Tloustnete nebo hubnete v partnerském vztahu?

myslím, že když je člověk ve vztahu spokojený, pomalu se kulatí... pak to některé (ženskou) začne štvát, začne hubnout a je nešťastná z toho, že se jí to nedaří... chlapi to myslím tolik neřešej, ten můj je spokojenej i zakulacenej...

S věkem tloustne (skoro) každý. S přibývajícím věkem i při stejném režimu - cvičení, pohyb a zdravá strava - lidé zkrátka tloustnou. Viníkem je nižší aktivita tzv. hnědého tuku, který v mládí udržuje správný metabolismus a pomáhá spalovat tuky. Z lásky se totiž tloustne pořád. Žádná psychologická záhada v tom ale není. Když lidé spolu začnou bydlet, změní své zvyky. Méně chodí ven, v pohodlí sledují televizi a mlsají a užívají si "tepla domova". K tomu samozřejmě patří i dobré jídlo.

Cha chá... v naprosté většině se tloustne, jak píše Dagmar, mimo jiné domácí pohoda a k ní dobré jídlo patří. I když...dobré jídlo neznamená vždy žaludky nacpané výživnými pochoutkami , ale taky výběr jídla přiměřeného věku a aktivitám. Takže vlastně s věkem by se jídelníček měl pomalu měnit a tloustnutí by nemuselo být nezbytné. Píšu s vědomím, že se to lépe řekne tomu, kdo žije sám, než s partnerem v jedné domácnosti. Jo a někde jsem četla, že nejzdravěji se stravují osaměle žijící ženy. Muži si na vydatné jídlo nějak více potrpí, no a když vaří žena, tak smozřejmě jí vydatněji i ona.Takže nakonec kila jdou nahoru často už pouze tím faktem, že muž a žena žijí spolu.

určitě se VĚTŠINOU přibírá. Může za to hlavně každodenní partnerský stereotyp, stres, velice málo pohybu a jídlo obecně, protože lidé jsou schopni se živit neuvěřitelnými blafy. Člověk ve vztahu (muž i žena) většinou o sebe méně dbá, protože podvědomě má falešný pocit, že má své jisté a nemusí usilovat o získání partnera. Zároveň má člověk na sebe méně času, protože svůj čas najednou musí dělit mezi sebe, partnera a děti a musí ho většinu věnovat partnerským a rodinným záležitostem. Není již svobodný, nemůže dělat vše, co by chtěl a tedy má i méně času a možností o sebe pečovat. K tomu se přidružuje naprosto zvrácené uvažování mnoha lidí, že vyžrané bříško je znakem jakéhosi blahobytu, ukazuji tím světu, že se mají dobře. Takový člověk se společností označuje, že je to kus chlapa, nebo kus ženský. Hubený člověk, který přibere, si zároveň falešně může připadat silnější a odolnější. Paradoxní je, že média nás krmí anorektickými "tzv. celebritami" a předkládají nám je za vzor zdraví a krásy.

Sám jsem nabral "těhotenské" bříško i ho shodil, takže můžu osobně porovnat. Vše má své pro i proti. Ten pocit, že si nemůžu pořádně zavázat tkaničky, protože něco "gumového" mi vadí v ohybu. Záliba v těhotenských šatech pro muže - tzn. volná trika a košile přes kalhoty. Zadýchávání do schodů. To vše mi opravdu nechybí. Na druhou stranu musím přiznat, že když jsem zhubl na svoji normální váhu a jsem štíhlý, tak jsem více zimomřivý, mám nízký tlak a všechny kalhoty mi jsou moc volné. Protože jsem břicho shodil tím, že jsem začal trochu sportovat, tak jsem výkonnější, méně unavený a mám jakousi fyzičku. A protože se mi zrychlil metabolismus můžu zase jíst, co mám rád a ve větším množství.