Dneska si decka vůbec neumí hrát

To máš pravdu. Ale je to těžké kdo dneska se venku chytne nějaký party a skončí většinou jako zlodějíček, feták, ožrala,... Co mi jsme si užili, když jsme hned po škole utekli na fotbalák, rybník a tam jsme většinou do tmy žili v partě kluků a holek. Dneska tomu říkají OUT zábava

Agresivita je člověku dána. Vždycky si kluci hráli na lov, nebo boj. To jenom ta naše uhlazená společnost si myslí, že vláda, policie a slušné chování jí ochrání před agresorem...Akorád se jaksi někam poděla výchova kdy a jak tu agresivitu použít.

Mowlo, neměl jste použít minulý čas (oblečení dnešním dětem neodpovídá)?

Ovšem s tou agresivitou máte bohužel pravdu. Přibývá jí.

doba se mění a nejvíc se mění právě lidé , děti si hrají jinak dnes na herních konzolích a počítačích (PS3, PSP , Xbox , Wii a další) nic méně já sem tomu otevřený protože kdyby jsme pořád vše dělali stejně za chvíly by jsme zjistili že sme zůstali stát na místě a nepřišly by jsme na nic nového.

Nj, časy se mění :D

Větši velikost

"Naše mládež miluje luxus. Má špatné chování a opovrhuje autoritami _ neprokazuje úctu starším a místo pohybu a cvičení raději plácá hlouposti.
Děti jsou dnes tyranské; doma vůbec nepomáhají. Už se nepostaví, když někdo starší vstoupí do místnosti. Odmlouvají a vzpírají se svým rodičům, ve společnosti mluví hlouposti, nenasytně hltají jídlo a tyranizují učitele."

Sokrates, 400 př. n. l.

Je pravda, že už si nejsem jist, jestli na to máme objektivní náhled. Když jsme bylí malí a mladí my, tak nám rodiče a hlavně prarodiče taky říkali, že za nich se takový zvěrstva neděli. Možná je to pořád stejné, jen se o tom víc a víc mluví a píše, možná to je dobou, v každé se zřejmě děje něco osobitého. Třeba za 50 let budou dnešní děti lamentovat, jaká zvěrstva se to dějí, že to za nich nebývalo.

..."za 50 let budou dnešní děti lamentovat"... - věřím tomu, že budou.

Nevzpomínám si, že by za mých školních let někde spolužák střílel spolužáky ve třídě, že by žák spáchal sebevraždu kvůli šikaně, kterou neunesl nebo skončil s vážnými psychickými problémy. Agresivita roste. Zavinila to společnost sama. Média přehrávají filmy, kde se střílí lidé jako kdyby o nic nešlo a kde lidský život nemá cenu Je to o výchově dětí. To, co si dnes dovolí ke svým učitelům, bylo dřív nemyslitelné. Dřív jsme chodívali ze školy domů sami, dnes se pro děti jezdí autem nebo je vyzdvihuje někdo z rodiny anebo musí mít dítě písemné svolení rodičů, že může jít domů samo. Otevřeli jsem se světu se vším všudy.

to že si nevzpomínáte, neznamená, že se to nedělo. Dnes kdy se o vašem pšouku dozví do 5 minut na druhé straně zeměkoule, máte prostě jen více informací, zhusta těch "šokujících", tak vám připadá, že je jich najednou jaksi více.

Andreo, ale to je právě ono. My si nevzpomínáme. Jenže, když si v okresním městě hráli kluci na lupiče a jednoho omylem oběsili, v Rudým právu to nepsali. Dozvěděli jsme se to možná po 5ti letech, když jsme tam nastoupili na střední školu. Dnes spolužák pozvrací spolužačku a než si umyje a vypláchne hubu, ví to půl evropy a maj to i s videem z telefonu. Podle mě to je jediný rozdíl, není to o paměti, ale o tom, že dřív se takový věci spíš tutlaly, než aby to roznášel kdejaký bulvár. Nebyl internet, takže jsme ani netušili, co se děje ve druhém okrese, natož ve druhé republice.

Přesně, jak píší Ladaadal a Pametnik - i dříve se vraždilo, šikanovalo, znásilňovalo, okrádalo... - jen takové činy prostě nepatřily ke ´šťastné socialistické společnosti´ a proto Rudé Právo (a ´podřízený´ tisk) psalo u úspěších sovětských zemědělců, o šťastných pionýrech v Artěku a vynálezci ´kropicí konve´.

Rozdíl je také v tom, že dnešní ´media´ udělají humbuk a nafouknou kdekterou capinu, nad níž by člověk normálně jen mávnul rukou.

Jak kdo. Třebas moje mimi si hraje docela hezky. Dneska zrovna rozbilo lampu...

Šikula - třeba bude elektrikářem nebo foukačem skla...

No joo, ale kdo je to má naučit, čí vina? Rodiče to hodí na školu, tu to nezajímá (a také proč). Děcka byly kdysi jakž tak nucené se nějak angažovat a dnes? Vedoucí to dělali zrovna tak, za čárku, zadarmiko, z vlastních zájmů. Co umí děcka dnes, kolik jich udělá píšťalku, pozná zvířata, stromy, různé chemikálie atd? U řeky, která byla za komuny obležená dnes 0. No svět je jiný, otázka, zda lepší.

No čím dál horší, samozřejmě ... viz jethro 12:39

Moji kluci píšťalku umí (protože je každé jaro s nima dělám), a ty stromy a zvířata taky poznají, akorát koupat se v létě nechodíme k řece ale na pískáč. Holt jací rodiče, takové děcka.

Nesouhlasím!

I dnes je mnoho (myslím, že většina) rozumných dětí a mladých lidí, které mají i jiné zájmy než jen sedět u compu nebo střílet spolužáky. A nejsou to kuřáci, alkoholici feťáci, ani agresoři. Ale o těch se neví a nemluví, nejsou pro bulvár nijak zajímaví...

Vy to píšete jako kdyby to platilo obecně :D Já jsem chodila do normální školy s normálníma lidma, průšvihářů tam bylo hodně, ale žádný hajzlové, co by se vyžívali v šikaně svého učitele...Neříkejte mi, že za vašeho mládí byly všechny školy bezproblémové, tomu přece sama nemůžete věřit...Dneska se právě všichni o všem rychle dozví, jednou nějakej hajzl natočí video a dá to na internet, televize se toho chytnou a hromadně se začne řešit úpadek morálky mládeže...a ještě rok po tom se tim někdo ohání a považuje to za důkaz jejich obecné zkaženosti...

Ruku na srdce! Kolik her znáte vy? Na kolik her si vzpomínáte? Kolik dětí jste tyto hry naučili? Kolik času věnujete dětem ke hře? Je to jednoduché. Ani hry děti nenaučíme, ale ještě je ani nepustíme ven bez dozoru, jen tak na ulici, za barák na dvůr mezi paneláky, mezi ostatní děti. Třeba na celé odpoledne. Bojíme se o ně.

Jago, to je super! Kdo se přidá?

Jak kdo, babčo. Měla jsem ke hrám blízko /uč. MŠ/, učila jsem děti hrát Na sochy, Honzo vstávej, Cukr káva, čokoláda, Na krvavé koleno - to bylo žůžo! a jiné hry. Protože jsem měla jen dvě, většinou se u nás sešlo hejno kamarádů a už to šlo.

10 let jsem jezdila na tábor v krásné krajině u Babiččina údolí, tam jsme hráli: Sokolí oko, Osvoboďte princeznu, Cesta za dušičkou /já byla vždycky vodník/, Za pokladem pirátů, Houkanou, sama jsem vymyslela pak populární hru Bum do hrnce! Na táboře jsme se nenudili ani chvíli. Nedokázala bych děti nechat celý den na hřišti tlouct balónem, program jsem dělala pro svůj oddíl velice pestrý a každý si přišel na své. Mnoho dětí mi pak psávalo a vzpomínalo, jak se prima vyblbly a vyhrály si.

Pak to pokračovalo s vnoučaty. Vzhledem k tomu, že je jim dneska už 12 a 14 let, už to nejde. Ale mít partu 10 tak desetiletých dětí, zase bych to s nimi rozjela. Musím si počkat na pravnoučata.

Když nebylo vhodné počasí, zahráli jsme si Pexeso, Člověče, Na šibenice, Na kominíka, později Město, stát, řeka, rostlina, zvíře, jméno, jídlo, věc. Tím se hodně naučili. A největší sranda? Dá se hrát ve 2 až x lidech. Každý dostane dlouhou nudli papíru a tužku. Sedí kolem stolu, každý napíše na svůj papír nahoru JAKÝ /přídavné jméno/. Lístek přeloží, aby nebylo slovo vidět, pošle ho o hráče dál. Všichni napíší KDO /podstatné jméno/, přeloží, pošlou dál. Tak se postupuje pořád. Následuje CO DĚLAL /sloveso/, KDE, KDY, S KÝM a naposledy PROČ. Takže každý vždycky napíše, přeloží a pošle dál. Nakonec se čte. Jaké vyjdou blbosti, netřeba psát. Často jsme se chechtali, až nám slzy tekly a děti si lístky schovávaly, že je musí ukázat taky rodičům.

Třeba: PŘEJEDENÁ - BABIČKA - TANCOVALA POLKU - V SÁZAVĚ - O VÁNOCÍCH - S KATEM MYDLÁŘEM - PROTOŽE NEMĚLA PENÍZE.

Je to velká pitomost, ale je to změna a děti se náramně pobavily. Jaga.

kdo, co, kde, kdy, s kým a proč jsme taky hrávali :D. A ještě město-jméno-zvíře-věc (stát, rostlina..)

Já se přiznám, že jsem si takto moc nehrál - spíš jsem/jsme se toula/i po luzích a hájích - takže to bylo na ´něco´ mezi indiány a zálesáky a pašeráky...

My teda zase praktikovali spíš indiány vs kovbojové, němci vs rusové, zloději vs policajti... na sezení u stolu nás moc neužilo ani když se venku čerti ženili. Dodnes občas nechápu, jak nás máma mohla nechat samotný, když si vzpomenu, co jsme dělali za krávoviny. Včetně plavení po krách na rybníčku nebo skákání ze stromu na strom ve špičkách, kdo dál.

Jo, to souhlasím. Taky nechápu, jak nás mohli nechávat "divočit". Domů za tmy, což v létě bylo klidně až v 10 večer. Sami na rybník, do lesa atd. No, to vždycky bylo. Hlavně když byla bouřka a my se chodili koupat do hasičské nádrže, protože byla teplá voda... br... jen si na to vzpomenu :D. Nebo jsme chodívali ke kravínu, kde měli kopu hnoje, která tam tlela tak dlouho, až se tam vytvořil močál... ani nespočítám, kolik děcek tam ztratilo botu :D.

A v noci jsme pravidělně "tábořili" u někoho na dvoře/zahradě a když doma nikdo nebyl, tak jsme sledovali staré horory na VHS se čtenými titulky nebo vyvolávali duchy :D.

Taky jsme chodívali tlupa dětí v létě sami do lesa na borůvky, na kolech jezdili v létě k okolním rybníkům se koupat, v zimě bruslit nebo jsme si hráli do tmy za vsí. A co jsme se nachodívali 4 km pěšky domů ze školy, když škola skončila dřív a nechtěli jsme čekat na autobus. Dnes vidím tlupu dětí akorát o velikonocích, když děvčata obcházejí baráky se smrtí a kluci s řehtačkami a metlami. Dřív nás nechávali rodiče samotné, protože se o nás nemuseli bát.

Jak vidíš, necháme Tě říct Tvůj názor, a neházej nás všechny do jednoho pytle. Když si přečteš pořádně tohle vlákno tak asi zjistíš, že jsou zde i názory, které se vás, mladých lidí, zastávají!