Jak se připravujete na konec života?

Od: Datum: 19.06.13 13:40 odpovědí: 29 změna: 16.07.13 15:07

Někomu by se to mohlo zdát morbidní, ale je to pouze tvrdá realita. Lidský život má jen omezenou délku, ale i tak většinou dokážeme kolem sebe nashromáždit spoustu předmětů. Něco málo možná využijí pozůstalí, ale co s tím zbytkem? Kdy začít likvidovat, čím začít a jak na to? Kolik je času nikdo netuší, ale aspoň nějaký systém třeba už někdo vykoumal. Poradíte mi?


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 19.06.13 13:58
avatar

jo, to je problém... já také nevím, kdy už mi zhasne svíčka... a začínám mít podobné myšlenky...

něco vyhazuji průběžně, i když vím, že to, co jsem do teď ukládal třeba pro strýčka Příhodu, určitě hned po vyhození budu potřebovat... většinou vyhodím to, co se dá koupit, když to nikdy někdy možná budu potřebovat... s vyhazováním mi teď pomáhá už i syn, který to před časem jen vynášel pro sebe nebo kamarády... furt mi nadával, že mám plno krámů v garáži a přilehlých prostorech... měli by jste teď vidět jeho sklep... páté přes deváté a na tom ještě šesté přes jedenácté..*smich*

žena říká, že např. ošacení, které jsem za rok - dva ani jednou nepoužil, to klidně mohu vyhodit... já vyhazuji tehdy, když už ve skříních není místo na nové věci.

systém na to není, uvědomme si, že když kdekoliv uděláme pořádek, připravíme místo pro další krámy... toto je fungující perpetuum mobile... bóže, kolikrát už jsme zase a zase uklízeli pracovní stůl v garáži?! to nikdo nespočítá...

myslím, že vynášení a likvidace věcí po mrtvém je dobrou školou a varováním pro pozůstalé... ať si také užijí...

Datum: 19.06.13 14:07
avatar

Tak to mě vůbec netíží, v účtech pořádek mám a s tím ostatním si budou muset pozůstalí poradit. Loni zemřel tchán a ještě letos přebírám kvanta všemožných papírů a dokonce si zahrádkáři přišli pro staré věstníky které pro organizaci odebíral na své jméno. Vyklidit oblečení šlo rychle ale spousta drobností je stále na svém místě.

Od: koukolik
Datum: 19.06.13 14:10

*smich* jsem toho názoru, že zbavovat se nepotřebných věcí kolem sebe by měl člověk hlavně pro život svůj a svých nejbližších a ne proto, aby si pozůstalí neřekli: To byl ale bordelář!

Od: pt®
Datum: 19.06.13 14:21
avatar

Tak o konci, čili o smrti, chceteli, jsem začala vážně uvažovat, když mi zemřel otec, kterého jsem doma opatrovala. Uvědomila jsem si, že jsem nyní na řadě, bylo mi 40 let. Od té doby se myšlenky na konec, nemohu zbavit. Žiju tak, jako bych tu zítra nemusela být. Čím je člověk starší, tím toho méně potřebuje. Začínáme se zbavovat "krámů", které jsem dříve za krámy nepovažovali. Je prima mít pořádek ve sklepě i na půdě, nějak lehčeji se dýchá. Začínám vyřazovat oblečení, které jsem neměla dlouho na sobě a už mi ani nesedí. Ještě je toho hodně a koukám, co toho člověk v životě nashromáždí. Myslím, že si tím musí projít každý, každý nějak, každý po svém. K životu stačí opravdu málo. Lepší je trávit čas v přírodě a s dětmi nebo s vnoučaty. - pt

Datum: 19.06.13 17:41
avatar

Pavlo, jeden skvělý spisovatel jednou řekl: Je čas kameny sbírat a je čas kameny odhazovat. Strašně se mi ta věta zalíbila, je hodně pravdivá a provází mě už spoustu let životem. Kdysi jsem "kameny sbírala" - zařizovala jsem domácnost, musela jsem mít takové i makové skleničky (dodnes se na ně práší) a velké i malé hrníčky... pak po revoluci se objevily milióny výrobků, které jsme předtím neviděli a teď si je mohli koupit... a teď se pomaličku zbavuji těch věcí, které jsem si kdysi s hrdým pocitem vystavila ve vitríně. A zpovzdálí sleduji skorosnachu, jak se zahnizďuje s mým synem v bytě a zapleveluje ho věcmi, věcmi, věcmi... Nevadí. Taky teď sbírá kameny. Já už odhazuji.

Odhazování zdar!

Od: martin1965*
Datum: 14.07.13 02:43

Jenže, když mám něco vyhodit, tak to ještě třikrát obrátím, jestli by se to nemohlo hodit, jestli to není škoda a atd. Jak to vezmu do ruky, tak se mě vybaví staré vzpomínky a je konec. Nejepší bude když si s tím poradí naši pozůstalí.

Datum: 19.06.13 14:25

řekl bych že důležité je mít vyřešené věci okolo nemovitostí... to se pak ušetří mnoho problému peněz a vyřizování pozůstalým... to že jsou někde krámy bych asi nepovažoval za nejduležitější.. i když je to docela záhul vyklízet dům po takových šetřivých lidech...

Datum: 19.06.13 14:36
avatar

pro "seniorka"

Ahoj, paní - proč se s tím trápíte? - na Vašem místě bych si užívala oblíbených "krámů" - dokud můžu! - a nelámejte si hlavu, co bude pak - Vy už to vědět nebudete a dědici si nějak poradí- budou muset! (uvědomte si, kolik dobrých a cenných věcí v průběhu dějin zaniklo, bylo zničeno, zbouráno a zdevastováno).

Pokud máte na mysli nějaké cenné věci, na kterých Vám záleží - tak je rozdejte už teď. Moje maminka měla stejné starosti - s ničím se nechtěla rozloučit a na všem lpěla - a všechno chtěla nějak zhodnotit . No, ale pak umřela, aniž by stačila něco zařídit . Taky to nějak dopadlo!

Já mám taky spoustu oblíbených "krámů" , které jsou pro mne cenné a které jsem shromažďovala celý život - ale je mi jedno, co se s nimi stane, až umřu. Patrně to všechno vyhodí do popelnice - ale když už tady nebudu, tak co s nimi -? - mají cenu jenom pro mne.

Netrapte se předčasně a užívejte si života, dokud ještě můžete -a všechny starosti nechte plavat. Taky seniorka (67 let) Marcela.

Od: seniorka*
Datum: 19.06.13 15:00

Já bych se netrápila, ale zubatá mne už tak důkladně obkosila, že počet pozůstalých = 1. Takže všechno, o čem jsem přesvědčena, že nebude chtít bych ráda nějak pořešila. Sama už jsem těch pozůstalostí likvidovala víc než je běžné a bylo to často dost zničující. Jen moje maminka a babička se dokázaly většiny věcí zbavit a ještě to zbývající opečlivě roztřídit, jenže já toho mám nějak moc. Začala jsem nemovitostmi, už mi zbývá jen byt a s tím něco dělat zatím nemá smysl. Čísla kont, šperky a důležité písemnosti jsem uložila na bezpečné místo, ale co třeba knihy, další písemnosti které mohu ještě potřebovat, obrazy, sklo, porcelán a spousta jiných věcí. Mám velký byt, tedy hodně místa na uložení a tak mne zatím nic nehonilo, ale někdy začít musím...

Od: buss®
Datum: 19.06.13 14:43

Myslím na to. Nezapomenout na čísla kont, kde se co komu platí, popř. kdo dluží... ( v obálce Otevřít po skonu), vzhledem ke specifickém koníčku tvořím seznam a bude se prodávat, pozůstalým to nic neřekne. Člověk to sice odkládá, ale není jen prostá smrt, ale to zaskočí. Když tak aspoň dát pokyny co se s tím má dělat, nebo mít předem někoho, kdo to dostane. Oblečení se rozdá po rodině či charita Je to umění, zbavit se věcí akorát včas a ještě si z toho třeba užít (za nemovitost...)

Datum: 19.06.13 15:03
avatar

Teda to je ale dotaz.

Život přece není čekání na konec. Můj tedy rozhodně ne. Já mám svůj systém dávno vykoumaný. Mám naplánováno X let dopředu že se za prvé : dožiju důchodu, za druhé : pak si koupím koně a naučím se na něm jezdit, za třetí : umřu v devadesáti na celkové tělesné vyčerpání, poté co budu půl dne v kuse honit po lese a násilnit nějakou osmnáctku a za poslední : co bude se všemi krámy co po mě zbudou, to neřeším, ani řešit nemíním.

doplněno 19.06.13 15:57:

venku máte demoverzi krematoria. *smich*

Datum: 19.06.13 15:18

Než přemýšlet o tom, kdy začít likvidovat, bylo by lepší tu spoustu krávovin, co se doma kupí, vůbec neshromažďovat. A to včetně peněz. Vzhledem k pomíjivosti života je lepší si hmotný majetek užít, protože do hrobu si jej nevezmete. A navíc vám jej nevezme ani nikdo jiný.

Datum: 19.06.13 17:32
avatar

Seniorko, zajděte nakouknout do bazaru. Je tam spousta věcí, které někdo kupoval s láskou, myslel si, co doma nemá za zázrak a když zavřel oči, pozůstalí byli dost zoufalí, co s tou veteší. Vždyť je to po mamince! Maminka to měla tak ráda! *sok* Moje maminka vyhazovala bez milosti všechno, na co nesáhla rok. Dokonce měla trojdílnou skříň, kde přesouvala věci z malého dílu do popelnice a z dvojkřídlé skříně to, co na sobě neměla rok dala do těcj jednoduchých dveří. Já mám její školu. Stoupnu si k popelnici a řeknu: Děkuji, posloužil jsi, ale už tě nepotřebuji, vyhodím a popelnici zavřu. A za chvíli vidím cigošku, jak to tahá z popelnice a metelí do zastavárny. ;) Nemám doma zbytečnou veteš, na kterou se usazuje mastný, lepkavý prach. Hnusí se mi to. Nejsem vetešník. Mám doma jen to, co potřebuji, co používám. Moje tchýně měla tak narvané skříně, že v čem chodila, to měla pověšené zvenku na dveřích. Chodila stále ve dvou věcech. Nahoře na skříních měla 16 kufrů. A těch molů! A ten smrad! Nikdy! Ani omylem! *cert* Nemám jen odvahu udělat čistku v nářadí. V bedýmce od zeleniny mám všecko a je tam pěkný šurvajs. Až se naštvu, tak ji vytáhnu a udělám krátký proces. ;) Jednou jsem pomáhala stěhovat kamaráda. Seděla jsem před domem a hlídala věci, aby je nikdo neukradnul. Kousek ode mě seděla stará paní, která ten byt opouštěla. Seděla na skříňce a kolem ní byly věci natřené hráškově zelenou barvou a spousta, spousta bebechů. Byl to smutný pohled. Výsledek celoživotního snažení tvořilo pár otřískaných, nazeleno natřených, skříněk a upatlaný lesklý ořech na obyvákové stěně. Tam jsem si slíbila, že nikdy takhle nedopadnu. Nikdy! :) Vychovala jsem a nechala vystudovat dvě děti, byla jsem většinu života sama. Takže jsem měla co dělat, co se točit. Ale život není o věcech a o jejich hromadění! Není! Vím to, nedělají mě šťastnou! Do popelnice to co nepoužívám!

Od: seniorka*
Datum: 19.06.13 18:18

Babko z OV, šuntů bych se asi zbavovala snadno, těch tak moc nemám, ale třeba kompletní čajový servis pro 12 osob, další pro 6, broušené skleničky, spoustu knížek, originál obrazy a tak, to se mi do popelnice dát nechce. Asi bych se to měla postupně pokusit prodat, ale to já právě ještě nikdy nezkoušela, neumím to.

Děkuji za názory, něco si z toho snad vyberu. Patronka

Od: cubabe
Datum: 19.06.13 18:05

Všechny důležité papíry před vyhozením nascanuji a vypaluji na DVD.

Všecny fotky vypaluji na DVD.

Zůstane po mě cca 150 DVD, které potom pozůstalí jednoduše vyhodí do popelnice.

A je to.

Od: martin1965*
Datum: 19.06.13 21:48

Řešil bych podpisová práva u účtů, hesla u internetového bankovnictví a hlavně bych nastávající pozůstalé informoval o mých tajných skrýších. To co bych chtěl, bych rozdal už za svého života, pokud bych měl nějaký speciální zájem někoho z mých blízkých zvýhodnit, tak bych sepsal závěť, jinak bych to nechal na zákonu (myslím, že ten momentální je k pozůstalým celkem spravedlivý).

Datum: 19.06.13 22:04
avatar

seniorko, já bych začala likvidovat takové ty hodně důvěrné a soukromé věci, které nikomu jinému nic neřeknou a o kterých nechci, aby je ostatní četli - např. deníky, dopisy, lechtivá fota apod. - prostě o kterých bych nechtěla, aby je viděli cizí lidi... no a to ostatní bych nechala na dědicích - ať si nechají, co se jim líbí, a to ostatní ať zlikvidují... např. můj otec začal likvidovat věci po smrti mámy a s nikým se neporadil - vyhodil věci, na které já mám vzpomínky z dětství a které bych si byla ráda ponechala... mrzí mě to dodnes... takže nechme to rozhodnutí na těch, co to zdědí...

Datum: 20.06.13 00:05

Ahoj. Tak právě takováhle tvrdá realita dopadla i na mě. Exnul mi starší brácha v 55 letech. Pravít jeden, dřív jak já. Kdo je na takovýhle věci nějak připravenej. Některý věci se nějak obstarají, s některýma pomůže notář. Ale po bráchovi zůstaly hodnoty které prostě nejde jednoduše nějak vyhodit. Byl to amatérský fanda a odborník na všechny věci okolo rádií, filmu, televizí, záznamu zvuku. Vedl stránky INTERFONY, dělal do Fonoklubu Liberec už od r.1976. Před lety působil v rádiu RCL a díky namluveným džinglům ho tak slyším denně několikrát. Taky si na něho vzpomenu ve chvílích, když na NOVĚ, nebo na Českých programech a nebo v rádiích páni redaktoři něco sprasí s naší rodnou mateřštinou.Těch vítek, co se jim naposílal (ne, řval na ně jak šílenej), a že pokaždé oprávněně. Dokonce dokázal v domácích podmínkách spojit nejlepší film s jiným nejlepším dabingem a ještě přidat padnoucí titulky. Nebo natočit CDčko kapely (bicí nahráli jinde). A nyní se musí zachránit spousta záznamů, scénářů a dalších hodnot. Tak mi držte palce. Ahoj.

Datum: 20.06.13 07:40
avatar

I já už jsem o něčem podobném uvažovala /58/, nechci být bordelář. Ale na druhou stranu si říkám, až to budou pozůstalí vyhazovat, bude nám to už stejně jedno.

Sama to moc neumím. Nikdy jsme nebyli moc zazobaní a oblečení se donosilo. Nejdřív na lepší, pak na doma, na zahrádku, na houby...Přesto se snažím zbavovat se toho, o čem vím, že už to potřeba nebude. Jde to většinou hodně ztuha.

Manžel s tím bojuje ještě hůř. Všechno se podle něj ještě "bude hodit". V bývalém chlévě je starý nábytek, který přibývá /loni jsme si koupili kuchyňskou linku, stará je ve chlívě/. Najdou se tam hrnce pařáky, krouhačka na řepu, struhadla na řepu, či mačkadla brambor. Zvířata ale už nemáme, kromě pár slepic, žádná. Na prodání není nic, jen na vyhození. Ale manžel pořád "to je škoda, to je škoda..." Tak mu říkám - vem si to do hrobu, ty JEŠKODO!

A protože máme kůlny i stodolu a garáž, najde se prostě u nás kde co. A nic pěkného. Ale když se pak stane, že manžel něco potřebuje na opravy a v té veteši se mu něco hodí, to je hned na koni: "Vidíš to, jak se mi to hodí a ty už bys to dávno vyhodila!"

Jediná šance, jak mít doma jen to, co potřebuju: Příbuzní žili v krajském městě, sice ve 3+1, ale byly to takové průchozí maličké krcálky. Měli 3 dospívající děti, takže 5 lidí v malém bytě - to byl masakr. Proto teta měla doma opravdu jen to, co se používalo. Jinak by ani žít nemohli. A byla to dobrá škola života. U nás se všechno přesune někam jinam, nic se nesmí vyhodit a o co se brkalo ve chlíve, o to se dnes brká v kůlně a za půl roku třeba ve stodole.

TAKY NEVÍM, JAK NA TO!*slunce**cert* Jaga.

Od: laik
Datum: 20.06.13 08:04
Ona je otazka, co se stane s tim stavenim po odchodu vas obou. Predpokladam, ze vase deti uz maji svoje bydleni a do vaseho se stehovat nebudou. Proda se to? Pak se asi vsechno vyklizi a vyhodi. Prevezme to nejaky potomek? Pak se mu mozna vsechno, co je tam za naradi, bude hodit, misto aby musel vsechno kupovat nove (a utracet penize a zaroven doufat, ze ty veci muze stale jeste dnes koupit).
Tyto neresitelne otazky me doslova ubijeji. Z podobneho duvodu nesnasim i stehovani. Co ponechat ve starem byte pred odeslanim vetsiny obsahu bytu/domu, jak prepravit toto male mnozstvi, co si ponechat za veci a ceho se pred stehovanim zbavit ... *zed*
Datum: 20.06.13 12:44
avatar

pro "babajaga"

Jaguško - jak už jsem tady psala - proč si s tím dělat starosti už teď! - a brát manželovi jeho "hračky"! - jakákoliv radost je ve starším věku psychicky moc důležitá! Hlavně, že ty krámy máte kam dávat (my žijeme ve 2+1) - a stejně se s některými věcmi nedokážeme rozloučit - ( např. rozsáhlá sbírka CD-ček, VHS kazet, různé technické pomůcky - kabely, nabíječky, - a jiné propriety, nebo oblíbené suvenýry, atd... - ale pozor - odpadky nesbíráme!)

Vaši dědici mají určitě jiný vkus - a ocení a vyhodí si stejně něco jiného, nežli čeho si považujete Vy - pokud to ovšem není zlato, nebo jiné cennosti. Naše krámy taky zřejmě půjdou do popelnice - cenu mají jenom pro nás!

Radujte se ze svých věcí, dokud můžete - co bude s prominutím po smrti, Vás už přece (naštěstí) nemusí zajímat. Pokud ovšem jste "fanatická hospodyňka" - tak Vám "pomozpánbůh". Přeju hodně štěstí. Marcela.

Od: laik
Datum: 20.06.13 07:57
Tento dotaz je strasne smutny a zaroven strasne podstatny. Take jsem o necem takovem premyslel a nic jsem nevymyslel.
Problem je v tom, ze mame spoustu veci, ke kterym mame citovy vztah a zaroven nevime, kdy definitivne odejdeme. Takze zbavit se neceho, kdyz je nam 65 a pak tady byt jeste dalsich 20 let a nemit to ... No nevim, jestli by me to nemrzelo. To je jako rozvezt se s celozivotnim partnerem, protoze "za chvili" stejne umrete a pak zit sami dalsich 15 let a premyslet, jake by to bylo zit s vasi zivotni laskou. *plac*
Datum: 20.06.13 08:07
avatar

Seniorko, nakoukněte do starožitnictví, nejlépe do několika, protože každé má jiného šéfa a jiné priority. S fotkama ve foťáku nebo mailem, nemusí být papírové. Případně s jedním kusem, aby byla vidět značka a dekor a zeptejte se, jestli to odkoupí. :) Knížky, to je smutný příběh. Proběhlo tady několik diskuzí.#co+s+knihami Mám pár kvalitních starých věcí a obrazů. Takhle, jako vy, uvažovala stará paní z rodiny a tak mi obrazy dala. Je už to nějaký rok a já je miluji stále a na Žofinku vzpomínám s láskou. Chodila po garsonce v noční košili s pravými perlami na krku, protože ztratily lesk a když se nosí, probudí se (je to pravda, viděla jsem to) a vyprávěla, jaký byl manžel - ředitel banky, druhý ředitel galerie, třetí právník a u toho jsme pily šampaňské a já ji čistila onko. Milenec zlatník a druhý starožitník. Žofinka tehdy dala pryč i velmi starý lustr a koupila si kouli, že se s lustrem nebude čistit. Hotové peníze použila na to, aby si udělala život pěkný-divadlo, večeře, obědy, na držkovoui polívku taxíkem na Pustevny a tak.Když zavřela oči, hodně věcí si právě vzala tchýně, nenasytnost ji zabordelila garsonku tak, že měla jen uličku k posteli a na wecko.;) Udělejte radost někomu, komu stojíte za to, že si pro vás udělá čas a vlídné slovo.

Od: seniorka*
Datum: 20.06.13 08:40

Fotky porcelánu, některého nábytku a obrazů jsem už pořídila, mám k obrazům i znalecký odhad. Jenže nemám garsonku, ale 4 pokoje. Chybu jsem udělala už dávno, protože při likvidaci pozůstalosti po mých blízkých jsem se některých věcí nedokázala zbavit, patřily k mému životu. Moc mi teď pomohlo, že jsem se tu se svým problémem svěřila a z názorů jsem si udělala určitou představu, jak na to. Vezmu to postupně místnost po místnosti, skříňku po skříňce a zbavím se především věcí, které by nikomu jinému nic neříkaly a nemají žádnou věcnou hodnotu. To by mi mohlo na čas uklidnit svědomí a snad na to mám i dost času. Díky.

Datum: 20.06.13 12:55
avatar

pro "seniorka"

hlavně se nezbavujte věcí, ke kterým máte citový , anebo jiný vztah - jak už zde někdo psal - do smrti, která může přijít za dlouho byste toho litovala! - pokud jsou to cenné věci - Vaši dědici je určitě nevyhodí - naopak mohou mít časem i větší cenu. Neukvapujte se. Přeju dobré rozhodování. Marcela.

 

Datum: 20.06.13 13:13
avatar

Přidávám vzpomínku z doby, kdy jsme rozhodně v rodině nemysleli na odchod ze života, jen jsme chtěli uklidit a vyprázdnit půdu. Byli jsme v té době v domě 4 dospělí a 2 pubertální děti. Myslím, že jsem akci velela já. Alespoň tedy já jsem měla představu, že tam zůstanou vánoční ozdoby, nějaké rezervní peřiny a pár drobností, se kterými se každý z nás jednotlivě nebude umět rozloučit. Ty moje drobnosti konkrétně mělo být několik ročníků Pratické ženy, časopisy Květen, Dorka a dalších asi deset titulů...

Bohužel se ukázalo, že každý z nás šesti má "svých drobností" obrovskou kupu a že vlastně nevyhodíme skoro nic. Myslím, že jsme se tehdy trochu pohádali, jediné pozitivní bylo, že se věci nějak uspořádaly.

Uběhlo asi dvacet let, půda je poloprázdná. Likviduji, jak se dá, občas s velmi těžkým srdcem. A nejen věci z půdy. Letos v zimě jsem topila sebranými spisy Jacka Londona a Alexandra Dumase. Nikdo, opravdu nikdo to nechtěl. Antikvárník se jen usmál. Byla by bývala brala místní cikánská komunita - na topení. Tak jsem se raději ohřála sama.

Od: mirka1
Datum: 13.07.13 22:49

Paní rozumím vám, že se staráte co bude s vašimi věcmi poté co zemřete. Také na to občas myslím, ale řekla jsem si, že až zemřu, tak mě už z toho hlava bolet nebude, at si s tím moji pozůstalí dělají co chtějí. Možná, nějakou věc, či peníze dám předem za to, když mi někdo pomůže v opravdové nemohoucnosti. Také čím jsem starší, tak mě nic netěší a dívám se na vše jako už by to nebylo ani moje.

Datum: 16.07.13 14:57
avatar

Pro "mirka1"

- tato otázka mne dost zajímá, proto jsem si ji otevřela znovu, jestli nebudou nové příspěvky.

- a s Vaším příspěvkem naprosto souhlasím - 100-krát plus! - jediné, co mne dnes ještě trápí je, co bude s mými kočkami, pokud mne přežijí (mám tři a jsou na mně zcela závislé! ).

Dále mne trápí pomyšlení, že bych přežila svého partnera - je o tři roky starší, velmi ho miluju a vůbec nevím, co bych si bez něj počala. Vedle těchto "starostí" jsou pro mne otázky majetkové naprosto bezvýznamné! - a moc je ani nechápu - i když nemajetná nejsem - ale je mi úplně jedno, jak to po mé smrti dopadne. Děti nemám. Marcela.

doplněno 16.07.13 15:05:

- pokud jste Mirka Š.. - tak se ozvěte na vnitřní poštu, nebo na mejl. Marcela.

Od: buss®
Datum: 16.07.13 15:07

Nikdo neví, kdy se tak stane. Takže otázka KDY..tak učinit, furt si člověk říká je čas. Asi když se člověk přestává pohybovat a už to neužije. Když je to náhlé, nedá se s tím nic dělat, je to problém pozůstalých. Jinak už tvořím seznam a bude se prodávat, aspoň něco z toho mít, nebo rozdat. Potomci o mé věci zájmové nestojí. Anebo nelitovat a likvidovat, nebo nechat pozůstalých, ať se pohrabou, nabídnou. Po exitu to už nikoho nemrzííí.

 

 

 

Poslední otázky Poradny volná diskuze
Nejnavštěvovanější otázky v rubrice

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.