Přátelíčkování je lepší než svatba

No a teď si představte, že by k podobnýnm problémům přibyl ještě rozvod a soudy o majetek a děti...

Spise nez o svatbu vs. pritelickovani jde o to, jestli ti dva berou svuj vzajemny vztah vazne a maji s nim dlouhodobe plany. Jestli na to maji papir nebo ne, to jejich problemy nevyresi. Kdyz spolu chteji byt a chteji, aby ten druhy byl stastny a spokojeny, tak to vyresi i bez toho oficialniho ANO, ktere rekly statnimu urednikovi pred mnoha lety.

Spise bych rozlisoval "vztah" (nebo souziti nebo jak tomu chcete rikat, jestli vam slovo "vztah" pripada moc modni nebo tendencni) a "friends with benefits". Kamarad(ka) s "vyhodami" zjevne nema zajem o vztah, jinak by nebyl(a) kamarad(ka) s vyhodami ale pritel(kyne).

Doba je holt takova...Zivot na psi knizku neni spatny,pokud ti dva se respektuji, toleruji a hlavne spolu chteji byt, jestli maji sviste, asi bych se vdala, uz kvuli jmenu a tak Pokud je to "zasterka" a kazdy je dal samostatna jednotka, tak je to o nicem Ja na svatbe nevidim nic spatneho, ale taky jsem se vdavala jako mlada a blba a dopadlo to rozvodem. Nastesti nase rodiny spolu vychazeji velmi dobre a dodnes rikam ex tchyni mami a i moje druhe dite (ackoliv ma jineho tatinka) , ji rika "babi". Takze je to v lidech

Osobne mi ale ty popisovane pribehy neprijdou jako neco, co by slo vyresit svatbou.

V prvnim pripade jde o nevyzralost pritele, pripadne jeho zavislost. Ze se s nim rozhodla zit a mit dite, take neco napovida o ni. Prece nemam dite s nekym, koho poradne neznam

V druhem pripade je partner zarlivec. To je povahova vlastnost, kterou svatba tezko zmeni.

Treti pripad je typicky pripad mladych nezajistenych lidi, jeste nevyzralych. Opet neco, co svatba tezko zmeni. Stejne pripady se stavaly i v dobach, kdy se lidi ve 20 bezne brali.

Ctvrty pripad je proste pripad vztahu, ktery nefunguje. Stejne by nefungovalo manzelstvi.

Mě hrozně dráždí slovo "přítel" v souvislostech jako "přítel mě bije", "přítel pije a hraje na automatech a já a jeho děti nemáme co jíst" a podobné nesmysly. To není přítel, to je a toto slovo ztratilo obsah a význam.

Nevím. Ale to, co jsem zmiňovala, není přítel, ale spíš nepřítel.

Souhlasím s Inžinýrkou. Také jsem háklivá na slovo PŘÍTEL a říkám si, když čtu nějaké nářky: Ejhle, z přítele se vyklubal nepřítel. A co jsi, ty huso, čekala? Ono je to dneska tak, že po revoluci /a nezlobte se proto na mě/ klesl i pocit zodpovědnosti. Naši páni politici chlastají, řídí, bourají a vyvlíkají se z toho, vymýšlejí si, podvádějí, kradou, lžou...a vůbec. A obyčejní lidé, když to vidí, lehko se přidají. |Za mládí mé mamky /ročník 1932/ nebyl v našem okolí rozvedený pár. Každý se spolužáků měl mámu a tátu, měl celou rodinu. Prostě svatba byla "nadosmrti.|" Za mně /1955/ už nějaký ten rozvod je. Ale dneska, pokud se oba neshodnou, hned s kvikotem letí k soudu. Vymizela kamsi tolerance, vzájemné pochopení, smysl pro povinnost. A už je rozvedeno, matka samoživitelka, a Ty vykradený státe se starej. Nechci upírat dětem z rozvedených manželství příspěvky od státu, ale za mého dětství stál po našem boku táta a táta, jak se říkalo, byl "chleba". To už dneska neplatí. A taky jsem se dozvěděla zajímavou věc. Ptala jsem se páru mladých "přátel" se 2 dětmi, kdy se vezmou. Řekli mi bezostyšně, že nikdy, stát dává totiž mladé "osamělé" mamince se 2 dětmi takové příspěvky, že prý se jim svatba nevyplatí. A proč se o to dobrovolně připravit? Byli by prý blbí, aby se o to připravili. Je to prostě všechno postavené na hlavu. Místo, aby stát podporoval rodinu...no řekněte sami. Jaga.

babajaga, dovolil bych si malou korekci: ano, pocit zodpovědnosti se někam vytrácí, lidé podvádějí, kradou, lžou a ti vychytralí se ještě k tomu dali na politiku. Politici se nevynořili z Mácháče, to jsme přece my, to je vzorek celé naší společnosti. A jaká je společnost, takové jsou její "elity". Ne naopak.