Potkali jste se s energetickým člověkem?

Hele buď rád, že ji znáš, že někoho kolem sebe takového máš ... sálá z ní energie, tak jí využij

Je to asi paní, co nechce sedět doma, tak si vymyslela, že bude ranní ptáče, dál doskáče, s e spoustou lidí pokecá, dozví se nový věci, zabije čas, rozdá deník a úsměvy ... vždyť tak tomá být.

Podle mne není blázen, jen prostě ráno vstane a už to lítá a večer ulehá s pocitem naplnění

já to sice nepochopím,ale závidím jí. Cítí se dobře a to je dobře.Já zas bych nešla do práce ani za šílený prachy.Nevěděla bych proč.

Snad je blázen?
Té bychom měli závidět, jiní sedí doma, čumí z okna, pohodlně hnijí a nadávají. Takovým se vyhýbat. Znám, 90 let, v zimě na kole, aktiivní, jiní turistují. To bych chtěl... Aspoň něco má ze života.

Možná právě doma už seděla, jestli je v důchodu tak tam možná taky už byla sama... A jednou si řekla DOST a vyrazila mezi lidi. Není to o penězích, jde o to že je mezi lidma, prohodí s nima pár vět a má pocit že je užitečná. Mě se to líbí a držím jí palce aby jí ten elán ještě dlouho vydržel

Umět si odpočinout je velice důležité,tojo...jestli ta paní je plna charisma či energie nebo jen blázen to nelze z vašeho psaní vycítit...

Každopádně si ale zaslouží svou pozornost a važme si takových lidí,těch už moc beztak nezbýva...

Teď něco zase z mého okolí...

V našem menšim městečku,okolo 8 tisic obyvatel,bydlí jedna důchodkyně.Ta téměř pravidelně navštěvuje každý pohřeb,ktery se ve městě udá.S každým poplká,popřeje pozůstalým aleluja,pomodlí se nad neboštíkem a jde domu.Je fakt,že to v hlavě nemá v pořadku,charisma maximální a té energie na rozdáváni dost.K tomu ještě bydlí na charitě,kde svým spolubydlícím a nemohoucím důchodcum chodí na nákupy.Prostě jen tak,za nic...

Když jsem si to četl, hned se mi vybavila povídka Jana Nerudy O měkkém srdci paní Rusky. Nevěřil bych, že i dneska se tyhle typy lidí najdou. )

Je to sice moc pěkné, ale současně moc smutné. Její život je rozdávání novin. . Až se svatý Petr zeptá: Co jsi na světě dělala? Řekne : Rozdávala jsem noviny. A dušička za ní řekne: Stála jsem s novinami Strážní věž. Žádné- Starala jsem se o děti, muže, zvířata, milovala jsem a z lásky jsem dělala spoustu věcí, keré oni potřebovali. Však koukni dolů, kolik lidi pláče. Pan Carnegie dal podivnou otázku: Myslíte si, že jste oblíbení? Spočítejte lidi, kteří by plakali, kdybyste zrovna teď, v tuto chvíli zemřeli. Kolik lidí by si všimlo, že tato paní už není. Kromě dodavatele těch novin. Komu by chyběla? Omlouvám se, ale teda já mám dnes náladu!

Paní v důchodu bude mít děti už dávno odrostlé a klidně na druhém konci republiky a partner mohl již zemřít - muži prostě statisticky umírají dříve.
Ale i přesto může ta paní říct - denně jsem rozdávala kapku radosti a nepatrně pomohla řadě lidí. To podle mě není špatné a je to víc, co o sobě může říct řada jiných lidí.

.

PS: já třeba dneska můžu říct - udělal jsem dobrý skutek. Neměl jsem z toho ani korunu, ale přesto mi to udělalo větší radost než kdybych na ulici našel stokorunu

Za rozdavani deniku Metro jsou penize. Treba to dela proto.

U nas mam taky jednoho, ten ve svem veku uz by mohl odpocivat na zahradce, ale protoze je sam a sam se nudi nejhure, tak ve ctyri rano uz roznasi noviny, pak si zajde do obchodu, prijde domu, tam se venuje svym psum, sve zahradce a vecer jde s klidnym svedomim spat. Kdyby bydlel v panelaku, zcvokne