Hezký podzimo-zimní večer.
Když jsem si připravovala rituálek na Samhain, napadlo mě, jestli v téhle době jenom já - magor :D - slavím Samhain, nebo jsou tu i jiní lidé...?
Samozřejmě s rodinou chodíme na dušičky zapalovat svíčky atd., na to nikdy nezapomeneme. Já jsem v podstatě jediná, kdo Samhain bere na vědomí. Mamka možná ani neví, co Samhain je.
Tak jsem se chtěla zeptat -slavíte Dušičky, Samhain, nebo snad Americký Helloween?
Mrňousek
čekejte prosím, probíhá přenos dat...
0x
S rodinou dušičky, s dětmi Halloween. Pro děti má větší smysl zářící vydlabaná dýně, než pochod na hřbitov.
Jen prosím ty, co napíší, že neslaví americké svátky, aby si o Halloweenu předem něco vygůglili.
doplněno 29.10.12 18:20: Dejavu - to jsme dvě
Jenže já mám stupidní foťák, který fotí nic moc
dejavu: Krásná fotečka, jakým foťákem jste to fotila?
martinaa: Ano, pro menší děti je rozhodné Helloween zábavnější. Taky jsme dříve dávali svíčku do dýně. Od té doby, co dýně chytila, už to neděláme. :D A máte pravdu, nemám ráda lidi, co mluví o Helloweenu tak nějak...komunisticky. Neuznávají ho kvůli "původu americkému". Ale přitom Helloween vychází z Keltského Samhainu, a jak mnozí z nás vědí, Keltové žili na našem úzamí. 
0x
Halloween je americký? :D Pokud vím tak je to keltský svátek. Kdy už konečně přestaneme někomu lézt do pr...?
Do 89´ jsme se opičili po SSSR a to ještě z velké části z donucení, dnes se všichni mohou zbláznit z USA a dělají to dobrovolně -což je podsatně horší 
. Budem někdy konečně sví? Z dostatečnou dávkou národní hrdosti? Tak jak to umí všichni kolem nás?
Helloween je americká obdoba kelstkého Samhainu.
SSSR jsem nezažila a nezažila jsem ani komunisty, zažila jsem pouze USA. Sice do ní nejsem blázen, jako někteří, ale Anglicky se učím, chtěla bych do Ameriky cestovat a respektuju Ameriku jako hodně silnou a bohatou zemi. Mylsím, že to, že češi nejsou hrdí a sví není vůbec pravda.
0x
ahoj,já pravidelně uctívám duše zemřelých a tedy dušičky a Samhain samozřejmě slavím,jelikož jsem KELT
Dušičky. Na překrásný hřbitov v Hořicích jsem chodila jako malá já, pak moje dcerka a teď tam chodím s vnučkou. Pro mě, jako malou to bylo něco překrásnýho. A jak dcera, tak vnučka se na dušičkový hřbitov těší.
Sebod, a máte tam někoho z rodiny pohřbeného? Nebo se chodíte dívat na ozdobené hroby cizích lidí? V tom je totiž asi rozdíl. Já také milovala hřbitovy. Postávala jsem u polorozpadlých hrobů a přemítala a představovala si život těch zesnulých... bylo to ovšem neosobní. Dnes to osobní je, a vůbec se mi na hřbitov nechce, protože mi rve srdce vědomí, že tam někde dole leží člověk, kterého už nikdy neuvidím... Ale je to složité. Takže já už nemám hřbitovy ráda...
Suzy. Naše rodina tam má hrob. Naštěstí nikdo z mých blízkých nezemřel nějak mladý. To by asi to vzpomínání bylo smutné. Teď na vánoce to budou dva roky, co mi umřel tatínek. Vzpomínám na něj s láskou, není tam nějaká "velká" bolest. Jistě, moc mi chybí, byl to velice moudrý člověk. Moudrý svým pohledem na svět, na prohřešky lidí kolem sebe. Ano, někdy když se přihodí něco, co bych mu ještě přála zažít, tak si řeknu, že tu mohl s námi ještě chvilku být. Ale... On tu vlastně stále je. Tím, že si na něj nevzpomeneme jen o dušičkách, ale tím, že ho máme všichni v sobě. Ve svých myšlenkách a ve svém srdci.
Je pravda, že o dušičkách a na vánoce jdeme na hřbitov také kvůli atmosféře. Hořický hřbitov je jeden z nejkrásnějších v Čechách. A v tyto dva svátky to tam je jako v pohádce. Jinak ale nejsem ten typ, co by chodil "oprašovat" hrob každý týden. Mnohem důležitější je, že moje malá vnučka opatrovává jako největší poklad kudličku po mém tatínkovi. Tu měli vždycky spolu v lese. A tak ani teď nesmí nikdy chybět v koši na houby...
0x
Dušičky
Mám ráda rozsvícené a ozdobené hřbitovy. Dušičky sice "neslavím", ale ne hřbitov ráda zajdu zavzpomínat. Letos jsem koupila rostlé květiny a mám strach, zdali mi vydrží tohle sychravé počasí.
Už od dětství ráda chodím na hřbitovy za šera, to jsem chodívala s rodiči a držela se každého za jednu ruku. Je to takové tajemné v těch blikajících světýlkách. Jen mi je líto, že na hřbitově leží každým rokem víc známých lidí. Před 40 lety to byl třeba jen kamarád po autonehodě, těch lidí, kteří odešli jinam ale neustále přibývá.
ten Haloween neprožívám. Spíš jsou tím nadšené děti. To my jsme měli kdysi "pálení čarodějnic". Taťka mi nasmolil košťata a ta, pane, lítala do výšky!
Ale ani o těch dušičkách nepřišly děti zkrátka. Běhaly jsme kolem hrobů a do prázdného kalíšku slévaly kapky různobarevných vosků, že si uděláme vlastní barevnou svíčku. Jak to skončilo? Neslavně. Voskovou kaňkou na novém kabátě. A ve vzduchu viselo pár facek, které vzápětí dopadly. 
. To už je ale strašně dávno, možná 50 let. Jaga.
O dušičkách nevzpomínám jen na své blízké zesnulé, ale i na ty, které měli rádi snad všichni - celý národ. Na Jirku Šlitra, Jirku Grossmanna, Waldu Matušku, Miloslava Šimka, Míšu Tučného, nebo na naše PÁNY herce - pana Peška, Hrušínského, Hogra, /nejde mi tam dát přehláska, pardon/ Pivce, Sováka, nebo pana Kopeckého. Z žen hlavně paní Medřickou. Škoda, že nás opustili, co pěkných chvil nám mohli ještě dát. A řada dalších, které jsem zapomněla jmenovat.
Jaguško. Tak tahle "tradice" mě drží dodnes. 
Místo perníčku oloupeme vosk a doma odlijeme svíčku. :D A přesně jak píšeš, s rodiči jako malé za ruky a vnímali to tajemno. No a teď vedu za ruku už vnučku...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.