Nepochopitelné zážitky z nemocnice

přečti si toto

ajgl.cz/...

Martino kdybych měla vypsat zážitky z nemocnice tak píšu dva dny. Aspoň jeden k pobavení. Na ambulanci neurologie sedíme v čekárně, sestra z okýnka volá pana X, přišourá se mladý kluk o dvouch berlích a ona na něj, že musí na oční. On říká, že je téměř slepí a že tam nedojde, ona, že ji to nezajímá a tak já tehdy ještě chodící a další pacient z čekárny půjčíme vozík na oddělení a přez celý dvůr u Sv. Anny ho tam vezeme. Přebírá si ho tam sestra a když odcházíme volá " kampak jdete vy dva, když jste si ho dovezli tak si ho i odvezte, zřízenci nejsou". No a tak místo sezení v čekárně jsme ty zřízence zdarma zastoupili.

To, že jsem poctivě četla nápis na infuzi ani nemluvím, několikrát se sestra přepíchla a mojí dala jiné ležící pacientce a ještě drze tvrdila, že mi ta její neublíží a jí ta moje od bolesti nepomůže. To, že dnes kdy už musí lékař vyžadovat souhlas pacienta aby ho mohl ošetřit medik beru jako velmi dobrou věc, zadek jsem od těch dívenek z 3 ročníku zdravky měla jak řešeto a to nechtějte vědět jak se snažila jedna zavádět katetr nebo cévkovat. Dík ale já sice chápu, že někde se to naučit musí ale když mi vyndávali šrouby z femuru tak jsem souhlas pro pány mediky bůhví odkud (barva pleti mi nevadila), nedala a nedávám ho nikdy ani když jde o píchnutí B12.

To ta dieta-nedieta je ještě brkačka.

Tak to máme stejný zážitek. Před deseti lety dostal syn na vojně též monču. Hospitalizovali ho a hádejte co dostal k večeři? Vepřovou tlačenku. Syn dostal do ruky pár info papírů a základní recepty. Byla to jak zde píšete, přísná dieta bez tuku. Když jsme se na to informovali, tak nám bylo sděleno, že syn byl poučen, a sám si má vybrat jídlo, které může jíst. Snad snědl pouze chleba, tak byl rozumný. My jsme, mu jakmile to šlo, jídlo vozili. Takže pokud půjdete do nemocnice, je dobré se připravit, nastudovat co Vám je, jak se to asi léčí, co můžete. Někdy to je dobré i u obvodního lékaře.

Já si myslím, možná velmi opovážlivě, že všichni takové příběhy řešíme na netu, na chodbě, s rodinou, v koupelně. Místo abychom napsali stížnost primáři, řediteli. Pak by takových hrůz bylo určitě mnohem méně.

Svého času jsem se při cestě z Moravy do Prahy přistihl na D1 při mikrospánku. Tak jsem zastavil na odpočívadle a schoulil se na zadním sedadle Š120L. Když jsem druhý den vstával ráno z postele, tak mne zachvacovala mohutná závrať a pak při každé změně polohy. Doktorka mne poslala do Motolské nemocnice, kde mne přijali na ORL a nasadili mi tzv. "konzervativní léčbu". výsledkem této léčby je, že vás propustí v takovém stavu, ve kterém vás přijali ) Infuze prokainu do žíly mě vůbec nepomáhaly a nesnášel jsem je, takže tato léčba musela být přerušena. Kdybych nbeměl známou zubní lékařku, která mě doporučila na dětskou kliniku k MUDr. Věříšovi, který prováděl elektroakupunkturu, tak nevím, jak dlouho bych tam byl. Na to píchání elektrickou jehlou jsem šel asi 4 x a bylo po závratích - svalstvo krční páteře se dostalo do normálního tonusu. Proto platí? Když se nevyléčíš sám, tak doktoři nic nezmůžou )