Vyhráli jste někdy s časopisy?

Mám známou která vyhrává každou chvíli. Podvod to není, ale je třeba soutěžit pravidelně a třeba i z více adres. Na soutěžní otázky odpovídá minimáně z pěti adres a soutěží den co den, každou noc tomu věnuje tak 4 hodiny. Ale není to jen z časopisů.

Nedělá to kvůli penězům. Je to soutěživý typ.

Jakou práci? Práci hledám.

Je 200 lidí na jedno místo.

Levně kupte a dráž prodejte!

vyhrála jsem mockrát a i hodnotné ceny ...

já tedy jen z jedné adresy a jen jeden pokus, prostě je to o štěstí

Já vyhrála akorát jednou v Zoo knížku o papoušcích, to už je víc jak 20 let. Papouška samozřejmě nemám. Pak knížku z Blesku, kterou jsem nečetla. A pak ještě před 25 lety bonbóny, v tombole dětský. Ty jsem snědla.

V časopise Cinema jsem vyhrál televizi JVC jako 1.cenu ale je to 20 let.Jsem tam i vyfocený.A pak jsem vyhrál video Phillips, také v Cinemě asi 2 roky na to.V současné době nesoutěžím,ale věřím,že to podvod není.

To i já vyhrála v časopise Cinema asi 2 lístky do kina. Taky je to 15 let.

Ahoj. Já tedy ne, ale v rodině něco bylo. V éře federálního vztahu se Slovákama, byl takový módní časopis MÓDA. Dělali to v Bratislavě. A v jednom vydání vyhlásili výtvarnou soutěž pro děti. Něco namalovat. Tak synek, asi 6ti letý něco s mámou spáchal a ona mu to tam poslala. Po čase přišel balíček z toho vydavatelství a v něm bylo LEGO v odhadnuté hodnotě asi 840 Kč. Malej z něho měl docela radost.

Humbucker - to je fajn, že malej z toho měl radost. To já, když byla dítě 3.třída základky za minulého režimu, posílala paní učitelka (dříve soudružka učitelka) do československé televize naše odpovědi na otázky z jednoho dětského školního televizního vysílání, bylo to něco o dopravě, dopravní značky a tak, pár děcek jsme vyhrály. A v tom psaní z televize bylo sdělení, jak jsme šikovné, chytré, bla bla děti a že nám posílají hodnotné ceny, dostaly jsme po jedné papírové záložce v podobě pravítka a jeden papírový rozvrh hodin no to byla vážně hodnotná cena to je odměna na kterou se nezapomíná. Ale dopis mám schovaný na památku, ten potěšil.

Jinak k otázce, asi před 10.lety jsem vyhrála 1.tisíc kč za vyluštěnou křížovku. To potěšilo. Jinak už nikdy nic.

Poslal jsem křižovku a vyhrál dva lístky na muzikál na mrazíka.

Moje sestra kdysi vyhrála také v dopravní soutěži jakéhosi pajduláka. Dcera v Překvapení set kvalitní kosmetiky z kozího mléka La chevre tuším, Kdysi horské kolo COLA Cao na kakao. Poté v ABC lístky do kina Chatumena. Já 1000,- Kč pak stříbrný řetizek s přívěskem v rádiu, otištění článku 120,- Kč Tričko a čepici a vcelku zajímavé vstupenky/ časopis již neexistuje/ na vystoupení Davida Caperfielda tehdy v Holešovicich asi funguje cosi mezi nebem a zemí . Tuto shouw jsem si velmi přála vidět..

Ještě si vybavuji situaci na Zličíně cca 13 let zpátky na Zličíně akce s kamionem Haribo pro děti , téměř každé dítě něco dostalo. mě se stalo osudným datum narození. tehdy se kdosi na podiu zeptal zda nemá někdo narozeniny. Nikdo, jen já se červenala. Poté otázka kdo bude mít v nejbližší době narozeniny jedna malá holčička se přihlásila a do dcera strčila a´t tam jdu také, když mám dnes narozky. Tak jsem ji uposlechla musela jsem předvést občanku no vážně krve by se ve mě nedořezal. Ale výhra byla sladká, dort ve tvaru medvídka Haribo docela velký posázený gumídky Haribo. Byl moc dobrý.

Já dostala na táboře k narozkám čokoládu a na tom samém táboře jsem si musela vyzpívat kapesník, který jsem ztratila a někdo ho vrátil. Nehlásila bych se k němu, ale sestra to na mě práskla, že je můj, ať si pro něj jdu. Tak jsem šla a musela zazpívat komunistickou písničku. Za posmrkanej kapesník jsem zpívala Děti černé, žluté, bílé... každé v jiném světadíle. Zpěv mi šel, tak mi kapesník vrátili .

Na kapesník bych se vybodla, stál Ti za to?

My si jako děti hrávali na návsi, celá parta. Mezi námi Pepíček. Byl o pár let starší, než já. Žil jen s maminkou, ta měla asi 150 kilo a zpívala v kostele. Tatínek s nimi vycházel dobře, ale žil v sousední obci, protože tam měl dům a hospodářství. Takže se neškorpili, ale bydleli každý zvlášť.

Aby mamince nebylo smutno, začala dělat kuchařku místnímu panu faráři. Pepíček často pobýval na faře, proto pochytil různé farské móresy. Jednou jsem si na náves donesla malý dětský kufřík, v něm panenku a oblečení pro ni. Ale Pepíček mi ten kufřík i s obsahem sebral. Odjel s tím na kole, kdepak bych ho dohonila! Brečela jsem.

Pepíček viděl, že mě má na háku. A když se prý pomodlím /to měl z té fary! /, tak mi to vrátí. Nakonec, mohl chtít i horší věci. A tak jsem souhlasila. Klekla jsem na kolena u obecní studně, sepnula ruce a spustila: Andělíčku, můj strážníčku...jak mě naučila babička. Pepíček mě sice několikrát přerušil a musela jsem znovu, ale nakonec mi kufřík dal. Protože kolem byly ostatní děti a těm se jeho vytahování nelíbilo. A nutily ho, aby splnil, co slíbil. Ach, to jsem měla radost, že mám své poklady zpátky...

Dneska, asi 55 let od této příhody, když jedeme do mé rodné obce, pokaždé manželovi ukazuji z auta studnu, u které jsem se modlila /je tam pořád, byť zrenovovaná/ a říkám: Tady jsem se musela modlit.

A on pokaždé odpoví: Bože, ty jsi ale byla kus pitomce! / A má pravdu./ Jaga.

Já pro ten kapesník musela, když sestra před všema na táboře na mě řvala, že je můj a ať si pro něj jdu.

...táta v Překvapení asi za 5 let třikrát-jednou telefon- nevalný, ale zadarmo. Podruhé 10 000 na zaplacení účtů na domácnost. Rázem bylo po dluzích...

v TV PLUS 2x za dva roky vysavač

Ahoj. Poněkud si nemůžu vzpomenout, na nějaké mé slavné příhody, v nějakém vyhrávání nějakých cen. Proto zdrbnem kámoše. On dal něco peněz synkovi a ten koupil asi před 17 lety, dvě čokolády Studentská pečeť. Byla na nich nějaká výherní soutěž s autama. Tak že, vyhrál Octávii. Červenou. Tatík měl ohromnou radost. Musel cvaknout pojištění, zimní gumy a ještě nějaký věci. Nakonec na tom ještě získal. Synek to auto staříkům nechal k používání. Skoro veterán slouží dodnes. Ahoj.

Ahoj. Já jsem se pro ty bonbony styděla jít do tomboly. Je to víc jak 25 let. Zrovna bylo maškarní a spoustu lidí tam. A já vyhrála jen ty bonbony. Tu nejnižší cenu. Ale byla to sranda.

Už jsem si vzpomněla jaký bonbony jsem vyhrála. Byly to jahůdky červený, já celá rudá šla pro ně a bylo to ještě za komoušů.

Vzpomínám, vzpomínám, ani mně se štěstí pokaždé nevyhnulo. Posílám už asi 10 let soutěže do Překvapení - ale nikdy nic. Týden co týden. Už začínám mít divný pocit, zdali v tom není nějaký podfuk. 52 týdnů x 10 let = 520 lístků. Pokaždé vyhraje okolo 60 lidí. To je 31.200 výherců. A že já ani jednou? Opravdu je to divné.

Ale jinak jsem vyhrála:

1/ ve Světě motorů knížku od sovětského spisovatele. Byla pro ženy a dala se číst. Nebyla špatná. /70. léta/

2/ v Zemědělských novinách několik knih. Byly od mladých japonských autorů a asi ležely někde ve skladu spoustu let. Při sebelepší vůli se to nedalo číst. /70.léta/ I když mám ke knihám úctu, nezbylo nic jiného, než je vyhodit.

3/ ve Vlastě 3 denní účast na Valtickém barokním létu. Pro 2 osoby. Jela jsem tehdy s dcerou. Byl to takový danajský dar. Musely jsme si samy hradit dopravu a ubytování. Volné jsme měly jen koncerty, barokní operu a 2 x nádhernou hostinu. Bylo to moc pěkné, přestože jsme si musely za tu cestu a hotel dost připlatit. /80. léta/

4/ V roce 2010 od jedné CK 8 denní dovolenou pro 2 osoby v jižní Itálii. Obsahovalo to cestu busem a ubytování v apartmánu. Jídlo, bohužel, ne. Přesto to byla krásná dovolená a kromě pojištění a potravin s sebou nás vyšla vlastně zadarmo. To by se mohlo opakovat častěji.

No a nakonec - na jednom rozpustilém hasičském bále jsem vyhrála poslední cenu. Hasiči nechtěli předem prozradit, co to je. Když jsem přišla k pódiu, vytáhli velikánský asi metr dlouhý a tlustý rohlík. Neměl ovšem slušný tvar. Všichni ho chtěli vidět, já se styděla a hodila jsem ho pod lavici na zem. Když jsme šli domů, přelomila jsem ho napůl a strčila do tašky k lodičkám. Manželovi rodiče v té době totiž ještě chovali čuníka a tak pašík s chutí mou výhru posnídal. A bylo mu jedno, jaký tvar to původně mělo. Jaga.

Zdravím. Tak to jsme min. dvě. Zkoušela jsem to zatím ze tří časopisů, ale vše jsem vyplnila a poslala i SMS. Jedna Sms je za 9 Kč, ale pak mi posílají sms s ještě jednou otázkou, aby jsem měla větší šanci vyhrát. Pak se mě ptali znovu na nějakou otázku a to už mi začínalo smrdět a napadlo mě, že jim jde jen o prachy. 200 Kč mě to SMS stálo! Utratíte to ani nevíte, jak. Teď už jen přes internet budu hrát. Děkuju všem za odpovědi.

V 90letech jsem v nějakém cestovatelském časopise vyhrál hlavní cenu zájezd. Šlo o těžkou křížovku co mi vyluštila babička a já vyhrál. Nakonec překvapení bylo, že křížovku správně vyluštilo jen 4 lidé a výher bylo 5 a další, že zájezd byl dodatečně vybrán a šlo o 30km od mého bydliště, kde jsem byl už tenkrát 10x