Práce, jak k tomu přistoupit?

Od: Datum: 07.05.15 14:27 odpovědí: 9 změna: 08.05.15 12:14
avatar

Dobrý den všem,

mám takové téma ohledně své práce a zajímalo by mne, jak to vidíte Vy a jak byste se zachovali.

Učím angličtinu v několika firmách dospělé, oba kurzy trvají od února. V jedné firmě mám 4 skupiny po 2 studentech. Jedna skupina jsou ženy, jedna z nich je v mém věku, jedna ve věku mé maminky.

Víceméně všichni v té firmě mají kurzy prakticky nařízené, i když i oni sami říkají, že jazyk pro svou práci potřebují a jsou rádi, když jej budou umět používat lépe. Kurz je samozřejmě na jejich potřeby zaměřen, vycházím pouze a jen z toho, co oni mi řeknou, že by potřebovali procvičit, průběžně konzultujeme směr kurzu a probíranou látku, resp. její užitečnost. Oni na to ale vyloženě kašlou, přijdou na tu svou hodinu a konec. Máme jen 1x týdně 60 minut, což je bez dalšího učení jako nic - tam žádný pokrok nebude nikdy vidět. Já s tím problém ani nemám, nejsem za jejich pokrok zodpovědná, nejsou to děti. I když mne to samozřejmě trochu trápí, že ta snaha vyjde vniveč, a taky se trochu bojím, že na konci řeknou "k ničemu mi to nebylo" a bez bližších podrobností to vlastně znamená, že jsem lektorka "naprd". Ale to skousnu.

O čem však v poslední době přemýšlím. Dělám jeden druh cvičení - není to nic zázračného, ale má to něco do sebe. Studentky to cvičení baví a vyžadují jej; říkají, že je efektivní. Je zaměřené na procvičení slovní zásoby, což ony hodně potřebují. Jenže... výroba takového kvalitního cvičení mi zabere 30-60 minut (je to šité na míru slovíčkům, která bereme, na každou hodinu a pro každou skupinu zvlášť), a jeho aplikace v hodině zabere cca 10 minut. Poměr těchto časů je dost nerovný - já se musím připravit na dalších 50 minut té vyučovací hodiny. Takže mám dilema: Mám toto podstoupit pro lidi, kteří za stejným účelem - svoje jazykové vzdělání - nejsou schopni/ochotni tuto "oběť" podstoupit? Ze začátku jsem to dělala - vždy se snažím svou práci dělat dobře a když něco funguje, tak proč ne. Nepracuji stylem "tohle už je nad rámec mých základních povinností a dělat to tedy nebudu", to fakt není můj styl práce. Ale když nad tím občas přemýšlím, tak si říkám, proč mám já trávit svůj volný čas (placená tak dobře opravdu nejsem) nad něčím, pro co ten druhý ani nehne prstem.

Jak to vidíte Vy? Dělali byste na každou hodinu tato cvičení, kdybyste byli v mé kůži? Něco nad rámec svých povinností, protože to ten druhý chce, i když víte, že on sám do toho ten čas a úsilí nevloží?


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 07.05.15 14:59
avatar

Je to spíš na Vás a na Vašem svědomí. Každý by měl dělat svojí práci tak, jak by jí očekával od druhého.

Já jsem sice taky jeden z těch lidí, kteří se snaží k práci přistupovat odpovědně a dělám i věci, které už možná nejsou mou povinností, ale můžu skončit s tím, že mám dobrý pocit a nic jsem nezanedbal.

Ovšem na druhou stranu, taky se často řídím pravidlem, že budu iniciativní pouze do výše mého platu a snažím se to rovněž dodržovat. Příjde mi totiž, že my z české kotlinky budeme klidně dělat hodně práce za málo peněz a to není dobře.

Takže konejte tak, aby jste byla sama se svou prací spokojená, aby Vás těšila a viděla jste za sebou nějaký výsledek, ale myslete na to, že čas jsou peníze a nejhorší je čas promrhat zbytečnou prací.

Datum: 07.05.15 15:47
avatar

Minstrel, děkuji. Právě, že mezi námi není žádný z typických pracovních vztahů - nikdo není nadřízený, nikdo podřízený, i když v ohledu výběru látky já zastávám podřízenou pozici, ale na druhou stranu své studenty vedu a řídím vyučovací hodinu. Beru své učení dospělých jako službu zákazníkovi (občas mívám vnitřní konfliky ohledně toho, co je pro studenta vhodné a efektivní, a co on vyžaduje, u služeb je to asi podobné), ale nemohu si za ni účtovat různou cenu dle náročnosti jeho požadavků. Také ale vím, že i dospělý rád přenechá vedoucí pozici lektorovi a nechá se vést (občas i vézt ) a stejně jako dětem mu dělá dobře, když lektor stanovuje hranice a pravidla.

Já to právě pro ten svůj dobrý pocit dělala dosud, ale minulý týden se situace maličko vyhrotila: studentka byla frustrovaná, protože jí aktivita nešla, a já cítila, že se jakoby trochu zlobí na mne; že na mě přehazuje svou nespokojenost, o které ale věděla, že má původ v ní samé. Nešlo o nic velkého, jen pár zmatečných momentů, spíš pocity, než slova. A já si uvědomila, že ta cvičení dělat definitivně pro ně nechci! Dělala jsem je do té doby, ony je chtěly, i když jsem si vždy nadávala, že nad tím strávím spoustu času, který si ony jakoby "nezaslouží".

Mně nevadí dělat hodně práce za málo peněz, dokud bude ta práce užitečná. A tady není, bohužel.

Ještě jednou moc děkuji, svými úvahami jste mi pomohl, abych k závěru došla sama i když někdo další možná ještě přihodí jiný úhel pohledu a já zase budu zvažovat. Ale to je dobře.

Datum: 07.05.15 15:06
avatar

Jak procvičujete slovíčka?

Jestli se klienti moc neučí, používala bych cvičení ke zvýšení motivace.

Ano, cvičení bude, až ...

Datum: 07.05.15 16:11
avatar

Ivzez, také děkuji - já se právě bojím podmiňovat tvorbu cvičení jejich domácí přípravou, nepřipadá mi to profesionální. Doma, soukromě, proč ne, ale v jedné z největších společností v tomto oboru u nás, zaměstnaná přes vzdělávací agenturu jako lektorka... nic moc Ale asi mi nic jiného nezbyde. Asi bude nejlepší přestat cvičení dělat, a pokud se po nich budou ptát, omluvím se, že je to ode mne něco navíc, které pro ně udělat nemůžu, pokud pro sebe něco navíc neudělají ony. (To už mi tak neprofesionálně nezní ).

A slovíčka procvičujeme všemi různými způsoby, které existují. Snažím se je opravdu maximálně střídat, není nic horšího, než když se každou hodinu prvních 5 minut učitel ptá na jednotlivá slovíčka žáků a ti je překládají. To po 4 lekcích otupí i toho největšího "šprta"

Datum: 07.05.15 18:46
avatar

Doporučila bych minimálně na čas s tím speciálním cvičením přestat. Může se stát, že za pár týdnů se sama rozhodnte nové cvičení připravit, a to už s chutí.

Mám za sebou několik kurzů cizích jazyků. A vzpomínám, že nejlpší byly ty, které jsem si sama platila a kde jsem se setkávala s cizími lidmi. Tam docela dobře fungovala jakási rivalita a vnitří pomyšlení "přece nebudu ta nejblbější". Nejhorší byl kurz placený zaměstnavatelem, ihned po pracovní době, dokonce nám možná asi půl hodiny počítal do pracovní doby. Ale chodili jsme tam přímo od své práce, s plnou hlavou nedodělků. Zaměstnavatel si udělal pomyslnou čárku, že se stará o své zaměstnance, a my to tak nějak odseděli. Přirozená rivalita a snaha nezaostávat nefungovaly. Věděli jsme o sobě jako kolegové všechno. Ano, pan X dnes nic neumí, ale včera měl nepříjemné jednání s nadřízeným. To ho omlouvá. Paní Y také nic neumí, ale ona je tak dobrá přes paragrafy... Časem se stalo, že rezignovala i lektorka. Nálada se přenáší, to je známo.

Být vámi bych se pokusila studenty trochu přitáhnout k domácímu učení nějakými domácími úkoly nebo ještě lépe domácím videem s filmem bez titulků, domácím poslechem písní. A pak povídáním si o obsahu. Aby sami víc poznali, jestli řeč trochu ovládají a jestli jim výuka k něčmu je.

Datum: 07.05.15 20:01
avatar

Bimbam, moc děkuji za názor. To, co tvrdíte o firemních kurzech, je asi univerzální; tady je to ještě umocněno tím, že oni musí některé situace řešit IHNED (ano, ihned, přijde telefonát a ten člověk pomalu ani nestihne říct "excuse me" a je v čudu), takže se ani nemohou soustředit. Ale já se s tím nějak musím poprat a rezignovat naštěstí zatím nehodlám

S těmi úkoly to bude složité. Oni je prostě NIKDY neudělají. Neřeším to; sama si dovedu představit, že když dojdete domů, kde čeká rodina, a chcete si odfrknout (jejich práce je namáhavá psychicky a mentálně), tak se to nedá. S písničkou nebo filmem u nich neuspěji, v kurzu chtějí probírat jen a pouze to, co je jim prospěšné k práci. Což je vlastně dobře - aspoň je učím to, co mohou používat, a nezapomenou to. Občas se zaměříme na nějakou gramatiku, se kterou bojují (používání minulého času pro ně bylo naprosto zbytečné, dokud nepochopili, že jim bez něj fakt není rozumět), ale to je minimálně. Jazyku obecně se věnovat moc nechtějí a já jim to nezazlívám, dotace kurzu je 20 hodin - to ani nemá cenu. Co se naučí, zapomenou. Domnívám se tedy, že by jejich motivace mohla být dost dobře dána tímto faktem - když vědí, že s pomocí toho, co jim dávám, vyřídí příště lépe ten e-mail/telefon z Británie?! Ale někde se v tomto mýlím...

Od: hm®
Datum: 07.05.15 18:53
avatar

Máš to blbý. Kdysi u nás ve firmě taky byl kurs A, já jsem tam pro jistotu vůbec nezačal chodit (asi jako jediný). Protože vím, že ať bych se naučil cokoliv, nejdéle za půl roku bych byl zas na nule. A že se doma zaměstnanci nepřipravují? Taky bych se asi moc nepřipravoval. Prostě práci dělám v práci, domu ji netahám. Volného času mi už takhle chybí moc a moc.

Ale abych jen nepsal příběhy: Vyprd bych se na to, jesti je něco baví, nebo ne, ale soustředil bych se na to, aby si ve výsledku aspoň něco v hlavě odnesli, aby aspoň v něčem byli lepší a sami to cítili. Takže klidně opakovat a naučit méně a dokola procvičovat a zas opakovat, pokud to bude trvanlivější. Skupinky jsou maličké, takže lze zvolit individuální tempo. Dneska se pořád všichni snaží prosazovat "školu hrou", ale z vlastní zkušenosti vím, že nejvíc se naučím, když se učím a nehraju si.

Datum: 07.05.15 20:55
avatar

hm, také děkuji. K něčemu, co zmiňujete, jsem se vyjádřila v reakci na Bimbam.

Soustředit se na něco málo, co ale budou studenti umět poté perfektně, není špatný způsob, jak kurz vést dál. Vážně o tom zapřemýšlím

Individuální tempo - tam to není jen o tempu, tam je všechno individuální. Jedna skupinka jsou nadřízení, s nimi jedu víceméně obchodní angličtinu, ty ženské vyřizují telefonáty, jiná skupina jen e-maily (telefonování ještě nezvládají)... více personalizované kurzy jsem ještě neměla. A oni mají přímý vliv na to, co se dělá, řeknou si, "tady ještě cítím, že to nejde, budeme to procvičovat příště?" Také z tohoto důvodu nemám chuť trávit nad přípravami moc času, už tak zaberou dost. No a škola hrou... víte, tam je potřeba najít zlatou střední cestu. Tu, kde se setkává učení a zábava, nebo spíš učení a příjemná činnost; když jim v mé hodině nebude příjemně a činnost je nezaujme, neuvolní se u toho, tak to učení nepůjde. Jsou to dospělí, v mluvení mají zábrany, které já odstraňuji; a to při některých způsobech výuky nejde, naopak, tvoří se další a stávající se zesilují.

Datum: 08.05.15 12:14

To záleží jen a jen na vás. Na jednu stranu chápu, že vás to nějakým způsobem štve. Na druhou stranu se s podobným přístupem asi v životě budete setkávat neustále. Takže podle mě - pokud tu práci potřebujete, tak v ní zůstaňte, jen zkroťte přílišnou iniciativu, aby vás to zbytečně nevysávalo. Nebo naopak - vezměte to jako výzvu a třeba jejich přístup změníte. Do budousna ce třeba najde jiná práce, která vám bude připadat smysluplnější a tuto budete moci s klidnm svědomím opustit...

Jen tak mimochodem - představte si, že jste lékařka, snažíte se pro své pacienty udělat maximum, věnujete se jim, vysvětlujete, atd... a vždy když je opakovaně vidíte tak zjistíte, že vám na jejich zdraví záleží zřejmě víc než jim samotným a že je ani nenapadlo nějaké vaše doporučrní vyzkoušet...

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.