Žena sama ve společnosti

Nemyslitelné.

Normálka ...

Do divadla a kina bez problémů, do restaurace na oběd ano, posedět o sedmičky vína asi ne, sama tančit ne.

já se na to dívám tak, že je potřeba dámu min. oslovit

Rozlišujte podle sebe, jak to cítíte. Většinou Vás předtucha nezklame. Jinak ano, chodila jsem do kina, do divadla, sama. Ale zážitek je lepší spolusdílet s někým blízkým, kamarádem, kamarádkou, kolegou, kolegyní. I do jídelen, kaváren, rychlých občerstveních, restaurací může dnes jít žena sama. Já v tom nevidím nic špatného. Čtu si noviny, koukám okolo sebe. Ale pěkný večer a v dobré restauraci je lepší strávit s někým pospolu a hezky si popovídat. Do baru, na disco, tanec je už opravdu vhodnější jít ve dvou, nebo s partou.

není problém - ostatně je to každého věc. Sama žena není nic zvláštního v ČR končí 50% manželství rozvodem řečeno jinak každá druhá žena je rozvedená ...

Jít někam sama, to pro mě znamená dva problémy. Ten první je, naprosto nepřekonatelná obava už jen třeba vejít do restaurace a objednat si pizzu do škatule. A zůstat tam? To už vůbec! Ale vynalezla jsem manevr. V létě, když je horko, mám rada pivo na zahrádce, kterou mám hned za rohem. Tvářím se, že jdu s pejskem venčit a když tam vidím někoho známého, tak si přisednu. Když ne, tak poprosím, jestli se můžu tvářit, že k někomu patřím, než si to pivo vypiju. Třeba dvě starší ženské nebo 2 staří pánové. A než jim to vysvětlím a zasmějem se, tak už odcházím. Přihodí se mi to tak 1x za týden :D A ten druhý problém je ten, že potřebuji s někým sdílet. Povídat si, podílet se na jeho pohledu, názoru, radosti. Vnímat jeho přítomnost. Mladí mi chtěli koupit 2 dny v Paříži. Udělalo se mi slabo, když jsem si představila sebe, jak stojím a koukám na Eifelovku. Sama! Sing to nemají snadné. Vůbec!

Do divadla, do kina lze. Ale lepší je jít třeba i s kamarádkou, když nemám partnera. S kým jinak potom rozebrat své kulturní zážity? A nosit je v sobě, je škoda.

Jít sama na oběd do restaurace - to pro mě bývalo velkým problémem. Jezdila jsem celé dny služebně po republice a raději si koupila do auta rohlík a salám. Maximálně nějaký bufík. Časem jsem se sice naučila zajít i do restaurace, ale jídlo jsem zhltla, zapila vodou a pryč. Připadalo mi, že všichni když vidí samotnou ženskou v restauraci myslí si, že je na lovu. A já zatím měla jen hlad.

A tancovat sama už vůbec. Buď s kamarádkou, nebo nějakou partou. Co tam budu sama dělat? Sama sedět, sama tančit, sama sebe bavit? Bude tam vůbec někdo, ke komu se tam přidám? Kdo mě pozve do jejich společnosti? To je hrozně nejisté, proto sama tancovat - nikdy. Možná jsem staromódní, ale je to můj názor. Jaga.