Jak se s tím smířit?

Neboj, sám určitě nezůstaneš. Chce to jen vydržet a nepropadat panice. Sice to bude nějakej čas trvat, ale v pozdějším věku se myšlení žen změní. Už nebudou preferovat kuřáky, pijany co se umějí hubou otáčet. Dostanou rozum, a o ty co trpělivě čekali na svou šanci se budou předbíhat. Pak už bude jen na Tobě vybrat si tu pravou. Jen to je běh na dlouhou trať. Zatím se klidně věnuj svým zájmům.

A líbí se ti některá? Chtěl by jsi, aby s tebou trávila čas? Tak se seber, posbírej odvahu a pozvi ji do kina. Když ti dá košem, nezoufej a oslov jinou, hlavně něco udělej. Možná budeš překvapený, kolik stejně "nešťastných" čeká na to, až je někdo osloví a nabídne jim společně strávený čas. Neboj se "změnit lokál" jiná parta lidí kteří tě vůbec neznají a nebudou tě soudit, třeba na diskotéce, nějakém kroužku, zájezdu, výletě. Odvahu čéče, život je boj ... ale stojí za to! Držím palce

Při čtení tvého příspěvku jsem myslel, že píšeš o mě. Mám to úplně stejně, včetně toho Wehrmachtu a Rudé armády. Naučil jsem se s tím žít. Prostě jsem se časem smířil s tím, že budu sám. Asi mi to tak i vyhovuje. Ty jsi teď v nejhorším období, kdy máš velkou touhu po vztahu (či po sexu), ale to časem přejde. Žít sám není zas taková tragédie, lidí, kteří žijou sami není zas tak málo. Prostě tomu dej volný průběh, časem to přestaneš vnímat jako problém.

Tobě jde o tvou čest, že? Jde jen o tvou čest. Stydíš se, že tví vrstevnící už s nějakou spali, stydíš se, že jsi ty naopak žádnou neměl v osmnácti, že jsi v osmnácti panic. Já to prostě nechápu. Nemělo by to spíš být tak, že si přeješ do nějaké zamilovat, milovat ji, a ne, aby ti šlo jen o to, žes ještě s nikým nesexoval, a potřebuješ s se s nějakou milovat, protože to od tebe žádá společnost, ti dokonalí vrstevnící, kteří hulí a pijí, a už nejsou panicové a panny? Pokud bys vážně tento dotaz položil z toho, že se chceš zamilovat kvůli sobě, a ne kvůli těm ostatních, pochopila bych to... ale takto? Jasně, chápu. Musí to být hrozné... Jakékoliv ego by bylo v kytkách, v osmnácti panic v této době? ... Ale musíš si uvědomit, že to tak ani nemusí být. Ti dva kamarádi - píšeš, že díky tomu, že se s tebou baví - jsou lůzři. A ti tví kamarády, které nazýváš lůzrama, měli už někdy nějakou holku? Jaký je vlastně mezi vámi rozdíl? Všichni tři jste stejní, nepolíbení, a tak ''lůzři''. Proč se tedy nazýváš tou největší troskou, když jste stejní? Myslíš, že jen na vašem gymnáziu jsou tři kluci, kteří mají osmnáct a holky se ani nedotkly? Jsou jich desítky. A ne jenom kluci. I holky. Stejně nesmělé, jako ty. Vážně všechny holky a všichni kluci, ačkoliv pijí a hulí, se už někdy milovali? Nejsi sám. Zrovna v této chvíli to trápí dívku v tvém okolí, a chce někoho milovat. Je to tvůj život. Máš tolik možností! Přihlaš se do nějakého kroužku, sportu, klidně si dej seznamku, klidně běž ted na ulici, do lesa nebo do něčeho jiného... a hledej.

Nesmiřuj se s tím, nech svůj život plynout, ale zároveň své šance na nějaké naleznutí nezahazuj - kolikrát jsi musel asi projít kolem holky, která se na tebe dívala, a ty ses odvrátil, nedíval ses na ní?

Btw - nesnáším pojem lůzr, nula, looser, divný atd. Cítíš se divný proč? Protože se na tebe tak dívají ostatní? Nebo protože... to tak cítíš sám? Pak to změň.

Proč by ses se špatným životem měl smiřovat? Zabojuj! Jako my všichni. Každý máme něco, s čím se potýkáme. Věř, že je to tak. Když jsem tvoji zpověď četla, naprosto nesmyslně mi v hlavě naskočila Cizinecká legie a to, že jsou tam mužové stejní, jako sebe popisuješ. :D

Proč o sobě používáte výrazy jako lůzr, divný apod.? Vážně si to o sobě myslíte? Vážně byste se chtěl rovnat těm "huličům" a "pařmenům"?

Já to vidím jinak: Zaplať pánbůh, že jsou i mezi dnešní mládeží lidé, kteří dají přednost sportu a samotě před přizpůsobováním se výše zmíněnému. A nevěřte tomu, že nepotkáte dívku, která by o Vás stála. Je jich méně (stejně jako je méně mládenců jako Vy), ale jsou. Jenom trvá chvilku déle, než některou z nich potkáte.

Nevěš hlavu, není to tak černé. Píšeš "absolutně bez kamarádů" a o kousek dál už o dvou píšeš. Holku neoslovíš, ale v šatně pozdravit dokážeš. Zkrátka, nejsi nula atd., ale jsi jen málo společenský. Tak se jen trochu snaž. Nemusíš se hned vtírat a nějakou balit, ale třeba se jí úplně normálně zeptej na něco školního. A když se hovor trochu rozvine, bude dobře. Když jen suše odpoví, taky dobře. Když neodpoví, je blbá (a je dobře, že to víš ). Zkrátka, vždy to dopadne dobře.

Panictví v 18? No bóže, na ulici to vidět není a nikomu to vykládat nemusíš. A bude vás takových víc, než si myslíš.

Ahoj, já si myslím, že když se bavíš s těma dvěma klukama ze třídy, co jsou na tom podobně, že by se to dalo využít - můžete přece jít ve třech třeba na diskotéku nebo kamkoli jinam "za holkama" a vzájemně se podporovat, určitě to je lepší než někde postávat sám... buď trochu aktivní, zapoj i ty dva a začněte něco podnikat...

Po přečtení Tvého článku Ti chci napsat, že nejsi určitě sám s takovým problémem. Jsi určitě šikovný kluk, když studuješ gympl. A taky to, že nepiješ, nekouříš. Takových je mezi mládeží ve Tvém věku dnes už málo. A co se týká toho názvu, co ti říkají l..., tak s tím má zkušenost. Můj syn, taky slušný, jedničkář, nekouří, nepije, sportovně založený a v kolektivu se našli takoví, co se k němu chovali, tak jak ty popisuješ a nazývali ho tím škaredým názvem.

Příjde mi, že dnešní mládež je hodně zkažená, neumějí se chovat a když je někdo slušnější, tak si ti grázlikové třídy na něho pak dovolují. Ale opravdu si z toho nic nedělej. On měl štěstí v tom, že já jako matka jsem to tak nenechala, zajímala jsem se o problémy v jeho třídě a v kolektivu, věc se řešila s učitelkou a následně s ředitelem školy jako šikana, bylo toho víc, co si ten nepovedený kolektiv na syna později dovoloval. Se vším se mi svěřil a já jako matka jsem to nenechala tak a už od začátku se to řešilo se školou. Byla to dlouhodobá záležitost a ikdyž to pak řešila škola, občas je ještě problém ze strany kolektivu objevil. Ale syn už má školu hotovou a pracuje a taky simyslel, že ty problémy ve školy s některými jedinci mu niky nezkončí. Byl z toho strašně nešťastný a my jako rodina také.

Jen vydrž, vše přejde. Je však škoda, že to nechtějí tví rodiče s tebou řešit a nezajímají se o to. Jinak ti můžu poradit jestli máte na škole školního psychologa nebo výchovného poradce (někdy je to jeden člověk) a za tím bych ti poradila, aby jsi zašel a vše mu řekl a on ti určitě poradí. Nebo nevím, jaký máš vztah s třídní učitelkou (učitelem) s ním bys také mohl zkusit mezi 4 očima promluvit a říct, co se ti ve třídě děje, protože vím, že někdy učitelé o celé situaci nejsou informováni. Ale také vím, že někdy situaci učitelé znají a nechtějí jí řešit, proto je lepší oslovit školního psychologa nebo výchovného poradce. Je jen škoda, že se nemůžeš s tím obrátit na rodiče.

Každopádne Ti strašně držím palce, ať se vše v lepší obrátí a ať najdeš pomoc a dobrého kamaráda nebo kamarádku. Někdy jeden dobrý kamarád je lepší než celá parta. Ale musí to být ten opravdový kamarád, na kterého se můžeš spolehnout a mužeš mu věřit. Který nezklame a nezradí. Vím, že je opravdu někdy těžké někoho takového potkat.

Tak ať se ti dobře daří.

Li.Ostrava.