Nejste přihlášen/a.
Ahoj, moje mamka (50) jede na třídní sraz a tam má každý přednést nějakou báseň nebo zkrátka něco z poezie. Neporadili byste? Mělo by jít o něco zajímavého, ať už vtipem, myšlenkou, napínavým příběhem atd. Lepší kratší než delší. Děkuji za rady
Co něco od Ivo Jahelky? Jsou to písničky, co fungují i jako básničky, na netu se jich dá dohledat hafo, jsou vtipné a dotyční budou ve věku, že je budou dobře pamatovat... namátkou: karaoketexty.cz/...
Pokud to má být opravdu krátké a nevážné, nabízím jednu veršovánku:
"Měsíc svítí jako prase, na zahrádce se*e pes,
pod oknem mi smrdí ho*no, božem jak je krásně dnes."
Věřte, že v určité společnosti přednesena s patřičným patosem vzbuzuje salvy smíchu.
Anebo parodie na Polednici, už jsem ji zde zveřejňoval, ale opět nabídnu:
Malá, bledá, tváře divé, pod plachetkou osoba,
Cokoli od krchovského třeba:
JE KONEC ŘÍJNA
Je konec října a zem prvním mrazem tvrdá je...
Jsi chladná, šeptám hlíně, hrob svůj mr*aje
*Báseň na oslavu třídních srazů...*
Optimistická báseň seniorů
Napijme se vínka zvolna, než přejdeme na vodu.
Sešli jsme se spolu znovu ze studijních důvodů.
Zkoumáme a konstatujem, ač je nám to nemilo
za ty roky, co se známe, že se hodně změnilo,
Tomu vzali slepák, žlučník, a té zase dělohu,
další stůňou na ledviny, pět jich pajdá na nohu.
Máme brýle - nejmíň dvoje, z porcelánu protézu,
v uších vatu, v kyčlích nerez, na zápěstí ortézu.
Nechceme už šperky, prachy, nechceme už akcie,
potom bychom mřeli strachy, že nás někdo zabije.
Přece jen už nejsme mladí, přemáhá nás únava.
Když skleroza hodně řádí, depka s námi zamává.
Přibyla nám kila, vrásky, a ubyly radosti.
Prořídly nám zuby, vlásky, došlo už i na kosti.
Sedíme už doma klidně, prostě jak kus pařezu.
Svaly měknou, páteř tuhne, radši nikam nelezu.
V plicích píská, v uších hučí a občas pšouk uniká.
V kloubech vrže, v břiše kručí, to je pěkná muzika.
Nebudeme si den kazit, zvolejme jak jeden muž:
Neztrácejte klid a humor, nezoufejte - bude hůř!
Víme dobře - nepomůže naříkat a bědovat.
Ještě přece zbylo hodně, z čeho se dá radovat!
Ještě jsme tu, ještě žijem, hřejem se na sluníčku.
S chutí jíme, s chutí pijem, zpívejme si písničku!
« Už mi, lásko, není dvacet let ... »
Vodňanský:
Sedí pán na malém pivu
ve tváři má zděšení.
Není ani příliš divu
padá na nějlešení.
============
Vezou pána v sanitce
život visí na nitce
Sanotka se převrhla
a nitka se přetrhla
Pro Kartagince: Skoumal a Vodňanský byli ti nejlepší básníci mého dávného mládí. Kam se na ně hrabal Wolker, Seifetr, Nezval...
Namátkou: Lesní panna a pan Toman hádali se o otoman.
Ukradlas mi otoman! řekl Toman - kleptoman.
Nebo: Šla teta na snímkování, měla pěkné tetování a pan doktor se jí ptal: Kdo vás, teta, tetoval?
Nechte, prosím, slušnou ženu, já jsem tu jen u rentgénu,
sama já si tetuju, drátuju a letuju!
Před léty, když jsme s kamarádkou pořádaly sraz, pozvánku zdobila tato společně vytvořená básnička:
Ve škole jsme ještě děti, za pár let však plnoletí
do všech stran se rozejdem, každý za svým tajným snem.
Léta zpátky nepůjdou, jen vzpomínky zůstanou, škola mizí v dáli...
Občas mnohý vzpomene si na doby, kdy v lavici pilně šprtal mluvici,
jiný v koutě oči poulí, z matiky že chytí kouli,
to vše ale jednou končí, se školou se žáček loučí.
Školní léta jsou tytam, jak to letí - počítám...
Proto, ať jsi zasloužilá matka, nebo hlava rodiny,
čekáme Tě v sobotu v určené tu hodiny.
Vezmi dobrou náladu, legraci a pohodu, přijď bez rozmýšlení...
Jistě se rád podíváš, jak nás léta mění...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.