Jak zit s workoholikem?

Žít s workoholikem asi dost dobře nejde. Můžeš s ním sdílet domácnost, můžeš mu poskytovat servis, ale žít a prožívat s ním něco dost těžko.

To je opravdu velký problém. Pokud on se nechce změnit a vyhovuje mu to, nemáte v podstatě šanci. Znamená to žít vedle něj svůj paralelní život, kdy si odvyknete počítat s čímkoliv, co je jinde samozřejmé a pokud selže třeba v tom, že máte lístky do kina a nepřijde domů, nahradíte to ihned náhradním plánem pro sebe. Takto to dělají třeba některé manželky vrcholných politiků.

Jsou i manželské páry, které tomu holdují společně, když je spojuje stejné povolání, ale i ti v různém období prožívají frustraci. Pamatuji si na pracovní stůl svého šéfa, který tím vynikal. Byl tam nakreslený dětskou rukou obrázek lva a nad ním nápis Jdi už domů! Bylo to od jeho dcery. Přišlo mi to tehdy moc smutné.

Základ je v tom, aby s tím přítel chtěl něco dělat, jak jsem říkala. Pak je možno rozmělnit jeho elán a nutkavou potřebu do více činností, které můžete sdílet částečně spolu a zařadit taky relaxaci a odpočinek, ale tomu se workoholici musí opravdu pracně učit, je to pro ně těžká dřina. Důležité je navyknout si oddělovat přísně práci a soukromí a pokud to jde, trávit víkendy v jiném prostředí a jinou činností, aby se trochu odpoutal od toho, čím žije přes týden.

Léčba workoholismu je stejně tak jako léčba ostatních závislostí obtížná a zdlouhavá a patří do ruky odborníkovi. V USA fungují skupiny pro anonymní workoholiky, tak jako jsou u nás AAA skupiny pro anonymní alkoholiky, jestli jsou už i tady, to nevím, pokud ano, tak asi ojediněle.

zaleží jestli pracuje pro firmu nebo podniká má vlastní firmu v takovém případě není workoholik pouze chce být uspěšný chce mít peníze je uzká hranice mezi workoholismem a touho být uspěšný. Já do svého podnikání také investuji mnoho času na druhou stranu se mi investovaný čas vrací v penězích a s přítelkyní tak můžem v létě k moři a v zimě na hory je důležité si uvědomit jestli je opravdu workoholikem.

Nepíšete, jak jste staří. Také to může být tím, že ve vztahu nechce pokračovat a tak se vymlouvá na to, že nemá čas, že musí pracovat. I ten největší pracant si však najde na dívku čas v době, kdy ji získává, dobývá. Začne ji zanedbávat a dávat přednost práci, až ji má doma pěkně pod peřinou, kam jednou za čas příjde. Najíst se a vyspat. Každopádně by bylo dobré si všimnout, jak se znaží svou nepřítomnost vám vynahradit. Jestliže jen konstatuje, že by rád, ale nemá čas, pak je to smutný příběh. Když vás vezme někam ven, na večeři, do kina, na skleničku a snaží se vám udělat každou chvilku, kterou jste spolu pěknou, mimořádnou, je to proto, že o vás stojí a čas se vám snaží nahradit. Je vidět, že přemýšlí jak vás potěšit a když už jste spolu, aby to byly mimořádné chvíle. Když ne, tak se příjde jen přitulit a celý spokojený odejde jakože pracovat. Už to, jak se na vás dívá, jak s vámi jedná, je rozhodující. I před i po intimní chvilce. Nemusíte sbírat drobky! Až co na vás zůstane.

Zuziku, mam to asi nejak stejne. Jsme spolu necely dva roky, ze zacatku se mi venoval hodne, to musim unaz, ale postupem casu to bylo tak, ze pro nej venovani bylo, kdyz byl se mnou doma a pracoval na pocitaci. Pro nej venovani proste je, ze je se mnou v jedny mistosti, at uz si me vsima nebo ne.

A jak pise babkazov o tom, jak se svou nepritomnost snazi vynahradit... KDYZ UZ JSME SPOLU tedy. Neco jako vecere, vylety, prochazky atd, to vsechno pro me udela, ALE jen, kdyz si o tom sama reknu, jinak ho to samotnyho nenapadne.

take jsem workoholik, ale nemusim za kazdou cenu...

Kazdopadne, kdyz je clovek na to sam, klient asi tezko pochopi, ze nestihne termin, protoze musel zajet do prahy sehnat kvetiny, a venovat se pak cele odpoledne pritelkyni

Ale kdyz se pak jede napriklad na dovcu snu za vydelane penize, na veceri atd, zanedbavane pritelkyne nic nenamitaji ale urcite by namitaly, jestli by s nim vubec byly, kdyby byl partner na pracaku, bydleli v garsonce po babicce, a uz 20. dne v mesici by si museli pujcovat na jidlo hm?

Pokudvam to vadi,tak to radeji ukoncete.Ponevadz bude spis horsi letama.Chcete ho pochopit?To jde dost tezko a mysĺiteze pochopeni,by to vyresilo.?Tihle lide si najdou tisic odpovedi,proc musi a vzdyckydaji prednost praci.Mam takoveho bratra.Taky se kvuli zahledenosti do sveho musim to a to a nevidel ostatni-rozvedl.Nejhorsi je,kdyz pak jeste dotycni nevedi,proc je protejsek opustil,vzdyt prece tolik dreli a ten druhy to neocenil.

Ale dá se s ním žít. Vlastní životní zkušenosti mě naučily, že jepořád daleko lepší žít s workoholikem, než s alkoholikem. Zažila jsem to druhé a dopadlo to tak, že jsem si o tom nechtěla ani nechat zdát. DOBŘE!

Život s workoholikem má podle mě, několik úskalí:

1/ Manželka čeká a čeká a čeká doma, aby svému workoholikovi poskytla dokonalý servis. Vaří, peče, chystá a čeká, až on se vrátí.

2/ Manželka se doma sama nudí a shání známosti. Nejprve kamarádky, pak i kamarády až milence. To taky nestojí za nic. Workoholik pracuje a ona si někde pokoutně užívá. Když to praskne, nastane malér.

3/ Nejhorší situace je, když jsou workoholici oba. pokud nemají děti, nechť. Horší, pokud je mají. To jsou potom chudáčci, na které nemá nikdo čas. Znala jsem podobný pár - oba ambiciózní, silně pracovití, pro práci by oba ¨dýchali. Pro co ale nedýchali, byla 10 letá dcerka, kterou se jim povedlo v nějaké přestávce mezi prací zplodit. Byla hezká, chytrá, ale chudinka, litovala jsem ji. Kdyby neměla hodnou babičku, která se jí bezmezně věnovala, nevím, co by z ní vyrostlo. Aspoň, že ta hodná babička byla po ruce. Jaga.

Zdravím.

Přijde na to. Pokud je to člověk, který podniká a rozjíždí byznys, je jasné, že nemůže se vším jenom tak seknout. Pokud maká ve fabrice jako např. obraběč kovů (nic proti obraběčům kovů) a dělá 300 hodin měsíčně a baví ho to, potom to asi lepší nebude. V prvně jmenovaném případu bych si s ním promluvil (promluvila), jak si to přestavuje do budoucna a možná byste se nestačila divit. Třeba jde opravdu o ten rozjezd, potom si tam dosadí své lidi a bude "jenom" big boss. V druhém případě se obávám, že mu to nic nepřinese. To chce hákovat 300 hodin do důchodu?

Ale to musíte vědět Vy, která varianta je správně. Každopádně je to o komunikaci. Se mnou nezačala před rokem chodit (bohudík) holka (33 let) proto, že jí přišlo šílené, že studuji dálkově vysokou školu a v práci dělávám noční dvanáctky. Sice mám 18 dnů v měsíci volno, ale prostě že bych měl málo času na "rodinu". Ano, ona nezaměstnaná, rodiči podporovaná, včetně bytu a auta od nich...