Nejste přihlášen/a.
Ahoj, nevím proč, první mě napadá Líza, i když proč ne třeba Zuzka a jakékoli jiné dívčí jméno... nebo co třeba Bělinka?...
když chcete dát jméno kvůli dětem, tak co to konzultovat s nimi? děti obvykle mají spoustu nápadů...
V jednom seriálu se koza jmenovala Elíz.
Teď jste mi připoměl příběh z mého mládí. Také moji rodiče měli kozu. Volně chodila po dvoře, všechno ji zajímalo. Byla i společenská. Kam jsem se hnula, tam šla za mnou. Když jsem pololežela v lehátku a slunila se, tak chodila kolem a pozorovala mě. Potřebovala jsem na chvíli odejít do domu. Když jsem se vrátila, milá Bělina si hověla místo mě v lehátku a tvářila se moc spokojeně. O kozách se říká, že jsou chytré. A je to pravda.
Další příběh s ní. Dopisovala jsem si s jedním klukem, kterého jsem osobně neznala. Byl na vojně. Dopis, který mi od něj přišel jsem měla položený vedle sebe a odepisovala jsem mu na něj. Když jsem ho dopsala, zbývalo ještě na obálku napsat adresu. Ale dopis od něj, kde adresa byla, nikde. Hned mi bylo jasno. Bělina přede mnou utíkala, ale přesto se mi podařilo ji chytnout a otevřít ji tlamu. Dopis koukal z krku už jenom cípkem. Vytáhla jsem už jenom zelenou sežvejkaninu, ale adresu jsem ještě přečetla. Tanto příběh jsem mu ještě napsala, aby se zasmál. Od té doby se už neozval. Taky dobře. Byl hloupý.
doplněno 01.04.13 08:24:Vidím, že jsem pobavila, tak ještě přidám:
Když byla Bělina kůzlátko, naučila jsem ji jednu hru. Dorážela jsem na ni pěstí a ona rychle pochopila. Postavila se na zadní a žuch do pěsti. Za nějaký čas dospěla a mamka ji chodila každé ráno dojit. Jednou, když vylézala sehnutá z chlívka, s hrncem nadojeného mléka, si asi Bělina na naši hru vzpomněla a s razancí dospělého zvířete do ní zezadu žuchla. Napřed letěl hrnec s mlékem a za ním mamka. Rozplácla se, jak se říká, jak dlouhá tak široká. Musela jsem pak s pravdou ven, že koza není zlá, ale že si chtěla hrát. Nemohla jsem ji přece v tom nechat. Nebylo to ode mě fér.
Takže pokračujeme ve smíchu.
Na májový deštíček jsem vynášela z prvního poschodí pokojové kytky a to i obr květináče. Bylo teplo, deštík přesně jak zahradní. Poslední květináč mi ztuhl v náručí. Než jsme jej dopravila ven, tak koza Barča přeskočila ohradník a komplet mi všechny kvítka sežrala. Zbylo mi 24 ohlodaných stvolů a nebo úplně prázdné květináče. Sežrala i jedovaté kvítka a nic potvoře nebylo.
Já byl jako malej kluk na chovatelské výstavě. S kamarádem se nám líbilo, že tam dvě kozy šíleně mečely, když se jim něco podalo. Nebylo co, tak jsem je dráždil vstupenkou tak dlouho, až jsem pozdě ucuknul a ona ho potvora sežrala i s razítkem. Pak jsem celou dobu trnul, aby je nekontrolovali při odchodu.
Jak už tady zaznělo: Koza Líza.
Pak možná koza Róza, koza Berta, koza Julča, koza Pepina.
Já bych ji pojmenovala asi podle jedné známé, kterou moc nemusím. Jaga.
A CO KOZA JAGA? No to je to pravé ořechové!
Kdysi, jako asi 8 leté poupě jsem hrála ve školním divadle kozu. Co taky jiného, že? Ostatní krásná děvčata hrála Jaro, Čápa, Motýlka, na mě zbyla koza.
Jmenovala jsem se koza ROŽKA a zábla mě nožka. Letos při tom zimním počasí by mi asi umrzlo celé vemeno.
Když jsem dala dceři jméno Zuzana, nadávala tchýně, že se tak jmenuje každá koza v dědině. Pojmenujte si kozičku tak jak se vám líbí. Bylo komické když se náš pes jmenoval Nikolas a holka z domu tak pojmenovala syna, venku na zavolání byl náš pes rychlejší.
Určitě ne nějaké jméno, co mají normálně ženy. Proč ne? No, povím Vám příhodu, sice ne o koze, ale o mníškovi (pro neznalé - takový papoušek) . Takže hlavní role - mníšek Pepa, kterého jeho majitel naučil přiletět na ruku na výzvu :Pepo, Ty debila, tak pojď. Další role : majitelka, paní cca 60 let 150kg čisté váhy. Místo děje: jindy docela tichá a klidná ulice. Onen den se však v městě konaly motocyklové závody, kdy ulicí proudily neustále zástupy lidí. No a právě v tu chvíli si milý papoušek usmyslel, že milé majitelce vyletí z bytu oknem ven a bude přeletovat ze stromu na strom. Majitelka vylítla ven jen v kalhotkách, naboso a takovým vytahaným triku a pod stromy volala : " Pepo, Ty debile, neblbni a slez z toho stromu. Máš připravený papáníčko". To trvalo dobrou půlhodinu. Pochopitelně ptáka v koruně stromu si málokdo všiml. Takže pohledy kelomjdoucích byly více jak vyjevené
, Dlužno dodat, že většina z nich přestala spěchat na závody a milou paní si natáčela na kamery a mobily. Nakonec se Pepa-debil umoudřil a sám se vrátil domů,
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.