pro začátek se musím přiznat, že jsem o tom před tím nikomu nikdy neřekla.
Začalo to vlastně tak, že jsem začala mít nechtěné myšlenky o tom, že "co když jsem možná nacistka", "co když začnu brát drogy", nebo "co když mi přeskočí a ublížím mladšímu bráchovi". Nejdřív jsem byla vyděšená, a nadávala si, jak odporný jsem člověk, když na takové věci dokážu myslet. Jsem totiž bezproblémová a spíš plašší, takže žádnou z výše zmíněných věcí bych nedokázala udělat. Nicméně to, že na záchodě počítám dlaždičky, na mapě státy a schody ve škole i jinde, to jsem přisuzovala tomu, že si tím jen krátím dlouhou chvíli.
Zhoršovat se to začalo až před měsícem, kdy jsem si pořídila zrcadlovku. Celý den jsem vydržela přemýšlet nad tím, kolika možnými způsoby se může rozbít, zatímco nejsem doma. Šel táta kolem a srazil jí? Nemám mu radši zavolat? Mnoho nových "obsesí" se objevilo, jiné se zesílily.
Začala jsem se tedy pídit na internetu. Po cestě různých diskuzí, fór a testů jsem narazila na tento závěr. Ouha, všechno sedí (samozřejmě s rezervou všechno)!
Nejhorší na tom je, že já nemám absolutně tušení, jestli je to opravdu tak, nebo jsem si to hypochondricky vsugerovala. Žiju v nejistotě: jsou to příznaky OCD, nebo to dělám schválně? Najednou mě moje fóbie z pozdního příchodu začala znepokojovat. Moje maniacké rovnání věcí podle barev, velikostí (ale hlavně těch barev) taktéž. Nebo se mnou jen mlátí puberta?
Ale co je možná ještě horší, bojím se svěřit rodičům. Už tak mají současně stresu dost. Nechce se mi táhnout je k psychologovi, aby mi řekl, že tohle je u dívek v pubertě normální.
Co myslíte vy? Mát s touto nemocí nějakou zkušenost?
0x
0x
Rozhodně bych doporučoval zajít k psychologovi. 
Ano, tohle jsou některé z příznaků OCD. Třeba to přemýšlení, "co by, kdyby". I to může mýt jeden ze symptomů.
Jinak - OCD to být může, ale bez diagnózy to tady nikdo nepotvrdí. Co by se třeba stalo, kdybys nepočítala schody nebo dlaždičky? Pociťovala bys úzkost a měla špatný pocit, že bys je nakonec zase počítala?
Co by se stalo, kdyby ti někdo uspořádané věci rozházel a udělal v nich svůj systém? Zvykla by sis, nebo bys to zase musela udělat podle sebe, jinak bys třeba neusnula?
Tohle je dost individuální, bez konzultace s odborníkem se to ale nevyřeší.
Nebo navštívit rovnou psychiatra, to už je v podstatě jedno.
A s tím počítáním dlaždiček, pociťovala bys "špatné" myšlenky a počítáním bys chtěla zabránit v tom, aby se vážně staly?
0x
Kamarádka také kdysi řešila "nutkavé pocity". Např. že si musí vzít oranžové tričko, protože jiné by jí nepřineslo štěstí, sčítala různé řady čísel (na jízdence, č. autobusu, čas ...) a běda jak vyšlo číslo, které jí nevyhovovalo, trička ve skříni musela být vyrovnaná podle barev a tvořit naprosto úhledný sloupec... Když viděla něco špatného, radši moc nedýchala... A další... Už je řadu let v pořádku, ale sama by to nezvládla. Vyhledala psychoterapeutku a ta jí pomohla. Vše spustil velký stres a starosti.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.