Už skoro půl roku jsem poblázněná do jedné skupiny. Znamenají pro mě opravdu hodně ... když mám špatnou náladu tak mě vždycky dokážou rozveselit. Jenže poslední dobou na sobě pozoruju že poslouchám jen jejich písničky... ad té doby co je poslouchám jsem si moc písniček od jiných interpretů neposlechla, protože když už si něco poslechnu tak mám strašně špatné svědomí... jako bych je zradila... Často si představuju že jsem s nima že s nima bydlím atd. až mi někdy nedojde že to není pravdaa začnu si říkat Jak se těším až se s nima zase uvidím atd. a pak mi dojde že se s nima nikdy neuvidím. Upřímě si nedokážu představit že bych chodila s někým jiným než s jedním z nich... žádný kluk mi nepříjde tak dokonalý jako jsou oni... Připadám si jako cvok... co mám dělat...? :/ ( jo ta skupina jsou One Direction ... prosím neurážejte je tu )
0x
Po první větě jsem věděl o kterou skupinu se jedná 
Co máš dělat? Celkem nic. Teď Ti to určitě přijde jako nemožná věc, ale přejde to. Vidím to u neteře. Taky před dvěma lety neposlouchala nic jiného než One Direction. Přišla k nám zapla noťas a sjížděla všechny klipy několikrát. Taky ji to přešlo. Pořád je sice poslouchá, ale ne každou volnou chvilku.
Prošli jsme si tím se svou oblíbenou skupinou/zpěvákem/zpěvačkou téměř všichni.
0x
Použiju takvé to americké OMG 
Ne, opravdu nejsi normálni a jsi blázen! Měla by ses léčit a to hned.
Nicméně je doufám všem jasné, že tenhle dotaz není myšlen vážně, že takový nemehlo mezi námi doopravdy nežije 
Michale, je vidět, že moc zkušeností s puberťačkama nemáte. Případně jste měl "štestí" na ty "normální". Předpokládám, že jí je tak 13-14 let a v tomto věku jsou podobné věci obvyklé. Neříkám, že to tak má každá ani většina. Rozhodně, ale @Hetty není sama.
To že si představuje, že s něma bydlí a že se stýkají ...no má bujnější fantazii a co? To je nějaká nemoc?
Jak jsem psal, neteř na nich taky ujížděla (ne teda s takovou fantazií) a teď je 15,5 a je "úplně normální".
0x
Vůbec se tím netrap, to, že si určité věci představuješ, a někdy si dokonce myslíš, že je to pravda, je dobře, protože se ti líp žije s tím pocitem, že je nejspíš nikdy neuvidíš. je to opravdu úplně normální, já sama třeba tohle nikdy neměla ani v pubertě, ale většina mladých holek to má, já si dodneška představuju spoustu věcí, hlavně, když mě někdo naštve, jsem schopná dokola a dokola si představovat, jak se potkáme, při té a té příležitosti a já mu/ji řeknu to a to.. a světe div se, je mi pak vždycky líp, mám totiž taky pocit, že se to fakt stalo ono to časem přejde, užívej si to a dokud víš, že je to jen v tvý hlavě, je vše v pořádku 
věř mi
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.