Seznámení přítele s rodiči

Moje rady jsou takové základní, ale jistě stojí za připomínku:

- ať přítel zvolí slušné oblečení (nemusí jít zrovna o košili a kravatu, tak to nemyslím - jen např. nevzít tričko s nějakým vulgárním obrázkem či nápisem, či něco podobného), a hlavně čisté

- pokud přítel kouří, ať se snaží nebýt kouřek příliš cítit

- pokud jsou nějaká témata, na které jsou vaši háklivý, přítele varuj, aby je omylem nenačal z nevhodného konce (může to být cokoli - vysazení pro country, víra, politické přesvědčení... promysli to)

- ať přítel nelže a nepřetvařuje se

- ať se chová slušně - děkuje, prosí, chválí (ale ne vlezle), nemluví vulgárně, přijde včas atd.

- nepřehánějte to před rodiči se vzájemným fyzickým kontaktem (!)

- i pokud mu bylo osmnáct, a rodiče mu nabídnou nějaký alkoholický nápoj, považuji za vhodné, aby to odmítl (vyjímkou by snad bylo jen kdyby otec měl vlastní vinici a byl hrdý na tekuté plody své práce )

- pokud jsi rodičům o něm, nebo o vašem seznámení, trávení volného času, či čemkoli, namluvila nějaké nepravdy, nebo něco tajila, promysli, co s tím - buď to rodičům přiznej sama, nebo přítele varuj

Hodně štěstí.

at přítel nelže a nepřetvařuje se

Rady, které zde doporučujete, jsou právě samá přetvářka. At dorazí k rodičům tak, jak sám chce. Bez nějakého upozornování. Aspon rodiče uvidí jeho pravou tvář a udělají si obrázek. Rodiče stejně přetvářku prokouknou. Má-li nějaké koníčky, klidně o nich mluvit. Proč říkat, jednat, jen co se zamlouvá rodičům? Je - li slušný, tak se nemusí za nic stydět.

Ne, rozhodně neradím žádnou přetvářku a lži. Ne vždy je ale výhodné vybalit svou osobnost hned na plno. Když jdeme na přijímací pohovor do nové práce, také se slušně oblčeme a trochu zvažujeme slovník, i když na nás jinak není nic špatného. A tady je to stejné. Musí udělat dojem. Lidé jinak berou např. polemiku s vlastními hodnotami od člověka, kterého už nějakou dobu znají, než od někoho, koho vidí minutu a ještě k tomu o něm předem nemají nejrůžovější mínění.

Tohle asi nebudeš chtít slyšet, ale připadáš mi ve 14 letech příliš uspěchaná. Kam? A proč?

Svého chlapce jsem rodičům představila, když mi bylo skoro 19. Dneska je už 38 let mým manželem. Víš, tenkrát to nebyl samý přítel a přítel a..., ale ve Tvých letech jsme si užívali spíš kamarádění. Žádné vážné vztahy, scházeli jsme se třeba kluci i holky navečer na hřišti s kytarou, nebo jsme hráli odbíjenou, jezdili na kolách. Ale žádné vážné vztahy se nepěstovaly. Opravdu si myslím, že Ti pak ten nejlepší věk proteče mezi prsty, když se už od 14 let budeš úzce fixovat pouze na přítele.

Jednou Ti bude 30, budeš mít 2 děti, v lepším případě budeš vdaná, v horším rozvedená a budeš vzpomínat na to, že sis nic neužila. Tím užíváním nemyslím být jako puštěná ze řetízku, ale nevázat se hned už od školy na vážnou známost, chodit s kamarádkami na zábavy, slušně se bavit a zatancovat si s každým. Pak člověk má na co v dobrém vzpomínat /třeba, jak nám kluci řezali májky a chytili je u toho policajti - stálo je to pětistovku!/. A takovéhle vzpomínky a podobné asi mít nebudeš, když budeš viset už od 14 jen na tom jediném PŘÍTELI.

Nemyslím to ve zlém, ale radím Ti, nevaž se ještě ve svém věku jen na jednoho toho, jak píšeš přítele. Nic Ti neuteče. Jaga.

Slyšela jsem tuto příhodu, ale nevím, zda je skutečně pravdivá.

Dívka se seznámila s chlapcem. Když spolu už nějaký čas chodili, rozhodla se dívka, že jej představí svým rodičům. Dohodla se s rodiči na neděli, mamka vařila, smažila a pekla, aby nápadníka co nejlépe uvítala.

Dcera chlapce přivedla. Jenže předtím jaksi "zapomněla" rodičům říci, že je to "pankáč". Hlava ze stran vyholená, uprostřed natužený různobarevný hřeben, všude plno piercingu, kožená bundička s řadami cvoků.

O maminku se pokoušely mrákoty, zalezla do kuchyně a ronila slzy u rozpálené trouby. Otec střídavě zatínal pěsti.

Ale rodiče se přesto snažili chovat na úrovni. Oběd proběhl v pohodě i když za mrazivého ticha. Po obědě matka servírovala kávu. Chlapec si odstrčil židli, vytáhl ručně balenou cigaretu s neurčitým obsahem a pravil dobromyslně otci dívky: HOĎ JISKRU, SOKOLÍKU!

To už bylo na "sokolíka" moc. Vztyčil se na židli, zařval jako medvěd, popadl milého ženicha, dvěma skoky s ním byl v chodbě, rozrazil dveře a obloukem ho shodil ze schodů. Byla z toho zlomená klíční kost. A ženich prý tenkrát ani otce nežaloval.

A dívka se s ním prý naštěstí brzy rozešla.