Nemám žádnou spřízněnou duši

Od: Datum: 03.01.13 20:13 odpovědí: 7 změna: 04.01.13 10:11

Ahoj lidičky,
cítím se tak strašně sama. Nemám nic a nikoho.Je mi 30 let. Tenkrát jsem se chovala špatně k příteli (byli jsme spolu 6 let) - je to už 4 roky co jsme se rozešli a já na něj stále myslím a ráda bych s ním byla opět v nějakém kontaktu - třeba jen písemném.
Chci s ním být jen kamarádka, ale ani o to on už zřejmě nestojí. Po rozchodu jsme byli v kontaktu, ale v posledních letech se ozýval jen na mé narozeniny, svátek, Vánoce, letos už nenapsal ani k Vánocům.
Žádnou pořádnou kamarádku také nemám - jen jednu, se kterou se občas vídám. Bez práce jsem stejnou dobu jako bez přítele.
Jediné co mám, jsou rodiče a můj milovaný pes. Už rok docházím na psychiatrii - beru antidepresiva, také jezdím k psycholožce.
Za posledních 6 let jsem i hodně přibrala - asi 40 kg - teď vážím bohužel 102 kg, což jsem nikdy neměla. Přijde mi, že se do tohoto světa nehodím, skoro nic mě už nebaví, kdyby to šlo - odejít z tohoto světa nějakou "dobrou" cestou - nejspíš bych do toho šla.
V poslední době jsem i hodně a často unavená, že si vždy po obědě-po umytí nádobí musím jít tak na hodinu až dvě lehnout. Nejraději bych pořád jen spala, chvílemi je mi tak nějak už vše jedno.
S naším psem ven také moc nechodím-máme zahradu, ale hlavní problém je, že venku je těžko zvladatelný-hrozně táhne. Tedy nejvíce jsem doma a už pomalu nevím čím se tu stále zabavit,ale ven se mi také moc nechce, nejraději bych byla zalezlá jen doma-já vím,je to paradox.
K psychiatričce docházím jednou za čtvrt roku, k psycholožce jezdím jednou za 3 týdny-k ní bych ráda chodila častěji.
Měřím 166 cm, přibírat jsem začala ještě než jsem začala brát antidepresiva, ale jejich braní má jistě také svůj účinek. Partnera si zkouším najít zatím přes inzeráty,jelikož nikam moc nechodím. Vstávám teď v poslední době k 10 hodině. Pak pro nás něco uvařím a je 12 hodin. Pak myji nádobí. Po nádobí si jdu na cca 2 hodiny lehnout. Po probuzení zapnu Pc, kde jsem do cca 18 hodiny. Pak je večeře, krmení psa a večer se buď dívám na něco v Tv, nebo si čtu, ale ani to už mě v poslední době moc nebaví. Je to děsný stereotyp, ubíjí mě to, ale problém je,že se mi do ničeho jiného ani moc nechce - třeba do učení jazyků. Jsem moc líná a pohodlná.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 03.01.13 20:21
avatar

Nebudu se dlouze rozepisovat, neb by to k ničemu nebylo... ale jste zklamaná, že nemáte spřízněnou duši. No bodejť byste ji měa, když sedíte ve svém zámku a čekáte, až duše zaklepe na Vaše dveře.

Spříznené duše, kamarády a známé si člověk musí najít. Dle Vašeho denního plánu se nelze divit, že jste hodně přibrala, ale nějkou rychlejší chůzí, kolem apod. se dá poměrně hodně shodit. A právě u společných koníčků člověk potká přátele a leckdy i životní partnery.

Nelitujte se a začněte se sebou něco dělat, chcete-li nějakou změnu. Samo od sebe se nic zázračného nestane a nikdo jiný, než Vy, se svým životem nepohnete.

P.S.: máte pejska, choďte tedy na procházky. Když jste neustále zavřená doma, není divu, že jste unavená a nic Vás nebaví. Běžte na sluníčko, na vzduch a uvidíte ten přísun pozitivní energie*slunce*.

doplněno 03.01.13 20:26:

Jen dolplním - choďte tedy se psem na cvičák, když ho nezvládnete. Zahrada a procházka s páníčkem, to jsou nebe a dudy.

A ještě doplním podruhé - když ve volnu vstávám před obědem, jsem pak unavená nejen po obědě, ale také celý den a pořád bych jen spala. Vstaňte dříve a čas vyplňte nějakým smysluplným koníčkem, který určitě nějaký máte.

Od: tomas41
Datum: 03.01.13 20:23

Ano, máte to hodně těžký.

Ale když nepomohla ani psychiatrie ani psychologie,.. tak snad tady někdo bude mít recept. No, upřimne receno, nedokazu si predstavit, co by ten pritel, co by se Vam na inzerat ozval, s Vami delal. Spal do 10, pak obed, pak to nadobi, pak zase do postele, pak večeře a TV. To by bylo ono, to chcete?

Zkuste se zabývat něčím, co by Vás bavilo, co by nebylo stereotypem.

Datum: 04.01.13 08:06
avatar

Chybějící duševní potřeby nahrazujeme jídlem. Jíme, když je nám smutno, jíme, když se cítíme osaměle, jíme, když jsme nešťastní, jíme, když se nudíme. Příjemné pocity v ústech a z plného břicha nám nahrazují zaplnění prázdna a neštěsti v duši. :D Dostala jste se do pomyslné díry, ze které nemůžete vylézt. Někdo vám může spustit žebřík. To dělá psycholožka. Někdo vám může obout boty, aby vás příčky netlačily do chodidel, to unělala psychiatrička. Vylézt musíte sama. To za vás nikdo neudělá. *jasne*

Datum: 04.01.13 08:22
avatar

Možná jsem četla zbrkle, ale nikde jsem nenašla zmínku o Vašem zaměstnání. Chodíte do práce, nebo práci nemáte? Když vstáváte až v 10 hodin, zřejmě ne.

Choďte se svým psem víc ven. vstávejte třeba už v 7 - 8 hodin, vyrazte s ním. A odpoledne znovu. Nemá cenu sedět jen u počítače. U nás je paní /důchodkyně, vdova/ s retrívrem, chodí celé dny se psem a má snad 45 kilo. Ona s ním nechodí, ale běhá. Protože on chce! :)

Najděte si práci. V práci si člověk přivykne na určitou pravidelnost ve stravování, ve vstávání apod. a uvidíte, že se váha sníží. Známá nastoupila před měsícem do práce /tělesně dost náročná/ a povídala, že už má 5 kilo dole.

Co večer nějaké jiné zájmy, než televize. Nevím, odkud jste, ale ve městě není problém jít si zacvičit, třeba aerobik, nebo zaplavat do bazénu. Na vsi je to horší.

A uvidíte, že když nebudete jenom ležet na kanapi, koukat na televizi a mlsat, časem se i seznámíte. Proč ne? Máte k tomu nejvyšší čas. Ale musíte pro to sama něco udělat. K počítači či k televizi za Vámi žádný rytíř nepřijde. A s každým uplynulým rokem se šance poněkud snižuje.

Začít jezdit na kole, plavat, chodit hodně se psem, dělat třeba turistiku. A uvidíte, že se seznámíte. Přeji Vám to.

Ještě rada na závěr - toho Vašeho bývalého nelanařte. 4 roky je pryč, jistě má už svůj život a třeba i jinou partnerku. Tak abyste mu nenadělala zbytečně problémy. Pokud má svou dívku, na co by mu bylo přátelství s tou bývalou? Řekněte sama. To nikdy nevede k ničemu dobrému.

Hodně štěstí. *placni* Jaga.

Datum: 04.01.13 09:19
avatar

Potřeba mít spřízněnou dušičku je stará jako lidstvo samo. Jenže, když budete zalezlá ve svých čtyřech stěnách, tak nikoho k sobě nenajdete. Už dávno neplatí Sedávaj panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě. Máte pejska. To je přeci fajn. A že vás táhne na procházce, tak je to asi tím, že mu to dovolíte. Musíte ho cvičit a dát mu pocítit, kdo je tady pánem. Zatím to tak vypadá, že vede váš pes. Tak jak se chováte, že nemáte do ničeho chuti a pod. a návštěva psychiatrie a psychologie asi spolu nějak souvisí, viďte.

Máte nějaké koníčky, něco, co vás moc baví a čemu se věnujete, kromě sezení u PC? I u počítače se můžete naučit cizí jazyky. I počítač může být kamarád, můžete ho používat k samovzdělávání, ne jen k pasivnímu příjmu informací. Vše máte ve svých rukou jen vy sama. Antidepresiva asi berete proto, že zrovna ta vaše nerozhodnost, ta nechuť k jakékoliv činnosti vám zabraňuje vést radostný život. Mně to přijde, že jen tak přežíváte ve své ulitě, ale trpíte-li depresemi, tak je to pochopitelné jednání. Jenže nicnedělání je ubíjející. Vy potřebujete nějakou činnost, která by vás povzbudila. Co máte ráda, co ráda děláte? Nějaké ruční práce, malování, kreslení, práce na zahrádce, vaření?

Začněte od svého pejska. Choďte s ním na procházku. Určitě to prospěje i jemu, je dost možné, že jen zahrada mu nestačí. A prospěje to i vám. Dlouhé procházky vás nabudí optimismem, pomohou vás shodit i nějaké to kilo navíc. Kromě toho můžete cestou narazit na podobně osamělého pejskaře, co vy víte, a navázat kamarádsví. A je-li pes nezvladatelný, tak je jen kvůli tomu, jak jste ho vychovali.

Na svého bývalého přítele asi úplně zapomeňte. To je minulost, která vám asi moc štěstí nepřinesla. Kdyby on měl o vás zájem, už dávno by vás sám vyhledal. Nevnucujte se mu. Obnovované vztahy málokdy jsou dobré.

Datum: 04.01.13 09:41
avatar

Dobrý den, já bych začala s vaším pejskem - máte ho ráda a je těžko zvladatelný. Najděte si cvičák někde v okolí a začněte tam chodit, seznámíte se tam s lidmi, kteří také mají rádi psy, třeba i mezi nimi najdete spřízněnou duši - a hlavně přestanete se zabývat jen sama sebou, budete mít nějaký program. Mezitím bych se rozhlížela po práci - četla inzeráty, případně sama inzerovala, na úřadě atd. - třeba se časem něco najde, i kdyby jen na pár hodin, dostanete se mezi lidi a vypadnete ze svého ubíjejícího stereotypu. A taky časem určitě něco shodíte... tímhle bych začala, chápu, že se vám do ničeho nechce, ale donuťte se, pomůže vám to.

Datum: 04.01.13 10:11

Dobry den,potrebujete kontakt s lidmi,kteri maji obdobne potize a porozumi vam.Kde je hledat.?no,existuje psychiatricke oddeleni,s naprostou volnosti,jen dodrzovat lecebny program,kde by jste poznala spoustu lidi a mohla na sobe lepe pracovat.Nachazi se v meste Jicin a dojizdi sem lidi z cele republiky.Lekar by vam mohl doporucit pobyt.je docela delsi cekaci doba,tak nevahejte.Pojistovna hradi.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.