Jak se říká různým botám?

Protože náš jazyk si žije vlastním životem. Holínky se dříve říkalo koženým vysokým botám, teď tak nazýváme gumáky. Já jsem na to dost "punťa" (puntičkář) . Asi by mne rozčílilo, kdybych si do vyhledávače zadala nazouváky a vyjela by mi tam balerína na pásek přes nárt. Nebo bačkory a nasměrovalo by mě to na pantoflíky. Takže i já jsem dost často zmatená, co se to vlastně prodává a pod jakým názvem.

Milá babčo, jsem z toho taky občas na větvi. Ty slipry - to bych zařadila nejspíš mezi slipy!

Jenže móda se mění. Vzpomínáš na kristusky? /kdysi dávno? / Nebo jarmilky, žabky, ty jsou ostatně i dnes. Pamatuji, že se kdysi /to jsem byla ještě malá/ nějakým dámským botám říkalo i šupky. Asi šup do nich, šup z nich. Také jsem jako dítě nosívala tatranky a nebyly oříškové! Byly to vyšší plstěné boty s kožíškem a háčky, kterými se utahovaly tkaničky. Nosili je i dospělí, ženy i muži. Něco, jako předchůdce důchodek. Ráda na ně vzpomínám, měla jsem červené a bylo v nich teploučko. Jen se nesměly promáčet.Po letech se začaly prodávat i tzv. tuleňky. Bylo to něco podobného, z tuleňů ale neměly nic.

Na bruslení jsme nosily tzv. bagány, či bagánčata. Tvrdé, kožené, s řemínky přes nárt. Podpatek jako kámen. Do něj se kličkou utáhly brusličky "šlajfky" a odpadlo protivné přezouvání se do bruslařských bot. Stačily jedny na všechno. Jen pokaždé na ledě sehnat šikovného silného chlapa, který by to dobře utáhl. Naše dětské síly na to byly krátké.

A vzpomínáte na kordovanky? Někdy v 60 letech. Byly to boty z gumy, něco jako dámské šněrovací boty nad kotník. Béžové či šedé. S tkaničkami. K nim se kupoval přípravek Kordovan /asi proto ten název/. Byl v tlusté tubě, jako zubní pasta, ale větší balení.Vytlačilo se kousek hmoty na hadřík, navlhčilo a tím se boty čistily. Hodně to pěnilo. Něco, jako mýdlová pasta.

Ráda vzpomínám na korkáče. To už mi bylo asi 16 let, měla jsem bílé a červené. Dámské letní sandály, s podrážkou a silným podpatkem z korku. Chodilo se v nich velice pohodlně.

Také vzpomínám na gumové galoše, které se kupovaly větší,protože se do nich noha musela vejít i s bačkorou. To bylo obouvání, než se do nich člověk dostal!

Vůbec ty názvy mi občas motají hlavu. Dneska nám vhodili do schránky letáky. Manžel studoval nabídku a najednou mi povídá: ty, pocem, co je tohleto? Byl tam obrázek něčeho z plastu - snad hračky, k tomu napsáno: NERFN - STRIKE ELITE STRONGRAM. Vhodné od 8 let, cena 359 Kč. Nic víc. Nic, co by bylo česky. S našimi dávno zapomenutými znalostmi němčiny, ruštiny a latiny nerozluštitelné. Docela by mě zajímalo, co to bylo. Ale nakonec, vem to pes!

A tak jsem se na to vybodla. Stejně si to kupovat nebudu. Když jsem bez NEFRNU STRIKE vydržela do šedesátky, vydržím i nadále. A navíc ušetřím 359 Kč. Jen mě občas štve, že je to tu samý cizí paskvil a normální Čech už ani nerozluští, co mu to leták nabízí. Jaga.

Bohužel, často se podobné zpotvořeniny objevují i v křížovkách. Luštím ráda, luštím s chutí, ale občas se mi objeví divné slovo jako DRIVE nebo BABYSITTING. /viz. poslední Překvapení/. Pak ztratím jistotu, křížovku nedokončím a běsním. Jsem Čech, koupila jsem si český časopis! Proč tedy takováto, pro řadu lidí nepochopitelná slova v křížovce? KRUCIŠ!