3 největší problémy

A zkoušela jste intenzivní rehabilitaci v lázních? Klimkovice mají certifikát zvláštního druhu terapie z Alabamy,USA. Jako jediné lázně ve střední Evropě. Jezdí tam dokonce i hodně cizinců, boháči z Saúdské Arábie, Jordánska, SAE a spoustu dalších. Ochrnutí, po bouračkách, zůstávají několik měsíců, vše platí ... On je rozdíl mezi rehabilitací ambulantní a například touto speciální, denní. Co se třeba optat na tyto lázně lékaře, jestli by Vám je předepsal?

Je tam pořád narváno

Děkuji Vám.Do Klimkovic jsem jezdila pravidelně.Byla jsem i v rehabilitačním ústavu na Slovensku.Vždy se to trochu upravilo,ale to bylo v začátcích nemoce.Potom jsem jezdila,že mi to lékař napsal.Nakonec mi děti sehnaly repasovaný rehabilitační přístroj Motren Duo.Dřela jsem poctivě a nohy udržovala tak,že poslouchaly, když jsem jim nařizovala-levá,pravá a přidala fr.hole.Ještě nyní je připnu do Motrenu a elektromotor pracuje,ale již se to nelepší.Lékař mi zdělil,že nemám žádné další zázraky očekávat.No,neočekávám.Jsou na tom lidé hůř.Já aspon mohu přesednout na el.vozíček a vyrazit si na procházku,nakoupit si.Díky upravené sektorové kuchyně si i uvařím,upeču,když mám náladu,nebo když přijedou děti.Vidím přírodu,slyším,sama se najím.Mohu číst,psát,rozum je zatím v pořádku.Jezdím na vozíčku za známou,která je od léta po mozkové mrtvici a spolu procvičujeme její řeč a pamět.A hlavně se moc nasmějeme,když některé slovo poplete.Už se umí i podepsat levou rukou.

Můj problém je ten,že mi nefungují nohy.Jsem vozíčkářka.
Jestli jsem si jeste pred minutou myslel, ze mam nejake zavazne problemy, tak ted si naopak pripadam jako blbec. Moje obcasne problemy jsou uplne malicherne v porovnani s tim, s cim bojuji jini lide. Mam k nim velky respekt a hluboce pred nimi smekam.

Dekuji za literarni "nakopnuti". Uz se mi zase rozsvitilo.

P.S. Pamatuji, ze se me velice dotkla i situace uzivatelky @babajaga a pak jeste jedne pani, take na vozicku, jejiz uzivatelske jmeno jsem bohuzel zapomnel. Byla (a mozna stale i je?) pravidelny a casty prispevatel do zdejsich diskuzi.

uzkost, mám to samé, a ještě mi vadí, jak se chovaj statní lidi, kyž chci někomu udělat radost a napíšu, že až mi bude líp, tak mu něco vyfotím, nebo pošlu poštou, ale já při mém stavu to myslím třeba letos, nebo za rok, no a ty debilové mi píšou za půl hodiny, jestli jsem to už vyfotil a druhý den, jestli jsem to už poslal. Sakra, proč si každý myslí, že ten druhý je stejně zdravej a akční, jako jsou oni samotní? Mě je z toho pak do pláče, já se svými problémy chci lidem udělat radost, a oni se chovaj jako debilové, lidem chybí pokora a to nucení, že jsem něco slíbil, to mě fakt drtí. Jo a pak ještě ty debilní kecy, tak se vyspěte, vemte si paralen a ať je vám líp, mě ty stavy drtěj už mnoho let a nějaký nazdárek si myslí, že mě spasí paralen, jak trapné. Jak trapné.

Topení? Nemám dceru, ani syny, až zemřu, tak moje sbírky půjdou na kompost, a peníze? Těch mám dle mého dost, ale nemám sil si jich užít, peníze jsou celkem na prd. A toho, kdo při pohledu z okna na déšť řekne, ty vole, já mám depku, toho bych kopnul do prd..., protože deprese je vážná nemoc, která ovládá všechno.

babkazov: Ano,uhádla jste dobře.Ale mám i radosti.Tři hodné děti,4 vnoučata a el.vozíček,který mi udělal neskutečně kvalitní život.Dříve jsem byla odkázaná na volno dětí až budou mít čas.

Nemáte se proč omlouvat.Také jsem řešila topení,nepořádek po dětech,školu,práci.Pracovala jsem jako zdravotní sestra.Až mne zastavila nemoc.Manžela jsem již neměla.Ted řeším jiné věci.A ty běžné starosti řeší děti.To je prostě život.Každý máme nějaké problémy a nedá se říci,že ten má větší,nebo menší,než ten druhý.Já mám třeba nemoc,ale není větší,než co musí třeba řešit mladší generace v dnešní době.Nemají žádnou jistotu.At se jedná o práci,bydlení.