Krabičky podruhé - zavzpomínejte na mládí :-)

Dorettky si pamatuju. A Lesněnky byly nejlepší. A taky OPRAVDOVÉ Hořické trubičky, ne to, co se pod tím názvem prodává teď...

Lesněnky mi něco říkají, ale krabičky vidím poprvé v životě. A to jsem myslel, že jsem už taky pamětník. Takže to musí být starší více než 30let

Claymane, pamětník čeho? Nechci Tě podceňovat, ale Tobě nemůže moc říkat ani "sameťák" .

Myslím, že ty Dorettky byly takové pendrekové malé placaté čtverečky, tlusté tak 2 mm a rozměrů asi 8x8 mm, nepletu si to?

Ano, a v té plechové krabičce byly v celofánovém sáčku.

A aby se trochu rozsvítilo

No bezva, tak tyhle už jsou z doby asi po 1950 - LIPO N.P. A pu má starší předválečné a nebo do roku 1950, kdy se likvidovali soukromníci. Tak bych to tipovala.

Já měla na nádraží Praha - střed nejraději pirožky. Vynikající!

Na pirožky nevzpomínám, ale já jsem nikdy nefandila "buchtě s masem".:D Také asi proto mi nic ani dneska neříká pizza. Já jsem do Prahy jezdila nejvíce tak v roce 1962 až 1966. A to tedy vždycky vyhrály "bramboráky do papíru". :P

Ono bylo totiž té buchty minimálně, o to tam bylo víc masa. Dnes na tyto pirohy marně sháním recept ...

Teda Lidko, co vy všechno nevyšťouráte ...

Jen mám pocit, že tamty pirohy byly plněné uzeným masem / to miluji / a byl to takový dozlatova upečený váleček dlouhý cca 15 cm, zrovna ho vidím... a krásně mastný, voňavý, jejda to byla bašta ...

Nicméně za recept moc díky!

Jo binko, to je tím, že mě nic a nikdo nehoní, takže mám na to čas.:D Ale určitě není problém si náplň udělat tak, jak máte vzpomínky a byla to bašta. Jak jsem koukala na ty pirožky, tak je plní i nasladko, dokonce i s tvarohem. Ale podle mne, jak mám v paměti z ruských filmů, kterými nás krmili ostošest (to je také vzpomínka na mládí - povinné školní návštěvy kina), tak si myslím, že byly plněné masovou směsí. Ale je vidět, že to byla oblíbená nádražní specialitka.

pamatuju, že tak loni jsem viděl prodávat pirožky u holešovické tržnice u tramvaje, takže pokud pojedete kolem, můžete je vyzkoušet aktuálně. Ale pozor, možná vám to zkazí vzpomínky, které si často idealizujeme

Svatá pravda. Jasně, že idealizujeme. Jednak většina z nás ráda na dětství a mládí vzpomíná a samozřejmě, že na to krásné. Každá doba má své dobré i špatné. Když někdo vehementně nadává na dnešek a chválí, jak to bylo lepší za komančů, vždycky jim říkám: "houby lepší, jen my jsme byli mladí". V té době byli jenom lidi na sebe určitě hodnější. Protože většina z nás se ničím moc nelišila, moc jsme toho neměli, všechno bylo všech a tak si lidi neměli co závidět. A závist - to je pěkná bestie!

Jo, to jsem celá já. Ty bramboráky - to je skutečně silná vzpomínka. A přitom není problém si ho udělat. Je fakt, že skladba jídla byla hodně jiná, než je dneska, to je bez debat. I když člověk si hodně věcí idealizuje a určitě by to už nebyla taková bomba jako v mládí. Tak a dost jídla a já jdu zadělat na kynutý borůvkový koláč. A kde zase jsme?

Ale to je to poslední, abych chtěla někoho trápit. No jasně, že vzpomínám. Jenom s tím rozdílem, že nám babička - později sami - jsme si šlehali pěnu s lesními jahodami. To byla vůně! :P Bílky jsme šlehali samozřejmě ručně - takovým tím kolovrátkem. Vejce bývala kvalitní od sousedek, takže v pohodě. Cukr pískový a ani jsme nemuseli dávat citronovou šťávu. Hezky pomalu šlehat, žádný zbytečný fofr a když byl sníh tuhý vmíchali jsme lesní jahůdky a ještě trochu rozšlehali. Asi bych řekla jednu věc, pořádně vyšlehat sníh, zvlášť bych rozmačkala borůvky a jemně je do sněhu zamíchala. No a tady jsou základní pravidla:

Pokud na šlehání sněhu použijete docela čerstvá vejce, bílky budou hrudkovatět. Pomůže pokud do zhoustnuté pěny přidáme trošku cukru a budeme šlehat dál.

Teplota vajec na šlehání sněhu by měla být pokojová.

Starší vaječné bílky nebo z naložených vajec snáze ušleháme, když do nich přidáme trochu citronové šťávy.

Sníh z bílků řídne, pokud do něj přidáváme práškový cukr. Proto tam kde potřebujeme aby sníh držel tvar (např. na pusinky), přidáváme cukr pískový.

Pokud budeme bílky šlehat v hliníkové nádobě, sníh získá mírně našedlou barvu, v železné nádobě zas narůžovělou. Proto je nejlepší šlehat ve skleněné nebo porcelánové nádobě.

Sníh z bílků do těsta opatrně převracíme, takříkajíc zabalujeme. Tímto způsobem se nám nerozmíchá a dobře drží těsto.

Jo tak ty si pamatuji a je mi jen 40. Ale nevím, jestli byly v krabičce, nebo sáčku. Ale na rozdíl od pendreku mi nechutnaly.

Ale určitě nezapomněli Jaroušku. Ono by toho ale bylo tolik, o čem dnešní mladí kolegové a kolegyně nemohou mít ani páru. I když v poslední době časopisy i televize s úsměvem vzpomínají. Vrchol blaha bylo sehnat pár bonů alespoň na kloudnou zimní bundu nebo rifle a jít s blaženou tváří do Túzu. Dobré to bylo zde v pohraničí, kde bylo více příležitostí bony sehnat. Ale to už jsem spíš kupovala něco pro dceru. A co odpolední čaje? To byla zábava. Mléko do bandasky, žužu na váhu a o jižním ovoci se nám mohlo zdát. Ovšem naše ovoce bylo kvalitní - mirabelky, blumy, švestky, spousta druhů vynikajících hrušek, také jsme se postarali, aby okolo silnice nezůstala žádná třešnička. Sice jsme občas museli utíkat, ale i to bylo kouzlo doby. Na polích okurky, hrášek a v lese jahody, maliny a ostružiny. A musím se přiznat, že jednou jsem dělala pro kadeřnici model a jeli jsme s jejím tatínkem autem na soutěž. Strašně jsem se ale styděla, protože i když to mohlo být někdy v roce 1960 až 1962, tak to auto bylo na plyn a jestli se dobře pamatuji, tak tam ten její tatínek topil dřevem. :D Nejraději bych se neviděla.

A ještě druhá strana

A ještě jedna...