Duch nebo něco jiného?

To máte za tu "nočeři" v noci se spí a nejí Naštěstí mě nic podobného nepotkalo ale jednou jsem se vyděsila, dala jsem dosušit košile na ramínka a ty navěšela na klíče dveří skříní a nádstavců v ložnici, v noci jsem se probudila když jedna košile spadla, ostatní vypadaly jako půlky těl mrtvých, krve by se nedořezal.

1/ Nemáš čisté svědomí, jinak by ses nebál.

2/ Asi se moc díváš na horrorové filmy, převážně émerické provenience.

3/ Jak píše Liduš, poslední jídlo bys měl konzumovat okolo 17. hodiny. S plným žaludkem se špatně spí, člověku je těžko, budí se, je neklidný, má špatné sny. Nechápu, proč se láduješ ve 23 hodin. Notabene těžkou smetanovou omáčkou.

Najez se před večerem a pokud budeš mít pak hlad, dej si jablko nebo pomeranč, rajče...A bude ti líp.

A uvidíš, bude se Ti líp spát a nic Tě nebude strašit. Jaga.

Jinak, mně se nic podobného nestalo.

Jíst naposledy v 17 je často omílaný nesmysl. Nesmysl proto, že každý chodí spát jindy. Já třeba mezi 1. a 2. hodinou ranní. Je hloupost nejíst 8 nebo 9 hodin. Správně by se proto mělo uvádět, že poslední větší jídlo má být 3-4 hodiny před spánkem. A pokud má někdo ještě potom hlad, klidně si může dát něco lehčího, např. zeleninový salát. To vůbec ničemu neuškodí.

Souhlasím. Taky chodím spát hodně pozdě a naposledy jím kolem desáté hod. S prázdným žaludkem se mi špatně usíná. Ale s plným také.

1) On se nebal, ale lekl se. To nema se svedomim nic spolecneho. Pokud neco necekate, tak se leknete, at okradate lidi jako smejd na prodejnich akcich nebo prispivate miliony na charitu.

2) Viz bod jedna, koukani na filmy nema s "lekavosti" cloveka vubec nic spolecneho.

3) Lidus i vy pisete s poslednim jidlem do 17 hodin do nebe volajici hloupost, ktera uz navic byla vyvracena odborniky. Navic pokud nekdo chodi spat ve dve rano, pak si muze klidne ve 23 hodin dat "veceri". Nelze pausalizovat.

Liduš nic o posledním jídle v 17h nepíše! Ale souhlasí. Nacpat se na noc pečeného bůčku a zapít to pivem znamená bezesnou noc.

Celá napnutá jsem si četla příspěvěk a čekala co se z toho vyklube. Pak jsem se mile pobavila nad vypranou bundou, úplně si celou tu situaci představuji.

Úplně chápu, že ses lekl, v pokoji najednou bylo něco, co tam nepatří. Kolikrát také nechám věci na jiném místě než jsem zvyklá a pak večer když usínám mě píchne u srdce, co to vidím za ducha, přitom je to třeba jen mikina přehozená přes kliku nebo tak

Zdravím,

strčila jsem sirku zevnitř v bytě do kukátka. Měla jsem blbý pocit, že nám někdo čučí do chodby,do bytu. Pak jsem na to zapomněla, někdo zavonil a já si málem vypíchla oko.

Mívala jsem v ložnici monsteru, ale musela jsem ji dát pryč. Pokaždé, když se něco v noci šustlo a já (uši jak král Lávra) kvůli dětem otevřela oči, uviděla jsem u stěny obludu, která ční až ke stropu a rozpřahuje nestvůrné pařáty. Bylo to na infarkt a nic mi nepomohlo, že jsem to přece věděla. Ta rozespalost, strach o děti a v neposlední řadě nadšené sledování horrorů udělaly své. Už jsem na to dávno zapomněla, až tohle téma a vaše příběhy mi tu vzpomínku vykutaly z hlubin.

Taky mě monstera vyděsila k smrti

Když jsem byla malá, zřejmně už jsem chodila do školy protože si to dost dobře pamatuju, tak mezi naším a protějším domem byla na laně (?) pověšená lampa. Jednou v noci mě probudila bouřka a co jsem neviděla...na skříni sedí příšera a hýbe se . Hrůzou jsem se počůrala a tu noc jsem v pokoji nespala, spala jsem u rodičů. Monstera musela jinam. Prostě nezapomenutelný zážitek

Ano, byl to určitě duch, máme tady UFO, mezi námi jsou mimozemšťané co nás ovlivňují, straší náš předci., různé spolky. No kdo v tom má žít?

Něco podobného, ale venku na zahradě. Byl podvečer, pršelo, začínala bouřka a děda tam ještě něco dodělával - v pláštěnce. Já zrovna odcházel k autu a jel pryč. Když jsem se vrátil, byla už tma, stále se blýskalo a já, jelikož mi během jízdy přišla SMSka, jsem si ji začal číst. Když jsem ji dočetl a zvedl oči od mobilu, zrovna se blýsklo a já málem dostal infarkt... Proč? Dědeček, aby netahal mokrou pláštěnku domů, ji pověsil na kůl trčící ze země, asi metr a půl vysoký. Blýsklo se, zrovna když jsem se k ní přibližoval. Být o ni ještě opřená kosa, naprosto přesně by splňovala moji představu o "smrtce"

No jo humor

Já bych napsal něco skutečného co se mi asi před 3 roky stalo.

Normální den v týdnu v zimě za tmy a já jsem se chtěl probudit okolo 6hod. Ležím na boku a začal jsem se pozvolna probouzet se sna a veřte nevěřte, ale já nemohl pohnout hlavou. Nějaká nereálná síla mi bránila se vůbec pohnout i o cm, pak jsem jen ucítil a uslyšel jako by mě něco nefyzického opouštělo z mého těla za podivných zvuků. Opravdu to myslím vážně a budu rád pokud tu někdo napíše, že zažil něco podobného, kdy se snažil vší silou aspoň trochu pohnout a ono to nešlo. První pokus jsem bral s úsměvem, ale jak jsem do toho dal veškerou sílu, tak jsem začal pochybovat. Žádné následky pracovního či sportovního zatížení z předchozího dne, žádná bolest páteře a krku Ještě doplním zbytek skládačky a to z jakého snu jsem se probudil. Šlo o sen v nějakém městu plného zombie a závěr snu byl, jak jsem před zombíkama utíkal v nějaké velké a dlouhé mono budově stovky metru a výtahy jako nemocnice, úřad, a na závěr mě zabili a já se začal probouzet ze sna a následovalo to na začátku textu. Nikdy jsem děsivější sen neměl a pamatuji si ho dodnes a ještě druhý den večer jsem to prohodil před manželkou a ta mi řekla, že se jí zdál sen, kde jsem umřel

Tak co říkáte?

Astrální cestování, řekl bych.

To tvůj strážný anděl podráždil tvou představivost,aby si se v noci necpal.

Ano stalo :D

Bylo to loni. Na youtube jsem chtěla najít fil Ať žijí duchové, bohužel jsem měla zrovna výpadek a za boha jsem si nemohla vzpomenout ja přesně se to jmenuje. Místo pravého jména pohádke jsem zadala Duchové žijí. Jedná se o video dlouhé 17 vteřin. Po cestě tam jede auto při uspávající hudbě a příposlední sekundě tam na vás bafne zombie. Lekla jsem se tak, až jsem si málem ucvrkla. Jsem šííleně bojácná a tak, když mě mamka poslala do prádelny, sklepa, vybrat z pračky prádlo tak jsem měla nahnáno. Sešla jsem po schodech dolů rosvítila si, čelovka na hlavě a náhradní baterka za pasem- to si nevymýšlím. Zatím co já byla ve sklepě, mamka šla žehlit. Žehlička vyhodila v pojistky a ve sklepě, kde není okno, byla tma jako v dupě. Štěstí za čelovku, která ale svítila tak, že i mravenec by neviděl ani na krok. Vytahovala jsem druhou baterku, která ale spadla na zem a odkutálela se. Mamka šla do sklepa nahodit pojistky a jak šlapala po schodech dolů po rozvrzaných schodech a neřekla jsem ani slovo, byla jsem fakt posra*a až za ušima.Byla vidět jen silueta a tak jsem ze samého strach sezula bodu a švihla to vší silou po ní. Mamka vydala faticky děsivý zvuk. Až pak jsem si uvědomila, že je to ona. Mamka měla monokla a pod okem vyražený, částečně, znak Adidas :D :d Několik dní se se mnou nebavila