Jak jste se zamilovaly

Zvědavče jeden zvědavej a nevadí, že už nejsem "mladá" holka? Napíši to jen krátce, kamarádky odpověděly na inzerát z Mladého světa a poslaly moje foto, tomu klukovi přišlo dopisů hodně a tak je rozdělil kolegům podle bydliště. Když jsem mého muže uviděla chtěla jsem utéct, pak ho vzala do ZOO (nehrozilo, že nás někdo uvidí) přijel v tesilkách, košili, s kytkou růží a byl trapně na krátko ostříhaný. Žádná láska na první pohled ale časem jsme zjistili, že si rozumíme. Já mu po 30ti letech s oblibou říkám, že měl štěstí, že přijel fungl novým autem a on mě zas, že si mě nebybral ale dostal mě přidělenou. Nepije,nekouří, je nadšený kutil a hlavně vždycky pro něj rodina byla na prvním místě. Svatozář nemá.

Takže, teď jsem sice sama, ale jistě můžu zavzpomínat na své minulé lásky A abych pravdu řekla, moc se to říct nedá. Vždycky mi to trvá dlouho, vždycky jsem se zamilovala až po nějaké době "chození" (a někd ytaky ne a to byl průšvih). Z části to byla vždycky nevysvětlitelná záhada, chemie, prostě z někoho jsem byla hotová víc, z někoho míň. Pak to, když jsem v jeho očích viděla, jak hezkou mě vidí (a nejen po fyzické stránce). Určitě to znáte - někdo se na vás podívá a vy vidíte, že je to zcela nekritický láskyplný pohled. A pak celková kultivovanost, schopnost mě rozesmát i podržet, když mi do smíchu nebylo... Kdo ví, co všechno.

Poprvé jsem ho viděla před 42 lety. Byla jsem na návštěvě u spolužačky ze SŠ, na vsi asi 15 km od nás. Ona básnila, jakého má prima souseda, pěkného, chytrého...Že by s ním chtěla chodit, ale on nejeví zájem. Šly jsme se projít k rybníku a já najednou ten její "objev" uviděla na vlastní oči. Vůbec mě nezaujal. Letěl proti nám na Pionýru bez výfuku, randál, smrad, vyvalené oči. Asi chtěl zaujmout, tak to bral přes cesty, meze, pole, prostě kudy to šlo. Já povídám znechuceně spolužačce: Tak tohle je ONO? Ty snad nemáš kouska rozumu! Za půl roku jsme se setkali na plese. Sedl si ke mně, byl milý, vtipný, příjemný, asi i proto, že tentokrát nechal Pionýra doma. Hezky tančil. A já ho měla šanci poznat i z jiné stránky, než na pekelném stroji. Za 3 roky jsme se vzali a letos v říjnu jsme oslavili už 38 let od svatby. Máme 2 děti, 3 vnoučata. Nebyla to pokaždé jen procházka růžovým sadem, ale kdo z nás je bez chyby? Nepije, nekouří, je příjemný, milý. Dodnes. A je s ním sranda. Myslím, že jsem neprohloupila, když jsem mu tehdy popřála sluchu. Jaga.

pro "zvědavec"

- nejsem bohužel už holka - ale do svého prvního muže jsem se zamilovala proto, že byl "trhlej, zajímavej, chytrej a bezesporu OSOBNOST". I když nebyl krasavec, začala jsem v něm krasavce vidět hned po první schůzce. Asi po 4 letech manželství mi začal "zahýbat" - málem jsem z toho "chcípla" - ale nakonec zemřel on na rakovinu.

- no a do svého druhého životního partnera jsem se zamilovala proto, že byl moc hezkej, trhlej, zajímavej, chytrej a osobnost - ! - a jsme spolu šťastně dodnes (na "zahýbání" nemá naštěstí povahu). Je ale fakt, že s "trhlými" a chytrými osobnostmi není snadné žít - musíte se buď přizpůsobit, anebo to vzdát - já jsem zatím na jiný způsob nepřišla (moc nerada se hádám a neumím se prosazovat)

Už jako mladá holka jsem preferovala hezké, chytré, zajímavé a trochu "trhlé" kluky. - ale není to s nimi snadné . Nevím, jestli si z mého "blábolení" něco vyberete, ale je fakt, že jsem nikdy neměla děti, ani normálně fungující rodinu - jenom ty "trhlé partnery" , takže moc reálných zkušeností nemám - přeju hodně štěstí. Marcela.

- v každém případě bych se znovu zamilovala do hezkého a chytrého kluka - i když nejlepší chlapi pro život jsou ti hodní, spolehliví a nekonfliktní. Ale - bohužel je ženy berou, až když je opustí ten chytrej a hezkej.