Nemám na nic náladu

Já mám takový pocit, že když člověk má střechu nad hlavou, v ledničce jídlo, v pračce prádlo, nemá často pocit, že by měl o něco usilovat. Nastoupí psychiatři a psychologové a deprese a antidepresiva. Když byl nedostatek všeho, lidi museli pohnout zadkem, aby uživili sebe a své děti, takové stavy nebyly tak časté. Jistě, existovaly patologické problémy. Tím chci říci, jestli dostatek a jistý blahobyt z lidí nedělají, omlouvám se za výrazy, ale depresívní kapouny. Neznámý, omlouvám se, ale dost dobře nechápu, proč se nebráníte, nepohnete zadkem, nevážíte si toho, že můžete. Můžete cokoliv. Až budete upoutaný na kolečkovém křesle nebo lůžku, v plenkových kalhotkách, budete se divit, jak jste promarnil čas, který vám nikdo nevrátí. Všechno je vaše volba, váš život, za který jsme si, každý sám, zodpověný.

Na tom vašem názoru něco bude, soudit můžu i podle sebe. Když jsem musela počítat každou korunu, tak na nějaké deprese nebyl čas. Je zajímavé, že to má přímo úměrnou souvislost s majetkem( No ale charitě nic nedám, to si raději ty svoje depky nechám

Děkuji za váš názor, ale já nemám v podstatě nic hlavně nemůžu najít práci a stejmě zřejmě deprese mám.Takže ta vaše rovnice moc nefunguje. Tedy aspoň né na mně.

Tady žádný lékař není, pokud máš takové stavy, může to být příznak deprese a to je nemoc, kterou může řešit jen lékař. Nejde tam jen o to, že ti napíše léky, ale jde tam i o terapie, a pokud nemáš práci, tak si najdi terapie každodenní. Třeba něco takového http://www.dobrapsychiatrie.cz/klinika-u-oslika

Děkuji za příspěvěk a u lékaře jsem byl přímo i u psychytra kvůli pokusu o sebevraždu a ten mně právě absolutně nepomohl jen do mně cpal prášky které nepomáhaly. To by spíš už zabral alkohol né že bych s ním tedy chctěl začít. Tedy v nějaké větší míře. A ono jde o to že sice práci nemám ale docházím jednou za 14 dní na VŠ na kombinované studium. Ale děkuji za odkaz a zkusím se porozhlédnou po nějaké této terapii.

Babkazov: Děkuji za názor a ano můžu cokoliv ale raději bych byl někde v hrobě a nemohl nic. Na co všechno to pracujete aby jste mohl jíst a bydlet a jíte a bydlíte aby jste mohl pracovat není to jenom trochu zbytečné?

neznámy

- nebojte - do toho hrobu se dostanete ! - jinak - samozřejmě, že život jako takový, nemá žádný smysl - jaký by měl mít? Až umřete, tak "život" skončí - tak si ho užívejte, dokud ho máte !

ještě bych dodala - žít stejně budete muset, ať už Vás to baví, nebo ne, tak si hleďte ve vlastním zájmu nějakou "zábavu" najít - nic jiného Vám nezbude - třeba budete "na stará kolena" po životě ještě prstíčkem hrabat - ale už Vám to nebude nic platné !

neznamý - mně také pomohla antidepresiva - zkuste to.

No ať to je co nejdříve.
A já se z těchto stavů snažím vyhrabat již tak 5 let ale zdá se mi že je to spíše čím dál horší.
Jinak děkuji za odpověď.

No mně osobně antidepresiva nepomohla vím že né každá jsou pro všechny ale psychiatrička mi předepsala postupně myslím 4 ale u žádných jsem se necítil lépe.

Dávám bod, i když to tady nejde.

Jako první moc děkuji za vyčerpávající odpověď. A co se týká těch depresí/nedepresí u mně to není tak že by každá snaha ztroskotala občas když někdo známý napíše že něco potřebuje a dokopu se k tomu tak mně to těžší (hlavně když danou věc dokončím) a jelikož jsem informatik a v poslední době se zabývám grafikou tak tyto projekty většinou nejsou na den nebo dva poslední projekt byl skoro na tři týdny a dělal jsem na něm každý den více než 12 hodin takže se nedá ani mluvit moc o tom že bych nenašel občas motivaci, ale jde o to že nevím proč ale nějaký projekt dokončím a další 3 zase nee a nevím proč a jaký mezi tím je rozdíl že něco dokončím a něco podobného nee. A asi to o té slabé vůli asi opravdu bude slaboch jsem byl vždycky. A smysl života vím že se špatně hledá ale kdybych aspoň našel nějakou cestu kam jít ale já v této době nevidím smysl skoro v ničem.
A o pejskovy jsem uvažoval nebo spíše již jsem tady na to fórum párkrát psal a už mi ho hodně lidí doporučilo, ale mým problémem je to že mám kocourka který se nesnese ani z jinými kočkami natož se psem tudíž tato volba pro mně nebude ještě několik let schůdná. Stejně jak jste psala o tom venčení psů z útulku tak to nebylo kvůli mému čtyřnohému přítely taky schůdné protože jen jsem přišel domů tak na mně začal útočit asi na mně cítil ty chlupy od psa. Tedy nezkoušel jsem přímo jít do toho útulku ale jeden soused o dva baráky dál má psa a když jednou něco potřeboval okolo PC tak jsem si ho půjčil a jak jsem již říkal jen jsem přišel domů tak na mně můj kocour začal útočit a škrábat mně. Ale děkuji za dobrý nápad
A děkuji něco z aktivit co jste uvedla zkusím.
A ještě jednou děkuji za odpověď.

Děkuji za odpověď a vím že když jsem jen u PC tak to není to nejlepší co může být, ale už jsem ve fázi kdy s tím moc neudělám. A nevím jestly bych dokázal znovu i začít věřit lidem a stýkat se s nimi. A děkuji.
A budu se toho držet a zkusím si zafixovat nějaký pozitivní návyk i když opravdu nechápu jak to funguje protože jak jsem již v nějakém komentáři psal tak občas dělám nějaké projekty které trvají několik týdnů většinou tedy méně než tři ale některé i déle tak nechápu proč jsem se nezafyxoval na daný projekt a nezačal třeba nějaký jiný. No jo no mozek je magická a nevysvětlitelná věc

A věřte, že to bude ještě horší a horší. Čím lidstvo víc ví (např o vesmíru, kdo jsme, apod.), čím víc otázek zodpovězených, čím lepší technologie atd atd, tím je to pro nás samotné paradoxně horší a jdeme pomalu ale jistě jako lidstvo do záhuby. Ale toho si snad všiml každý že jo Jsme holt slepá ulička..

No tak tady s vámi nesouhlasím jelikož jsem technicky zaměřený se zalíbením ve vesmíru a zajímám se občas i o přírodní vědy tak nemohu souhlasit s názorem že čím víc víme tím to bude horší. A ještě hodně dlouho oběvovat jako lidstvo budeme protože je toho jak ve vesmíru tak v mořích tak i v samotném lidském těle ještě hodně neoběveného a myslím že nás to jako lidstvo bude spíše posouvat jenom dále. Ale spíše by se mělo změnit zastaralé školství které pořád žije pomalu v době kamené když to hodně přeženu. Protože si myslím že školství jak teď funguje žene právě svět do záhuby protože školy žakům znechutí tak učení že se právě o vědy přestávají zajímat ale to je jen z mého pozorovaní když spolupracuji na některých projektech z mou bývalou střední školou. Ale to jsem se dostal trochu dále od tématu. Samozřejmě váš názor respektuji ale silně s vámi nesouhlasím protože kdyby mělo lidstvo takové názory jak vy (samozřejmě každý má svůj názor a nikomu necpu ten svůj) tak by jsme ještě neznaly ani oheň .

Kdysi, už je to déle, jsem se dostala všemi možnými životními peripetiemi do situace, že jsem začala přemýšlet o tom, že všechno skončím. Připadala jsem si, jako bych ležela v hluboké jámě jako na mamuty v bahně na dně a vždycky když se začnu zvedat a chci si stoupnout a narovnat se, tak na mě někdo neúmyslně šlápne a zatlačí mne zpět. Byla jsem jak stroj, vykonávala jsem všechny potřebné věci ale bez šťávy. Protože jsem měla dvě malé děti a manžel před časem zemřel, uvědomila jsem si, že by zůstaly samy a vlastně co by s nimi bylo. Tak jsem si řekla TAKHLE NE a začala zjišťovat, jak z toho ven. Objevila jsem u nás na sídlišti psycholožku a objednala jsem se k ní. Řekla, že na mne potřebuje hodinu a půl času, což mne překvapilo. Co tak asi budeme hodinu a půl dělat, ale dobře, má to mít. Při první návštěvě jsem zůstala ovšem překvapená já. Po počátečních rozpacích jsem se rozžvanila a žvanila a myslím jsem jí chudeře "vykecala do hlavy díru". Hodinu a půl jsme přetáhly o deset minut. Pak jsem se vzpamatovala a sezení ukončila, aby mohla psycholožka vzít dalšího pacienta. Objednala mne ještě na dvě schůzky a pak už nebylo potřeba. Dostala jsem se z toho bez prášků a dodnes je vše ok. Uvědomila jsem si, že ačkoli mi moji blízcí pomáhali jak to šlo, nemohla jsem jim říct spoustu věcí, které mne trápily, abych zbytečně nezatěžovala ještě je, takže jsem toto vše dusila v sobě a možná tím to všechno vzniklo.

Píšete, že nepracujete, tak to na mne působí dojmem, že ani nechodíte příliš mezi lidi a trápíte se sám. Já tehdy pracovala, mezi lidmi jsem tedy byla, i s poměrně širokou rodinou jsem se stýkala, a přesto jsem dopadla jak jsem dopadla. Tak by moje rada byla, že byste mohl zkusit právě psychologa. Možná nemusí hned první sednout, tak zkusit i jiného.

Přeji hodně zdaru a aby jste se z toho všeho v pořádku vyhrabal. Matylda

No nepracuji ale snažím se práci najít a chodím na různé pohovory když to jde a mezitím studuji dálkově VŠ takže jednou za 14 dní někdy i častěji na nějakého člověka narazím. A zkusím pohledat nějakého psychologa v okolí. Moc vám děkuji za rady a vlastní zkušenosti.

Ještě jsem chtěla napsat, že všichni ti, kdo radí hnout zadkem, protože je člověk rozmazlený, nevědí o čem mluví. Tyhle poruchy, vyčerpání nebo deprese nejsou způsobeny ani leností ani tím, že by člověk nevěděl co dělat, ale tím, že člověk nemá PSYCHICKOU SÍLU. Lidé nevědí, co musí člověk překonat aby si stoupnul, umyl se, oblékl a učesal, aby mohl do práce, co musí překonat, aby utřel prach nebo například udělal dětem večeři... Ale mají pravdu v tom, že jediný, kdo v tom může něco udělat je člověk sám. A tak zkuste zatnout zuby, stoupnout si a jít... Třeba zkusit i toho psychologa. Přeji hodně síly.

Děkuji