1968 a 1989

Vážený pane Miro.

Proč jsou tak rozdílné názory a zkušenosti? *** Musí být rozdílné nízory, páč jsme rozdílní lidé.
jen pokud možno o sjednocení postojů *** nejde sjednotit postoje, když na to máme různé názory.

Kdyby nebylo toto, nelze předvídat tamto, je to jen spekulace...kdyby 1968 nedopadl tak jak dopadl, komunisté by nebyli u vesla, nebyl by třeba rok 1989..

Vše vyřešeno by určitě nebylo, nezaměstnanost musí být, kriminalita rovněž, bezdomocství taky, viz jiné státy, co žijí v demokracii mnoho let, nepoznali zrůdnou dobu komunistů.

Krátce a srozumitelně nelze popsat dlouhý čas, Vámi zmíněný.

Užijme si 70leté připomrnutí a oslavy osvobození, přeje . -miro
Děkuji miro za přání, každý den kouknu na nějaký vzpomínkový pořad, jsem velice rád, že jsem nepoznal válečnou dobu. Čest hrdinům, kteří položili život na obranu republiky.

Dozvídám se, že to co nás učili, že je bílé, bíle nebylo a byla to jen propaganda..

Ahoj Miro, zajímavá otázka,kterou se občas zabývám. Kolem roku 1968 jsem se narodila, takže nemohu posoudit tu dobu předtím, ale co posoudit mohu, je rozdíl, který pociťují lidémého věku a střrední třídy.

Do školy jsem začala chodit v 70tých letech a nevzpomínám si, že naši měli nějaké starosti okolo toho.(jakse děti dostanou do školy, kde sehnat školní knihy, budeme mít dost financí na školní výlety? apod.) Prostě starosti, které jsem pociťovala já, když jsem měla děti.

Je pravda, že byly otevřené hranice a mohlijsme volně cestovat, ale bohužel...nebylo za co.

Vím, že to tak neměl každý, ale bylo dost lidí, kteří to takto pociťovali.

Takže ... nemohu s jistotou říct, co je dobře a co ne. Pro mě je to jedno, jaké státí zřízení tu máme.

Každá společnost je názorově pluralitní, je to tak dobře a nelze docílit takového stavu, kdy by měli všichni stejný názor.

Pohledy do minulosti se samozřejmě vždy formují s prožitými zkušenostmi. Čili komu se vedlo za dané období dobře, bude na něj v dobrém vzpomínat a naopak.

Těžko si lze představit, jak by to vypadalo, kdyby srpen 1968 nedopadl tak, jak dopadl. Ačkoliv má fantazie je velká, nedovedu si přeci jen představit jiný scénář, než ten, jaký známe. Byli jsme malý státeček obklopený sovětským vlivem, v době, kdy sovětům (a tak trochu i celému bloku) vládl přísně ideologický Brežněv. Dle mého názoru to jinak dopadnout nemohlo. Ideologická a hlavně vojenská moc byla silnější, než vůle lidu 15 milionové země.

Těžko soudit co by se dělo, kdyby přeci jen tehdy Brežněv vyměkl, nechal se Dubčekem přesvědčit, že lidé této země jsou stále loajální k sovětské myšlence a že jde jen o kosmetické úpravy v lidové demokracii...

Podle mého názoru bychom dnes možná měli více sebevědomí, byli bychom vyléčeni z neřízeného kapitalismu, více bychom si vážili veřejných peněz a byli méně zkorumpovaní, na druhou stranu pokud by okolo nás dál vládl rudý prapor, nutně by to naší demokracii nenechávalo v klidu.

Byli by jsme vojensky zastrašovaní (jediným možným spojencem by bylo západní Německo, ale 20 let po válce by se styky navazovaly hůře), měli bychom zase omezený trh pro export, měli bychom předražené energie...

zkrátka je to těžká úvaha.

Především si myslím, že tak zásadní politická změna má smysl, když se uděje v celém širokém okolí (1989).

Ještě tady máme II. SV, co kdyby Německo válku vyhrálo a ono k tomu až tak moc nechybělo ( I. SV a ještě dále..), rok 1945 a volby, 1948 .. to je ale samé kdyby. Kapitalismus s sebou něco nese a proto to zde a jinde je jaké to je. A mohl pokračovat po válce, začít po 1968, takže potýkali již dáávno a budeme. Že by kapitalismus s lidskou tváří? Většina lidí nemá na podnikání, takže pokud dělají, dělají na jiné a demokracie není zrovna to nejlepší, to zažíváme. A vše dělají lidé! Stačilo číst Marxe, ptát se lidí, co kapitalismus zažili. Jaké je řešení?
Je někde ve světě slušný režim kde je všem fajn, Miroslavovo království?

Nesmíte zapomínat, že každý člověk byl v nějaké pozici, kterou mu revoluce vzala nebo úplně obrátila naruby. Ten, kdo byl ve funkci, měl za muže nebo měl za "přítele" komunistu ve vyšší funkci, bude porevolučnímu dění lát. Nemyslím tím, že třeba byl na UV KSČ, ale byl šéfem podniku, oddělení a hlavně, měl moc, ochraňoval své oblíbence, dával namazaný a obložený chleba někomu. Ale jen někomu. Na druhé straně byli ti, které režim šikanoval, držel je ve vězeních a pracovních táborech, pod zámkem, na pozicích, které bylo pro ně obrovským nedoceněním, potupou. Jejich děti nesměly. . . . ale vlasně to už víte sám. A mezi těmi póly stáli lidé, kterých si, naštěstí, režim nevšimnul. Pracovití, skromní, vděční za každou mandarinku a stovku na prémiích. Nestarali se o režim, měli svou rodinu, zahrádku, autíčko, domeček. To všechno vyžadovalo opravy, údržbu. Navíc, byli mladí, zdraví, nic nebylo bez řešení. Dokázali se nad spoustou věcí rozčílit, ale také vymyslet vtip, který byl vlastně řešením. Odpovědi na vaše otázky záleží, ze které skupiny odpovídající je. Také hodně funguje tak zvaný vzpomínkový optimizmus. Kdy i tragédie po čase příjde srandovní. Takže, záleží, koho se ptáte.

Ale jedno bez druhého nejde. To je právě ta situace, o které já tvrdím, že představuje pravdu. Velká tmavá místnost, každý sedíme v jednom koutě a vidíme něco před sebou. Nemůžeme pochopit, že ti naproti volají, že vidí něco úplně jiného. Zláště pak, když v tom koutě je pohodlí nebo tam kape voda a fučí průvan.

Zdravím. Já byla v roce 1968 dospělá, tak snad můžu aspoň tušit, jak by to mohlo dopadnout. Pravděpodobně by se situace vyvíjela trochu jinak, protože budování kapitalizmu ( socializmu s lidskou tváří ) by se ujala generace, která ještě měla k majetku nějaký vztah a zkušenosti s podnikáním taky. Výrobní prostředky byly ještě v provozuschopném stavu, mohli tu podnikat i emigranti z osmačtyřicátého, kteří podnikali kontinuálně v zahraničí. Nejspíš by do soukromých rukou přešlo malé a střední podnikání a stát by si ponechal majoritní kontrolu nad strategicky důležitými odvětvími. Nikdo by nepřipustil nesmyslnou kupónovou privatizaci a další podobné těžké přehmaty, které tu nadělaly spostu škod. S tím ovšem nesouvisí nezaměstnanost a kriminalita...

Teď nedavno dávali ten film o fanaticích, kteří řádili v Německu v 70 tých letech. Ani jsem netušil, kolik lidí pozabíjeli. Tak znal jsem RAF. Únos šéfa svazu zaměstnavatelů, zabití předsedy nejvyššího soudu, zabití Izraelských sportovců na OH 1972, únos letadla Lufthansy. Ale to ostatní - to jsem docela čuměl. A pokud je teda podle toho filmu státní orgány mučili a dokázali, aby se zasebevraždili, tak tomu jen mohu fandit.