námi na balkóně, hlavně když je v náručí.. to je potom spokojený a cítí se bezpečně. Naopak pejsek na vesnici u babičky je původem z útulku, nikdo neví co si prožil a ten těžce nese i těch pár petard, které pouštějí tam.. Nepomáhá nic a to ho výjimečně pouštějí domu, jinak je venku...
Datum: 24.12.13 14:00
avatar

Jančo,

jestli má být některý den bez rozmíšek a má být plný klidu a míru, je to právě ten dnešní.

Ta moje rada nebyla myšlena jako univerzální, ale jako možné doporučení - někomu. A vím ze svého okolí, že pro svého tutununu mnozí dělají hodně, počínaje třeba docela drahými operacemi. Odjet na horskou chatu je také dobrá rada, ale věřte, že pro mnohé mnohem hůř uskutečnitelná než pes v náručí. A to nejen pro 200 Kč, někdy se musí hned druhý den brzy ráno do práce, někdy čekají úplně jiné povinnosti.

A že na petardy a ohňostroje nadávám? Ano. K tomu se hlásím, nadávám už dlouhé roky před lidmi, před psem, tady teď. Nemám a nikdy nebudu mít tyhle rány a světelné oslavy ráda. V tom už mě nikdo nezmění .

Pěkně si užijme zbytek dnešního dne i přelom roků.

Od: fribble*
Datum: 24.12.13 11:05

Moudrá to slova - prostě udělat vše proto, aby měl pesan pocit jistoty.

doplněno 24.12.13 11:06:

To janca - ne každý tu možnost má.

Od: kami95
Datum: 24.12.13 12:30

U nás nestačí ani pocit jistoty, prostě se bojí a klepe a nejde nic udělat..

Datum: 24.12.13 12:58
avatar

Je potřeba začít u sebe než nadávat na petardy. Já po skušenostech s mojim prvním pejskem Jsem už na procházce se štěnátkem foxteriera jsem v polich za kravinem házel petardy tak dvě až tři. Ze začátku takové malé co nedělají velký kravál a postupně jak pejsek přestával reagovat tak silnější. Dělají to tak myslivci i na cvičáku . Sice jsem vypadal jak puberťák ale dnes kdykoliv pes uslyší nějakou ránu tak chce se podívat ven. Nijak se nebojí ani bouřky.

Datum: 24.12.13 14:52
avatar

Já si pořád myslím, že někteří pejsci mají mnohem citlivější uši. Jsem hluboce přesvědčená, že slyší jinak, že mají stavbu ucha jinak. Není to rasou, není to výchovou, není to náručím, není to vůbec ničím. Ale je to tak, mají to tak. I někteří velcí a tvrdí psi se střelby děsí až do hysterie a záchvatu paniky. A jsou zase psi, kterým střelba nikdy nevadila, nevadí a vadit nebude. Dokonce to ani není leknutím. Předloni přímo před Dorkou cosi silně bouchlo a ona se lekla, pak se ohlédla, co na to já a pak už si zase nevšímala. :D My, kdo máme psy, kterým střelba nevadí, špatně chápeme. Zažila jsem na cvičáku, jak psy učili nebát se střelby, protože se jednalo o jinak velmi nadějná zvířata a díky strachu ze střelby by jim na bonitaci nebyla udělena chovnost. A to asistovali ti nejlepší instruktoři a veti. Vymýšleli a zkoušeli. A nic, pes, s parádním rodokmenem, po střelbě zdivočel. Jeho soused z baráku, čivaváček si nevšímal ničeho a střelba mu přišla zajímavá, stejně tak jako všem mým psům. S Dorotkou v náručí u okna pozorujeme louku, kde se sejdou desítky řachalů. Pes, který se bojí střelby, bude panikařit i v náručí. Vlasní zkušenost se psem kamarádky, které podrápal obličej až na kost. Tomu šíleně vadila i demolice stadionu, na kterou si přivezli těžké stroje. Ostatní psi nereagovali, ale ti, kteří se bojí střelby, se mohli zvencnout.*plac* Ale v náručí je to jistější, než o samotě. Jen ještě ty petardy předvídat!

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.