V čem na smuteční rozloučení?

Dobrý den, volte společenské oblečení - tedy, ten kostýmek. Rodina nejste, pohřeb to není a ani na pohřeb nemusí být dnes již černé oblečení (pokud nejde o rod. příslušníky). Zdravím!

Omlouvám se, přehlédl jsem tu možnost černého kostýmku. Měl jsem na mysli ten modrý.

Bílou halenku bych nevolil - buď tu černou nebo nějakou jinou, ale tmavší. A, samozřejmě, počkejte si na názor od žen.

v necem tmavem nevyraznem bude stacit... (osobne na pohrby nechodim a ani na hrbitov, cele je to jedno velke pateticke divadlo, rozloucit se s clovekem mohu sam v sobe a zaroven nepotrebuju kus sutru, abych si na me blizkeho cloveka vzpomnel, tento nazor vsak nikomu nevnucuji)

Vezměte si tmavomodrý kostýmek a do něj třeba šedou, kávovou halenku, bílou bych nebrala,ale tmavá také být nemusí, dnes se chodí na pohřby různě. Byla jsem na pohřbu známého zrovna minulý týden, také mladého - 57 let, byla tam žena v bílém kalhotovém kostýmku, a bylo to tedy jak pěst na oko...Hodně se nosí černé kalhoty a jen halenka, či košile, bez saka. Už jsem za život obchodila pohřbů mnoho a někdy to je tedy plejáda oblečení...Ale je to vyjádření úcty k tomu zemřelému...

Samozřejmě společensky oblečen. Ani ta černá si myslím, že není povinná (sám jsem se loučil se svým otcem v šedivém obleku). Ale chci spíše polemizovat o tom patetickém divadle. Prostě si uvědomte, že někdo umře, je sám, není nikoho, jen on sám odchází. A ti, kteří ho měli rádi, se asi budou chtít rozloučit. To by měli jeho nejbližší ostatním umožnit. Někdo se bojí, že se ukáže, že až tolik lidí se loučit nechce. Někdo jiný se chce vyvarovat zase nějakých neupřimných kondolencí. Ale to není problém toho nebožtíka, ale zájmů jeho pozůstalých. Takže pohřeb je spíše výsledkem názorů pozůstalých, než přání nebožtíka.

prave (posledni veta)

Ahoj. Astramo, vyjádření nějaké úcty k zemřelému, nemusí záležet jen na oblečení. Už ta účast je jakési vyjádření úcty. Někdo to oblečení dost hrotí, i když jistá soudnost by se taky v některých případech hodila.

Myslím, že už se tak moc neřeší barva oblečení, jistě že se nehodí jít v něčem bílém nebo křiklavém. Bydlím na vesnici, kde jsou pohřby stále jakousi "sváteční údálostí", ale už mi maminka říkala, že se oblečení, hlavně u mladší generace tak neřeší. Ty starší tetiny chodí pořád ve stejném, ještě se tu nosí kroje, ale mladší si oblečou cokoliv decentího. Já řešila pohřeb tety v zimě a jela si kvůli tomu koupit tmavší kabát. No a její bližší příbuzní byli v zimních bundách a džínách. Takže bych tomu oblečení nepřikládala takový důraz. Klidně jak do práce a ne moc světlé..

Děkuji všem za rady. Jsem ráda, že nemusím jít v černém. Vyhrál to modrý kostým, mám k němu i vestu. Bude asi teplo, tak sako nechám doma a nyní jdu hledat decentní halenku. Holky, znáte to? Skříně nejdou zavřít a my nemáme co na sebe

Pietní černá ztužka a vlastní účast při jedinečné cestě k Cháronově prámu, ani se mi to nechce komentovat, promiňte. S úctou Všem.

Pohřbů jsem už zvládla hodně...kéž by raději ne.

Pamatuji se na dva v parném létě, měla jsem černou sukni do půl lýtek a starorůžovou halenku s dlouhým rukávem.

Ten tmavomodrý kostýmek by se mi zamlouval, nebyla jste až tak nejbližší příbuzná, abyste musela mít černé oblečení. Halenku třeba šedou, béžovou. Nakonec by nevadila ani ta bílá, vždyť při zapnutém kabátku kouká jen ten kousek ve výstřihu. A muži také nosí bílé košile. Tak proč ne? K tomu tělové punčocháče, černé střevíce a černou kabelku.

Když mi umřel náhle taťka, bylo mi 19. Byl to pro mě ohromný šok a velká změna k horšímu v dalším životě. Z obřadu si nepamatuji nic, jenom vím, že manželka taťkova bratra, tedy vlastně švagrová zesnulého, měla ohromný jasně červený klobouk, velký jako mlýnský kámen a k tomu červené lakované střevíce. Bylo to v krematoriu jako pěst na oko a pamatuji si tu hrůzu dodnes, i když je tomu už 41 let. Teta byla jako muchomůrka červená. Některé oblečení je na pohřeb nejen nevhodné, ale doslova jak pěst na oko. Jaga.